ROZHOVOR | Jiří Novosad
Jde o aplikaci amerických zkušeností, které si
Bára přivezla z Floridy a které se nezaměřují
jen na švih. Podstatou je skládačka techniky,
psychologie a strategie, při níž není na prvním místě jak hráč švihá, ale jak funguje v reálu, jak vnímá úspěchy, jak neúspěchy, čeho
chce dosáhnout… Myslím, že v tomto směru
jsme jedineční.
Jedineční jste ale i ve svém přístupu
k hendikepovaným golfistům. Jak
vás toto spojení napadlo?
Se zástupci hendikepovaných golfistů
jsme se potkali před čtyřmi lety v době,
kdy jsme hledali nějaký charitativní projekt, se kterým bychom se mohli ztotožnit. Jejich program se nám líbil, měli už
výsledky, a tak jsme se spojili. Vybudovali
jsme tréninkové centrum, pořádáme turnaje, sbírky… K dispozici máme i paragolfer (vozík umožňující hru nepohyblivým
hráčům), a protože je naše hřiště svým
způsobem rovinaté, mohou si u nás hendikepovaní užívat plnohodnotný golf.
Co byste si přál – pokud byste měl tu
moc – co nejdříve změnit?
V první řadě by to byl způsob komunikace o golfu. Všechny zainteresované
skupiny (ČGF, kluby, provozovatelé hřišť,
prodejci golfového vybavení, promotéři
mezinárodních turnajů) mají stejný cíl.
Růst členské základny, příliv nových hráčů
a šíření pozitivních zpráv o našem sportu.
V tomto si nijak nekonkurují, a pokud by
se rozhodli dlouhodobě a koncepčně
54 | GOLF
spolupracovat, věřím, že se pozitivní efekt
v horizontu několika let dostaví.
Zatím si ale každý hraje na svém písečku.
Vždyť oslovit se dá všech padesát tisíc golfistů během jediného dne, a to prostřednictvím sociálních sítí. Vezměte si například
jarní vítězství Kláry Spilkové na LET, jak plíživě se zpráva šířila. Přitom pokud by existovala základní dohoda, že úspěchy našich
funguje hodně hřišť a větší počet hráčů
delší období, není divu, že ztratí povědomí o skutečné ceně za hru, která odpovídá nákladům a přiměřenému zisku
a která je u 18jamkového hřiště někde na
půl cesty mezi oběma extrémy.
Nejsem apriori proti virtuálům či různým
jiným prodejním platformám. Oni nedělají nic nezákonného. Jsou jen o krok před
Naše hřiště má dvě obrovské výhody. Jednak že je
hratelné téměř pro každého, za druhé je to fakt,
že ani po pěti letech jsme v jeho designu
neobjevili tak zásadní chyby, které bychom museli
co nejdříve měnit.
hráčů a hráček nasdílí na svých sociálních
sítích všechny kluby, nastal by okamžitý zásah ve stovkách tisíc (golfistů a jejich přátel).
Obdobně by se koordinovaně mohly komunikovat další pozitivní zprávy o golfu („golf
je prospěšný pro naše zdraví,“ „golf je sport
na celý život,“…). Za minimální náklady by
to byla cesta jak obracet veřejné mínění
o golfu na naši stranu. Disponujeme obrovským komunikačním potenciálem, který ale
zatím nikdo nepojmenoval a nesjednotil.
A v té druhé?
Odstranění disproporce mezi ceníkovou
cenou, reálnou cenou a virtuální cenou.
Dnes bohužel není neobvyklé, že koupíte
green fee na 18jamkové hřiště, jehož ceníková cena je dva tisíce korun, za pouhou pětistovku. Když v tomto systému
námi (hřišti) a dobře využívají současné
situace, kdy je příliš mnoho hřišť a málo
golfistů a kdy jsou některé resorty kvůli
krátkodobému vylepšení cashflow ochotny
pokřivit cenu svých produktů a tím vlastně
i celého trhu. Smutné je, že si mnohdy
tuto skutečnost ani neuvědomují, nebo si ji
nechtějí připustit.
Náprava nebude jednoduchá, není však nereálná. Golf není v ničem specifický. Podobným obdobím si díky slevovým portálům
prošla většina služeb. My se dnes musíme
spíš naučit s nimi žít, porozumět tomuto
fenoménu, zkvalitnit služby a nabídnout
ceny, které odpovídají jejich úrovni. Zkrátka
se znovu postavit na vlastní nohy.
Za rozhovor děkuje Josef Slezák
Foto: Archiv Jiřího Novosada