Page 38
INSTRUKCE | Strategie
36
|
GOLF
příznivém“ systému stablefordu očekává
golfi sty v turnajích frustrace, když škrtnou
třeba tři nebo čtyři jamky.
Jak tedy vypadá typické kolo našeho prů-
měrného golfi sty? Občas se v něm vy-
skytne vzácné birdie, sem tam par, něko-
lik bogey, několik double bogey a bohužel
také obvykle několik velkých čísel. V ang-
ličtině, která je mateřským jazykem golfu,
existuje velmi výstižný termín pro jamky,
na kterých obvykle skončí naděje rekreač-
ních golfi stů. Říká se tomu „blow-up ho-
les“ neboli v češtině spálené jamky nebo
jamky osudových průšvihů.
V podstatě lze konstatovat, že každý re-
kreační golfi sta by mohl hrát častěji lepší
skóre, kdyby se dokázal vyhnout oněm
osudovým jamkám. Jak na to?
JAMKY OSOBNÍ OSUDOVÉ
Anatomii neúspěchů je vhodné začít
kategorií osobních osudových jamek.
Většina golfi stů, kteří často hrávají na
stejných hřištích, má tendenci si ně-
které jamky oblíbit a hrát je ve statis-
tickém průměru dobře. A také se ně-
kterých jamek bojí. Právě ty se stávají
hrobařkami skóre.
Sáhněte si do svědomí. Každý takové
jamky má a každý z nás se cítí trochu ji-
nak, když vstupuje na jejich odpaliště.
Paměť nám promítne fi lm našich před-
chozích omylů a my buďto zopakujeme
chyby na obvyklé straně, nebo pochy-
bíme přehnanou kompenzací na straně
druhé. Nebo prostě uděláme daleko horší
vyděšený švih.
Ne, nemějte strach, nebudu se vám zde
snažit prodávat „profl áknuté“ fráze men-
tálních kouček a koučů o tom, jak se máte
v takové chvíli vnitřně pozitivně psychicky
utužit a vsugerovat si vítěznou mentalitu
supermanů či supermanek. Ve skutečnosti
mají své osudové jamky i golfi stky a gol-
fi sté vysoké výkonnostní úrovně. Prostě
je to tak. Jako s lidmi. Také asi potkáváte
individua, která vám kazí náladu a vysávají
energii. Takové jsou i jamky.
Strategie, jak přežít jamku, se kterou
máme osudově negativní vztah, je slo-
žitá, protože druh takových jamek záleží
na našich individuálních osobnostních
vlastnostech, na charakteristikách našeho
švihu a obvyklé trajektorii letu míčků. Pro-
stě je to hodně individuální. Co je pro ně-
koho pohřebištěm nadějí, může se jinému
zdát jako vcelku snadná jamka. To nejhorší
je, že se vám vždycky vybaví „klinická his-
torie“ všech předešlých selhání.
V zahraničním tisku jsem se setkal ve
vztahu k takovým osobně osudovým jam-
kám s radou zkoušet něco nového. Prostě
chovat se podle pravidla, že stále stejné
cesty vedou k ustáleným výsledkům,
a zlomit rutinu.
Jednou z možností, jak vyzrát na takové
„bohyně zkázy“, může být také uvědo-
mělá defenzíva. Například golfi sta přijde
k jamce, kde již mnohokrát utopil či ji-
nak ztratil několik míčků a spálil tak celé
kolo. Pokud až do této chvíle nese hráč
relativně dobré skóre, může zvolit taktiku
jistého bogey nebo dokonce double bo-
gey. Obrazně řečeno, pokud nám onen
medvěd opakovaně natloukl, není ostuda
chovat se k němu s respektem. Důležité
je v takových okamžicích spolknout pýchu
a nestydět se třeba ze 140 metrů udělat
lay-up před potok.
To nejdůležitější při hledání strategie
k překonání jamek osobně traumatizují-
cích je uvědomit si, že na to není žádná
univerzální jednoduchá rada. Každý
si sám za sebe musí analyzovat své
technické komparativní výhody a ne-
výhody a prozkoumat tajné komnaty
strachu. Nad svým Minotaurem musí
zvítězit každý sám. A každý to může
dokázat, když si systematicky bude
analyzovat krok za krokem všechny pří-
činy minulých selhání a naučí se znát
co nejpřesněji vlastní hru. A když ne-
cháme naši pýchu zamčenou v autě na
parkovišti klubu.
V angličtině, která je mateřským jazykem golfu,
existuje velmi výstižný termín pro jamky, na
kterých obvykle skončí naděje rekreačních golfistů.
Říká se tomu „blow-up holes“ neboli v češtině
spálené jamky nebo jamky osudových průšvihů.