Page 20
DOMÁCÍ GOLF | 10 let Kaskády
18
|
GOLF
Jak se rodák z Podkrkonoší dostane
na Kaskádu?
Komplikovaně. Když jsem z techniky přešel
na Českou zemědělskou univerzitu studovat
Institut tropického a subtropického země-
dělství, dostal jsem se na osmiměsíční stáž
do Kansasu, kde drtivá většina mužské po-
pulace hraje golf. A neubránil jsem se mu
ani já. Tady se probudila moje láska k trávní-
kům, tady jsem získal jistotu, co chci v bu-
doucnosti dělat. Dodělal jsem tedy školu
a odešel na praxi nejprve do Holandska, pak
do Skotska do Gleneagles. Když se v roce
2005 hledal greenkeeper na Kaskádu, ně-
kdo dal tehdejšímu řediteli Pavlu Zemanovi
na mne tip a já jeho nabídku přijal.
Prozradíte nám tajemství svých vy-
hlášených greenů?
Nejde o žádné tajemství. Vše je jen o apli-
kaci strategie a o víře, že vím, co dělám.
A také o zodpovědnosti, protože když se
udělá něco špatně, může hrozit nevratné
poškození. Já zastávám americký model, kdy
se aktivně využívá všech nových poznatků,
vznikajících z nových a mnohdy nákladných
výzkumů, do kterých jsou vkládány obrov-
ské peníze. A mám i zkušeného konzultanta,
světovou kapacitu Melvina Lucase.
Takže opravdu žádná kouzla?
Možná by se jedno našlo. Jsme pravděpo-
dobně jediné hřiště v republice, kde nebu-
dete patovat mezi granulemi hnojiva, pro-
tože na greeny používáme pouze tekuté
hnojivo. Nejde sice o nic složitého, přesto
musíte vědět, co a jak dělat. Velice výji-
mečně také budete hrát na zapískovaných
greenech, protože na Kaskádě používáme
metodu častého pískování, kdy se aplikuje
malé množství písku, které se následně za-
lije vodou a zmizí přesně v místech, kde má.
Co je při péči o greeny
nejproblematičtější?
Udržet je přibližně stejně rychlé. Na Kas-
kádě máme celkem osmatřicet greenů,
některé ve stínu, některé na slunci, ně-
které pod jinačovickým lesem, některé
skoro v Kuřimi. Každý vyžaduje indivi-
duální přístup, odlišné množství závlahy
podle své polohy, roční doby a ak-
tuálního počasí. Green také
zraje, roste, dospívá,
stárne a ty jej provázíš
na té cestě v čase.
Je to neustálá reakce na daný stav. Musíš
o trávě vědět co nejvíc, musíš vědět, kde
jsou její hranice, které nesmíš překročit, ji-
nak ji lze nenávratně zničit.
Jaká je optimální rychlost greenů?
Rychlost greenů se měří stimpmetrem
(podle pana Stimpsona) a udává ve sto-
pách. Pokud je rychlost greenu menší než
sedm stop, pak se jedná o kategorii po-
malých greenů, sedm až devět stop jsou
středně rychlé greeny a nad devět stop
už jde o rychlé greeny. U nás na Kaskádě
se rychlost pohybuje kolem osmi až devíti
stop, což je obvyklé na mistrovských hřiš-
tích v Anglii.
Pro nejvyšší evropské profesionální turnaje
se připravují greeny o rychlosti deset až je-
denáct stop, v USA pak chtějí greeny ještě
o něco rychlejší. V USA je vůbec vyvíjen
enormní tlak na greenkeepery od provo-
zovatelů hřiště, aby připravovali greeny co
nejrychlejší. Ti však musí válcovat a udržo-
vat green s ohledem na hranice, za které
už nemohou zajít. Podle rozsáhlých a se-
riozních amerických studií však ani profe-
sionální hráč nepozná rozdíl o jednu a půl
stopy. Můj osobní názor je ten, že téma
rychlosti greenů se obecně přeceňuje.
