GOLF

ROZHOVOR | Jan Cafourek

HONZA KRÁLEM

ČESKÉ PGA TOUR

Vloni ovládl nejlépe dotovaný podnik české profesionální série – WGM Czech Open

v Berouně, kdy za sebou nechal zbytek startovního pole o pět a více ran. V součtu

s třetí pozicí na zahajovacím Czech Fund PGA Austerlitz Golf Magazine Trophy a děleným čtvrtým místem při tradičním závěrečném Grandﬁnále na Kaskádě to znamenalo, že si do svých statistik připsal i celkové vítězství v žebříčku české túry za rok

2019, třebaže se zúčastnil jen tří z celkového počtu šesti akcí této série.

V průběhu celé sezony se totiž zaměřoval

zejména na starty v zahraničí. Mix třetiligové ProGolf Tour a druholigové Challenge

Tour přinesl dobré výsledky zejména na

nižší ze sérií, kde se postupně rozehrál na

úvodních osmi turnajích v Maroku a poté,

co se turnaje přesunuly do Evropy, oslavil v dubnu dokonce premiérové vítězství

(Haugschlag NÖ Open). Formu si udržel po

celý rok a díky tomu obsadil v celkovém

žebříčku 13. pozici.

Už méně se mu dařilo na vyšší Challenge

Tour, kde z devíti účastí zaznamenal

pouze jeden dobrý výsledek, a to dělené

19. místo na D+D REAL Slovakia Challenge.

I proto měl pro letošní rok v plánu soustředit se maximálně právě na ProGolf Tour

a pokusit se prorazit do druhé ligy skrze

kartu za TOP5 umístění v celoročním žebříčku. Opět tedy zahájil sezonu marockými

turnaji, zde však podobnost s uplynulým

ročníkem končí... Vzhledem k aktuální světové pandemii byly nadcházející turnaje

odloženy podobně jako ve všech ostatních

světových túrách.

Základy golfového švihu jste položili

s Honzou Raislem, ale následně jste

si hlavním trenérem byl poměrně

dlouho hlavně vy sám. Změnilo se na

tom něco?

Já ke sportu tíhnul vždycky a dlouho byl

pro mě prioritou číslo jedna stolní tenis.

Až jako teenagera mě ke golfu přivedl

můj strejda. V GC Podbořánky. Tehdy tam

Honza učil a byly to super golfové začátky. Asi i díky němu mě už tenhle sport

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

nepustil. Další roky jsem šel svojí cestou

a snažil se poslouchat svoji intuici. Zhruba

až do HCP +1 jsem žádného trenéra neměl. Pak jsem nějaký čas pracoval na

technice s Clivem Tuckerem, což mi moc

pomohlo. Ale stále jsem řešil techniku

švihu a tak nějak jsem zapomněl hrát.

Golf není jen švih, podle mě je mnohem

důležitější herní složka. Věci, jako jsou intuice, course management, bojovnost…

něco, co se těžko popisuje. Teď na svém

golfovém rozvoji spolupracuju s Davidem

Procházkou, jedním z bývalých skvělých

amatérských hráčů. Našli jsme společnou

cestu, která mi vyhovuje, a věříme, že

bude efektivní.

Mezi českými profesionály je vás jen

pár, kteří jste se na proﬁ dráhu vydali až po vystudování vysoké školy.

Je to rozhodnutí, kterého jste už

někdy litoval, nebo ho naopak cítíte jako určitou psychickou výhodu

s ohledem na to, že máte v záloze

i „plán B“?

Určitě tohoto rozhodnutí vůbec nelituju.

Jsem rád, že jsem CZU (Česká zemědělská

univerzita) vystudoval. Byla to krásná léta

a v současnosti spolu dokonce spolupracujeme. Jako u všeho ale vždycky zaleží na

tom, jak se k tomu postavíte. Aby to spoléhání na „zadní vrátka“ neubralo na síle

a ochotě dát všechno golfu. Aby jednoduše

nebylo na škodu mít plán B. Na ten bude

času ještě dost po kariéře, pár nápadů už

určitě v hlavě mám. Teď jsem ale profesionální golﬁsta a tomu se musím, chci

a hlavně věnuji na sto procent. Pokud se mi

bude dařit a tahle profese bude dávat alespoň trochu nějaký ekonomicky smysl, určitě

pro mě bude absolutní prioritou. Není to

jednoduché, ale zato krásné zaměstnání.

I proto bych chtěl strašně moc poděkovat

všem mým sponzorům a lidem, kteří mě

podporují. Moc si toho vážím.

Díky tehdejším výsledkům a tomu,

že jste po celou dobu vysokoškolského studia zůstal amatérem, jste si

zahrál i WUC Golf 2014 (Akademické

Mistrovství světa v golfu). Potkal jste

už, respektive potkáváte se na profesionálních turnajích i s některými

dřívějšími soupeři?

I když už to bude šest let, na turnaj

v Crans Montaně a hlavně na hřiště nejde

zapomenout. Turnaj byl určitě skvělý, ale

nejvíc jsem si užil hřiště. Je jednoznačně

moje nejoblíbenější a bylo by nádherné

se tam vrátit přímo na turnaj European

Tour. A ještě hezčí by bylo tam tradiční

European Omega Masters vyhrát. To je takový můj golfový sen. Ale zpátky k otázce.

Moc si hráče, kteří tam hráli, nepamatuji.

Upřímně, v amatérském golfu jsem toho

až tolik na dobré úrovni neodehrál. Golfem

jsem se vysloveně bavil.

Kde máte svou tréninkovou základnu?

Mým domovským klubem je Black Bridge,

takže když jsem v Praze, trénuji tam. Protože jsem se před třemi roky přestěhoval

na jih, hodně jezdím trénovat i na Haugschlag nebo na Hlubokou.