INSTRUKCE | Strategie

spolehlivé zisky, aniž by vyžadovaly další

a další vklady.

RÁNA ZE 100 METRŮ

Samozřejmě, že každý z vás přikládá velký

význam délce drajvů a jejich přesnosti.

Jsem ten poslední, který by to podceňoval.

Nedělejte si ovšem iluze. Naše ferveje nejsou dálnice a vy se nikdy nedopracujete

do stadia, abyste zasáhli středy všech fervejí na jamkách, kde odpalujete drajvrem.

Prostě budete střídat dny, kdy budete

s drajvrem ferveje míjet jen občas, a dny,

kdy je budete míjet soustavně.

Minout fervej není samo o sobě žádné

neštěstí. Tragédie přichází v rekreačním

golfu obvykle až po „záchranné ráně“,

protože svátečním golfistům prostě

z nějakého hlubokého psychologického

důvodu nelze vysvětlit, že z lesa nebo

z jiného prostoru plného překážek by

měla záchranná rána směřovat tou jednoznačně nejbezpečnější a nejkratší cestou na fervej. Je cosi mystického v psyché

rekreačního golfisty, jakási slepá víra, že

i bez vyspělé herní techniky lze chybu

kompenzovat zázračnou heroickou ranou.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Pak ovšem přichází opravdový problém.

Míček po drajvu ležel pět metrů v lese, po

heroické ráně se odrazil dvacet metrů do

jeho hloubi. A často následují další hrdinské rány. Možná na tom má svůj psychologický podíl současná dominance herního

formátu stableford. Musím říci, že v letech

dávných, když jsme hrávali jen formát na

rány, bývalo méně heroismu a více pragmatismu při řešení takových situací. Avšak

i v éře stablefordu není příjemné škrtat

vícero jamek. Jaksi to pak kazí náladu a vytrácí se smysl celé činnosti.

Proto doporučuji, abyste si vnitřním zrakem promítli všechny jamky, na kterých

jste vinou příliš ambiciózních záchranných

ran „nakopali sněhuláky“ a dle pravidel

stablefordu následně míček po osmi ranách zvedli. Kdyby vás někdo nyní postavil do pozice, z níž jste hráli příliš agresivní záchrannou ránu, určitě by vám

došlo, že téměř všude bylo možno hrát

velmi bezpečnou přihrávku, jež by skončila přibližně na 100 metrech od greenu.

Jenomže vy jste se cpali z lesa na green.

Proč? V mnoha případech proto, že dostatečně nedůvěřujete svým ranám ze

100 metrů!

Ben Hogan byl přesvědčen, že některé

jamky jsou postaveny tak, že nejsou předurčeny, aby se na nich mohlo hrát birdie.

Toto moudro ovšem platí pro něj, pro

golfové mistry jeho úrovně. Přeneseno

do amatérského golfu to lze přeložit

tak, že kvalitní golfista je ten, který dokáže soustavně zachraňovat po chybách

výsledek bogey.

Je celkem lhostejné, zda ke spolehlivé ráně

ze 100 metrů budete podle svých fyzických možností používat PW nebo železa

9 či 8 atd. Důležité je, abyste věnovali tré-

stoupat vaše sebedůvěra. Dokonce se

možná na ty rány budete těšit a porostou

vaše ambice ohledně umístění míčku na

greenu co nejblíže k jamce.

Nejdůležitější však je, že tato vaše nová

důvěra ve spolehlivost rány z víceméně

100 metrů v podvědomí výrazně sníží

psychický tlak na přihrávky zpět do ferveje

po nepovedených předešlých ranách.

V okamžiku rozhodování o volbě záchranné rány, která vás vrátí zpět do hry,

budete vidět strategická řešení zcela jinýma očima. Budete vědět, že ze 100 metrů to skoro vždy umíte na jeden approach a jeden až dva paty. Díky tomu ze

složitých situací upřednostníte bezpečnou

přihrávku do ferveje a statisticky se vaše

skóre bude snižovat.

NÍZKÝ ČIP NA GREEN

Z 10 AŽ 5 METRŮ

Dosud se nenarodil golfista, který by vždy

dopravil „v regulaci“ míček na green. Dokonce se dosud ani nenarodil golfista,

který by vždy zasáhl green. Možná, že se

jednou takový génius objeví, ale konkrétně

pro vás mám zaručenou informaci, že vy

to nejste. Přijměte jako výchozí fakt, že

často budete zachraňovat skóre přihrávkami okolo greenu.

Ano, jsou situace, kdy prostě musíte sáhnout pro wedge 60° nebo 58° a pokusit se zahrát vysoký lob přes bankr nebo

jinou překážku na green. Ale nalijme si

čistého vína, nikdy z vás nebude Phil Mickelson, jehož eskamotérské záchrany

s wedžemi 60° a 62° stupňů uváděly

v nadšení moji golfovou generaci. Pokud

se, jak jsem uvedl výše, živíte v potu tváře

poctivou prací a máte rodinu a ještě nějaký život mimo golf, prostě vám nezbude

Tajemství golfu, je udělat dvě rány tam, kde to

vypadá na tři.

Bobby Jones

ninku této rány pozornost. A to jak na driving range, tak i při tréninku na hřišti. Ve

dnech, kdy hrajete jen tak pro zdokonalení,

zkuste na hřišti experimentovat a přihrávat

si tak, abyste ránu na green hráli přibližně

ze 100 metrů. Úplně to změní vaše vnímání hřiště, jeho délky a obtížnosti.

Pokud budete opravdu tréninku této vzdálenosti věnovat dosti úsilí, určitě bude

čas, abyste dosáhli opravdového mistrovství v delikátních lobech. Naučte se s tím

žít a „zmistrujte“ spolehlivý nízký „valivý“

čip na green hraný pevným zápěstím.

Povětšině ze vzdáleností mezi 5 až

10 metry okolo greenu není nutno hrát

riskantní lob, pokud vás k tomu ovšem

nevede slepá pýcha. Statistická většina

35