Page 33
INSTRUKCE | Jamkovka
WWW.CASOPISGOLF.CZ
31
přesvědčení, že si z něj i každý amatér-
ský golfista může odnést poučení.
Rory začal velmi zostra – megadlouhé
drajvy, magická železa kousek od jamky.
A Jason vypadal, že není ve stadiu ideál-
ního vyladění. Míjel ferveje i greeny. Toto
semifi nále mi připomnělo, že naprostá
většina rekreačních golfi stů by mentálně
nevydržela takovou dominanci soupeře
a začala by dělat laciné chyby.
Jenomže Day ukázal ocelové nervy,
kompenzoval chyby v dlouhé hře velmi
přesnými přihrávkami a zázračnými
paty. Když takto několikrát dokázal
„utéci hrobníkovi z lopaty“, ptal jsem
se v duchu, jak dlouho je možné takhle
odolávat a unikat ve stylu kouzelníka
Houdiniho.
Měl jsem obavu, že psychický tlak vychá-
zející ze zjevné převahy soupeře záhy
zlomí i mladého Australana. Ale nestalo
se to. Ohňostroj McIlroyovy převahy vy-
zněl naprázdno a Jason postupně srovnal
krok, aby nakonec vyhrál.
Po vítězství v hojně sledovaném duelu
dvou kandidátů na korunu krále světo-
vého golfu Jason Day výhru komentoval
slovy: „Věděl jsem, že Rory je ve velké
formě, a šel jsem do zápasu s přesně
stanovenou taktikou. Ať bude jeho hra
lepší než ta moje, nesmím si toho vší-
mat. Nesmím vůbec věnovat pozor-
nost jeho ranám a jeho zdánlivé domi-
nanci a musím se soustředit jen na svou
vlastní hru.“
Přesně to se také odehrálo. Zdánlivě za-
ostávající Day překonal počáteční krizi
a vyhrál. Přesně podle formule Garyho
Playera. Nemusíš mít zrovna svůj den,
pouze musíš mít větší touhu po vítězství,
víru ve svou hru, maximální odolnost
a zahrát v rozhodující chvíli přesně ten
čip nebo pat, který ta chvíle vyžaduje.
Arnold Palmer říkával, že každý golfista
může uspět pouze tehdy, když bude
autenticky hrát svůj vlastní švih, bude
se držet taktiky, která je mu přirozená
– swing your swing. Bohužel mnoho re-
kreačních golfistů na tuto strategickou
moudrost zapomíná.
Opakovaně v turnajích vidíme, jak ne-
zvykle dobrý drajv nebo mimořádně
dlouhý pat soupeře uvede ostatní gol-
fisty do stavu, kdy ztratí sebedůvěru,
přestanou hrát svoji přirozenou hru
a snaží se za každou cenu vyrovnat
soupeři, který je množná vybaven zcela
jinými komparativními výhodami.
CO NÁM JAMKOVKA LÉPE UKÁŽE
Současní rekreační golfisté tráví svůj
sportovní život pod převládajícím vli-
vem formátu stableford. Jedná se o do-
cela starý formát. Vymyslel jej Dr. Frank
Barney Gorton Stableford (1870–1959)
ve Velké Británii a poprvé byl použit
v soutěži ve Walesu v roce 1898.
V soudobém golfu získal oblibu pře-
devším ze dvou důvodů. Umožňuje
rekreačním golfistům, kteří nejsou do-
statečně vybavení herní technikou, aby
hráli smysluplné kolo i po dvou nebo
třech opravdu zkažených jamkách.
Další důvod je ekonomický – při soudo-
bém tlaku na rentabilitu provozu hřišť
je tento formát preferován, protože
zrychluje hru. „Motyčkáři“ mohou míček
legálně sebrat po třeba osmi úderech
a méně zdržují, méně mučí své spolu-
hráče i personál hřiště.
Klady formátu stableford jsou nesporné.
Nicméně generace současných golfistů,
které vyrůstají pouze v tomto para-
digmatu, mohou krnět v kvalitativním
růstu. Moje generace (začínal jsem před
cca 33 lety) například musela uhrát HCP
ve formátu hry na rány. Už jsme sice
také hrávali stableford, ale díky povinné
hře na rány při úpravě HCP jsme měli
jasné povědomí o této nemilosrdné di-
menzi golfu. Také jsme často hrávali
jamkovku.
Zdá se mi, že golfisté hrající převážně
jen stableford nemusejí pochopit
některé podstatné věci. Stableford (ať
chceme nebo ne) má kromě ekonomic-
kých výhod rovněž svoji nežádoucí pod-
prahovou psychologickou stránku. Vysílá
do našeho podvědomí (nebo přesněji
podle C. G. Junga do nevědomí) impli-
citní vzkaz, že po dvou zkažených ra-
nách je možno se vzdát a „prostě to
škrtnout“.
Takovým způsobem se méně rozvíjí ona
nejcennější stránka charakteru golfisty,
kterou byl tak bohatě obdařen Gary
Player (a později rovněž Seve Balleste-
ros), až tím šli na nervy soupeřům – ne-
zlomná bojovnost a touha po vítězství
i za zdánlivě nemožných podmínek.
V případě Ballesterose dokonce soupeři
nebyli nijak nadšení, když umístil první
ránu do obtížné pozice. Taková výzva
jej totiž dokázala pravidelně vyhecovat
k následné geniální ráně.
Hra na jamky vám pomůže rozvíjet
především dvě stránky hry – odolnost
a kreativitu. Budete-li hrát častěji jam-
kovku (a nejlépe s lepšími soupeři), vy-
pěstuje to ve vás povědomí, že lze půlit
nebo vyhrát jamku i ze zdánlivě ztrace-
ných situací. Že lze vyhrát, i když jste tři
nebo čtyři jamky „dole“. Že nikdy není
pozdě na krásnou ránu. Něco ve stylu
největšího golfového bohéma Waltera
Hagena, který tvrdíval, že dvě mizerné
rány, jedna průměrná a jedna fantas-
tická, pořád ještě dělají par.
Golf není krasobruslení. Neudělují se
známky za estetickou hodnotu. A právě
Ve hře Garyho Playera nebylo nic mimořádného
s jednou výjimkou – a tou byla nezdolná touha po
vítězství. Nikdy zvlášť dobře nedrajvoval. Nehrál
ani skvěle železy. A patoval jen dobře, nikoliv
skvěle. Ale v jamkovce, když šlo o všechno, dokázal
zahrát výjimečně dobře cokoliv.
Golf není krasobruslení. Neudělují se známky za
estetickou hodnotu. A právě jamkovka vás rychleji
naučí nepodléhat tlaku hezčích ran soupeřů.