Page 47
WWW.CASOPISGOLF.CZ
45
někdy ocitli, buďte
na to připraveni.
Anglicky zde ply-
nule mluví bohu-
žel zhruba každý desátý obyvatel země
a zrovna moji společníci byli první, druhý
a třetí, což komunikaci trochu znesnad-
ňovalo. Naštěstí jsem již před odletem
věděl, jak to s angličtinou v Japonsku je,
a naučil jsem se pár základních golfových
vět. Například „Baru wa doko deska?“
(Kde je můj míček?) a také počítat do sta,
protože jsem nepředpokládal, že budu
hrát nad kilo.
Také jsem dopředu poslal otci naší hosti-
telky svou fotografi i, aby věděl, s kým bude
hrát. Svou zálibu v pestrobarevném gol-
fovém oblečení jsem taktně potlačil ještě
před cestou, neboť vzápětí přišla odpověď,
že na japonském golfovém hřišti nelze no-
sit výrazné vzory, křiklavé barvy, a pokud
budu nosit krátké kalhoty, pak ponožky
musí sahat přes lýtka, což se později uká-
zalo jako ne zcela pravdivé… Také jsem
měl zprávu, že si mám do kufru přibalit
sako, že ho při vstupu přes golfovou re-
cepci budu potřebovat.
Do areálu se jede kolem polí se zeleným
čajem. Vjezd do resortu byl impozantní,
neskutečně krásně upravený. Klubovna
nádherná, z masivního dřeva a zhoto-
vená s pověstnou japonskou precizností.
Po výstupu z auta jsme si oblékli saka. Na
recepci nám slečna sdělila, že hovoří ang-
licky, nicméně skutečnost byla jiná. Uměla
jen říct „yes“ a hned poté spustila japon-
sky… Když jsem zkoušel, aby mi poradila,
vážně neuměla ani slůvko.
Pokud anglicky mluví každý desátý, tak
ona byla ta čtvrtá. Zapsal jsem do kartičky
své jméno, které recepční přepsala v jejich
písmu. V japonských znacích bylo úplně
všechno, včetně jídelního lístku v restau-
raci, ale zvláště nesrozumitelné to bylo
v případě místních pravidel. Nadpis zněl
Local Rules, zbytek však byly pouze znaky,
zvláště ty důležité, vytištěné tučným pís-
mem, působily hrozivě. Šlo pravděpo-
dobně o nějaký příkaz, ale co rozkazoval,
to jsem nezjistil.
Hned za recepcí se nacházela dlouhá
řada miniaturních bezpečnostních
skříněk, do kterých jsme si zamkli všechny
cennosti, hodinky, peněženky, klíče od
auta. Návod pochopitelně v japonštině,
takže když jsem měl na centrálním dis-
pleji uprostřed řady skříněk vyťukat číslo
bezpečnostního boxu a PIN kód, nevěděl
jsem, kdy ťukám číslo boxu a kdy PIN.
Navíc mi nikdo nechtěl pomoci, neboť
přísně dbají na dodržování soukromí. Tudíž
odskakovali do šestimetrové vzdálenosti,
třebaže jsem žadonil o pomoc slovy: „Tas-
kete kudasai“ (Pomoc prosím). Nevěděl jsem
ani, kolika místný PIN to má vlastně být, tak
jsem jen mačkal řadu čísel, dokud klávesnice
nezačala pípat a box se neuzamkl. Tehdy
mně došlo, že vlastně nevím, jaké tajné číslo
jsem zvolil. Zpod displeje vypadl malý papí-
rek, abych si číslo skříňky nemusel pamato-
vat, protože jich tam byly celé stěny.
Uvnitř každého bezpečnostního boxu
byl připravený očíslovaný kožený obal na
skóre kartu, k němuž patřil na řetízku při-
pevněný klíč od skříňky v šatně. Číslo šatní
skříňky bylo důležité, na následujících
šest hodin jsem se stal číslem 168. Ozna-
čují tak bag, počet drivingových žetonů,
útratu v restauraci a na hřišti atd., neboť
všechny peníze máte uschovány v bez-
pečnostním boxu.
V šatnách jsme sundali saka a košile, na-
vlékli jsme si trička, obuli golfové boty a šli
na snídani. Něco jsem si objednal, jak už
jsem zmínil, vše je v japonštině, anglické
menu nemají. Brzy mi přinesli malý párek
ve velikém rohlíku a šli jsme na driving.
Dostal jsem předem nachystané půjčené
hole. Ty tedy, upřímně řečeno, za nic ne-
stály. Myslím, že ani v Japonsku značka
Sword není známá.
Drajvr měl sice bohatě zdobenou zlatou
hlavu a krásný mahagonově červený ná-
dech, ale šaft byl měkký a velice nepřesně
jsem ho trefoval. Naštěstí hole byly aspoň
zkrácené, ještě kratší, než mám doma.
Kompletní set do šestky a pak hybrid pět
a čtyři, fervejové dřevo pět a tři, ale žádné
ostré wedge, nejnižší byla sand wedge ma-
jící široký bounce, avšak žádné označení
stupňů. Ano, hrál jsem špatně, takže si při-
pravuji půdu pro výmluvu, čím to bylo.
Hodně mě překvapilo, že každý fl ight
má povinně caddy, což je ještě běžné,
ale že je ta jedna žena pro celý fl ight
dohromady, to mi přišlo zvláštní. Tlačila
Sayama Golf Club se skládá ze tří
devítek parkového typu, s řadou stromů
a několika vodními překážkami.
Jedním z poznávacích znamení hřiště je četná přítomnost stromů.