DRIVING | Co se klube v klubech

SLAVNÝCH

MOMENTŮ

golfového Masters

Připomeňte si s námi památná vítězství, porážky, zvraty

a senzace nejslavnějšího golfového turnaje na světě. Vybrali jsme pro vás deset momentů, které se během šestaosmdesátileté historie a jeho celkem 83 ročníků (v letech 1943 až 1945 se kvůli válce nehrálo) nejvíce vryly

do paměti fanouškům na celém světě. Patřit k nim bezpochyby bude i fenomenální comeback Tigera Woodse

z loňského roku, ten ale máme asi všichni ještě v živé paměti, a proto se do našeho výběru (zatím) nedostal…

Text: Lukáš Pařenica, foto: Globe Media/Reuters

Augusta National je nevyzpytatelná, i proto tu už

hráči napsali nesčetně nezapomenutelných příběhů.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

1954

EXTRA OSMNÁCTKU

ZVLÁDL LÉPE REKORDMAN

1960

UNIKÁTNÍ FINIŠ

GOLFOVÉHO KRÁLE

Pokud bychom hledali ročník, v němž

bylo hřiště nejtěžší, museli bychom, alespoň na základě konečného výsledku,

zřejmě zamířit právě do roku 1954. Po

čtyřech kolech se totiž o vedení dělili dva

hráči s výsledkem +1, což je dodnes nejvyšší skóre v historii Masters.

A pokud jde o ony dva hráče, byly to

opravdu těžké váhy. Američan Ben Hogan přijížděl jako obhájce zeleného saka

a před finálovým kolem vedl o tři rány,

jako jediný z celého startovního pole byl

pod parem hřiště. Jeho úhlavním rivalem

pak byl (a nejen tady v Augustě) legendární krajan Sam Snead. Oba hráči si už

v předchozích letech trofej pro vítěze

Masters několikrát předali, tentokrát ale

muselo rozhodnout play-off, které se

tehdy hrálo postaru na plných osmnáct

jamek. Lépe je zvládl Snead, připsal si pět

birdie a výsledných 70, Hogan byl ale jen

o ránu horší a jejich napínavý rozstřel se

stal vpravdě památným.

Na první pohled by se dalo skoro říci, že

na vítězství Arnolda Palmera na Masters

v roce 1960 nic zas tak zásadního nebylo. Šlo, jak víme, o jednoho z nejlepších

hráčů v dějinách golfu, v Augustě už poprvé triumfoval dva roky předtím a zelené

sako si později oblékl také v letech 1962

a 1964, čímž má shodou okolností své

čtyři tamní výhry pěkně seřazeny ob rok

do sudých let.

Jednou věcí se ale čtyřiadvacátý ročník

přeci jen vymykal. Elegán z Pennsylvánie

se totiž ten rok stal vůbec prvním hráčem

historie, který tady dokázal zahrát birdie

na obou závěrečných jamkách turnaje.

A že to bylo potřeba! Ještě na šestnáctce

to totiž vypadalo, že mu druhou výhru

ukradne někdo z dvojice krajanů Ken Venturi nebo Dow Finsterwald.

Nestalo se. Král byl zkrátka jen jeden,

tou dobou na vrcholu svých sil, a suverénním finišem urval vítězství pro

sebe. Mimochodem, toho roku byl ve

5