Page 35
INSTRUKCE | Patování
WWW.CASOPISGOLF.CZ
33
Pokud jde o držení patru, existuje mnoho
různých způsobů. Pokud ten váš funguje,
je to skvělé. Ale začátečníkům doporučuji,
aby vyzkoušeli různé způsoby držení, než
se rozhodnou nějaký dlouhodobě užívat.
Tohle musíte „vychytat“ sami, v tom vám
nepomůže ani ten nejlepší učitel. Pokud
tomu nevěříte, tak připomínám, co ří-
kal Seve Ballesteros, golfový kouzelník:
„V golfu není žádné tajemství, které by
vám mohl dát trenér. Musíte si najít svoji
cestu, svoji vizi a svůj cit pro hru.“
VÍRA PATY PŘINÁŠÍ
Lidové přísloví říká, že víra hory přenáší.
Není pro to přímých důkazů, zato je jisté,
že silná víra přetavená v sebedůvěru při-
náší zvýšené množství úspěšných patů.
Raymond Floyd věřil, že míček lze do
jamky při patování dopravit silou vůle.
Arnold Palmer byl přesvědčen, že rozdíl
mezi dobrými a skvělými golfi sty není
v technice, ale v síle osobnosti a men-
tální odolnosti.
Již v roce 1912 došel Harry Vardon k zá-
věru: „Nejlepší druh patování je ten,
který vám umožní dostat míček do
jamky. Sebedůvěra tvoří více než polo-
vinu toho úkonu. Bez ní není patování
pouze těžké, je nemožné.“
Do třetice připomenu názor Davea
Stock tona, který je považován za nejlep-
šího učitele krátké hry současnosti: „Pa-
tování není mechanický úkon. Je to stav
mysli. Klíč ke zlepšení u těch, kdo patují
špatně, je naučit se vidět, jak míček jde
do jamky.“
Ze své zkušenosti mohu doporučit dvou-
stupňovou taktiku, kterou jsem už dříve
popsal v časopise GOLF v souvislosti
s předúderovou rutinou. Jedná se o dvě
stadia, ve kterých lidský mozek pou-
žívá jiné oblasti a pracuje v odlišných
programech.
1. Jednáme především v režii naší levé
hemisféry. Golfi sta nasbírá a seřadí
všechny dostupné informace o rychlosti,
tvrdosti a sklonech greenu a o předpo-
kládaných liniích brejku budoucího patu.
Na základě těchto informací přijme roz-
hodnutí o tom, jakým směrem a s jakou
intenzitou zahraje pat.
2. Režii přebírá pravá hemisféra zodpo-
vědná za intuici a kreativitu. Golfi sta se
postaví k patu, stabilizuje postoj a bez
zbytečného prodlévání vykoná pat
přesně podle rozhodnutí, který předtím
uskutečnil. Už žádné úvahy! Golfi sta si
nesmí připustit pochybnosti ani obavy.
Roluje míček s maximální důvěrou a bez
jakýchkoliv postranních myšlenek.
Úroveň sebedůvěry a víry ve správné
rozhodnutí o patu lze vidět na podobě
patovacího úderu. Golfi sta, který věří
ve správnost své analýzy a je přesvěd-
čen o tom, že pat dá do jamky, provede
úder plynule, míček neťuká, nýbrž roluje
po greenu a sebevědomě jej doprovodí
patrem.
Úzkostlivý golfi sta, který nevěří svému
rozhodnutí a má strach, provede úder
jaksi nesmělý a nedokončený. Jeho pod-
vědomí vlastně bojuje proti uskutečnění
úderu, o kterém si není jisté. Výsledek
tomu odpovídá.
ČTENÍ GREENŮ
Vždycky byli a vždy budou lepší a horší
„čtenáři“ greenů. Někdo vidí budoucí
brejky míčku lépe, někdo hůře. Je to
něco jako hudební sluch… Nicméně se
pokuste vyhnout dvěma extrémům.
Velmi ledabylé nebo žádné čtení greenu
vede jednoznačně k chybám. Ale omyly
působí rovněž příliš pečlivé až úzkostlivé
zkoumání greenů a hledání a „vynalé-
zání“ možných brejků za každou cenu.
U rekreačních hráčů lze říci, že ztrácejí
vinou pochyb a vymyšlených brejků větší
část patů než eventuálními chybami
v technice úderu. Ti nejlepší patéři sou-
časnosti se vyznačují poměrně rychlou
hrou. Přílišné přemýšlení jen zvyšuje ne-
jistotu. Například skvěle patující Fowler
si přečte linii patu, pak se postaví nad
míček a uskuteční pat skutečně bez
váhání.
Když – zvláště u krátkých patů – ne-
můžete identifi kovat žádný přesvědčivý
brejk na greenu, řiďte se zlatou zásadou
Jacka Nicklause: „Když nic z greenu ne-
mohu vyluštit, hraju to prostě do jamky.“
Jak prosté, milý Wattsone…
NEJEN INTUICE – ALE TAKÉ
DISCIPLÍNA!
Vše výše uvedené by mohlo vzbudit fa-
lešný dojem, že patování je natolik intu-
itivní a esoterická činnost, že v ní není
místa pro tuhou disciplínu a zdravou
míru rutiny. Proto chci závěrem zdůraz-
nit, že i v této části golfu mají disciplína
a rutina své nenahraditelné místo. Ne-
dávno jsem se o tom přesvědčil.
Hrál jsem poprvé jamkovku proti kole-
govi ze španělské ambasády, který se
ukázal být velmi dobrým golfistou. Dra-
jvem mi „naděloval“ 50 metrů a také
ostatní části jeho hry byly velmi solidní
a dynamikou potvrzovaly, že je o 20 let
mladší. Toho dne jsme však narazili
na problém. Podzimní aerifikace udě-
lala z jinak rychlých a kvalitních greenů
houštiny plné ďolíčků. Mne to zcela
znechutilo a opustil jsem moji obvyk-
lou rutinu před patem. A tak jsem záhy
prohrával.
Až na 12. jamce mi došlo, že můj špa-
nělský soupeř se nenechal aerifikací
svézt k lajdáctví a rigorózně dodržo-
val všechny rituály, jako je čtení gre-
enu a soustředění nad míčkem. Probu-
dil jsem se a donutil k disciplíně. Vrátil
jsem se k mojí kompletní předúderové
patovací rutině a skóre se rychle začalo
vyrovnávat a na poslední jamce jsem
utkání půlil.
Jaké z toho plyne poučení? Nesčetně-
krát jsem viděl rekreační golfisty, kteří
se nechají nezvyklými nebo ne zcela
ideálními greeny natolik rozptýlit, že je
to dovede k povýšenému postoji a k vy-
nechání předúderové rutiny u patování.
Škody z toho plynou velké.
Až tedy přijdete na hřiště, kde se vám
greeny nebudou líbit, nebo vám bude
připadat, že nejsou hodné toho, abyste
jim věnovali celou předúderovou rutinu,
tak se rychle probuďte a vraťte k disci-
plíně a k rutině. Na ne zcela ideálních
greenech totiž potřebujete svoji rutinu
a disciplínu ještě více než na greenech
kvalitních.
Patování není mechanický úkon. Je to stav mysli.
Klíč ke zlepšení u těch, kdo patují špatně, je naučit
se vidět, jak míček jde do jamky.