POHLED POD POKLIČKU | Proměny v čase
JAK GOLFISTÉ VNÍMALI VYBAVENÍ
V UPLYNULÝCH LETECH
Uvědomil jsem si, že podoba a způsob
užívání golfových holí se řídily určitým
souborem názorů a preferovaných řešení, která jsou typická pro pojem paradigma. Ostatně vývoj golfového vybavení je rovněž věda. Lze obhájit tezi,
že rovněž v oblasti podoby a způsobu
užívání golfových holí existuje v určitém časovém úseku dominantní „soubor základních domněnek, předpokladů,
představ“, ke kterým „patří i metodická
pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů“.
Jedná se tedy o svého druhu paradigma. A to z definice má své strážce
i renegáty. A jako takové je odsouzeno
k tomu, aby se přežilo. A bylo nahrazeno něčím novým. Nebo renesancí něčeho, co bylo neprávem zapomenuto.
Paradigma určující, jakými holemi a jak
se má hrát, se v průběhu historie golfu
měnilo. Během let bylo stále více určo-
čas. A které čas vrátil. Jaké byly hlavní
myšlenky a obavy ve vztahu k vybavení
v různých etapách.
DO ROKU 1848
Za úsvitu historie golfu bylo vybavení
zcela jiné, než ho známe dnes. Hole
se dělily více méně do následujících
kategorií:
• longnoses – k drajvování
• bulgers – obdoba pozdějších dřev
• fairway clubs (nebo grassed drivers) –
pro středně dlouhé rány
• spoons – pro krátké rány
• niblicks – obdoba pozdějších wedží
• cleek – pro patování
Pokud se budeme držet základní myšlenky a budeme hledat tehdejší paradigma vnímání holí a jejich náročnosti
a rizikovosti při hře, vyznačovala se tehdejší etapa dvěma hlavními rysy.
Na prvním místě určitě byla obava nepoškodit míček vyráběný z kůže a peří.
Zaostávání je především důsledkem toho, že
současné elity dovolují používat k řešení
vznikajících problémů pouze metody v určitých
mezích, uvnitř hranic paradigmatu, který chápou
a schvalují a z nějž profitují.
váno zájmy výrobců, kteří narůstající
měrou dokáží vytvářet prostřednictvím
reklamy a médií tlak na myšlení golfistů, zvláště těch rekreačních, s cílem
vnutit jim přesvědčení, že právě nové
je to nejlepší a je nutno nahradit jím to
předcházející, co již golfisté vlastní. Samozřejmě tyto vlivy a faktory nebyly
v čase konstantní. Tlak reklamy veřejné
i podprahové se v uplynulých 20 letech
značně zvýšil. Jste manipulováni, usmívejte se…
Chtěl bych se ohlédnout v čase a zamyslet se nad tím, jak golfisté v různých
historických etapách vnímali své vybavení. Které hole ve které etapě byly považovány za snazší k ovládnutí a které
bývaly obávané zejména mezi rekreačními golfisty, nemajícími dostatek času
trénovat. Které novinky z oblasti golfového vybavení vyvolaly největší naděje
a zájem a které části vybavení odnesl
16 | GOLF
Rok 1848 pak nebyl významný jen vlnou revolučních myšlenek a nepokojů
v Evropě, ale pro golfisty zejména tím,
že byl do hry uveden nový typ míčku,
který nahradil ty z kůže a peří. Byl to
takzvaný gutty, protože k jeho výrobě
sloužil materiál nazývaný gutaperča
neboli příbuzný přírodního kaučuku.
Na rozdíl od brazilského kaučuku byla
gutaperča objevena v jihovýchodní
Asii, konkrétně Malajsii. Získává se podobným způsobem jako přírodní kaučuk z latexu stromu Palaquium gutta
(česky se uvádí jako perčovník pravý,
též strom gutaperčový). Gutaperča
je oproti přírodnímu kaučuku tužší
a tvrdší, takže jí Malajci řadu let využívali na rukojeti nožů či bičů, na hole
a další. Do Evropy se dostala v roce
1843 a našla uplatnění při výrobě nábytku, rour, tiskařských válců, nepromokavých bot, šperků, pažeb zbraní
a golfových míčků.
Ovšem nás teď zajímá doba „před-gutaperčová“ do roku 1848. A v té byla
hlavní starost golfisty, zejména toho,
kdo nebyl boháč, šetřit míček z kůže
a peří. Proto bylo používání kovových
holí značně omezené, v podstatě zejména na výrobu tehdejších wedží zvaných niblick. Golfisté s nimi hráli, jen
pokud to bylo opravdu nutné, například
z hustého rafu nebo z tvrdé cesty. Nebylo divu, protože hlavy tehdejších kovových wedží obvykle vyráběli místní
kováři a byly značně těžké a surově
zpracované. A míček byl drahý a choulostivý klenot.
Další součástí paradigmatu uvažování
golfisty o holích v těch dobách určitě
představovaly křehké šafty. V Evropě se
vyráběly z dostupných dřevin odpovídající pružnosti, zejména z jasanu. Kdyby
si někdo chtěl vsadit, že tehdejší golfisté byli daleko pečlivější, pokud se týká
rytmu švihu ve srovnání s dneškem, bylo
by to laciné vítězství. Neustálé obavy
ze zlomení šaftu uspěchaným švihem –
takové bylo tehdejší paradigma myšlení
běžného golfisty.
Poněkud odolnější byly šafty zhotovené později v Americe z hikory neboli
stromu zvaného ořechovec bílý. Nicméně i pak obavy o odolnost šaftu zůstávaly dominantní myšlenkou golfistů.
PO ROCE 1925
Revoluce v podobě golfových holí zaznamenala důležitý milník v roce 1908,
kdy se začala užívat železa s drážkovaným povrchem, který dokázal míčku
udělit větší zpětnou rotaci a tím nabídnout i větší délku ran. Samozřejmě tato
změna paradigmatu byla umožněna
zavedením míčku z gutaperči, který
byl schopen tak významnou inovaci
vydržet.
Velký zlom představoval rok 1925, kdy
se začaly prosazovat kovové šafty. Ty se
pak rychle zdokonalovaly, takže uvažování běžného golfisty o jeho vybavení
prošlo opravdu revoluční proměnou.
V roce 1931 vyhrál Billy Burke US Open
s kovovými šafty a změna paradigmatu
byla nastartována.
Golfová technika se od té chvíle rozloučila s pomalým, uvážlivým švihem prováděným především rukama a prosadilo