UKÁZKA Z KNIHY | Tiger Woods
bádá, něco zkoumá, nikdy není spokojený.“ U Earla vedl povahový rys věčné
nespokojenosti – s jednou ženou, s jednou sklenkou, s jakoukoli sumou peněz
– k nutkavému chování, jehož důsledky
pociťovali i manželka a syn. Tiger do určité míry zdědil otcův vnitřní neklid. V 21
letech se však jeho chronická nespokojenost soustřeďovala skoro výlučně na jeho
výkony. Porážet jiné golfisty a vyhrávat
turnaje Tigerovi nikdy nestačilo. Uspokojení mu nepřinášela ani pozice světové
jedničky. Golf pro něj byl vždy mnohem,
mnohem víc než jen hra.
„Golf jsem hrál proto, abych našel odpověď na otázku: Jak dobrý můžu být?“ vysvětloval Tiger o řadu let později. „Myslím,
že jsem usiloval o dokonalost, i když toho
v golfu nelze, až na krátké úseky, dosáhnout. Chtěl jsem získat naprostou kontrolu nad svým švihem a tím i nad míčem.“
Hledání naprosté kontroly u něj vedlo
k vytvoření určitých nutkavých návyků.
Na jaře 1997 byl Tiger zcela pohlcen tréninkem a posilováním. Jeho typický tréninkový den obnášel šest stovek odpalů,
práci na krátké hře a puttování, odehrání
cvičného kola (někdy i o samotě) a dvě až
tři hodiny posilování v tělocvičně. „To byl
život, jaký jsem chtěl,“ řekl.
Dlouholetá popularizátorka vědy Sharon
Begleyová ve své knize Just Can’t Stop: An
Investigation of Compulsion (Nedokážu
přestat – Výzkum nutkavého jednání) píše
o rostoucím počtu důkazů, které vedou
k závěru, že obsese jsou reakcí na úzkost.
„Obsese jsou důsledkem zoufalé, palčivé
a trýznivé potřeby, která v nás vyvolává
pocit přetopeného kotle a naplňuje nás
nesnesitelnou naléhavostí vyžadující uvolnění,“ uvádí Begleyová. „Jsou výpustným
ventilem, důsledkem úzkosti stejně nevyhnutelným, jako jsou popraskané trubky
důsledkem zamrzající vody v potrubních
rozvodech budovy.“ Konkrétně Begleyová
cituje tvůrčí génie, jako byl Ernest Hemingway, který pociťoval tak silné nutkání
každý den psát, že jednou poznamenal:
„Když nepíšu, cítím se na hovno.“ Hemingwayova nutkavá potřeba možná pocházela z temných, trýznivých míst, nicméně
jeho – jak ukazuje Begleyová – dohnala
k „literární nesmrtelnosti“.
Tiger Woods si vypěstoval návyky, které
ho nasměrovaly ke golfové nesmrtelnosti.
22 | GOLF
Není nepřesné říci, že když netrénoval, cítil se na hovno. Radost z vítězství na turnajích u něj byla vždy prchavá. Nestačilo
mu ani překonání rekordů v Augustě. „Je
mi fuk, že jsem vyhrál o 12 ran,“ přiznal
později. „Věděl jsem, co musím udělat,
Butchie věděl, co musím udělat, a hlavně
– já jsem to udělat chtěl. V práci na svém
švihu jsem se přímo vyžíval. Měl jsem závislost na mnohahodinovém tréninku.“
Z praktické stránky byla změna švihu,
který mu jako nejlepší golfový švih vůbec vlastně všichni záviděli, bizarní a riskantní. Harmon Tigera varoval, že dokud
svůj nový švih nedotáhne k dokonalosti,
velmi pravděpodobně se v jeho výkonnosti projeví prudký pokles. Nějaký čas
možná nebude vyhrávat další turnaje.
Tigerova ochota podřídit se Harmonovu
plánu, jak vytvořit nový švih, trenéra
uzemnila. U elitních sportovců je obvyklé,
že neustále hledají způsoby, jak si udržet
převahu a jak vypilovat své dovednosti,
ale dosud žádný špičkový sportovec nesestoupil na delší dobu z vrcholu, aby se
pokusil být ještě lepší. Co se týče golfu,
byl Tiger v mnoha ohledech na svůj věk
daleko zralejší. Byl také ochoten riskovat.
