ROZHOVOR | Zuzana a Ivan Solfronkovi
Hřiště funguje pět let. Jste dnes
tam, kde jste chtěli být?
Ivan: To určitě ne. Hřiště jsme plánovali
v jiné ekonomické i golfové době. Na
vrcholu golfového boomu. Ta myšlenka
vznikla někdy na přelomu roku 2007
a 2008, kdy golf fungoval výrazně jinak
než dnes. Hrálo se množství korporátních turnajů, hráči cestovali za golfem.
Do toho přišla ekonomická krize a s ní
vystřízlivění. Výrazně ubyly korporátní
turnaje, velké turnaje s akademiemi
a programem pro doprovod zmizely
úplně. Dneska jsou z nich „fíčkové“ turnaje pro třicet lidí. Shrnuto, z pohledu
hřiště jsme tam, kde jsme chtěli být,
z pohledu ekonomiky to bude běh na
výrazně delší trať, než jsme si tenkrát
mysleli.
Když se ohlédnete zpět, co se za
těch pět let povedlo nejvíc?
Ivan: Asi image hřiště, které jsme si vybudovali mezi golfovou veřejností. Hřiště je
v krajině, kterou má jen málokteré hřiště.
K tomu patří vlastní péče o hřiště, zázemí. V loňské anketě jsme obsadili, myslím, 27. místo mezi českými hřišti, a to je
po pěti letech a mimo velké aglomerace
velmi dobré.
Zuzana: Pokud se nepletu, tak u Všudehrálů jsme byli dokonce v druhé desítce.
A ti toho sjezdí hodně a mají kritické oko.
Pozitivní i negativní.
Zbývá ještě něco, co zůstává po pěti
letech nenaplněné, na čem ještě
pracujete?
Ivan: Měli jsme jako druhou etapu projekt ubytovacího apartmánového komplexu za greenem číslo 9. Máme na to
i územní rozhodnutí, ale aktuálně jsme
ho odpískali. Důvodem je současná situace. Ale naše hřiště je hotové, areál
je hotový.
Zuzana: Ubytování je ale u nás možné
v rezidenci Morris u deváté jamky v apartmánech až pro pět lidí. Majitelé jsou naši
obchodní partneři a zároveň přátelé, co
s námi spolupracují.
O co jste v těch uplynulých letech
museli nejvíc bojovat?
Ivan: Jestli se ptáte, jak probíhala
stavba hřiště a jestli s ní byly nějaké problémy, tak vás možná zklamu. Na české
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
poměry proběhlo vše velmi hladce.
I přesto, že jsme na dvou katastrálních
územích a dělali jsme dvě stavební řízení. První pozemky jsme získali v roce
2010 a na podzim 2014 jsme otevírali
první jamky.
Takže skoro idylka, dalo by se říct…
Ivan: Tak to zase úplně ne. Když se
ohlédneme zpátky, neměli jsme jeden normální rok. Otevřeli jsme v roce
2016, následující rok jsme lidem říkali,
máme tady golf, nové hřiště, přijďte.
V roce 2018 přišla katastrofální sucha,
ze kterých jsme se následující rok vzpamatovávali. Sezona 2020 byla covidová.
Jak byste vaše hřiště
charakterizovali?
Ivan: Máme v našem hlavním mottu, že
jsme hřiště bez civilizačních ruchů. To
byla naše hlavní myšlenka už v době, kdy
jsme hledali vhodné pozemky. Nemáme
tu žádnou silnici, nevedou tu žádné dráty.
Pravda, máme poblíž malé letiště, ale tím
že je hned u odletové hrany, tak letadlo
po dvaceti vteřinách zmizí a už nijak neruší. A někdy je to spíš atrakce. Snažili
jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné
hned při první návštěvě a aby si tady zahráli sportovní, rekreační i začínající golfisté. A to se, myslím, i podle ohlasů samotných hráčů povedlo.
Snažili jsme se, aby hřiště bylo přátelské, hratelné
hned při první návštěvě a aby si tady zahráli
sportovní, rekreační i začínající golfisté. A to se,
myslím, i podle ohlasů samotných hráčů povedlo.
Takže nebyly dva roky po sobě, které by
nezasáhly zásadně do chodu hřiště. Dokážeme udělat spoustu věcí, ale tohle
ovlivnit neumíme.
Zuzana: Stejně jako příjezdové cesty do
České Lípy. Aktuálně jsou rozkopané snad
úplně všechny, což je komplikace (Pozn.:
Rozhovor vznikal v srpnu 2021.). Musel
to vymyslet opravdu hodně schopný manažer. Od Mělníka je na cestě snad sedm
semaforů.
Nedá mi to a zeptám se, jak vás zasáhl covid? Na většině hřišť po uvolnění restrikcí registrovali obrovský
zájem o golf…
Ivan: Úplně to nepotvrzujeme. Když
se mohlo hrát pouze po dvou hráčích,
tak k nám z Prahy ve dvou nikdo nepojede. Chodili si k nám zahrát členové,
ale ubytování nula, turnaje nula a fee
hráči tak na pěti procentech. Když jsme
to vyčíslili, byl rozdíl v meziročních tržbách naprosto fatální. Pravda, kolegové
z Prahy a okolí nám říkali, jak nemají
žádné volné hrací časy, ale to jsme
u nás nezaznamenali. Na nás covid dopadl hodně tvrdě.
Zuzana: Ale podařilo se nám aspoň
hodně turnajů přeložit, snažili jsme se
dohánět, co šlo, ale ztráty jsou opravdu
značné.
Sice jste říkali v úvodu, že hřiště je
už hotové, ale pro letošní sezonu
přibyla nová vodní plocha. Co vás
k tomu vedlo?
Zuzana: To byl rozmar mého manžela.
Z nudy. (smích)
Ivan: Měli jsme předtím šest rybníků
a spolehlivě zajištěnou vodu na celou
sezonu, i kdyby nezapršelo. Akorát by
vody v rybnících bylo méně a nebylo by
to možná tak hezké. Zbyl nám buldozer, tak jsem si řekl, proč neudělat ještě
jeden rybník. Chyběl nám sedmý rybník
na neděli, tak jsme ho udělali. Jmenuje
se Neděle.
Bavíme se o hřišti, o golfu… Jak jste
se k němu ale vlastně dostali?
Zuzana: To jsem vymyslela já, že budeme hrát golf.
Ivan: A já se v zásadě podřídil.
Zuzana: Ale nešlo to tak hladce. Ukecávala jsem ho dva roky.
Ivan: Měli jsme nějaké firmy, které
úspěšně fungovaly. Začali jsme mít víc
času pro sebe a začali se rozhlížet po
nějakém společném koníčku. A golf se
vlastně tak trochu nabízel. Ano, manželka má pravdu, bylo to na její hrubý
a nevybíravý nátlak. (smích) Chytlo nás
to ale oba. Pak už se člověk těžko vrací
zpátky.
69