jednoho muže, inženýra Wilhelma Holleise,
šéfa místního stavebního úřadu. Nakazil se golfem na dovolené a od té doby
hledal cesty, jak tímto způsobem proslulé městečko ještě zatraktivnit. Problém
číslo jedna – pozemky. Vždycky, když už
se zdálo, že je vyhráno, pozval do města
známého anglického golfového architekta
Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém
Švýcarsku. Ten přijel, prochodil dané místo,
klubu a je jedním z hlavních poutačů
celého Zell am See. Vodotrysk mají leckde, tenhle je o hodně vyšší než všechny,
které jsem na golfu viděl. Pěkně se vyjímá
na pozadí sněhem pokrytého Kitzsteinhornu a zelených lesů na jeho úpatí. Šikovně si stoupněte a foťte, hned po odehrání desáté jamky. Moc fotogeničtějších
námětů nenajdete v celých Alpách.
Však si Zell am See také zakládá na tom,
Vždycky, když už se zdálo, že je vyhráno, pozval do
města známého anglického golfového architekta
Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém Švýcarsku.
Ten přijel, prochodil dané místo, ale než začal
malovat, všechno bylo jinak, majitelé pozemků se
vyvlékli z dohody.
ale než začal malovat, všechno bylo jinak,
majitelé pozemků se vyvlékli z dohody.
Pak pomohla náhoda. Majitel 47 hektarů
pastvin v tom nejlepším možném místě
přišel kvůli dobytčí nemoci o všechny krávy
a pan Holleis nezaváhal. Majitel ještě váhal, jednou prý vyprovodil pana inženýra
ze svého domu s rozhodným „ne“, on ale
pronikl zpátky zadním vchodem, ten mu
otevřela paní domu, která byla naopak pro
hřiště, a když ho manžel objevil v kuchyni,
rozesmál se, aby si nakonec plácli.
Panoramatický pohled na obě osmnáctky
To vše obklopuje zdánlivě neprostupný řetězec hor Hohe Tauern. Nejvyšší z nich,
Kitzsteinhorn, se vypíná až do výše
3 202 metrů a bílá čepička na jeho vrcholku
neroztává ani v létě. Po těchto dvou horách, Schmittenhöhe a Kitzsteinhorn, dominujících pohledu v Zell am See, se jmenují
dvě osmnáctky zdejšího golfového resortu.
Pak začala další etapa starostí – peníze.
Taky důležitá věc. Odysea nekončila.
Evropské dotace, na které jsme u nás
v poslední době zvyklí, nebyly. Pomohlo
vytvoření sdružení spoluvlastníků, rozprodání podílů hoteliérům a dalším movitým
golfovým nadšencům.
Jakmile byly v kase peníze na devět jamek
(devět milionů šilinků, milion na každou
jamku), začalo se stavět, dalších devět jamek na výstavbu plynule navázalo. Otvíralo se v září 1984, za pět let už zde bylo
27 jamek, dalších devět dokončili podle
návrhů svého vlastního člena, inženýra
Schauera, v roce 1993. Obě osmnáctky
jsou přibližně stejně obtížné a podobného charakteru (i když místní vám jistě
lehce vyjmenují desítky rozdílných charakteristických znaků).
HŘIŠTĚ S VODOTRYSKEM
TRNITÁ CESTA VÝSTAVBY GOLFU
Cesta Zell am See ke golfovému hřišti byla
dlouhá a trnitá, lemovaná zejména potem
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
Dominantním znakem hřiště je z jezera
vysoko stříkající vodotrysk, snímek s vodotryskem nechybí na žádném prospektu
že se tady dá velice jednoduše kombinovat ve stejný den lyžování a golf, od půli
dubna do června. Své místo zde každoročně má i mistrovství světa v téhle stále
populárnější kombinaci sportů.
Na hřiště se dá dívat dvěma pohledy: pesimista může říci, že je to samá rovina,
jedna jamka jako druhá, nic zvláštního.
Bude mít ze svého pohledu škarohlída
pravdu. Optimista řekne, že je to nádherných 36 jamek výborné kvality, všechno
včetně klubovny a hor v okolí je jakoby naleštěné, pěkný drivink, příjemný personál,
a ten vodotrysk… a bude mít taky pravdu.
Zůstanu na straně optimistů. Tím je určitě
i staronový šéf golfu Walter Dabernig,
který se sem letos vrátil po šesti letech
v Kitzbühelu. Ten mluví dokonce o 36
nejkrásnějších jamkách celých Alp. Stejný
názor má zjevně i velká část čtenářů rakouské Golf Revue, ti zvolili golfový klub
Zell am See několikrát nejoblíbenějším
klubem roku…
Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Někdy bych se chtěl nad těmi dvěma
hřišti proletět. Parková úprava, skupinky
a aleje stromů, občas starý seník nebo
podobná stavba. Ty zde ponechávají
a dost možná, že je v jejich lehce chátrajícím stylu i udržují, aby to bylo stylové.
Tenhle pohled z ptačí perspektivy si dosyta užívají osádky spousty malých letadel, která stále startují nebo přistávají na
nedalekém letišti. Pozoruhodnost – létává
sem i skupinka pražských golfistů, cesta
83