ROZHOVOR | Petr Gazdík
BRNO BUSINESS Golf & Style
V MDB postupně vzniklo několik vynikajících muzikálových inscenací, které si
získaly ohlas v celé Evropě. V mnoha jste
hrál a řadu jich i režíroval. Je nesmysl
ptát se otce, které dítě má nejraději.
Nejvíc ocenění jste ale pobral za Jeana
Valjeana z Bídníků. Je to pro vás zatím
osudová role?
Máte pravdu, já mám rád všechny svoje role
a vždy je mi nejblíž ta, kterou právě hraju.
A ano, Jean Valjean je hodně významný, podobně však také Tony, Daryl, Essex nebo například Thomas Becket a další. Největší „trhákem“ je asi Jidáš, od kterého bych to očekával
asi nejméně, zavál mě až na světová prkna
hudebního divadla.
V MDB hraje vaše maminka Jana Gazdíková, vaše partnerka Ivana Vaňková,
vaše sestra Johana Gazdíková a první
role mají za sebou i vaši synové Adam
a Josef. Nemyslíte, že se o slavném divadelním rodu Gazdíků budou brzo učit
i děti ve škole?
Jéjé, myslím, že zas tak slavní nejsme. Naše
mise je tááák pomíjivá….
Jaké umělecké projekty máte právě před
sebou a máte nějaký vysněný, který zatím nepřišel?
Začnu odzadu. Nemám žádné vysněné projekty a neměl jsem nikdy ani vysněné role,
nechávám se překvapovat. Teď například
úplné překvapení – když jsem chystal původně jiný titul, přišla ke mně zcela nová
muzikálová komedie, kterou uvádíme pod
názvem Děsnej pátek. Naše inscenace je
první velkou mezinárodní produkcí světa,
čím více se daným titulem zabývám, tím
víc jsem nadšenější a tím víc ho mám rád.
Je to skvěle napsaná komedie s bezvadnou
hudbou, dobrými hereckými příležitostmi
a představení je, myslím, velmi vhodné i poučné pro celou rodinu. Věřím, že se naši diváci
potěší. Disneyho film Freaky Friday většina
lidí zná pod názvem Mezi námi děvčaty – je
to příběh matky s dcerou, kterým se vymění
duše, aby alespoň chvíli dokázaly vidět svět
očima „té druhé“. Náš příběh je na to téma
nově napsaný pro divadlo a my věříme v jeho
mimořádný potenciál. Na jaře chystám naopak muzikálové drama Představ si. Velmi
silný příběh herecké židovské rodiny ve varšavském ghettu.
Jak se stalo, že jste ve svém nabitém
programu našel čas na golf, který je také
časově dost náročný. Kdo vás k němu
přivedl a jak jste začínal?
To bylo tak… Patřil jsem mezi ty, kteří si myslí,
že golf není žádný sport, že se týká především
snobů, a nechápal jsem, proč někdo obíhá
louku a nevenčí u toho alespoň psa. Můj nejstarší (nevlastní) syn Matěj začal díky kamarádům trénovat asi ve třinácti a já mu v tom
nebránil, i když jsem si stále myslel svoje. Jednoho krásného dne mi řekl, abych se šel projít
s ním, abych viděl, jak hraje. Samozřejmě jsem
šel. Matýsek hrál pěkně, já ale, boty promočené, jsem si stál stále za svým, že lepší je
teda fakt procházka v lese! Pak jsme jeli k moři
a Matýsek zjistil, že tam nekontrolují hendikep
a že prý bych si to měl alespoň zkusit a půjčil
mi hole. Od té noci se mi i zdálo, jak odpaluju,
a už mě to nepustilo. Začal jsem chodit na
driving, pak mě začal brát a učit Standa Moša
při různých příležitostech, až se ze mě stal zapálený golfista. A kde beru čas? Někdo chodí
do „posilky“, já si dám raději devítku…
Které hřiště patří k vašim oblíbeným
a kam byste se už nerad vracel?
Miluju každé hřiště, když mi to právě jde,
a pláču, ale nad sebou, když je to z ničeho
nic naopak. Pořád jsem nepřišel na to, čím to
je, hřištím to ale za vinu nedávám…
Na které své údery jste pyšný a co ještě
potřebujete vypilovat?
Jsem hrdý na každý povedený úder a všechny
své údery potřebuji dost pilovat!
Máte nějaký svůj golfový sen?
Aby mi to šlo pořád!
Za rozhovor děkuje Alena Štěpánková
III