Sayama Golf Club se skládá ze tří

devítek parkového typu, s řadou stromů

a několika vodními překážkami.

protože jsem nepředpokládal, že budu

hrát nad kilo.

Také jsem dopředu poslal otci naší hostitelky svou fotografii, aby věděl, s kým bude

hrát. Svou zálibu v pestrobarevném golfovém oblečení jsem taktně potlačil ještě

před cestou, neboť vzápětí přišla odpověď,

že na japonském golfovém hřišti nelze nosit výrazné vzory, křiklavé barvy, a pokud

budu nosit krátké kalhoty, pak ponožky

musí sahat přes lýtka, což se později ukázalo jako ne zcela pravdivé… Také jsem

měl zprávu, že si mám do kufru přibalit

sako, že ho při vstupu přes golfovou recepci budu potřebovat.

Do areálu se jede kolem polí se zeleným

čajem. Vjezd do resortu byl impozantní,

neskutečně krásně upravený. Klubovna

nádherná, z masivního dřeva a zhotovená s pověstnou japonskou precizností.

Po výstupu z auta jsme si oblékli saka. Na

recepci nám slečna sdělila, že hovoří anglicky, nicméně skutečnost byla jiná. Uměla

jen říct „yes“ a hned poté spustila japonsky… Když jsem zkoušel, aby mi poradila,

vážně neuměla ani slůvko.

Pokud anglicky mluví každý desátý, tak

ona byla ta čtvrtá. Zapsal jsem do kartičky

své jméno, které recepční přepsala v jejich

písmu. V japonských znacích bylo úplně

všechno, včetně jídelního lístku v restauraci, ale zvláště nesrozumitelné to bylo

někdy ocitli, buďte

na to připraveni.

hřišt

Jedním z poznávacích znamení

Anglicky zde plynule mluví bohužel zhruba každý desátý obyvatel země

a zrovna moji společníci byli první, druhý

a třetí, což komunikaci trochu znesnadňovalo. Naštěstí jsem již před odletem

věděl, jak to s angličtinou v Japonsku je,

a naučil jsem se pár základních golfových

vět. Například „Baru wa doko deska?“

(Kde je můj míček?) a také počítat do sta,

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

ě je četná přítomnost stromů.

v případě místních pravidel. Nadpis zněl

Local Rules, zbytek však byly pouze znaky,

zvláště ty důležité, vytištěné tučným písmem, působily hrozivě. Šlo pravděpodobně o nějaký příkaz, ale co rozkazoval,

to jsem nezjistil.

Hned za recepcí se nacházela dlouhá

řada miniaturních bezpečnostních

skříněk, do kterých jsme si zamkli všechny

cennosti, hodinky, peněženky, klíče od

auta. Návod pochopitelně v japonštině,

takže když jsem měl na centrálním displeji uprostřed řady skříněk vyťukat číslo

bezpečnostního boxu a PIN kód, nevěděl

jsem, kdy ťukám číslo boxu a kdy PIN.

Navíc mi nikdo nechtěl pomoci, neboť

přísně dbají na dodržování soukromí. Tudíž

odskakovali do šestimetrové vzdálenosti,

třebaže jsem žadonil o pomoc slovy: „Taskete kudasai“ (Pomoc prosím). Nevěděl jsem

ani, kolika místný PIN to má vlastně být, tak

jsem jen mačkal řadu čísel, dokud klávesnice

nezačala pípat a box se neuzamkl. Tehdy

mně došlo, že vlastně nevím, jaké tajné číslo

jsem zvolil. Zpod displeje vypadl malý papírek, abych si číslo skříňky nemusel pamatovat, protože jich tam byly celé stěny.

Uvnitř každého bezpečnostního boxu

byl připravený očíslovaný kožený obal na

skóre kartu, k němuž patřil na řetízku připevněný klíč od skříňky v šatně. Číslo šatní

skříňky bylo důležité, na následujících

šest hodin jsem se stal číslem 168. Označují tak bag, počet drivingových žetonů,

útratu v restauraci a na hřišti atd., neboť

všechny peníze máte uschovány v bezpečnostním boxu.

V šatnách jsme sundali saka a košile, navlékli jsme si trička, obuli golfové boty a šli

na snídani. Něco jsem si objednal, jak už

jsem zmínil, vše je v japonštině, anglické

menu nemají. Brzy mi přinesli malý párek

ve velikém rohlíku a šli jsme na driving.

Dostal jsem předem nachystané půjčené

hole. Ty tedy, upřímně řečeno, za nic nestály. Myslím, že ani v Japonsku značka

Sword není známá.

Drajvr měl sice bohatě zdobenou zlatou

hlavu a krásný mahagonově červený nádech, ale šaft byl měkký a velice nepřesně

jsem ho trefoval. Naštěstí hole byly aspoň

zkrácené, ještě kratší, než mám doma.

Kompletní set do šestky a pak hybrid pět

a čtyři, fervejové dřevo pět a tři, ale žádné

ostré wedge, nejnižší byla sand wedge mající široký bounce, avšak žádné označení

stupňů. Ano, hrál jsem špatně, takže si připravuji půdu pro výmluvu, čím to bylo.

Hodně mě překvapilo, že každý flight

má povinně caddy, což je ještě běžné,

ale že je ta jedna žena pro celý flight

dohromady, to mi přišlo zvláštní. Tlačila

45