CESTY ZA GOLFEM | Španělsko

Hřiště America je lépe zdolávat pomocí buginy a potvrzuje to i jeho šestá jamka.

Půjdeme-li proti proudu času, zjistíme,

že třicetileté výročí souvisí s hřištěm

Asia, po jehož otevření v roce 1989 se

později La Cala změnila v jednu z největších a nejpříjemnějších evropských

golfových zastávek.

Cabell Robinson měl po svém příjezdu

velmi rychle jasno. Tušil, že před ním

stojí velká výzva, kerou zároveň vnímal

jako jedinečnou příležitost: „Zprvu jsem

měl pocit, že terén má své limity, pokud

tu chceme vybudovat golfové hřiště,

záhy jsem ovšem tento postoj změnil.

Vzpomínám si, jak jsem pohlížel na celý

pozemek a říkal si ‚doufám, že víš, co

děláš‘. Končili jsme tím, že jsme přesunuli 500 000 kubíků země, čtyřikrát tolik, než kolik bychom přesouvali v rovinatějším terénu… Nechci, aby to znělo

arogantně, ale na svou práci v La Cala

jsem opravdu pyšný.“

Jaké nástrahy tu na vás tedy Cabell vymyslel? Asia se právem řadí mezi ikonická hřiště oblasti Costa del Sol a nejeden golfista jej má zapsáno na přední

příčce v seznamu osmnáctek, které si

musíte zahrát. Jde o jedno z nejdramatičtějších hřišť starého kontinentu a po

nedávné renovaci bankrů každá z jamek

54 | GOLF

vypadá lépe než kdy předtím. „Od týčka

po green je hřiště v dokonalé kondici,“

ujišťuje ředitel resortu Sean Corte-Real.

Někdejší Jižní hřiště v délce 5 925 metrů

servíruje hned několik výzev, díky kterým

podstoupíte dokonalý test, zvlášť pokud

jde o příhry do greenu. Greenů samotných se pak týkala jedna z největších

změn, jíž osmnáctka prošla. Všechna

jamkoviště jsou nově osazena bermudou. Obětovali tomu celé dva měsíce,

výsledek nicméně stojí za to. Nejenže si

hráči dopřejí celoročně kvalitní patovací

povrch, ale určitě tímto krokem potěšili

i ekology. Nové greeny totiž „spolykají“

méně vody, zlepšila se jejich životnost,

kromě toho jsou odolnější vůči travním

chorobám, takže na údržbu není třeba

ve větší míře používat chemikálie.

Krátké, úzké hřiště je ceněné mnoha profesionály, jeho čtyři pětipary vyžadují jak

dovednost, tak promyšlenou strategii.

Úvodních devět jamek nenabízí mnoho

prostoru pro chybu, ferveje přetínají výraznější svahy, avšak obecně vám odkloní

míček do relativně bezpečné zóny, odkud se dá výsledek mnohdy zachránit.

Druhá devítka je otevřenější, variabilnější

a, troufnu si tvrdit, zábavnější.

Hned několik jamek má miskovitý tvar,

takže se míček z kraje ferveje skutálí

k jejímu středu. Průměrná délka čtyřparů a pětiparů první devítky činí 340

metrů, na druhé devítce dosahuje průměr o dvacet metrů vyšší hodnoty. Třebaže tak hřiště není dlouhé, rozhodně

nejde o snadnou záležitost. Zdatní hráči

tu berou do ruky drajvr tak čtyřikrát za

celou osmnáctku.

Hru komplikuje množství bankrů, kterým je skutečně dobré se vyhnout. Koncentraci si musíte udržet až do poslední

jamky, kde hráči často podceňují výběr

hole z týčka. Zdání klame, a tak volte

delší hůl, jinak spláčete nad výdělkem.

Kopcovité hřiště vyžaduje zkušenosti, ze

zdejší nabídky osmnáctek jde o nejtěžší

zkoušku. Posadit míček na malý green

strážený mnoha bankry vyžaduje přesnost. Oč více písku, o to méně vody – kapalné skupenství tak najdete pouze na

dvou jamkách, dosažitelné pětiparové

pětce a na kratší čtyřparové dvanáctce.

Většina návštěvníků rozhodně ocení

buginu.

Ach, ty kopce. Přesně tohle si řada

golfistů pomyslí, když změří síly