Page 71
WWW.CASOPISGOLF.CZ
69
Hřiště funguje pět let. Jste dnes
tam, kde jste chtěli být?
Ivan: To určitě ne. Hřiště jsme plánovali
v jiné ekonomické i golfové době. Na
vrcholu golfového boomu. Ta myšlenka
vznikla někdy na přelomu roku 2007
a 2008, kdy golf fungoval výrazně jinak
než dnes. Hrálo se množství korporát-
ních turnajů, hráči cestovali za golfem.
Do toho přišla ekonomická krize a s ní
vystřízlivění. Výrazně ubyly korporátní
turnaje, velké turnaje s akademiemi
a programem pro doprovod zmizely
úplně. Dneska jsou z nich „fíčkové“ tur-
naje pro třicet lidí. Shrnuto, z pohledu
hřiště jsme tam, kde jsme chtěli být,
z pohledu ekonomiky to bude běh na
výrazně delší trať, než jsme si tenkrát
mysleli.
Když se ohlédnete zpět, co se za
těch pět let povedlo nejvíc?
Ivan: Asi image hřiště, které jsme si vybu-
dovali mezi golfovou veřejností. Hřiště je
v krajině, kterou má jen málokteré hřiště.
K tomu patří vlastní péče o hřiště, zá-
zemí. V loňské anketě jsme obsadili, mys-
lím, 27. místo mezi českými hřišti, a to je
po pěti letech a mimo velké aglomerace
velmi dobré.
Zuzana: Pokud se nepletu, tak u Všude-
hrálů jsme byli dokonce v druhé desítce.
A ti toho sjezdí hodně a mají kritické oko.
Pozitivní i negativní.
Zbývá ještě něco, co zůstává po pěti
letech nenaplněné, na čem ještě
pracujete?
Ivan: Měli jsme jako druhou etapu pro-
jekt ubytovacího apartmánového kom-
plexu za greenem číslo 9. Máme na to
i územní rozhodnutí, ale aktuálně jsme
ho odpískali. Důvodem je současná si-
tuace. Ale naše hřiště je hotové, areál
je hotový.
Zuzana: Ubytování je ale u nás možné
v rezidenci Morris u deváté jamky v apart-
mánech až pro pět lidí. Majitelé jsou naši
obchodní partneři a zároveň přátelé, co
s námi spolupracují.
O co jste v těch uplynulých letech
museli nejvíc bojovat?
Ivan: Jestli se ptáte, jak probíhala
stavba hřiště a jestli s ní byly nějaké pro-
blémy, tak vás možná zklamu. Na české
poměry proběhlo vše velmi hladce.
I přesto, že jsme na dvou katastrálních
územích a dělali jsme dvě stavební ří-
zení. První pozemky jsme získali v roce
2010 a na podzim 2014 jsme otevírali
první jamky.
Takže skoro idylka, dalo by se říct…
Ivan: Tak to zase úplně ne. Když se
ohlédneme zpátky, neměli jsme je-
den normální rok. Otevřeli jsme v roce
2016, následující rok jsme lidem říkali,
máme tady golf, nové hřiště, přijďte.
V roce 2018 přišla katastrofální sucha,
ze kterých jsme se následující rok vzpa-
matovávali. Sezona 2020 byla covidová.
Takže nebyly dva roky po sobě, které by
nezasáhly zásadně do chodu hřiště. Do-
kážeme udělat spoustu věcí, ale tohle
ovlivnit neumíme.
Zuzana: Stejně jako příjezdové cesty do
České Lípy. Aktuálně jsou rozkopané snad
úplně všechny, což je komplikace (Pozn.:
Rozhovor vznikal v srpnu 2021.). Musel
to vymyslet opravdu hodně schopný ma-
nažer. Od Mělníka je na cestě snad sedm
semaforů.
Nedá mi to a zeptám se, jak vás za-
sáhl covid? Na většině hřišť po uvol-
nění restrikcí registrovali obrovský
zájem o golf…
Ivan: Úplně to nepotvrzujeme. Když
se mohlo hrát pouze po dvou hráčích,
tak k nám z Prahy ve dvou nikdo nepo-
jede. Chodili si k nám zahrát členové,
ale ubytování nula, turnaje nula a fee
hráči tak na pěti procentech. Když jsme
to vyčíslili, byl rozdíl v meziročních trž-
bách naprosto fatální. Pravda, kolegové
z Prahy a okolí nám říkali, jak nemají
žádné volné hrací časy, ale to jsme
u nás nezaznamenali. Na nás covid do-
padl hodně tvrdě.
Zuzana: Ale podařilo se nám aspoň
hodně turnajů přeložit, snažili jsme se
dohánět, co šlo, ale ztráty jsou opravdu
značné.
Jak byste vaše hřiště
charakterizovali?
Ivan: Máme v našem hlavním mottu, že
jsme hřiště bez civilizačních ruchů. To
byla naše hlavní myšlenka už v době, kdy
jsme hledali vhodné pozemky. Nemáme
tu žádnou silnici, nevedou tu žádné dráty.
Pravda, máme poblíž malé letiště, ale tím
že je hned u odletové hrany, tak letadlo
po dvaceti vteřinách zmizí a už nijak ne-
ruší. A někdy je to spíš atrakce. Snažili
jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné
hned při první návštěvě a aby si tady za-
hráli sportovní, rekreační i začínající gol-
fi sté. A to se, myslím, i podle ohlasů sa-
motných hráčů povedlo.
Sice jste říkali v úvodu, že hřiště je
už hotové, ale pro letošní sezonu
přibyla nová vodní plocha. Co vás
k tomu vedlo?
Zuzana: To byl rozmar mého manžela.
Z nudy. (smích)
Ivan: Měli jsme předtím šest rybníků
a spolehlivě zajištěnou vodu na celou
sezonu, i kdyby nezapršelo. Akorát by
vody v rybnících bylo méně a nebylo by
to možná tak hezké. Zbyl nám buldo-
zer, tak jsem si řekl, proč neudělat ještě
jeden rybník. Chyběl nám sedmý rybník
na neděli, tak jsme ho udělali. Jmenuje
se Neděle.
Bavíme se o hřišti, o golfu… Jak jste
se k němu ale vlastně dostali?
Zuzana: To jsem vymyslela já, že bu-
deme hrát golf.
Ivan: A já se v zásadě podřídil.
Zuzana: Ale nešlo to tak hladce. Ukecá-
vala jsem ho dva roky.
Ivan: Měli jsme nějaké fi rmy, které
úspěšně fungovaly. Začali jsme mít víc
času pro sebe a začali se rozhlížet po
nějakém společném koníčku. A golf se
vlastně tak trochu nabízel. Ano, man-
želka má pravdu, bylo to na její hrubý
a nevybíravý nátlak. (smích) Chytlo nás
to ale oba. Pak už se člověk těžko vrací
zpátky.
ROZHOVOR | Zuzana a Ivan Solfronkovi
Snažili jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné
hned při první návštěvě a aby si tady zahráli
sportovní, rekreační i začínající golfisté. A to se,
myslím, i podle ohlasů samotných hráčů povedlo.