POHLED POD POKLIČKU | Proměny v čase

JAK GOLFISTÉ VNÍMALI VYBAVENÍ

V UPLYNULÝCH LETECH

Uvědomil jsem si, že podoba a způsob

užívání golfových holí se řídily určitým

souborem názorů a preferovaných řešení, která jsou typická pro pojem paradigma. Ostatně vývoj golfového vybavení je rovněž věda. Lze obhájit tezi,

že rovněž v oblasti podoby a způsobu

užívání golfových holí existuje v určitém časovém úseku dominantní „soubor základních domněnek, předpokladů,

představ“, ke kterým „patří i metodická

pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů“.

Jedná se tedy o svého druhu paradigma. A to z definice má své strážce

i renegáty. A jako takové je odsouzeno

k tomu, aby se přežilo. A bylo nahrazeno něčím novým. Nebo renesancí něčeho, co bylo neprávem zapomenuto.

Paradigma určující, jakými holemi a jak

se má hrát, se v průběhu historie golfu

měnilo. Během let bylo stále více určo-

čas. A které čas vrátil. Jaké byly hlavní

myšlenky a obavy ve vztahu k vybavení

v různých etapách.

DO ROKU 1848

Za úsvitu historie golfu bylo vybavení

zcela jiné, než ho známe dnes. Hole

se dělily více méně do následujících

kategorií:

• longnoses – k drajvování

• bulgers – obdoba pozdějších dřev

• fairway clubs (nebo grassed drivers) –

pro středně dlouhé rány

• spoons – pro krátké rány

• niblicks – obdoba pozdějších wedží

• cleek – pro patování

Pokud se budeme držet základní myšlenky a budeme hledat tehdejší paradigma vnímání holí a jejich náročnosti

a rizikovosti při hře, vyznačovala se tehdejší etapa dvěma hlavními rysy.

Na prvním místě určitě byla obava nepoškodit míček vyráběný z kůže a peří.

Zaostávání je především důsledkem toho, že

současné elity dovolují používat k řešení

vznikajících problémů pouze metody v určitých

mezích, uvnitř hranic paradigmatu, který chápou

a schvalují a z nějž profitují.

váno zájmy výrobců, kteří narůstající

měrou dokáží vytvářet prostřednictvím

reklamy a médií tlak na myšlení golfistů, zvláště těch rekreačních, s cílem

vnutit jim přesvědčení, že právě nové

je to nejlepší a je nutno nahradit jím to

předcházející, co již golfisté vlastní. Samozřejmě tyto vlivy a faktory nebyly

v čase konstantní. Tlak reklamy veřejné

i podprahové se v uplynulých 20 letech

značně zvýšil. Jste manipulováni, usmívejte se…

Chtěl bych se ohlédnout v čase a zamyslet se nad tím, jak golfisté v různých

historických etapách vnímali své vybavení. Které hole ve které etapě byly považovány za snazší k ovládnutí a které

bývaly obávané zejména mezi rekreačními golfisty, nemajícími dostatek času

trénovat. Které novinky z oblasti golfového vybavení vyvolaly největší naděje

a zájem a které části vybavení odnesl

16 | GOLF

Rok 1848 pak nebyl významný jen vlnou revolučních myšlenek a nepokojů

v Evropě, ale pro golfisty zejména tím,

že byl do hry uveden nový typ míčku,

který nahradil ty z kůže a peří. Byl to

takzvaný gutty, protože k jeho výrobě

sloužil materiál nazývaný gutaperča

neboli příbuzný přírodního kaučuku.

Na rozdíl od brazilského kaučuku byla

gutaperča objevena v jihovýchodní

Asii, konkrétně Malajsii. Získává se podobným způsobem jako přírodní kaučuk z latexu stromu Palaquium gutta

(česky se uvádí jako perčovník pravý,

též strom gutaperčový). Gutaperča

je oproti přírodnímu kaučuku tužší

a tvrdší, takže jí Malajci řadu let využívali na rukojeti nožů či bičů, na hole

a další. Do Evropy se dostala v roce

1843 a našla uplatnění při výrobě nábytku, rour, tiskařských válců, nepromokavých bot, šperků, pažeb zbraní

a golfových míčků.

Ovšem nás teď zajímá doba „před-gutaperčová“ do roku 1848. A v té byla

hlavní starost golfisty, zejména toho,

kdo nebyl boháč, šetřit míček z kůže

a peří. Proto bylo používání kovových

holí značně omezené, v podstatě zejména na výrobu tehdejších wedží zvaných niblick. Golfisté s nimi hráli, jen

pokud to bylo opravdu nutné, například

z hustého rafu nebo z tvrdé cesty. Nebylo divu, protože hlavy tehdejších kovových wedží obvykle vyráběli místní

kováři a byly značně těžké a surově

zpracované. A míček byl drahý a choulostivý klenot.

Další součástí paradigmatu uvažování

golfisty o holích v těch dobách určitě

představovaly křehké šafty. V Evropě se

vyráběly z dostupných dřevin odpovídající pružnosti, zejména z jasanu. Kdyby

si někdo chtěl vsadit, že tehdejší golfisté byli daleko pečlivější, pokud se týká

rytmu švihu ve srovnání s dneškem, bylo

by to laciné vítězství. Neustálé obavy

ze zlomení šaftu uspěchaným švihem –

takové bylo tehdejší paradigma myšlení

běžného golfisty.

Poněkud odolnější byly šafty zhotovené později v Americe z hikory neboli

stromu zvaného ořechovec bílý. Nicméně i pak obavy o odolnost šaftu zůstávaly dominantní myšlenkou golfistů.

PO ROCE 1925

Revoluce v podobě golfových holí zaznamenala důležitý milník v roce 1908,

kdy se začala užívat železa s drážkovaným povrchem, který dokázal míčku

udělit větší zpětnou rotaci a tím nabídnout i větší délku ran. Samozřejmě tato

změna paradigmatu byla umožněna

zavedením míčku z gutaperči, který

byl schopen tak významnou inovaci

vydržet.

Velký zlom představoval rok 1925, kdy

se začaly prosazovat kovové šafty. Ty se

pak rychle zdokonalovaly, takže uvažování běžného golfisty o jeho vybavení

prošlo opravdu revoluční proměnou.

V roce 1931 vyhrál Billy Burke US Open

s kovovými šafty a změna paradigmatu

byla nastartována.

Golfová technika se od té chvíle rozloučila s pomalým, uvážlivým švihem prováděným především rukama a prosadilo