INSTRUKCE | Strategie

Typická hra rekreačních golfistů

Anatomie nadějí a pádů

Americký novinář, spisovatel a komentátor stanice ESPN Mike Greenberg je toho názoru, že golf je hra nekonečných chyb a frustrací. Je to tak doopravdy? Zkusme se na

to podívat očima rekreačních golfistek a golfistů. Zkusme hledat, zda je skutečně nevyhnutelné, aby každé kolo průměrného golfisty bylo provázeno několika „velkými

čísly“, která zase všechno zkazí.

Text: Ondřej Kašina

Asi vás to překvapí, ale v tomto článku

se vám pokusím dokázat, že každý průměrný rekreační golfista by mohl hrát

lepší skóre, aniž by jakkoliv zdokonalil

svou herní techniku, aniž by prodloužil rány a bez toho, aby nakupoval nové

drahé hole. Každý typický „stovkař“ je

schopen zahrát devadesát ran na hřišti

s parem 72 i se svým starým švihem a se

všemi stávajícími technickými neduhy.

Oněch zdánlivě neuvěřitelných 10 ran

lze uspořit lepší strategií, větší znalostí

vlastní hry a díky tomu, co se anglicky

nazývá „course management“.

Současný svět zrychlujícím se rytmem

ztrácí přehlednost a schopnost smysluplně a s respektem diskutovat. Je to

mimo jiné kvůli stále menší vůli hledat

přesné výrazy a používat jasné definice.

Vyhněme se tedy tomuto dobovému

trendu a zkusme začít cestu k nalezení

odpovědí tím, že budeme pokud možno

přesně definovat pojmy „průměrný hendikep“ a následně, kdo je průměrný

golfista.

Podle golfového serveru www.thegrint.

com/range/ je v USA situace taková, že

93 % mužských golfistů s HCP rozmezí

mezi 27 a 18 je schopno zahrát pod

100 ran, když mají dobrý den.

Ze stejného zdroje se lze dozvědět, že

v současnosti hraje průměrný mužský rekreační golfista v USA 90,8 rány na hřištích s parem 72. Tamní průměrný golfista

34 | GOLF

tedy může být spokojen, když zahraje

91 ran. To je jeho typické kolo.

Ale jak to je u nás? Jak definovat našeho

průměrného rekreačního golfistu? Když

si zadáte do internetového vyhledávače

kombinaci „průměrný hendikep golfistů

v České republice“, tak z toho nevyjde

žádný aktuální statistický výsledek s výpovědní hodnotou. Takže si musíme pomoci vlastními úvahami.

Jsem přesvědčen, že přechod z HCP

36 na HCP 54 byl v naší zemi zbytečným omylem. Při hledání historie tohoto omylu jsem narazil na webu na můj

vlastní článek z časopisu GOLF z roku

2018 a s určitou mírou uspokojení jsem

konstatoval, že mé názory od té doby

zůstaly konsistentní:

„V uplynulých letech, zvláště po zavedení pouťového HCP 54, jsem se v ČR

občas setkal s adepty golfu, kteří si

mysleli, že jde o jednoduchou hru, kterou lze ovládnout a zmistrovat rychle.

Z hlediska sociálně psychologického na

to mám svou teorii, protože se ve statisticky významném vzorku jednalo o lidi,

kteří díky vývoji trhu, ekonomiky a zlomu

v paradigmatu naší společnosti poměrně

rychle dosáhli statutu materiálního úspěchu a tím i uznání. Všem takovým lidem

musím otevřeně říci, že se jednalo pouze

o anomálii. A zejména, že takové anomálie rychlého úspěchu v golfu nejsou a nebudou. Golf je dlouhá cesta a k úspěchu

vede jen poctivá dřina.“

Zanechme však boje proti větrným mlýnům a přijměme HCP 54 jako naši současnou realitu a zkusme z ní odvodit

definici našeho průměrného rekreačního

golfisty. Logicky je průměrné skóre našeho průměrného golfisty o něco vyšší

než v zemích, kde HCP začíná na 36.

Vzhledem k aktuálnímu počátečnímu

HCP 54 u nás považuji za průměrného

rekreačního golfistu toho, kdo hraje

okolo 100 ran za kolo.

JAK VYPADÁ TYPICKÉ KOLO

NAŠEHO PRŮMĚRNÉHO GOLFISTY

Je to opravdu hra nekonečných chyb

a frustrací? Povětšině ano, ale nemusí

tomu tak být vždy. Na základě dlouholetých zkušeností jsem schopen nastínit

simulaci toho, kde a jak se naděje této

skupiny golfistů mění ve frustrace.

Ony frustrace přicházejí i v systému

tvorby HCP na základě formátu stableford, který je podstatně vlídnější, než

bývala tvorba HCP ve formátu hry na

rány. Nicméně i v tomto „zákaznicky