ROZHOVOR | Zuzana a Ivan Solfronkovi

Hřiště funguje pět let. Jste dnes

tam, kde jste chtěli být?

Ivan: To určitě ne. Hřiště jsme plánovali

v jiné ekonomické i golfové době. Na

vrcholu golfového boomu. Ta myšlenka

vznikla někdy na přelomu roku 2007

a 2008, kdy golf fungoval výrazně jinak

než dnes. Hrálo se množství korporátních turnajů, hráči cestovali za golfem.

Do toho přišla ekonomická krize a s ní

vystřízlivění. Výrazně ubyly korporátní

turnaje, velké turnaje s akademiemi

a programem pro doprovod zmizely

úplně. Dneska jsou z nich „fíčkové“ turnaje pro třicet lidí. Shrnuto, z pohledu

hřiště jsme tam, kde jsme chtěli být,

z pohledu ekonomiky to bude běh na

výrazně delší trať, než jsme si tenkrát

mysleli.

Když se ohlédnete zpět, co se za

těch pět let povedlo nejvíc?

Ivan: Asi image hřiště, které jsme si vybudovali mezi golfovou veřejností. Hřiště je

v krajině, kterou má jen málokteré hřiště.

K tomu patří vlastní péče o hřiště, zázemí. V loňské anketě jsme obsadili, myslím, 27. místo mezi českými hřišti, a to je

po pěti letech a mimo velké aglomerace

velmi dobré.

Zuzana: Pokud se nepletu, tak u Všudehrálů jsme byli dokonce v druhé desítce.

A ti toho sjezdí hodně a mají kritické oko.

Pozitivní i negativní.

Zbývá ještě něco, co zůstává po pěti

letech nenaplněné, na čem ještě

pracujete?

Ivan: Měli jsme jako druhou etapu projekt ubytovacího apartmánového komplexu za greenem číslo 9. Máme na to

i územní rozhodnutí, ale aktuálně jsme

ho odpískali. Důvodem je současná situace. Ale naše hřiště je hotové, areál

je hotový.

Zuzana: Ubytování je ale u nás možné

v rezidenci Morris u deváté jamky v apartmánech až pro pět lidí. Majitelé jsou naši

obchodní partneři a zároveň přátelé, co

s námi spolupracují.

O co jste v těch uplynulých letech

museli nejvíc bojovat?

Ivan: Jestli se ptáte, jak probíhala

stavba hřiště a jestli s ní byly nějaké problémy, tak vás možná zklamu. Na české

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

poměry proběhlo vše velmi hladce.

I přesto, že jsme na dvou katastrálních

územích a dělali jsme dvě stavební řízení. První pozemky jsme získali v roce

2010 a na podzim 2014 jsme otevírali

první jamky.

Takže skoro idylka, dalo by se říct…

Ivan: Tak to zase úplně ne. Když se

ohlédneme zpátky, neměli jsme jeden normální rok. Otevřeli jsme v roce

2016, následující rok jsme lidem říkali,

máme tady golf, nové hřiště, přijďte.

V roce 2018 přišla katastrofální sucha,

ze kterých jsme se následující rok vzpamatovávali. Sezona 2020 byla covidová.

Jak byste vaše hřiště

charakterizovali?

Ivan: Máme v našem hlavním mottu, že

jsme hřiště bez civilizačních ruchů. To

byla naše hlavní myšlenka už v době, kdy

jsme hledali vhodné pozemky. Nemáme

tu žádnou silnici, nevedou tu žádné dráty.

Pravda, máme poblíž malé letiště, ale tím

že je hned u odletové hrany, tak letadlo

po dvaceti vteřinách zmizí a už nijak neruší. A někdy je to spíš atrakce. Snažili

jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné

hned při první návštěvě a aby si tady zahráli sportovní, rekreační i začínající golfisté. A to se, myslím, i podle ohlasů samotných hráčů povedlo.

Snažili jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné

hned při první návštěvě a aby si tady zahráli

sportovní, rekreační i začínající golfisté. A to se,

myslím, i podle ohlasů samotných hráčů povedlo.

Takže nebyly dva roky po sobě, které by

nezasáhly zásadně do chodu hřiště. Dokážeme udělat spoustu věcí, ale tohle

ovlivnit neumíme.

Zuzana: Stejně jako příjezdové cesty do

České Lípy. Aktuálně jsou rozkopané snad

úplně všechny, což je komplikace (Pozn.:

Rozhovor vznikal v srpnu 2021.). Musel

to vymyslet opravdu hodně schopný manažer. Od Mělníka je na cestě snad sedm

semaforů.

Nedá mi to a zeptám se, jak vás zasáhl covid? Na většině hřišť po uvolnění restrikcí registrovali obrovský

zájem o golf…

Ivan: Úplně to nepotvrzujeme. Když

se mohlo hrát pouze po dvou hráčích,

tak k nám z Prahy ve dvou nikdo nepojede. Chodili si k nám zahrát členové,

ale ubytování nula, turnaje nula a fee

hráči tak na pěti procentech. Když jsme

to vyčíslili, byl rozdíl v meziročních tržbách naprosto fatální. Pravda, kolegové

z Prahy a okolí nám říkali, jak nemají

žádné volné hrací časy, ale to jsme

u nás nezaznamenali. Na nás covid dopadl hodně tvrdě.

Zuzana: Ale podařilo se nám aspoň

hodně turnajů přeložit, snažili jsme se

dohánět, co šlo, ale ztráty jsou opravdu

značné.

Sice jste říkali v úvodu, že hřiště je

už hotové, ale pro letošní sezonu

přibyla nová vodní plocha. Co vás

k tomu vedlo?

Zuzana: To byl rozmar mého manžela.

Z nudy. (smích)

Ivan: Měli jsme předtím šest rybníků

a spolehlivě zajištěnou vodu na celou

sezonu, i kdyby nezapršelo. Akorát by

vody v rybnících bylo méně a nebylo by

to možná tak hezké. Zbyl nám buldozer, tak jsem si řekl, proč neudělat ještě

jeden rybník. Chyběl nám sedmý rybník

na neděli, tak jsme ho udělali. Jmenuje

se Neděle.

Bavíme se o hřišti, o golfu… Jak jste

se k němu ale vlastně dostali?

Zuzana: To jsem vymyslela já, že budeme hrát golf.

Ivan: A já se v zásadě podřídil.

Zuzana: Ale nešlo to tak hladce. Ukecávala jsem ho dva roky.

Ivan: Měli jsme nějaké firmy, které

úspěšně fungovaly. Začali jsme mít víc

času pro sebe a začali se rozhlížet po

nějakém společném koníčku. A golf se

vlastně tak trochu nabízel. Ano, manželka má pravdu, bylo to na její hrubý

a nevybíravý nátlak. (smích) Chytlo nás

to ale oba. Pak už se člověk těžko vrací

zpátky.

69