INSTRUKCE | Strategie
Typická hra rekreačních golfistů
Anatomie nadějí a pádů
Americký novinář, spisovatel a komentátor stanice ESPN Mike Greenberg je toho názoru, že golf je hra nekonečných chyb a frustrací. Je to tak doopravdy? Zkusme se na
to podívat očima rekreačních golfistek a golfistů. Zkusme hledat, zda je skutečně nevyhnutelné, aby každé kolo průměrného golfisty bylo provázeno několika „velkými
čísly“, která zase všechno zkazí.
Text: Ondřej Kašina
Asi vás to překvapí, ale v tomto článku
se vám pokusím dokázat, že každý průměrný rekreační golfista by mohl hrát
lepší skóre, aniž by jakkoliv zdokonalil
svou herní techniku, aniž by prodloužil rány a bez toho, aby nakupoval nové
drahé hole. Každý typický „stovkař“ je
schopen zahrát devadesát ran na hřišti
s parem 72 i se svým starým švihem a se
všemi stávajícími technickými neduhy.
Oněch zdánlivě neuvěřitelných 10 ran
lze uspořit lepší strategií, větší znalostí
vlastní hry a díky tomu, co se anglicky
nazývá „course management“.
Současný svět zrychlujícím se rytmem
ztrácí přehlednost a schopnost smysluplně a s respektem diskutovat. Je to
mimo jiné kvůli stále menší vůli hledat
přesné výrazy a používat jasné definice.
Vyhněme se tedy tomuto dobovému
trendu a zkusme začít cestu k nalezení
odpovědí tím, že budeme pokud možno
přesně definovat pojmy „průměrný hendikep“ a následně, kdo je průměrný
golfista.
Podle golfového serveru www.thegrint.
com/range/ je v USA situace taková, že
93 % mužských golfistů s HCP rozmezí
mezi 27 a 18 je schopno zahrát pod
100 ran, když mají dobrý den.
Ze stejného zdroje se lze dozvědět, že
v současnosti hraje průměrný mužský rekreační golfista v USA 90,8 rány na hřištích s parem 72. Tamní průměrný golfista
34 | GOLF
tedy může být spokojen, když zahraje
91 ran. To je jeho typické kolo.
Ale jak to je u nás? Jak definovat našeho
průměrného rekreačního golfistu? Když
si zadáte do internetového vyhledávače
kombinaci „průměrný hendikep golfistů
v České republice“, tak z toho nevyjde
žádný aktuální statistický výsledek s výpovědní hodnotou. Takže si musíme pomoci vlastními úvahami.
Jsem přesvědčen, že přechod z HCP
36 na HCP 54 byl v naší zemi zbytečným omylem. Při hledání historie tohoto omylu jsem narazil na webu na můj
vlastní článek z časopisu GOLF z roku
2018 a s určitou mírou uspokojení jsem
konstatoval, že mé názory od té doby
zůstaly konsistentní:
„V uplynulých letech, zvláště po zavedení pouťového HCP 54, jsem se v ČR
občas setkal s adepty golfu, kteří si
mysleli, že jde o jednoduchou hru, kterou lze ovládnout a zmistrovat rychle.
Z hlediska sociálně psychologického na
to mám svou teorii, protože se ve statisticky významném vzorku jednalo o lidi,
kteří díky vývoji trhu, ekonomiky a zlomu
v paradigmatu naší společnosti poměrně
rychle dosáhli statutu materiálního úspěchu a tím i uznání. Všem takovým lidem
musím otevřeně říci, že se jednalo pouze
o anomálii. A zejména, že takové anomálie rychlého úspěchu v golfu nejsou a nebudou. Golf je dlouhá cesta a k úspěchu
vede jen poctivá dřina.“
Zanechme však boje proti větrným mlýnům a přijměme HCP 54 jako naši současnou realitu a zkusme z ní odvodit
definici našeho průměrného rekreačního
golfisty. Logicky je průměrné skóre našeho průměrného golfisty o něco vyšší
než v zemích, kde HCP začíná na 36.
Vzhledem k aktuálnímu počátečnímu
HCP 54 u nás považuji za průměrného
rekreačního golfistu toho, kdo hraje
okolo 100 ran za kolo.
JAK VYPADÁ TYPICKÉ KOLO
NAŠEHO PRŮMĚRNÉHO GOLFISTY
Je to opravdu hra nekonečných chyb
a frustrací? Povětšině ano, ale nemusí
tomu tak být vždy. Na základě dlouholetých zkušeností jsem schopen nastínit
simulaci toho, kde a jak se naděje této
skupiny golfistů mění ve frustrace.
Ony frustrace přicházejí i v systému
tvorby HCP na základě formátu stableford, který je podstatně vlídnější, než
bývala tvorba HCP ve formátu hry na
rány. Nicméně i v tomto „zákaznicky