Page 64
ROZHOVOR | Petr Gazdík
BRNO BUSINESS Golf & Style
II
Jeho maminka, herečka Jana Gazdíková, byla
a je dlouhá léta hvězdou činoherního sou-
boru bývalého Divadla bratří Mrštíků a ny-
nějšího Městského divadla Brno (MdB), malý
Petr tak účinkoval na této scéně už od útlého
věku. Jako dětský herec natočil řadu fi lmů,
rozhlasových pořadů a věnoval se i dabingu.
Bylo logické, že následovalo studium herec-
tví na brněnské konzervatoři a muzikálového
herectví na JAMU.
Už za studií začal spolupracovat s MdB
a před dvaceti lety, v roce 1997, se stal
kmenovým členem jeho souboru. Kromě
hereckého a později i režijního působení
v mnoha dnes už proslavených muziká-
lových i činoherních inscenacích MdB se
podílel na záchraně nahrávacího studia
Dukla na stadionu na Kounicově ulici, kde
vybudoval malé hudební divadlo G-Studio
Centrum. Po jedenácti letech tento pro-
stor předal souboru Buranteatr, který zde
nyní působí.
Pracoval také na velkých muzikálových pro-
jektech, jako byl například VIVA Musical
v hale Rondo, a pomáhal Stanislavu Mošovi
při rozjezdu moderní hudební scény v MdB.
Své manažerské schopnosti rozšířil tříletým
studiem na Nottingham University ve Velké
Británii, které úspěšně završil v roce 2014 zís-
káním titulu Master of Business Administra-
tion (MBA).
Od roku 2003 je Petr Gazdík šéfem muzikálo-
vého souboru MdB, zároveň dál pracuje jako
herec a od roku 2008 také jako režisér. K jeho
největším muzikálovým rolím patří Tony ve
West Side Story, Jidáš Iškariotský v Jesus Christ
Superstar, Darryl v Čarodějkách z Eastwicku,
ale především Jean Valjean v Bídnících, za niž
získal v roce 2010 Cenu Thálie v oboru ope-
reta a muzikál.
Sluší se připomenout i jeho velké role čino-
herní – Essexe z Alžběty anglické, Romea
z Romea a Julie, Desgrieuxho z Manon Les-
caut, Buckinghama z Jindřicha VIII. nebo cí-
saře Josefa II. z Amadea. K největším režijním
pracím Petra Gazdíka v MdB patří například
Mary Poppins, Jekyll a Hyde, Zorro nebo Pís-
kání po větru.
Jak je vidět, pracovních povinností a aktivit
má Petr Gazdík tolik, že by jinému stačily na
dva i více životů. V dřívějších rozhovorech na
sebe už prozradil, že rád cestuje a sice vzácně,
ale dobře vaří. Málokdo však ví, že v nemnoha
volných chvílích je Petr Gazdík také zapále-
ným golfi stou.
Už od útlého věku jste svůj volný čas dě-
lil mezi divadelní prkna a lmová, roz-
hlasová, nahrávací a dabingová studia.
Měl jste vůbec čas na běžná klukovská
alotria a první lásky?
Ale ano. Možná i proto, že jsme začal „praco-
vat“ tak brzy, byla pro mě práce vždy také zá-
bavou. Současně jsem se cítil velmi svobodný,
už jako školák jsem si organizoval čas sám –
kdy bude rozhlas, kdy dabing a další aktivity
– a taky jsem vydělal nějaké drobné, které
se rodině, o niž se starala jenom maminka,
velmi hodily. Byli jsme navíc celá komunita
„dabingově – rozhlasových“ dětí a prožívali
jsme společně všechno možné. A pak tu byly
dva měsíce prázdnin na Vranovské přehradě,
kde jsme vyrůstali téměř doslova jako „hoši
od Bobří řeky“. V Brně jsme s pár spolužáky
zvládli založit vlastní klub, budovali jsme ve
sklepě klubovnu, na půdě bunkr a tak dále.
A o láskách ani nemluvím, byla to slovy Cy-
rana „doba her a malin nezralých“. Taky jsem
měl babičku na venkově. Stíhali jsme všechno,
nemuseli jsme totiž tolik „multitaskingovat“.
Dětské hvězdy mají často potíže dostat
se na herecká studia a získat profesio-
nální angažmá. Jak to bylo u vás?
Mým problémem byl pouze „politický pro-
fil“. Kvůli němu jsem se dostal až na odvo-
lání, naštěstí, pro mimořádný talent, který po
několika přímluvách uznali i na krajském ná-
rodním výboru.
Na konzervatoř jste nastoupil v roce
1989, kdy se hodně věcí zásadně mě-
nilo. Jak jste to prožíval?
No to byla paráda! První půlrok jsme se téměř
neučili, já byl členem koordinačního stáv-
kového výboru, roznášel jsem letáky a byl
ochoten osobních obětí pro svou vlast. Byla
to skvělá doba určitého rozkročení, hrdosti
a pocitu skutečné svobody.
Na JAMU jste vystudoval muzikálové he-
rectví v době, kdy končila éra operety
a muzikál byl dlouho očekávaným diva-
delním hitem. Hrálo to při vašem rozho-
dování roli?
V Divadle bratří Mrštíků, ve kterém jsem vy-
růstal, byl muzikál vlastně zavedeným žán-
rem, některé kusy byly již tehdy velmi po-
vedené a řada interpretů skvělých. Dělal se
Voskovec a Werich, ale i muzikály americké.
Na to také navázal Stanislav Moša. Vždy jsem
měl „naše“ divadlo rád a prožíval jsem vše,
co se v něm odehrávalo. Jako malý jsem si
zpíval nahlas cestou ze školy a potom doma
na balkóně písně V+W, až si mě všimla paní
učitelka zpěvu a sama přišla mojí mámě na-
bídnout, jestli nechci zkusit lidovou školu
umění… Myslím, že to byl přirozený vývoj,
i když chvíli jsem chtěl být i jinými roman-
tickými profesemi než hercem. Popravdě ře-
čeno, nikdy jsem také nerozlišoval muzikálové
herectví od „normálního“.
O lidech, kteří ve svém oboru dosáhnou mimořádných úspěchů, se s nad-
sázkou říkává, že se narodili třeba s lyžemi na nohou nebo s taktovkou
v ruce. O Petrovi Gazdíkovi, šéfovi muzikálového souboru Městského di-
vadla Brno, herci, režisérovi a překladateli, se dá jen s malou nadsázkou
říct, že se narodil na jevišti.
Stále se nechávám
PŘEKVAPOVAT