POHLED POD POKLIČKU | Proměny v čase

Okamžitě jsem se probudil z klimbání,

dal si doušek brazilského míchaného

nápoje caipirinha a zažil onen vzácný

pocit objevu „heureka“. Pak mi došlo,

že tento zdánlivý objev je ve skutečnosti tak zjevný, že možná ani nestojí za to se tím nějak široce zabývat.

Ovšem skepticismus byl vzápětí vystřídán uvědoměním si, jak velké množství

zdánlivě logických a zjevných skutečností a myšlenek bylo a je ve světě ignorováno a jak negativní důsledky má

takové opomíjení. A tak jsem se rozhodl poněkud rozvinout několik zdánlivě zjevných jevů, faktů a historií.

JAK TO VYPADÁ S DÉLKOU

A VOLBOU HOLÍ NA SOUČASNÉ

LPGA TOUR

V době těsně před US Open 2019 vedla

průměrnou délku drajvů nejvýznamnější ženské soutěže Anne van Dam

z Holandska s hodnotou 286,545 yardu.

Hned za ní byla dcera slavného českého

tenisty Jessica Korda, jejíž drajvy dosahovaly v průměru délky 284,938 yardu.

Také Lexi Thompson se skoro 277 yardy

je v porovnání s mužským rekreačním

golfem „ranařka“.

Průměrná délka drajvrů na LPGA Tour 2019

Není žádným tajemstvím, že současný

ženský profesionální golf na nejvyšší

úrovni je stále více ovládán hráčkami

z Asie. Jsem politicky nekorektním patriotem své rasy, takže mne těší, že alespoň v délkách si dosud vedou dobře

holandské a česko-americké geny.

Takže jsem sledoval například Jessiku

Korda a Lexi Thompson, jejich herní

techniku, řešení situací a volbu holí.

A u toho jsem zažil další pocit „heureky“. Ten brazilský komentátor řekl

cosi opravdu moudrého. I muži rekreanti se mají co učit od těch nejlepších

ženských golfistek.

Dnešní vrcholové golfistky důsledně používají střední a dlouhá železa tam, kde

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

se před pár lety věřilo, že budou už navždy dominovat pouze hybridy. Prostě

delší železa nejsou mrtvá, jak se zdálo

před nedávnem. A to považuji za velmi

důležité i pro rekreační golfisty i golfistky. Král není mrtev, až žije král!

Nedávno se zdálo, že sám koncept golfového železa v jeho tradiční podobě je

na ústupu. Nejdříve zmizela dvojka železo, pak trojka, pak čtyřka a v setech

pro rekreanty už leckde mizí i pětka

a šestka. Železa byla nahrazována

univerzitu v Berkeley a pak na Princeton.

Nakonec od roku 1979 učil na Massachusettském technologickém institutu. Zemřel v roce 1996 ve věku 73 let.

V knize „Struktura vědeckých revolucí“

obohatil lidské myšlení zejména o dva

prvky. Definoval pojem paradigma

a objasnil, že daný stav ve vědě vždy

poněkud zaostává za výzvami, které

přináší vývoj světa. Zaostávání je především důsledkem toho, že současné elity

dovolují používat k řešení vznikajících

problémů pouze metody v určitých

Dnešní vrcholové golfistky důsledně používají

střední a dlouhá železa tam, kde se před pár lety

věřilo, že budou už navždy dominovat pouze

hybridy. Prostě delší železa nejsou mrtvá, jak se

zdálo před nedávnem. A to považuji za velmi

důležité i pro rekreační golfisty i golfistky.

hybridy a ta zbývající se v setech pro

rekreanty označovaných jako „super

odpouštějící“ postupně měnila v bizarní

útvary připomínající něco mezi hokejkou a hrablem na sníh nebo řepu napíchnutou na násadě k lopatě.

Již delší čas ve mne uzrávala legitimní otázka, zda s něčím tak ošklivým

opravdu lze hrát a mít u toho uspokojení. Ale paradigma šeredných, avšak

účinných holí bylo nyní prolomeno

a klasická železa neodešla do věčných

lovišť. Jen se zdokonalila.

To mne vedlo k závěru, že nejen ve

vědě, ale i ve sportu, v jeho metodice

a ve vývoji a výrobě sportovního vybavení existují paradigmata. A podobně

jako ve vědě se i v golfu na nějaký čas

zdá, že převládající paradigma zvítězilo

a bude tu navždy. Ovšem pak je opět

vystřídáno něčím novým. A tak se na

krátkých pár řádek zastavíme u člověka,

který pojem střídání paradigmat objevil. Byl to americký vědec T. S. Kuhn.

ŽÁDNÉ PARADIGMA TU NENÍ

NAVŽDY

Thomas Samuel Kuhn se narodil roku

1922 jako syn průmyslníka v Cincinnati

ve státě Ohio. Studoval na Harvardu fyziku, ale nakonec se z něho stal filozof

a historik vědy. Přednášel na Harvardu

v letech 1951 až 1956, kdy odešel na

mezích, uvnitř hranic paradigmatu,

který chápou a schvalují a z nějž

profitují.

Podle koncepce T. S. Kuhna je paradigma souhrn základních domněnek,

předpokladů, představ dané skupiny.

Ke každému paradigmatu patří i soubor povolených metodických pravidel

řešení, intuitivní postoje a hodnocení

problémů. Ke zvratům dochází po určité době tak, že se dosavadní paradigma vyčerpá. Nastává období, kdy již

nevyhovuje při řešení některých otázek – tyto nevyhovující odpovědi Kuhn

označuje jako anomálie. Nahromadí-li

se mnoho anomálií, vyvstává potřeba

hledání nového paradigmatu.

Kuhnova teorie má samozřejmě i kritiky. Já jsem přesvědčen, že věrně odráží fakt, jak lidstvo po celou dobu své

historie užívalo jen určitou výseč ze

svého potenciálu, protože vždy existují

nějaké elity, strážci paradigmatu, kterým vyhovuje zachování statu quo. Jedinou mojí herezí vůči Kuhnově teorii

stále se střídajících paradigmat je má

víra, že lze aplikovat tento přístup nejen v exaktní vědě, ale rovněž při chápání toho, jak si počínají lidé v sociální,

politické a ekonomické oblasti. A také

při analyzování vývoje golfu, jeho metodiky a vybavení.

15