jednoho muže, inženýra Wilhelma Holleise,

šéfa místního stavebního úřadu. Nakazil se golfem na dovolené a od té doby

hledal cesty, jak tímto způsobem proslulé městečko ještě zatraktivnit. Problém

číslo jedna – pozemky. Vždycky, když už

se zdálo, že je vyhráno, pozval do města

známého anglického golfového architekta

Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém

Švýcarsku. Ten přijel, prochodil dané místo,

klubu a je jedním z hlavních poutačů

celého Zell am See. Vodotrysk mají leckde, tenhle je o hodně vyšší než všechny,

které jsem na golfu viděl. Pěkně se vyjímá

na pozadí sněhem pokrytého Kitzsteinhornu a zelených lesů na jeho úpatí. Šikovně si stoupněte a foťte, hned po odehrání desáté jamky. Moc fotogeničtějších

námětů nenajdete v celých Alpách.

Však si Zell am See také zakládá na tom,

Vždycky, když už se zdálo, že je vyhráno, pozval do

města známého anglického golfového architekta

Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém Švýcarsku.

Ten přijel, prochodil dané místo, ale než začal

malovat, všechno bylo jinak, majitelé pozemků se

vyvlékli z dohody.

ale než začal malovat, všechno bylo jinak,

majitelé pozemků se vyvlékli z dohody.

Pak pomohla náhoda. Majitel 47 hektarů

pastvin v tom nejlepším možném místě

přišel kvůli dobytčí nemoci o všechny krávy

a pan Holleis nezaváhal. Majitel ještě váhal, jednou prý vyprovodil pana inženýra

ze svého domu s rozhodným „ne“, on ale

pronikl zpátky zadním vchodem, ten mu

otevřela paní domu, která byla naopak pro

hřiště, a když ho manžel objevil v kuchyni,

rozesmál se, aby si nakonec plácli.

Panoramatický pohled na obě osmnáctky

To vše obklopuje zdánlivě neprostupný řetězec hor Hohe Tauern. Nejvyšší z nich,

Kitzsteinhorn, se vypíná až do výše

3 202 metrů a bílá čepička na jeho vrcholku

neroztává ani v létě. Po těchto dvou horách, Schmittenhöhe a Kitzsteinhorn, dominujících pohledu v Zell am See, se jmenují

dvě osmnáctky zdejšího golfového resortu.

Pak začala další etapa starostí – peníze.

Taky důležitá věc. Odysea nekončila.

Evropské dotace, na které jsme u nás

v poslední době zvyklí, nebyly. Pomohlo

vytvoření sdružení spoluvlastníků, rozprodání podílů hoteliérům a dalším movitým

golfovým nadšencům.

Jakmile byly v kase peníze na devět jamek

(devět milionů šilinků, milion na každou

jamku), začalo se stavět, dalších devět jamek na výstavbu plynule navázalo. Otvíralo se v září 1984, za pět let už zde bylo

27 jamek, dalších devět dokončili podle

návrhů svého vlastního člena, inženýra

Schauera, v roce 1993. Obě osmnáctky

jsou přibližně stejně obtížné a podobného charakteru (i když místní vám jistě

lehce vyjmenují desítky rozdílných charakteristických znaků).

HŘIŠTĚ S VODOTRYSKEM

TRNITÁ CESTA VÝSTAVBY GOLFU

Cesta Zell am See ke golfovému hřišti byla

dlouhá a trnitá, lemovaná zejména potem

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

Dominantním znakem hřiště je z jezera

vysoko stříkající vodotrysk, snímek s vodotryskem nechybí na žádném prospektu

že se tady dá velice jednoduše kombinovat ve stejný den lyžování a golf, od půli

dubna do června. Své místo zde každoročně má i mistrovství světa v téhle stále

populárnější kombinaci sportů.

Na hřiště se dá dívat dvěma pohledy: pesimista může říci, že je to samá rovina,

jedna jamka jako druhá, nic zvláštního.

Bude mít ze svého pohledu škarohlída

pravdu. Optimista řekne, že je to nádherných 36 jamek výborné kvality, všechno

včetně klubovny a hor v okolí je jakoby naleštěné, pěkný drivink, příjemný personál,

a ten vodotrysk… a bude mít taky pravdu.

Zůstanu na straně optimistů. Tím je určitě

i staronový šéf golfu Walter Dabernig,

který se sem letos vrátil po šesti letech

v Kitzbühelu. Ten mluví dokonce o 36

nejkrásnějších jamkách celých Alp. Stejný

názor má zjevně i velká část čtenářů rakouské Golf Revue, ti zvolili golfový klub

Zell am See několikrát nejoblíbenějším

klubem roku…

Z PTAČÍ PERSPEKTIVY

Někdy bych se chtěl nad těmi dvěma

hřišti proletět. Parková úprava, skupinky

a aleje stromů, občas starý seník nebo

podobná stavba. Ty zde ponechávají

a dost možná, že je v jejich lehce chátrajícím stylu i udržují, aby to bylo stylové.

Tenhle pohled z ptačí perspektivy si dosyta užívají osádky spousty malých letadel, která stále startují nebo přistávají na

nedalekém letišti. Pozoruhodnost – létává

sem i skupinka pražských golfistů, cesta

83