Page 48
CESTY ZA GOLFEM | Japonsko
46
|
GOLF
obrovský motorový vozík, do kterého
uložila všechny čtyři bagy vedle sebe.
Měla tam přihrádky s ledem na nápoje,
pro každého box na mobilní telefon,
na míčky, dále kyblík s vodou na čiš-
tění holí a kyblík s pískem na okamžité
zasypávaní divotů.
Caddy byla starší paní, maličká a drobná.
Za velkým vozíkem nebyla vůbec vidět
a pochopitelně nemluvila anglicky, přes-
tože tvrdili, že umí. To byla asi ta pátá
z deseti… Docela mě to mrzelo. Sice jsem
introvert, nemusím moc konverzovat, ale
když mně japonsky vysvětlovala nástrahy
jednotlivých jamek a vzdálenosti, dost
jsem tápal.
Mimochodem v Japonsku používají klasic-
kou metrickou soustavu, ale na golfu je vše
v yardech, což jen zvyšovalo můj zmatek.
Když už nějaké číslo po dlouhém přemýš-
lení oznámila v angličtině se specifi ckou
japonskou výslovností, moc mně to nepo-
mohlo. Naštěstí jsem měl sebou laserový
zaměřovač, takže na caddy svých 110 ran
svádět nemohu.
Byla milá a dělala, co mohla. Elektrický
vozík měl volič několika rychlostí, a když
přepnula na maximum, rozjel se silný mo-
tor tak rychle, že doslova vlála na zadním
madle a ujížděla nekontrolovaně kamsi do
dálky, dokud se jí nepodařilo přepnout na
pomalejší rychlost a zapřít se patami.
Vůbec jsem jí nezáviděl, neustále rychle
běhala, aby stihla všem najednou podat
hole, očistit hlavy, uhrabat bankry, všem
zamarkovat a očistit míče. Snažili jsme se jí
pomáhat jak to jen šlo, ale byla neskutečně
výkonná. Zejména pokud jsme byli každý
na jiné straně ferveje, běhala opravdu trys-
kem. Chudák ženská.
Hřiště bylo nádherné, pečlivě udržované,
celé v rovině, mezi fervejemi vzrostlé po-
rosty, řady borovic a jiných jehličnatých
stromů, které ani neznám. Kromě boro-
vice poznám ještě smrk, ale ten tam nebyl.
Bankry s hrubým bílým pískem, klasické
vodní překážky. Po každých třech jamkách
bylo pítko na vodu. Na startu tekla z au-
tomatu zdarma studená i teplá voda a ja-
ponský neslazený silný čaj.
Mistrovský resort Sayama nabízí tři de-
vítky, pojmenované Sever, Západ a Jih
(označené pochopitelně pouze japonským
znakem). Další zvláštností je, že každá
jamka má dva greeny, green A a green B.
Nějakou dobu se hraje na jeden, zatímco
druhý je asi pár dní v úpravě. Když se pak
zotaví, greeny se prohodí.
Caddy na začátku nahlásí, na který green
se ten den hraje. Na zavlažovacím zařízení
jsou také dvě vzdálenosti, pro green
A a pro green B. Kolíky u fervejí se pravdě-
podobně mění podle aktuální vzdálenosti,
pokud greeny neleží vedle sebe. Byly na-
příklad oddělené bankrem – rozdíly někdy
činily 30 až 50 metrů.
Odehráli jsme devět jamek a odebrali se
do restaurace. Japonci prý obvykle hrají
devítku, pak si dají hodinovou pauzu na
oběd a teprve po jídle dohrají zbytek.
Caddy má také přestávku a někde čeká.
Zase jsem si jídlo objednal odhadem, pro-
tože ani číšníci, (šestý, sedmý a osmý z de-
seti) neuměli anglicky.
Další zvláštností na japonském golfu bylo,
že prý o nic nehrávají a nevsází se. Da-
rují si krátké paty, nedohrávají jamky. Pře-
kvapilo mě, že všichni píší skóre všech
a všichni čtyři pak vše sečtou ostatním
pro kontrolu. Myslím, že si každý svoji
skóre kartu nechává na památku. Hrát
golf je pro ně svátek.
Údajně hrají málokdy, třeba čtyřikrát do
roka, proto si toho tolik váží. Nevím, zda je
to pravda, ale v mém fl ightu to tak bylo.
Fascinuje mě však skutečnost, že když si muži
kdekoliv na světě hrají, používají stejné vtípky jako
u nás. Když se například dlouhý pat vzdaloval příliš
daleko od jamky, říkali „sayonara“, rychle rozjetý
míček na skloněnému greenu vyprovázeli slovem
šinkanzen.
Autor článku Jaromír Klanica, druhý zprava, se svými japonskými spoluhráči
Místní pravidla Sayama Golf Club –
našinec si v drtivé většině případů příliš
nepočte.