Page 85
WWW.CASOPISGOLF.CZ
83
To vše obklopuje zdánlivě neprostupný ře-
tězec hor Hohe Tauern. Nejvyšší z nich,
Kitzsteinhorn, se vypíná až do výše
3 202 metrů a bílá čepička na jeho vrcholku
neroztává ani v létě. Po těchto dvou ho-
rách, Schmittenhöhe a Kitzsteinhorn, domi-
nujících pohledu v Zell am See, se jmenují
dvě osmnáctky zdejšího golfového resortu.
TRNITÁ CESTA VÝSTAVBY GOLFU
Cesta Zell am See ke golfovému hřišti byla
dlouhá a trnitá, lemovaná zejména potem
jednoho muže, inženýra Wilhelma Holleise,
šéfa místního stavebního úřadu. Naka-
zil se golfem na dovolené a od té doby
hledal cesty, jak tímto způsobem pro-
slulé městečko ještě zatraktivnit. Problém
číslo jedna – pozemky. Vždycky, když už
se zdálo, že je vyhráno, pozval do města
známého anglického golfového architekta
Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém
Švýcarsku. Ten přijel, prochodil dané místo,
ale než začal malovat, všechno bylo jinak,
majitelé pozemků se vyvlékli z dohody.
Pak pomohla náhoda. Majitel 47 hektarů
pastvin v tom nejlepším možném místě
přišel kvůli dobytčí nemoci o všechny krávy
a pan Holleis nezaváhal. Majitel ještě vá-
hal, jednou prý vyprovodil pana inženýra
ze svého domu s rozhodným „ne“, on ale
pronikl zpátky zadním vchodem, ten mu
otevřela paní domu, která byla naopak pro
hřiště, a když ho manžel objevil v kuchyni,
rozesmál se, aby si nakonec plácli.
Pak začala další etapa starostí – peníze.
Taky důležitá věc. Odysea nekončila.
Evropské dotace, na které jsme u nás
v poslední době zvyklí, nebyly. Pomohlo
vytvoření sdružení spoluvlastníků, rozpro-
dání podílů hoteliérům a dalším movitým
golfovým nadšencům.
Jakmile byly v kase peníze na devět jamek
(devět milionů šilinků, milion na každou
jamku), začalo se stavět, dalších devět ja-
mek na výstavbu plynule navázalo. Otví-
ralo se v září 1984, za pět let už zde bylo
27 jamek, dalších devět dokončili podle
návrhů svého vlastního člena, inženýra
Schauera, v roce 1993. Obě osmnáctky
jsou přibližně stejně obtížné a podob-
ného charakteru (i když místní vám jistě
lehce vyjmenují desítky rozdílných charak-
teristických znaků).
HŘIŠTĚ S VODOTRYSKEM
Dominantním znakem hřiště je z jezera
vysoko stříkající vodotrysk, snímek s vo-
dotryskem nechybí na žádném prospektu
klubu a je jedním z hlavních poutačů
celého Zell am See. Vodotrysk mají lec-
kde, tenhle je o hodně vyšší než všechny,
které jsem na golfu viděl. Pěkně se vyjímá
na pozadí sněhem pokrytého Kitzstein-
hornu a zelených lesů na jeho úpatí. Ši-
kovně si stoupněte a foťte, hned po ode-
hrání desáté jamky. Moc fotogeničtějších
námětů nenajdete v celých Alpách.
Však si Zell am See také zakládá na tom,
že se tady dá velice jednoduše kombino-
vat ve stejný den lyžování a golf, od půli
dubna do června. Své místo zde každo-
ročně má i mistrovství světa v téhle stále
populárnější kombinaci sportů.
Na hřiště se dá dívat dvěma pohledy: pe-
simista může říci, že je to samá rovina,
jedna jamka jako druhá, nic zvláštního.
Bude mít ze svého pohledu škarohlída
pravdu. Optimista řekne, že je to nádher-
ných 36 jamek výborné kvality, všechno
včetně klubovny a hor v okolí je jakoby na-
leštěné, pěkný drivink, příjemný personál,
a ten vodotrysk… a bude mít taky pravdu.
Zůstanu na straně optimistů. Tím je určitě
i staronový šéf golfu Walter Dabernig,
který se sem letos vrátil po šesti letech
v Kitzbühelu. Ten mluví dokonce o 36
nejkrásnějších jamkách celých Alp. Stejný
názor má zjevně i velká část čtenářů ra-
kouské Golf Revue, ti zvolili golfový klub
Zell am See několikrát nejoblíbenějším
klubem roku…
Z PTAČÍ PERSPEKTIVY
Někdy bych se chtěl nad těmi dvěma
hřišti proletět. Parková úprava, skupinky
a aleje stromů, občas starý seník nebo
podobná stavba. Ty zde ponechávají
a dost možná, že je v jejich lehce chátra-
jícím stylu i udržují, aby to bylo stylové.
Tenhle pohled z ptačí perspektivy si do-
syta užívají osádky spousty malých leta-
del, která stále startují nebo přistávají na
nedalekém letišti. Pozoruhodnost – létává
sem i skupinka pražských golfi stů, cesta
Vždycky, když už se zdálo, že je vyhráno, pozval do
města známého anglického golfového architekta
Donalda Harradinea, žijícího v nedalekém Švýcarsku.
Ten přijel, prochodil dané místo, ale než začal
malovat, všechno bylo jinak, majitelé pozemků se
vyvlékli z dohody.
Panoramatický pohled na obě osmnáctky