Vzdát se švihu, který mu umožnil v 21
letech dobýt Augustu, znamenalo vystavit se kritice a snášet něco, na co nebyl
zvyklý – znovu a znovu prohrávat.
Také ho to ale mohlo nasměrovat k nesmrtelnosti. Jistě, dokázal vyhrát Masters,
ale turnaj v Augustě byl náhodou jako šitý
na míru jeho silným stránkám. Věděl, že
k tomu, aby vyhrál US Open, British Open
a PGA Championship, potřebuje lepší kontrolu mimo týčko. Fairwaye na těchto
turnajích nejsou tak shovívavé jako v Augustě. „Jestli jsem měl mít šanci je vyhrát,
potřeboval jsem utáhnout švih,“ řekl. „Potřeboval jsem švih, kterému bych mohl
stoprocentně věřit.“
A Tiger chtěl svatý grál.
Dne 2. července 1997, v předvečer turnaje Western Open, pozval Tiger Marka
O’Mearu na večeři a na film Muži v černém. O’Meara se divil, co se to děje, protože Tiger obvykle nikdy za nic neplatil.
Kdykoli si někam vyšli, účet vždy zatáhl
O’Meara. Ale Tiger měl slavnostní náladu.
Byl světovou golfovou jedničkou a chystal
se k něčemu radikálnímu, co možná jeho
pozici změní. Měl však v plánu nejdřív
ještě jednou odpalovat míč z týčka švihem, který ho dostal na vrchol.
V první den turnaje, který se konal na
hřišti Cog Hill Golf & Country Clubu
v těsné blízkosti Chicaga, museli pořadatelé odmítat lidi, protože přišlo 60 tisíc
fanoušků. Chicago bylo město Michaela
Jordana, ale Tiger je na čtyři dny jasně
opanoval. Poprvé po několika týdnech
se cítil odpočatý a vůbec nepochyboval
o tom, že vyhraje. Na konci třetího kola,
kdy se Tiger dělil o první místo, dospěli ke
stejnému závěru i ostatní golfisté. Tiger
už totiž měl pověst hráče, který nepouští
vedení. To se také znovu potvrdilo a na
15. jamce posledního kola měl vítězství
pevně v rukou.
Na 18. fairway se napěchovalo odhadem
55 tisíc lidí, aby sledovali jeho závěrečnou jamku. Jakmile se vznesl do vzduchu
míč po jeho druhé ráně a Tiger se vydal
k místu dopadu, ve spontánním výbuchu
nadšení vyrazily přes provazy tisíce fanoušků, mezi nimi i mnoho teenagerů.
„Nás nikdo nezadrží!“ volal někdo. Tigera
to vůbec nevyvedlo z míry. V pohodě
a s úsměvem na tváři kráčel po fairwayi
jako vůdce zástupů. Byl to výjev, který
připomínal scény z filmů režiséra Franka
Capry. Poté co závěrečným puttem doťukl míč do jamky, hodil ho mezi diváky
na galerii.
Na turnaji Western Open si Tiger připsal
čtvrté vítězství na PGA Tour v roce 1997.
Potom přiznal, že nehrál nejlepší golf, ale
že vyhrál díky své největší zbrani – „tvůrčímu myšlení“. Jemně tím naznačil, že
když zapojí hlavu, měl by být schopen
vyhrávat. Earl to vyjádřil méně uhlazeně:
„Když Tiger někam přijde a je ve formě,
tak je mi fuk, jak hrajou ostatní. Tiger vyhraje. Je to takhle jednoduché.“
Earl měl pravdu. Ale Tiger věděl něco,
co nemohl tušit ani jeho otec. Z Chicaga
odjížděl s tím, že se rozloučí se švihem,
který ho dostal na vrchol. Nevyhraje pak
až do května 1998. A bude to trvat 22
měsíců, než si osvojí nový švih. Mladík,
jehož oblíbeným slovem bylo soutěžit,
se chystal narazit do mentální zdi, která
měla vyzkoušet jeho odhodlání setrvat
ve víře, že z dlouhodobého hlediska dělá
správnou věc.
Translation © Petr Nosálek, 2019
Copyright © Nakladatelství JOTA, s. r. o., 2019