DRIVING | Co se klube v klubech
SLAVNÝCH
MOMENTŮ
golfového Masters
Připomeňte si s námi památná vítězství, porážky, zvraty
a senzace nejslavnějšího golfového turnaje na světě. Vybrali jsme pro vás deset momentů, které se během šestaosmdesátileté historie a jeho celkem 83 ročníků (v letech 1943 až 1945 se kvůli válce nehrálo) nejvíce vryly
do paměti fanouškům na celém světě. Patřit k nim bezpochyby bude i fenomenální comeback Tigera Woodse
z loňského roku, ten ale máme asi všichni ještě v živé paměti, a proto se do našeho výběru (zatím) nedostal…
Text: Lukáš Pařenica, foto: Globe Media/Reuters
Augusta National je nevyzpytatelná, i proto tu už
hráči napsali nesčetně nezapomenutelných příběhů.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
1954
EXTRA OSMNÁCTKU
ZVLÁDL LÉPE REKORDMAN
1960
UNIKÁTNÍ FINIŠ
GOLFOVÉHO KRÁLE
Pokud bychom hledali ročník, v němž
bylo hřiště nejtěžší, museli bychom, alespoň na základě konečného výsledku,
zřejmě zamířit právě do roku 1954. Po
čtyřech kolech se totiž o vedení dělili dva
hráči s výsledkem +1, což je dodnes nejvyšší skóre v historii Masters.
A pokud jde o ony dva hráče, byly to
opravdu těžké váhy. Američan Ben Hogan přijížděl jako obhájce zeleného saka
a před finálovým kolem vedl o tři rány,
jako jediný z celého startovního pole byl
pod parem hřiště. Jeho úhlavním rivalem
pak byl (a nejen tady v Augustě) legendární krajan Sam Snead. Oba hráči si už
v předchozích letech trofej pro vítěze
Masters několikrát předali, tentokrát ale
muselo rozhodnout play-off, které se
tehdy hrálo postaru na plných osmnáct
jamek. Lépe je zvládl Snead, připsal si pět
birdie a výsledných 70, Hogan byl ale jen
o ránu horší a jejich napínavý rozstřel se
stal vpravdě památným.
Na první pohled by se dalo skoro říci, že
na vítězství Arnolda Palmera na Masters
v roce 1960 nic zas tak zásadního nebylo. Šlo, jak víme, o jednoho z nejlepších
hráčů v dějinách golfu, v Augustě už poprvé triumfoval dva roky předtím a zelené
sako si později oblékl také v letech 1962
a 1964, čímž má shodou okolností své
čtyři tamní výhry pěkně seřazeny ob rok
do sudých let.
Jednou věcí se ale čtyřiadvacátý ročník
přeci jen vymykal. Elegán z Pennsylvánie
se totiž ten rok stal vůbec prvním hráčem
historie, který tady dokázal zahrát birdie
na obou závěrečných jamkách turnaje.
A že to bylo potřeba! Ještě na šestnáctce
to totiž vypadalo, že mu druhou výhru
ukradne někdo z dvojice krajanů Ken Venturi nebo Dow Finsterwald.
Nestalo se. Král byl zkrátka jen jeden,
tou dobou na vrcholu svých sil, a suverénním finišem urval vítězství pro
sebe. Mimochodem, toho roku byl ve
5