GOLF

INSTRUKCE | Patování

Pokud jde o držení patru, existuje mnoho

různých způsobů. Pokud ten váš funguje,

je to skvělé. Ale začátečníkům doporučuji,

aby vyzkoušeli různé způsoby držení, než

se rozhodnou nějaký dlouhodobě užívat.

Tohle musíte „vychytat“ sami, v tom vám

nepomůže ani ten nejlepší učitel. Pokud

tomu nevěříte, tak připomínám, co říkal Seve Ballesteros, golfový kouzelník:

„V golfu není žádné tajemství, které by

vám mohl dát trenér. Musíte si najít svoji

cestu, svoji vizi a svůj cit pro hru.“

VÍRA PATY PŘINÁŠÍ

Lidové přísloví říká, že víra hory přenáší.

Není pro to přímých důkazů, zato je jisté,

že silná víra přetavená v sebedůvěru přináší zvýšené množství úspěšných patů.

Raymond Floyd věřil, že míček lze do

jamky při patování dopravit silou vůle.

Arnold Palmer byl přesvědčen, že rozdíl

mezi dobrými a skvělými golﬁsty není

v technice, ale v síle osobnosti a mentální odolnosti.

Již v roce 1912 došel Harry Vardon k závěru: „Nejlepší druh patování je ten,

který vám umožní dostat míček do

jamky. Sebedůvěra tvoří více než polovinu toho úkonu. Bez ní není patování

pouze těžké, je nemožné.“

Do třetice připomenu názor Davea

Stock tona, který je považován za nejlepšího učitele krátké hry současnosti: „Patování není mechanický úkon. Je to stav

mysli. Klíč ke zlepšení u těch, kdo patují

špatně, je naučit se vidět, jak míček jde

do jamky.“

Ze své zkušenosti mohu doporučit dvoustupňovou taktiku, kterou jsem už dříve

popsal v časopise GOLF v souvislosti

s předúderovou rutinou. Jedná se o dvě

stadia, ve kterých lidský mozek používá jiné oblasti a pracuje v odlišných

programech.

1. Jednáme především v režii naší levé

hemisféry. Golﬁsta nasbírá a seřadí

všechny dostupné informace o rychlosti,

tvrdosti a sklonech greenu a o předpokládaných liniích brejku budoucího patu.

Na základě těchto informací přijme rozhodnutí o tom, jakým směrem a s jakou

intenzitou zahraje pat.

2. Režii přebírá pravá hemisféra zodpovědná za intuici a kreativitu. Golﬁsta se

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

postaví k patu, stabilizuje postoj a bez

zbytečného prodlévání vykoná pat

přesně podle rozhodnutí, který předtím

uskutečnil. Už žádné úvahy! Golﬁsta si

nesmí připustit pochybnosti ani obavy.

Roluje míček s maximální důvěrou a bez

jakýchkoliv postranních myšlenek.

Úroveň sebedůvěry a víry ve správné

rozhodnutí o patu lze vidět na podobě

patovacího úderu. Golﬁsta, který věří

ve správnost své analýzy a je přesvědčen o tom, že pat dá do jamky, provede

úder plynule, míček neťuká, nýbrž roluje

po greenu a sebevědomě jej doprovodí

patrem.

NEJEN INTUICE – ALE TAKÉ

DISCIPLÍNA!

Vše výše uvedené by mohlo vzbudit falešný dojem, že patování je natolik intuitivní a esoterická činnost, že v ní není

místa pro tuhou disciplínu a zdravou

míru rutiny. Proto chci závěrem zdůraznit, že i v této části golfu mají disciplína

a rutina své nenahraditelné místo. Nedávno jsem se o tom přesvědčil.

Hrál jsem poprvé jamkovku proti kolegovi ze španělské ambasády, který se

ukázal být velmi dobrým golfistou. Drajvem mi „naděloval“ 50 metrů a také

ostatní části jeho hry byly velmi solidní

a dynamikou potvrzovaly, že je o 20 let

Patování není mechanický úkon. Je to stav mysli.

Klíč ke zlepšení u těch, kdo patují špatně, je naučit

se vidět, jak míček jde do jamky.

Úzkostlivý golﬁsta, který nevěří svému

rozhodnutí a má strach, provede úder

jaksi nesmělý a nedokončený. Jeho podvědomí vlastně bojuje proti uskutečnění

úderu, o kterém si není jisté. Výsledek

tomu odpovídá.

ČTENÍ GREENŮ

Vždycky byli a vždy budou lepší a horší

„čtenáři“ greenů. Někdo vidí budoucí

brejky míčku lépe, někdo hůře. Je to

něco jako hudební sluch… Nicméně se

pokuste vyhnout dvěma extrémům.

Velmi ledabylé nebo žádné čtení greenu

vede jednoznačně k chybám. Ale omyly

působí rovněž příliš pečlivé až úzkostlivé

zkoumání greenů a hledání a „vynalézání“ možných brejků za každou cenu.

U rekreačních hráčů lze říci, že ztrácejí

vinou pochyb a vymyšlených brejků větší

část patů než eventuálními chybami

v technice úderu. Ti nejlepší patéři současnosti se vyznačují poměrně rychlou

hrou. Přílišné přemýšlení jen zvyšuje nejistotu. Například skvěle patující Fowler

si přečte linii patu, pak se postaví nad

míček a uskuteční pat skutečně bez

váhání.

Když – zvláště u krátkých patů – nemůžete identiﬁkovat žádný přesvědčivý

brejk na greenu, řiďte se zlatou zásadou

Jacka Nicklause: „Když nic z greenu nemohu vyluštit, hraju to prostě do jamky.“

Jak prosté, milý Wattsone…

mladší. Toho dne jsme však narazili

na problém. Podzimní aerifikace udělala z jinak rychlých a kvalitních greenů

houštiny plné ďolíčků. Mne to zcela

znechutilo a opustil jsem moji obvyklou rutinu před patem. A tak jsem záhy

prohrával.

Až na 12. jamce mi došlo, že můj španělský soupeř se nenechal aerifikací

svézt k lajdáctví a rigorózně dodržoval všechny rituály, jako je čtení greenu a soustředění nad míčkem. Probudil jsem se a donutil k disciplíně. Vrátil

jsem se k mojí kompletní předúderové

patovací rutině a skóre se rychle začalo

vyrovnávat a na poslední jamce jsem

utkání půlil.

Jaké z toho plyne poučení? Nesčetněkrát jsem viděl rekreační golfisty, kteří

se nechají nezvyklými nebo ne zcela

ideálními greeny natolik rozptýlit, že je

to dovede k povýšenému postoji a k vynechání předúderové rutiny u patování.

Škody z toho plynou velké.

Až tedy přijdete na hřiště, kde se vám

greeny nebudou líbit, nebo vám bude

připadat, že nejsou hodné toho, abyste

jim věnovali celou předúderovou rutinu,

tak se rychle probuďte a vraťte k disciplíně a k rutině. Na ne zcela ideálních

greenech totiž potřebujete svoji rutinu

a disciplínu ještě více než na greenech

kvalitních.