Page 20
AKTUÁLNÍ TÉMA | Konverzace
18
|
GOLF
nedokonalého. To je opravdu sociální
agrese, která volá po fyzické agresi ja-
kožto odpovědi.
Totéž platí pro jakékoliv komentáře o ob-
lečení spoluhráček a spoluhráčů. Jakáko-
liv ironická poznámka na adresu méně
kvalitního či nemódního oblečení je ne-
klamnou vizitkou, že autor komentáře je
pitomec postrádající emoční inteligenci
a nezaslouží si, aby s ním slušní lidé hráli.
BOHATSTVÍ, CHUDOBA
A PROFESNÍ HIERARCHIE NEPATŘÍ
NA HŘIŠTĚ
V sociální komunikaci během hry by
mělo platit zlaté pravidlo uměřenosti
a vkusu. Neexistují žádné přístroje, které
měřily parametry takové konverzace
s přesností, jakou nám nyní poskytují gol-
fové dálkoměry. To prostě musíte cítit.
Bohužel jsou lidé, kteří to nevnímají.
Zaručený způsob, jak se dostat daleko za
čáru ohraničující přípustné meze vhodné
konverzace, je otevřeně zdůrazňovat
svoji úspěšnost a bohatství. To je jeden
z dostupných vrcholů nevkusu. Ovšem
existují i prohřešky na opačnou stranu,
kdy lidé neúspěšní projevují zášť vůči
úspěšným. Nic z toho na hřiště nepatří.
Jednou z krásných charakteristik golfu je,
že jsme si na hřišti všichni rovni.
Vzpomínám si na krásný příklad oné ry-
tířské rovnosti, který jsem zažíval skoro
po pět let v Brasília, kde jsme měli me-
zinárodní skupinu golfi stů složenou z di-
plomatů, podnikatelů a všech možných
dalších profesí mnoha národností. Zlatým
pravidlem bylo, že jsme si byli všichni
rovni a nesmělo se mluvit o práci.
Mým skvělým kamarádem tehdy bý-
val velvyslanec Jihoafrické republiky
Carl. Jednou s námi hrál diplomatický
nováček, který dva dny předtím při-
jel jako třetí tajemník jedné ambasády.
Hrál jsem ve flightu s tímhle mladíkem
a s Carlem. Záhy onen zelenáč zahrál
míček do hustého křoví, kam se Carl po
kolenou vrhl, protože zahlédl, kam mí-
ček směřoval. Diplomatický začátečník
úplně zezelenal hrůzou a vykřikl: „Ale
vaše excelence, přece mi nemůžete hle-
dat míček!“
Carl se vynořil z křoví, narovnal si golfo-
vou čepici a velmi pádně hochovi řekl:
„Tady na hřišti, synku, nejsme žádní
tajemníci, radové nebo velvyslanci. Tady
jsme golfi sté, to si pamatuj!“
Mezi činy značně nevkusné během gol-
fové komunikace patří rovněž pokusy vy-
užít čerstvě zjištěné profese spoluhráče.
Pokud vás trápí zuby nebo počínající
artritida, prosím neobtěžujte s tím pří-
tomného lékaře, který se zrovna chystá
drajvovat. Je to stejně nevhodné, jako
kdybyste po operním pěvci požadovali,
aby vám na greenu zazpíval árii.
HRA S PSYCHOPATEM
I když se budete snažit respektovat
všechny uvedené zásady a ještě mnohé
další, které jsou příliš jemné, než aby šly
detailně popsat, občas se vám stane,
že se na golfovém hřišti potkáte s psy-
chopatem. Pak je vám ovšem jakákoliv
korektnost a uměřenost chování málo
platná.
Obecně se předpokládá, že počet psy-
chopatů ve společnosti dosahuje zhrub
4 %. Podle výzkumů amerického neu-
ropsychologa Jamese Fallona jsou však
profese, ve kterých je procento vý-
skytu psychopatů podstatně vyšší: ge-
nerální ředitelé společností, právníci,
novináři (zejména televizní), vedoucí
osoby z marketingu, chirurgové, poli-
cisté, církevní činitelé, kuchaři a státní
zaměstnanci.
Míra vzdělanosti a úspěchu tedy není
žádným vodítkem ve snaze vyhnout
se psychopatům. Podobné závěry měl
rovněž Dr. František Koukolík například
v knize Vzpoura deprivantů. Takže nara-
zit na psychopata je snadné.
Velmi dobře si pamatuji, jak jsme před
léty hráli přebor jednoho z mých tuzem-
ských klubů. Dostal jsem se do skupiny
s člověkem, jehož jsem jen asi jednou
nebo dvakrát na dálku viděl a vůbec
jsem ho neznal. Už někde na druhé nebo
třetí jamce nastala situace, jakou jsem
nikdy nezažil. Onen člověk nehrál nijak
dobře, ale konečně se mu vydařila jedna
rána, která docela hezky letěla. Neudr-
žel jsem se a vstřícně to komentoval to
slovy: „Hezká rána!“
To jsem si dal! Nerudný spoluhráč se
na mne vyřítil a začal hystericky je-
čet: „Tohle, že je dobrá rána? To není
dobrá rána! A ty nemáš co komentovat
moje rány!“
Vezměte si z toho poučení, že psycho-
pat se může vyskytovat všude. Jak na něj
vyzrát? Myslím, že v takovém případě je
nějaký konfl ikt neodvratný, protože psy-
chopat jej potřebuje. Takže je celkem
jedno, zda se to stane na začátku nebo
později a jakým způsobem. Pokud se do-
kážete chovat korektním neutrálně zdr-
ženlivým způsobem, není třeba se agresí
psychopata příliš trápit. Nejvhodnější je
reagovat zdvořile a chladně a nepouštět
se do diskusí.
Nejméně vám hru pokazí, když nebudete
příliš přemýšlet nad motivací a důvody
chování takového člověka. To přenechte
odborníkům z odpovídajících léčeben.
Pokud nejste profesionální psychiatr,
stejně se vám nepodaří důvody tako-
vého chování analyzovat. Prostě na to
co nejrychleji zapomeňte a snažte se
chovat „by the book“ neboli předpisově
a rituálně golfově. Bude to mít pro vás
dva klady. Za prvé se pravděpodobně
vyhnete dalšímu střetu a za druhé vás
vnoření se do rituálů golfového chování
odvede zpět do žádoucí „zóny“.
ZÁVĚREM
Určitě jsem nevyčerpal celý repertoár
možných rizik golfové konverzace s do-
sud neznámými partnery. Dozajista vás
napadne hezkých pár dalších situací,
které mohou vyústit ve velmi nepří-
jemná faux pas. Ale snad vám můj výčet
byl alespoň inspirací k větší obezřetnosti
a možná i ke studiu tajů emoční inteli-
gence. Tak jako i v poměrně pokročilém
věku ještě můžeme prodloužit naše dra-
jvy, i v dospělosti lze zvýšit naši úroveň
emoční inteligence.
Naprosté tabu platí pro jakékoliv komentování
předúderové rutiny ostatních hráčů. Dokonce bych
doporučil vystříhat se toho i během hry s letitými
kamarády.