POHLED POD POKLIČKU | Proměny v čase
Okamžitě jsem se probudil z klimbání,
dal si doušek brazilského míchaného
nápoje caipirinha a zažil onen vzácný
pocit objevu „heureka“. Pak mi došlo,
že tento zdánlivý objev je ve skutečnosti tak zjevný, že možná ani nestojí za to se tím nějak široce zabývat.
Ovšem skepticismus byl vzápětí vystřídán uvědoměním si, jak velké množství
zdánlivě logických a zjevných skutečností a myšlenek bylo a je ve světě ignorováno a jak negativní důsledky má
takové opomíjení. A tak jsem se rozhodl poněkud rozvinout několik zdánlivě zjevných jevů, faktů a historií.
JAK TO VYPADÁ S DÉLKOU
A VOLBOU HOLÍ NA SOUČASNÉ
LPGA TOUR
V době těsně před US Open 2019 vedla
průměrnou délku drajvů nejvýznamnější ženské soutěže Anne van Dam
z Holandska s hodnotou 286,545 yardu.
Hned za ní byla dcera slavného českého
tenisty Jessica Korda, jejíž drajvy dosahovaly v průměru délky 284,938 yardu.
Také Lexi Thompson se skoro 277 yardy
je v porovnání s mužským rekreačním
golfem „ranařka“.
Průměrná délka drajvrů na LPGA Tour 2019
Není žádným tajemstvím, že současný
ženský profesionální golf na nejvyšší
úrovni je stále více ovládán hráčkami
z Asie. Jsem politicky nekorektním patriotem své rasy, takže mne těší, že alespoň v délkách si dosud vedou dobře
holandské a česko-americké geny.
Takže jsem sledoval například Jessiku
Korda a Lexi Thompson, jejich herní
techniku, řešení situací a volbu holí.
A u toho jsem zažil další pocit „heureky“. Ten brazilský komentátor řekl
cosi opravdu moudrého. I muži rekreanti se mají co učit od těch nejlepších
ženských golfistek.
Dnešní vrcholové golfistky důsledně používají střední a dlouhá železa tam, kde
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
se před pár lety věřilo, že budou už navždy dominovat pouze hybridy. Prostě
delší železa nejsou mrtvá, jak se zdálo
před nedávnem. A to považuji za velmi
důležité i pro rekreační golfisty i golfistky. Král není mrtev, až žije král!
Nedávno se zdálo, že sám koncept golfového železa v jeho tradiční podobě je
na ústupu. Nejdříve zmizela dvojka železo, pak trojka, pak čtyřka a v setech
pro rekreanty už leckde mizí i pětka
a šestka. Železa byla nahrazována
univerzitu v Berkeley a pak na Princeton.
Nakonec od roku 1979 učil na Massachusettském technologickém institutu. Zemřel v roce 1996 ve věku 73 let.
V knize „Struktura vědeckých revolucí“
obohatil lidské myšlení zejména o dva
prvky. Definoval pojem paradigma
a objasnil, že daný stav ve vědě vždy
poněkud zaostává za výzvami, které
přináší vývoj světa. Zaostávání je především důsledkem toho, že současné elity
dovolují používat k řešení vznikajících
problémů pouze metody v určitých
Dnešní vrcholové golfistky důsledně používají
střední a dlouhá železa tam, kde se před pár lety
věřilo, že budou už navždy dominovat pouze
hybridy. Prostě delší železa nejsou mrtvá, jak se
zdálo před nedávnem. A to považuji za velmi
důležité i pro rekreační golfisty i golfistky.
hybridy a ta zbývající se v setech pro
rekreanty označovaných jako „super
odpouštějící“ postupně měnila v bizarní
útvary připomínající něco mezi hokejkou a hrablem na sníh nebo řepu napíchnutou na násadě k lopatě.
Již delší čas ve mne uzrávala legitimní otázka, zda s něčím tak ošklivým
opravdu lze hrát a mít u toho uspokojení. Ale paradigma šeredných, avšak
účinných holí bylo nyní prolomeno
a klasická železa neodešla do věčných
lovišť. Jen se zdokonalila.
To mne vedlo k závěru, že nejen ve
vědě, ale i ve sportu, v jeho metodice
a ve vývoji a výrobě sportovního vybavení existují paradigmata. A podobně
jako ve vědě se i v golfu na nějaký čas
zdá, že převládající paradigma zvítězilo
a bude tu navždy. Ovšem pak je opět
vystřídáno něčím novým. A tak se na
krátkých pár řádek zastavíme u člověka,
který pojem střídání paradigmat objevil. Byl to americký vědec T. S. Kuhn.
ŽÁDNÉ PARADIGMA TU NENÍ
NAVŽDY
Thomas Samuel Kuhn se narodil roku
1922 jako syn průmyslníka v Cincinnati
ve státě Ohio. Studoval na Harvardu fyziku, ale nakonec se z něho stal filozof
a historik vědy. Přednášel na Harvardu
v letech 1951 až 1956, kdy odešel na
mezích, uvnitř hranic paradigmatu,
který chápou a schvalují a z nějž
profitují.
Podle koncepce T. S. Kuhna je paradigma souhrn základních domněnek,
předpokladů, představ dané skupiny.
Ke každému paradigmatu patří i soubor povolených metodických pravidel
řešení, intuitivní postoje a hodnocení
problémů. Ke zvratům dochází po určité době tak, že se dosavadní paradigma vyčerpá. Nastává období, kdy již
nevyhovuje při řešení některých otázek – tyto nevyhovující odpovědi Kuhn
označuje jako anomálie. Nahromadí-li
se mnoho anomálií, vyvstává potřeba
hledání nového paradigmatu.
Kuhnova teorie má samozřejmě i kritiky. Já jsem přesvědčen, že věrně odráží fakt, jak lidstvo po celou dobu své
historie užívalo jen určitou výseč ze
svého potenciálu, protože vždy existují
nějaké elity, strážci paradigmatu, kterým vyhovuje zachování statu quo. Jedinou mojí herezí vůči Kuhnově teorii
stále se střídajících paradigmat je má
víra, že lze aplikovat tento přístup nejen v exaktní vědě, ale rovněž při chápání toho, jak si počínají lidé v sociální,
politické a ekonomické oblasti. A také
při analyzování vývoje golfu, jeho metodiky a vybavení.
15