Jak důležitá je pravidelná údržba?
Greenkeeping je proces, který je potřeba
vykonávat průběžně a nelze ho zastavit.
Jakmile ho jen na chvíli ošidíte, bude to
znát. Ale nejde jen o bezduchý stereotyp.
Bez píle, pracovního nasazení a mnohdy
i zaujetí jednotlivých členů údržby by
naše hřiště rozhodně nemohlo být tam,
kde je. Na Kaskádě máme patnáct gre-
enkeeperů, jen tři z nich však hrají golf.
V USA hrají všichni. A také všichni golfem
i žijí. Člověk musí být pro tuhle práci za-
pálený. Zaměstnanci se snaží být pozorní
k hráčům, vypínat stroj, všechny slušně
pozdravit. Většina hráčů na Kaskádě jsou
prý milí a pozorní zase na oplátku k nim.
U nás nejsou zatím greenkeeperské tradice
příliš vyvinuté. V zahraničí bývají greenkee-
peři více spjatí s řemeslem i hřištěm. Tam
i nejnižší sekáč chodí do školy pět až šest
let a pak seče a čeká, jestli bude povýšen.
Rivalita mezi kandidáty bývá obrovská.
A co raf, naše věčné téma?
Naši hráči jsou bohužel jiní než hráči
v Anglii, kde je odlišná tradice. Našim
golfi stům chybí především pokora jak
před hřištěm, tak samotným golfem.
Velmi často vytahují drajvr a jdou si spíš
zastřílet, než zahrát. V Británii naopak
o hře více přemýšlí a chtějí-li si jen zastří-
let, jdou na driving range. Další věcí je de-
sign hřiště a jeho aktuální podoba. Dokud
nevyrostou stromy, aby jejich listy zaplnily
prostor, bude dominance rafu stále pů-
sobit. Stromy však rostou docela rychle
a společně s nimi se bude měnit i pocit
z rafu.
Existuje něco, co vám na Kaskádě
chybí?
Že není ranní hřiště. Díky masivu na vý-
chodním okraji hřiště vychází slunce na
Kaskádě později. Ještě stále pro mne zů-
stává poezií a zážitkem, když seču ko-
lem čtvrté ráno za rozbřesku vlahé hřiště
plné ranní rosy, potom vyleze slunce,
opře se do mne a já mu mohu v duchu
říct: „Opět vítám já tebe a ne ty mne!“
Ráno mezi šestou a osmou ranní je hřiště
nejkrásnější.
GOLFOVÉ HŘIŠTĚ JE
IDEÁLNÍ
EXTERIÉROVÁ
GALERIE
Michal Gabriel je český so-
chař a vysokoškolský učitel, který proslul
zálibou vystavovat svá díla na těch nej-
méně očekávaných místech. Jeho expo-
zice jsou nepřehlédnutelné, a to zejména
schopností komunikace jak mezi divákem
a dílem, tak navzájem mezi sebou nebo
s okolím.
Dobrý den, pane Gabrieli. Nebo
pane Michale? Které ze jmen je vaše
příjmení?
Gabriel je příjmení, jméno je Michal.
Mám ve jméně dva archanděly. Ale jako
dítě jsem to nevnímal, došlo mně to až
později.
Jste jen sochař, nebo i malujete?
Jsem jenom sochař. I když jenom… Jsem
prostě sochař. V roce 1987 jsem dokončil
v Praze Akademii výtvarných umění, obor
sochařství. Ve stejném roce jsme pak za-
ložili výtvarnou skupinu Tvrdohlaví. Byli
jsme čerství absolventi akademie, a tak
nás spojoval výtvarný názor a také to, že
se tehdy nesmělo sdružovat.
KASKÁDA V ROZHOVORECH | MILÁN GÁL | JONATHAN GAUNT | JIŘÍ KAPEŠ | MICHAL GABRIEL