CESTY ZA GOLFEM | Španělsko
Hřiště America je lépe zdolávat pomocí buginy a potvrzuje to i jeho šestá jamka.
Půjdeme-li proti proudu času, zjistíme,
že třicetileté výročí souvisí s hřištěm
Asia, po jehož otevření v roce 1989 se
později La Cala změnila v jednu z největších a nejpříjemnějších evropských
golfových zastávek.
Cabell Robinson měl po svém příjezdu
velmi rychle jasno. Tušil, že před ním
stojí velká výzva, kerou zároveň vnímal
jako jedinečnou příležitost: „Zprvu jsem
měl pocit, že terén má své limity, pokud
tu chceme vybudovat golfové hřiště,
záhy jsem ovšem tento postoj změnil.
Vzpomínám si, jak jsem pohlížel na celý
pozemek a říkal si ‚doufám, že víš, co
děláš‘. Končili jsme tím, že jsme přesunuli 500 000 kubíků země, čtyřikrát tolik, než kolik bychom přesouvali v rovinatějším terénu… Nechci, aby to znělo
arogantně, ale na svou práci v La Cala
jsem opravdu pyšný.“
Jaké nástrahy tu na vás tedy Cabell vymyslel? Asia se právem řadí mezi ikonická hřiště oblasti Costa del Sol a nejeden golfista jej má zapsáno na přední
příčce v seznamu osmnáctek, které si
musíte zahrát. Jde o jedno z nejdramatičtějších hřišť starého kontinentu a po
nedávné renovaci bankrů každá z jamek
54 | GOLF
vypadá lépe než kdy předtím. „Od týčka
po green je hřiště v dokonalé kondici,“
ujišťuje ředitel resortu Sean Corte-Real.
Někdejší Jižní hřiště v délce 5 925 metrů
servíruje hned několik výzev, díky kterým
podstoupíte dokonalý test, zvlášť pokud
jde o příhry do greenu. Greenů samotných se pak týkala jedna z největších
změn, jíž osmnáctka prošla. Všechna
jamkoviště jsou nově osazena bermudou. Obětovali tomu celé dva měsíce,
výsledek nicméně stojí za to. Nejenže si
hráči dopřejí celoročně kvalitní patovací
povrch, ale určitě tímto krokem potěšili
i ekology. Nové greeny totiž „spolykají“
méně vody, zlepšila se jejich životnost,
kromě toho jsou odolnější vůči travním
chorobám, takže na údržbu není třeba
ve větší míře používat chemikálie.
Krátké, úzké hřiště je ceněné mnoha profesionály, jeho čtyři pětipary vyžadují jak
dovednost, tak promyšlenou strategii.
Úvodních devět jamek nenabízí mnoho
prostoru pro chybu, ferveje přetínají výraznější svahy, avšak obecně vám odkloní
míček do relativně bezpečné zóny, odkud se dá výsledek mnohdy zachránit.
Druhá devítka je otevřenější, variabilnější
a, troufnu si tvrdit, zábavnější.
Hned několik jamek má miskovitý tvar,
takže se míček z kraje ferveje skutálí
k jejímu středu. Průměrná délka čtyřparů a pětiparů první devítky činí 340
metrů, na druhé devítce dosahuje průměr o dvacet metrů vyšší hodnoty. Třebaže tak hřiště není dlouhé, rozhodně
nejde o snadnou záležitost. Zdatní hráči
tu berou do ruky drajvr tak čtyřikrát za
celou osmnáctku.
Hru komplikuje množství bankrů, kterým je skutečně dobré se vyhnout. Koncentraci si musíte udržet až do poslední
jamky, kde hráči často podceňují výběr
hole z týčka. Zdání klame, a tak volte
delší hůl, jinak spláčete nad výdělkem.
Kopcovité hřiště vyžaduje zkušenosti, ze
zdejší nabídky osmnáctek jde o nejtěžší
zkoušku. Posadit míček na malý green
strážený mnoha bankry vyžaduje přesnost. Oč více písku, o to méně vody – kapalné skupenství tak najdete pouze na
dvou jamkách, dosažitelné pětiparové
pětce a na kratší čtyřparové dvanáctce.
Většina návštěvníků rozhodně ocení
buginu.
Ach, ty kopce. Přesně tohle si řada
golfistů pomyslí, když změří síly