ROZHOVOR | Jan Cafourek

ProGolf Tour v Maroku. Už je to lepší, ale

potřebuju se dát do pořádku, abych mohl

hrát stoprocentně. Jinak se mi naštěstí

zranění vyhýbají. Snad i díky tomu, že fyzickou přípravu směřuji správně.

Co pro vás znamená spolupráce s týmem Relmostu? O kolik turnajových

pozvánek se díky ní váš turnajový

kalendář rozrostl?

Jednoznačným přínosem je devět pozvánek na Challenge Tour a potom taky

příležitost zahrát si před domácím publikem turnaj ze série European Tour.

To je velké plus naší spolupráce. Co se

týče počtu turnajů, můj kalendář se tím

v podstatě až tolik nerozšířil, spíš jsem

díky ní mohl dát přednost účasti na vyšší

8 – Osm to jsou dva flighty… Jaký

by byl ten vysněný tady doma

a s kým byste si představoval

rundu snů v zahraničí?

Domácí jednoznačně s partou kamarádů. Zahrát si kvalitní mač. A ten

druhý? Stoprocentně s Tour hráči, žádné

celebrity. S Jasonem Dayem bychom vytvořili „zbytek světa“ a zkusili porazit

Anglii – Justina Rose a Tommy Fleetwooda. Snad bych to Dayovi moc nekazil!

9 – Poslední číslice z těch jednociferných. Nebo se vám snad na turnaji už dařilo i hůř?

Ne, díky. Devět stačí. Devítka na deváté

jamce. Pětipar, kde jsem před pár týdny

ve druhém kole pohřbil svůj prozatím poslední turnaj v Maroku. Cut jsem

sice berdíkem na poslední jamce zachránil, ale jsou věci, které by si člověk

rád odpustil.

10 – Deset cutů z 36 odehraných

turnajů Challenge Tour aneb i na

druhé nejvyšší evropské túře jste

si sáhl na prize money prozatím v každém ročníku. Na druhou

stranu vždy to bylo pouze jednou,

maximálně třikrát. V čem vidíte

největší rozdíl v procházení cuty

na nižší ProGolf Tour a již zmíněné

Challenge Tour?

Deset, to je pěkná bída. Jo, to bych

chtěl taky vědět, v čem je ten rozdíl,

abych ho mohl odstranit.

24 | GOLF

lize. Letos jsem původně plánoval soustředit se opět především na ProGolf

Tour, absolvovat maximální počet turnajů

na této sérii a vybojovat si tak přímým

postupem kartu právě na Challenge

Tour. V současné době se ovšem všichni

nacházíme v situaci, kdy je případné pokračování sezony prozatím nepředvídatelné. Turnaje Challenge Tour i samotná

European Tour se na českém území letos

neodehrají vůbec a nejbližší čtyři turnaje

ProGolf Tour v Maroku byly také odloženy na neurčito…

Čímž se dostáváme k tomu, že turnaj neznamená jen odehrát soutěžní

kola, ale zahrnuje i produkční část,

tzn. plánování dopravy, ubytování…

11 – Jedenáct…

Jdeme radši rovnou na dvanáctou otázku,

nebo si ještě nějaký dvouciferný výsledek na

jamce přivolám. (A pak že není pověrčivý…)

12 – …dobře. Jsme s dvanáctou otázkou i na dvanácté jamce?

Jo! Právě na jamce číslo 12 jsem trefil v Belgii své první profesionální hole in one.

13 – Gratulace k hole in one. Nepadlo

by, kdyby vás ve třinácti letech ke

golfu nepřivedl strejda… Už jste mu

za to třináctkrát poděkoval nebo třináctkrát vynadal?

Určitě jsem mu poděkoval! A určitě víc než

třináctkrát. Mám tu hru fakt rád.

14 – Využíváte maxima čtrnácti povolených holí, nebo jich máte v záloze

dokonce víc a o tom, které přijdou do

bagu na konkrétní turnaj, se rozhodujete podle typu hřiště?

Čtrnáct holí je můj strop. A mám je tak rád,

že je s sebou beru vždy všechny.

15 – Akademická čtvrthodinka – patří

to k vám, nebo důsledně dodržujete

každý termín na minutu přesně?

Když nechcete dostávat trestné hned na

startu, není vyhnutí! Navíc přesnost je výsada králů, takže bývám všude včas.

16 – T16 je vaše prozatím nejlepší

umístění na turnajích Challenge Tour.

Kam ho plánujete posunout?

Letošní sezona bude vzhledem k aktuální situaci extrémně komplikovaná, jak vám již zamíchala s původními plány?

Většinu věcí si obstarávám sám. Letenky

a ubytování, to je z celé produkční části v

podstatě maličkost. Nenáročnější je shánět prostředky na každou sezonu, což je

jednoznačně celoroční práce. V poslední

době moje zázemí prochází restrukturalizací. Proběhly i nějaké týmové změny, tak

uvidíme, jak si všechno sedne. To všechno

jsou záležitosti, které člověk má možnost

ovlivňovat a pracovat na nich. A pak je tu

dnešní aktuální celosvětová situace. Pokud

zamíchá jen letošní sezonou, tak by to dopadlo ještě dobře. Přeji nám všem, ať to ve

zdraví zvládneme.

Šestnácté místo ve Finsku – to byl krásný

turnaj. Mám to tam moc rád. Posunout?

Tak pro začátek bych mohl odstranit tu

jedničku, šesté místo by nebylo k zahození.

Ideální případ by pak asi byl škrtnout spíš tu

šestku, aby zbyla jen jednička. A vyhrát turnaj Challenge Tour je taky dobrý sen.

17 – Které věci v golfu vidíte stejně

jako tehdy úspěšný sedmnáctiletý

amatér a nyní jako dvaatřicetiletý

profík a v čem se vaše názory nebo

vnímání hry dnes liší?

Víc u toho přemýšlím. Už není jedno, kam

to napálím. A absolutně největší odlišnost

je fakt, že mě moje hra živí. Ale ve finále

stále jde o to dostat míček do jamky, to se

nemění.

18 – K vašim oblíbeným hřištím patří

Crans Montana a k idolům Seve Ballesteros. Už víme, že jste měl možnost si právě tuhle švýcarskou perlu

zahrát. Prozradíte, zda vás nelákalo

vyzkoušet si Ballesterosovu legendární ránu na osmnáctce?

Jsem šťastný, že jsem si tu díky Akademickému mistrovství před pár lety zahrál. Ten

úder kousek od zídky jsem nezkoušel, tenkrát jsem ani nevěděl, odkud přesně zahrál.

Musela to být neskutečná rána, na morál

i technicky. Dnes by to ale Seve utopil, už je

tam před greenem voda. Je mi líto, že jsem

ho nikdy neměl možnost vidět osobně.

Za rozhovor děkuje Ivana Jonová

Foto: Ondřej Driml