ROZHOVOR | Zuzana a Ivan Solfronkovi
Takže greenkeeper trne pokaždé,
když si jdete zahrát?
Ivan: To asi ne. (smích). Máme výborného
greenkeepera. Odvádí maximum, co se
dá. A reakce lidí nám to potvrzují.
Zuzana: Myslím, že lidé, co k nám přicházejí, vidí, že tohle je naše srdeční záležitost. Že je to znát i podle atmosféry.
Tímto způsobem k tomu přistupujeme.
Aktuálně na České Lípě napočítáme sedm jezer.
Za golfem jste ale mohli jezdit. Po
Česku i v zahraničí. To jste si nemuseli stavět vlastní hřiště…
Oba: Ale to my jsme jezdili.
Jak tedy vznikla myšlenka postavit
si vlastní hřiště? Neměli jste obavy,
že místo hraní golfu vám pak zůstanou především starosti o hřiště?
Ivan: To nám tenkrát nikdo neřekl.
A přesně to také zažíváme. Představa
byla taková, že si pořídíme hřiště, půl
Kdy padlo rozhodnutí, že už nebudete jezdit hrát golf na jiná hřiště,
ale postavíte si vlastní?
Ivan: To bylo v letech 2007 a 2008. Pak
jsme sehnali tyhle pozemky a v tu chvíli
už to byla jednosměrná cesta, ze které
nelze vystoupit. To je jako když se spustíte
z tobogánu. Taky už se nemůžete vrátit.
Zuzana: Měli jsme nějaký kapitál a zvažovali, kam investovat. Buď pojedete čtyřikrát kolem světa, nebo tady po vás něco
zůstane. Preferovali jsme tu stopu.
Představa byla taková, že si pořídíme hřiště, půl
roku se mu budeme věnovat, pak si sbalíme kufry
a na půl roku zmizíme. Téhle původní představě
se dnes jen hořce usmíváme.
roku se mu budeme věnovat, pak si
sbalíme kufry a na půl roku zmizíme.
Téhle původní představě se dnes jen
hořce usmíváme.
Zuzana: Potvrzuji. Zimu na Floridě
stále netrávíme. Dneska už víme, že
hřiště potřebuje denní péči, takže tomu
věnujeme hodně osobního času. Na
úkor hry. A nejde jen o hřiště, skládali
jsme trenérský tým. Jsme rádi, že tady
máme jako hlavního profesionála Petra
Janoucha. K tomu jsme otevřeli tréninkové centrum mládeže. Je to dnes celoroční práce.
70 | GOLF
Jak jste na tom vy a golf dnes?
Ivan: Pořád nadšeně hrajeme a čím dál
hůř. (smích) Dřív jsme chodili i trénovat,
teď na to ale nemáme čas. Dřív jsme jezdili i na jiná hřiště, teď se nikam nedostaneme. A když jdete po svém hřišti, tak
si spíš všímáte věcí, že tamhle je stržené
oplocení, tamhle zase mokrý flek na ferveji, tamhle blbě uhrabaná tráva. Na golf
vám vlastně ani nezbyde prostor. Hra
na vlastním hřišti není věc, která by vás
herně posunula dál. Akorát greenkeeper
potom dostane večer mail s poznámkami,
co je třeba udělat.
Pět let máte za sebou. Kde byste
chtěli být za dalších pět let?
Zuzana: Určitě bychom chtěli posílit
členskou základnu. Jsem vystudovaný
bankéř, takový cifršpion. Měli jsme spočítaný nějaký podnikatelský záměr, který
vycházel z toho, že zhruba 40 procent
bude tvořit členská základna a 60 procent komerční turnaje. Jenže tehdy byly
turnaje, kdy se platilo i 150 tisíc za pronájem hřiště. To je dnes sci-fi. Proto chceme
posílit především klubový život, rozvíjet
členskou i dětskou základnu, protože to
nás naplňuje a baví. Chtěla bych vidět
hřiště třeba i za dvacet let, jak se změní,
jak vyrostou stromy, protože jsme jich
tady vysadili přes pět tisíc. Bude to zase
úplně jiné hřiště.
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Golf Resort Česká Lípa
NEJPOVEDENĚJŠÍ JAMKA:
Zuzana: Podle mě čtyřparová patnáctka. Dogleg
doprava téměř v pravém úhlu s biozonou. Líbí
se mi na ní, že každý, ať začínající nebo singl
handicap, si na ní najde svůj způsob, jak ji zahrát.
Opatrně, nebo odvážně. Pro každého je výzvou
zahrát na ní dobré číslo.
NEJOBLÍBENĚJŠÍ JAMKA:
Zuzana: Pro mě je to asi ve finále osmička, se
kterou má manžel nevyřízený účet. Jenže já si
vydupala červená odpaliště za vodou, takže je to
jamka, která je skórovací. Sedí mi, mám ji ráda
a nejen proto, že na ní hraji dobrá čísla.
Ivan: Mám rád dvojku. To je hezká jamka mezi
vzrostlými stromy v přírodě, kde byste na golfu
měli být.
NEVYŘÍZENÝ ÚČET:
Ivan: Mám nevyřízený účet s tříparovou
osmičkou. Vychází mi mezi dvě hole a dokážu na
ní zahrát všechno možné. Mám už na ní i birdie,
ale to mám za ty roky na každé jamce. Přitom není
nijak složitá, rovná rána 150 metrů by neměla být
ničím supertěžkým.