DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády

Myslím, že pozitivní roli v tom, že jsme tuto

zakázku dostali, sehrál i fakt, že pocházíme

z Británie. Společnost Alta kladla na naši

práci náročné požadavky. Termíny a harmonogramy byly těsné a museli jsme zvládnout

za krátkou dobu hodně práce – třiatřicet jamek (včetně šestijamkové akademie), cvičné

plochy pro krátkou hru a driving range. Měli

jsme však zkušenosti s prací na podobných

rozsáhlých projektech ve Španělsku a Irsku,

výzvu jsme přijali a všechny termíny stanovené společností Alta jsme dodrželi.

Kdo vám pomáhal s realizací?

Úzce jsme spolupracovali s naším britským

vedoucím projektu Chrisem Johnsonem,

který byl během výstavby na místě a dohlížel, aby námi navržené hřiště vznikalo

podle našich vysokých standardů. Chris

skvěle spolupracoval s brněnskými firmami

a společně vytvořili golfové hřiště, které

je kvalitnější než většina hřišť ve Velké Británii. Zaujalo mě, jak jsou čeští technici

precizní, což se projevovalo jako zajímavý

zdroj konfliktů, zejména na stavbě. Přestože dodáváme přesné a velmi podrobné

stavební výkresy, musíme mít na místě

prostor pro jejich úpravy, protože návrh

a stavba golfového hřiště jsou velmi dynamické disciplíny a různé aspekty se mohou měnit až na místě buď z estetického

hlediska (podle toho, jak reálně vypadají),

nebo strategického (podle toho, jak se na

hřišti bude hrát).

Navštěvujete rád hřiště, která jste

navrhoval?

Velmi rád se na svá hřiště vracím, hraji tam

a pozoruji je. Je jedno, kde jsou a jak složité je bylo realizovat. Při každé návštěvě

zjistím, kde něco nezafungovalo a kde

ano. U každého navrženého hřiště se něco

naučím a bez ohledu na to, jak dobře projekt probíhal, vždy bych udělal něco jinak.

Zajímá mě, jak greenkeeper a jeho lidé

hřiště udržují, jak se starají o naši práci

poté, co ji dokončíme. Jsem rád, že v případě Kaskády mohu klidně spát, protože

vím, že se o ni stará Jiří Kapeš.

Jak se cítíte při pohledu na hřiště,

které jste před několika lety

navrhoval?

Na Kaskádu jsem se vrátil

v listopadu 2012, kdy

zde probíhal seminář

pro greenkeepery. Hřiště bylo ve vynikajícím stavu a bylo velmi příjemné popovídat si se členy klubu a pracovníky o jejich zkušenostech. Všechny komentáře

navíc vyzněly pozitivně, což bylo velmi

povzbuzující. Při navrhování golfového

hřiště pozorujete, jak se nápady rozvíjejí,

od náčrtů na papíře až po realizaci na

místě. Tento proces vždy trvá nejméně

dva až tři roky, často i déle. Proto si k danému místu a k novému golfovému hřišti

vytvoříte velmi úzký vztah. Mladé hřiště

pak předáte do péče klienta a doufáte,

že vyzraje do podoby, kterou jste si představovali. Mám velmi úzký vztah ke všem

golfovým hřištím, která navrhuji. Je velmi

krásné vidět, jak přicházejí na svět.

V čem jste na Kaskádě spatřoval největší architektonickou výzvu?

Velkou výzvu představovalo odvodnění.

Golfové hřiště leží v údolí, obklopeno lesem. Složité bylo zařídit možnost hraní

po celý rok – půda zde bývá většinou

jílovitá a přirozeně zadržuje vlhkost.

Odpaliště, ferveje, bankry a jamkoviště

jsme však museli navrhovat tak, aby

nezadržovaly povrchovou vodu a aby

příroda kolem všech hlavních hracích

ploch odváděla povrchovou vodu do kanálů, příkopů a jezírek. A právě soustava

jezírek, příkopů a lagun v celém údolí

nám umožnila nabídnout celoroční

hraní (s výjimkou doby, kdy je na hřišti

sníh), a přitom působí esteticky a tvoří

překážky. Dalším problémem byla výšková různorodost. Některé svahy jsou

velmi strmé, přitom náš návrh se snažil udržet přechody do kopce na absolutním minimu. Na druhou stranu nám

daly příležitost vytvořit některá velmi

zajímavá vyvýšená odpaliště a jamkoviště ve svazích, nabízející nevšední pohledy na okolní jihomoravskou krajinu.

Vyskytly se při výstavbě nějaké obtíže, které by si vynutily změnu

projektu?

Jedinou komplikací během výstavby byl

nález sídla z doby kamenné nebo bronzové na šesté jamce Dřevěné devítky. To

projekt na kratší dobu pozdrželo – archeologové našli malé obydlí s ohništěm a zaznamenali je, potom stavba pokračovala.

Fascinující. Později práci ovlivnilo několik

silných bouřek, některé zaseté plochy byly

spláchnuty a musely být opraveny. To je

ovšem docela běžné.

Máte na Kaskádě svou oblíbenou

jamku?

Sedmička na Dřevěné – klasický třípar,

hraný z vyvýšeného odpaliště v lese. Odpalujete přes údolí a krátké rány spolkne

rybníček před jamkovištěm. Za greenem

v protisvahu číhá bankr, do kterého sklouznou dlouhé rány. Jamka, kde skutečně platí

risk je zisk – správně zahraný odpal skončí

na jamkovišti, jehož povrch není příliš zvlněný. Par nebo birdie jsou vždy nablízku.

Udělal byste dnes na Kaskádě něco

jinak?

Ne. Myslím, že jsme dosáhli pozoruhodného výsledku. Pro mne to byl nezapomenutelný zážitek. Skvělý poměr cenavýkon. S konečným výsledkem jsem velmi

spokojen a věřím, že si klient myslí totéž.

Bylo by krásné mít příležitost něco takového zopakovat. Kaskáda má vše, co by

měl nový golfový resort mít. Golf si zde

užije začátečník i profesionál, prostě „od

kolébky po hrob“. Koncept je dokonalý.

Velmi si cením příležitosti, že jsem se

mohl stát součástí tohoto resortu.

Jakou krajinu považujete za nejlepší

přirozené prostředí pro golfové

hřiště?

Procestoval jsem celý svět a díval jsem se

a hrál na golfových hřištích v mnoha různorodých typech krajiny. Pro mne budou

vždy nejlepší linksová přímořská hřiště. To

Česká republika bohužel nemůže nabídnout, ale má pro mne hned druhý nejlepší

typ krajiny s dobře odvodněnou písčitou

půdou, vřesem a borovicemi. Při cestách

po České republice jsem viděl mnoho fantastických míst pro potenciální golfová

hřiště. Tak snad někdy příště.

MEZI ŠESTOU

A OSMOU RANNÍ JE

HŘIŠTĚ

NEJKRÁSNĚJŠÍ

Jiří Kapeš, rodák z Podkrkonoší, sice původně studoval technické

obory, naštěstí pro nás ale u něj brzy

převládla láska ke greenům a golfu. Jako

head greenkeeper se stará o Kaskádu od

prvních dnů její existence a zatím mu nikdo nedal jinou známku než výbornou.

16 | GOLF

KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL