Sayama Golf Club se skládá ze tří
devítek parkového typu, s řadou stromů
a několika vodními překážkami.
protože jsem nepředpokládal, že budu
hrát nad kilo.
Také jsem dopředu poslal otci naší hostitelky svou fotografii, aby věděl, s kým bude
hrát. Svou zálibu v pestrobarevném golfovém oblečení jsem taktně potlačil ještě
před cestou, neboť vzápětí přišla odpověď,
že na japonském golfovém hřišti nelze nosit výrazné vzory, křiklavé barvy, a pokud
budu nosit krátké kalhoty, pak ponožky
musí sahat přes lýtka, což se později ukázalo jako ne zcela pravdivé… Také jsem
měl zprávu, že si mám do kufru přibalit
sako, že ho při vstupu přes golfovou recepci budu potřebovat.
Do areálu se jede kolem polí se zeleným
čajem. Vjezd do resortu byl impozantní,
neskutečně krásně upravený. Klubovna
nádherná, z masivního dřeva a zhotovená s pověstnou japonskou precizností.
Po výstupu z auta jsme si oblékli saka. Na
recepci nám slečna sdělila, že hovoří anglicky, nicméně skutečnost byla jiná. Uměla
jen říct „yes“ a hned poté spustila japonsky… Když jsem zkoušel, aby mi poradila,
vážně neuměla ani slůvko.
Pokud anglicky mluví každý desátý, tak
ona byla ta čtvrtá. Zapsal jsem do kartičky
své jméno, které recepční přepsala v jejich
písmu. V japonských znacích bylo úplně
všechno, včetně jídelního lístku v restauraci, ale zvláště nesrozumitelné to bylo
někdy ocitli, buďte
na to připraveni.
hřišt
Jedním z poznávacích znamení
Anglicky zde plynule mluví bohužel zhruba každý desátý obyvatel země
a zrovna moji společníci byli první, druhý
a třetí, což komunikaci trochu znesnadňovalo. Naštěstí jsem již před odletem
věděl, jak to s angličtinou v Japonsku je,
a naučil jsem se pár základních golfových
vět. Například „Baru wa doko deska?“
(Kde je můj míček?) a také počítat do sta,
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
ě je četná přítomnost stromů.
v případě místních pravidel. Nadpis zněl
Local Rules, zbytek však byly pouze znaky,
zvláště ty důležité, vytištěné tučným písmem, působily hrozivě. Šlo pravděpodobně o nějaký příkaz, ale co rozkazoval,
to jsem nezjistil.
Hned za recepcí se nacházela dlouhá
řada miniaturních bezpečnostních
skříněk, do kterých jsme si zamkli všechny
cennosti, hodinky, peněženky, klíče od
auta. Návod pochopitelně v japonštině,
takže když jsem měl na centrálním displeji uprostřed řady skříněk vyťukat číslo
bezpečnostního boxu a PIN kód, nevěděl
jsem, kdy ťukám číslo boxu a kdy PIN.
Navíc mi nikdo nechtěl pomoci, neboť
přísně dbají na dodržování soukromí. Tudíž
odskakovali do šestimetrové vzdálenosti,
třebaže jsem žadonil o pomoc slovy: „Taskete kudasai“ (Pomoc prosím). Nevěděl jsem
ani, kolika místný PIN to má vlastně být, tak
jsem jen mačkal řadu čísel, dokud klávesnice
nezačala pípat a box se neuzamkl. Tehdy
mně došlo, že vlastně nevím, jaké tajné číslo
jsem zvolil. Zpod displeje vypadl malý papírek, abych si číslo skříňky nemusel pamatovat, protože jich tam byly celé stěny.
Uvnitř každého bezpečnostního boxu
byl připravený očíslovaný kožený obal na
skóre kartu, k němuž patřil na řetízku připevněný klíč od skříňky v šatně. Číslo šatní
skříňky bylo důležité, na následujících
šest hodin jsem se stal číslem 168. Označují tak bag, počet drivingových žetonů,
útratu v restauraci a na hřišti atd., neboť
všechny peníze máte uschovány v bezpečnostním boxu.
V šatnách jsme sundali saka a košile, navlékli jsme si trička, obuli golfové boty a šli
na snídani. Něco jsem si objednal, jak už
jsem zmínil, vše je v japonštině, anglické
menu nemají. Brzy mi přinesli malý párek
ve velikém rohlíku a šli jsme na driving.
Dostal jsem předem nachystané půjčené
hole. Ty tedy, upřímně řečeno, za nic nestály. Myslím, že ani v Japonsku značka
Sword není známá.
Drajvr měl sice bohatě zdobenou zlatou
hlavu a krásný mahagonově červený nádech, ale šaft byl měkký a velice nepřesně
jsem ho trefoval. Naštěstí hole byly aspoň
zkrácené, ještě kratší, než mám doma.
Kompletní set do šestky a pak hybrid pět
a čtyři, fervejové dřevo pět a tři, ale žádné
ostré wedge, nejnižší byla sand wedge mající široký bounce, avšak žádné označení
stupňů. Ano, hrál jsem špatně, takže si připravuji půdu pro výmluvu, čím to bylo.
Hodně mě překvapilo, že každý flight
má povinně caddy, což je ještě běžné,
ale že je ta jedna žena pro celý flight
dohromady, to mi přišlo zvláštní. Tlačila
45