INSTRUKCE | Strategie
spolehlivé zisky, aniž by vyžadovaly další
a další vklady.
RÁNA ZE 100 METRŮ
Samozřejmě, že každý z vás přikládá velký
význam délce drajvů a jejich přesnosti.
Jsem ten poslední, který by to podceňoval.
Nedělejte si ovšem iluze. Naše ferveje nejsou dálnice a vy se nikdy nedopracujete
do stadia, abyste zasáhli středy všech fervejí na jamkách, kde odpalujete drajvrem.
Prostě budete střídat dny, kdy budete
s drajvrem ferveje míjet jen občas, a dny,
kdy je budete míjet soustavně.
Minout fervej není samo o sobě žádné
neštěstí. Tragédie přichází v rekreačním
golfu obvykle až po „záchranné ráně“,
protože svátečním golfistům prostě
z nějakého hlubokého psychologického
důvodu nelze vysvětlit, že z lesa nebo
z jiného prostoru plného překážek by
měla záchranná rána směřovat tou jednoznačně nejbezpečnější a nejkratší cestou na fervej. Je cosi mystického v psyché
rekreačního golfisty, jakási slepá víra, že
i bez vyspělé herní techniky lze chybu
kompenzovat zázračnou heroickou ranou.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Pak ovšem přichází opravdový problém.
Míček po drajvu ležel pět metrů v lese, po
heroické ráně se odrazil dvacet metrů do
jeho hloubi. A často následují další hrdinské rány. Možná na tom má svůj psychologický podíl současná dominance herního
formátu stableford. Musím říci, že v letech
dávných, když jsme hrávali jen formát na
rány, bývalo méně heroismu a více pragmatismu při řešení takových situací. Avšak
i v éře stablefordu není příjemné škrtat
vícero jamek. Jaksi to pak kazí náladu a vytrácí se smysl celé činnosti.
Proto doporučuji, abyste si vnitřním zrakem promítli všechny jamky, na kterých
jste vinou příliš ambiciózních záchranných
ran „nakopali sněhuláky“ a dle pravidel
stablefordu následně míček po osmi ranách zvedli. Kdyby vás někdo nyní postavil do pozice, z níž jste hráli příliš agresivní záchrannou ránu, určitě by vám
došlo, že téměř všude bylo možno hrát
velmi bezpečnou přihrávku, jež by skončila přibližně na 100 metrech od greenu.
Jenomže vy jste se cpali z lesa na green.
Proč? V mnoha případech proto, že dostatečně nedůvěřujete svým ranám ze
100 metrů!
Ben Hogan byl přesvědčen, že některé
jamky jsou postaveny tak, že nejsou předurčeny, aby se na nich mohlo hrát birdie.
Toto moudro ovšem platí pro něj, pro
golfové mistry jeho úrovně. Přeneseno
do amatérského golfu to lze přeložit
tak, že kvalitní golfista je ten, který dokáže soustavně zachraňovat po chybách
výsledek bogey.
Je celkem lhostejné, zda ke spolehlivé ráně
ze 100 metrů budete podle svých fyzických možností používat PW nebo železa
9 či 8 atd. Důležité je, abyste věnovali tré-
stoupat vaše sebedůvěra. Dokonce se
možná na ty rány budete těšit a porostou
vaše ambice ohledně umístění míčku na
greenu co nejblíže k jamce.
Nejdůležitější však je, že tato vaše nová
důvěra ve spolehlivost rány z víceméně
100 metrů v podvědomí výrazně sníží
psychický tlak na přihrávky zpět do ferveje
po nepovedených předešlých ranách.
V okamžiku rozhodování o volbě záchranné rány, která vás vrátí zpět do hry,
budete vidět strategická řešení zcela jinýma očima. Budete vědět, že ze 100 metrů to skoro vždy umíte na jeden approach a jeden až dva paty. Díky tomu ze
složitých situací upřednostníte bezpečnou
přihrávku do ferveje a statisticky se vaše
skóre bude snižovat.
NÍZKÝ ČIP NA GREEN
Z 10 AŽ 5 METRŮ
Dosud se nenarodil golfista, který by vždy
dopravil „v regulaci“ míček na green. Dokonce se dosud ani nenarodil golfista,
který by vždy zasáhl green. Možná, že se
jednou takový génius objeví, ale konkrétně
pro vás mám zaručenou informaci, že vy
to nejste. Přijměte jako výchozí fakt, že
často budete zachraňovat skóre přihrávkami okolo greenu.
Ano, jsou situace, kdy prostě musíte sáhnout pro wedge 60° nebo 58° a pokusit se zahrát vysoký lob přes bankr nebo
jinou překážku na green. Ale nalijme si
čistého vína, nikdy z vás nebude Phil Mickelson, jehož eskamotérské záchrany
s wedžemi 60° a 62° stupňů uváděly
v nadšení moji golfovou generaci. Pokud
se, jak jsem uvedl výše, živíte v potu tváře
poctivou prací a máte rodinu a ještě nějaký život mimo golf, prostě vám nezbude
Tajemství golfu, je udělat dvě rány tam, kde to
vypadá na tři.
Bobby Jones
ninku této rány pozornost. A to jak na driving range, tak i při tréninku na hřišti. Ve
dnech, kdy hrajete jen tak pro zdokonalení,
zkuste na hřišti experimentovat a přihrávat
si tak, abyste ránu na green hráli přibližně
ze 100 metrů. Úplně to změní vaše vnímání hřiště, jeho délky a obtížnosti.
Pokud budete opravdu tréninku této vzdálenosti věnovat dosti úsilí, určitě bude
čas, abyste dosáhli opravdového mistrovství v delikátních lobech. Naučte se s tím
žít a „zmistrujte“ spolehlivý nízký „valivý“
čip na green hraný pevným zápěstím.
Povětšině ze vzdáleností mezi 5 až
10 metry okolo greenu není nutno hrát
riskantní lob, pokud vás k tomu ovšem
nevede slepá pýcha. Statistická většina
35