Page 20
POHLED POD POKLIČKU | Proměny v čase
18
|
GOLF
se nové paradigma, které vlastně trvá
dodnes – dynamický atletický švih,
v němž akce paží není dominantní, ný-
brž se v něm sčítají akce celého těla.
Nastala éra, ve které golfisté už nemys-
leli, jak chránit své míčky a šafty, nýbrž
pouze na to, jak dosáhnout maximální
přesnosti a délky ran.
Dlouhá léta se pak ustálil model golfo-
vého setu o 14 holích, složený z dře-
věných dřev, z želez podobných sou-
časným „žiletkám“ neboli „hráčským
holím“, z wedží podle designu, jehož
autorem byl Gene Sarazen, a z patru,
jenž byl rovněž typu „žiletka“ bez
doprovodných vylepšení ke zlepšení
stability.
Gene Sarazen vyhrál v roce 1932 jak
US Open, tak i British Open s přispě-
ním hole nové konstrukce. Byla to sand
wedge, kterou významně vylepšil ve
spolupráci s firmou Wilson. O důle-
žitosti jeho designu svědčí, že s tím
v podstatě hrajeme dodnes.
To byla podoba vybavení ještě v době
mých golfových začátků. Golfové sety
měly drajvry ze dřeva o velikosti po-
dobné dnešním pětkám dřevům. Tyto
drajvry měly v malé dřevěné hlavičce
vložené plastové odrazové plošky
v místě ideálního úderového těžiště
(sweet spot), jež bývaly ukotveny
šrouby. Proto se tehdy říkávalo v ang-
licky mluvících zemích, když se náho-
dou někomu povedl dobrý drajv, že „to
trefil rovnou na šroubky“. Nám se to
v konci 70. a na začátku 80. let minu-
lého století dařilo jen zřídka.
Kdybych měl shrnout pocity rekreačních
golfistů, hrávajících s klasickým setem
60. a 70. let minulého století, tak bych
řekl, že převažovaly obavy ze dvou typů
holí. Drajv býval považován za rizikový
úder, a proto nebyl doporučován za-
čátečníkům drajvr. Mnozí adepti golfu
tehdy pod vlivem vlastností vybavení
a převládajícího paradigmatu v těch do-
bách odehráli několik sezon, než si do-
dali odvahy vytáhnout z bagu drajvr.
Další obávanou holí bývalo železo 1
a 2. Mezi rekreanty se železo 1 objevo-
valo méně, ale s dvojkou jsme to zkou-
šeli. Vládlo přesvědčení, že ten, kdo
dokáže hrát dobře železem číslo 2, je
už opravdový mistr. To se také odra-
zilo v anekdotě, která říká: „Nikdy ne-
hrajte o peníze s chlápkem, který má ve
tváři mnoho vrásek od slunce a v bagu
dvojku železo.“
Za zmínku stojí rovněž tradiční design
patrů z oné doby. Hrával jsem starým
patrem Wilson Sam Snead Blue Ridge.
S odstupem tolika let a s přihlédnutím
k velikosti a vlastnostem současných pa-
trů mne napadá, že tehdejší „blade“ pa-
try byly holemi pravdy. Klidně se mohly
prodávat s heslem, které razil T. G. Ma-
saryk, že nic co není pravdivé, nemůže
být velké.
Patry z této éry vám ihned prozradily
chyby v patovacím úderu. Určitě stojí za
to pro každého ambiciózního rekreanta,
aby si vyzkoušel hru s takovým „patrem
pravdy“. Asi není lepší cesty, jak zjistit,
kde má jeho patovací úder rezervy ke
zlepšení.
OD ROKU 1979
V roce 1979 americká firma TaylorMade
uvedla na trh drajvr zhotovený z kovu.
Ještě nesl v nápisu na spodní části punc
odcházející doby, protože byl označen
velkou jedničkou. Lee Trevino vyhrál
v roce 1984 s kovovým drajvrem US
Open, což je považováno za první ofi-
ciální úspěch nového typu hole v turna-
jích kategorie major.
Zatímco gigant golfového vybavení
TaylorMade si odnesl vavříny za první
úspěšný kovový drajvr, pak v čele ná-
sledující revoluce stála firma Callaway
v roce 1991. Velmi dobře si pamatuji,
jak toužebně jsme v porevolučním ob-
dobí po roce 1990 obdivovali drajvr Big
Bertha, který se nám tehdy s jeho 190
kubickými centimetry objemu zdál ob-
rovský. Firma Callaway zvolila komerční
název Tlustá Berta podle supertěžkého
moždíře (děla) o ráži 42 cm vyvinutého
v Kruppových závodech v Essenu v roce
1913. Zdálo se nám tehdy, že s pomocí
TaylorMade byla první fi rmou, jež na trh
uvedla roku 1979 drajvr zhotovený z kovu.
Tehdejší patry typu
blade byly holemi pravdy.
Paradigma určující, jakými holemi a jak se má hrát,
se v průběhu historie golfu měnilo. Během let bylo
stále více určováno zájmy výrobců, kteří narůstající
měrou dokáží vytvářet prostřednictvím reklamy
a médií tlak na myšlení golfistů, zvláště těch
rekreačních, s cílem vnutit jim přesvědčení, že
právě nové je to nejlepší a je nutno nahradit jím to
předcházející, co již golfisté vlastní.
S holí dle Sarazenova
designu hrajeme dodnes.