Page 102
100
|
GOLF
musí změnit. Ve výsledku nicméně odpaloval čím dál tím hůř.
Nakonec dospěl k přesvědčení, že se drajvovat nikdy nenaučí.
Jeho myšlení bylo zcela negativní, naprogramoval svou mysl
na stav „to nikdy nedokážu“.
Když jsem mu navrhl, aby zapomněl na všechno, co kdy o hře
drajvrem vyslechl, a věnoval asi 15 minut jednoduchému cvi-
čení, které jsem pro něho vymyslel, zpočátku vůbec nedoufal
v jakýkoli pokrok.
Postavil jsem mu jeho bag na louku a asi 3 metry od něj jsem
dal míček na týčko. Pak jsem ho vyzval, ať vezme drajvr, na-
přáhne 30 cm a ať se snaží bag trefit. Bez problémů trefil, do-
konce třikrát za sebou. Pak jsem týčko umístil o kousek dál,
asi 5 metrů od bagu. Vyzval jsem jej, aby napřáhl o malý kou-
sek víc a opět bag aspoň třikrát trefil. Bez potíží to dokázal
a cvičení ho začalo bavit.
Pak jsem bag posouval stále o kousek dál a skoro vždycky se
trefil, případně míč dopadl těsně vedle. Najednou zjistil, že
mu nedělá žádný problém zamířit přesně na konkrétní cíl
a trefit ho z 20 metrů. Přestal totiž myslet na „dokonalý“ švih
a soustředil se na míření a přesný zásah míče. Nic neříkal, ale
na tváři mu hrál spokojený úsměv. Pochopil, že teď už stačí
jen postupně prodlužovat nápřah…
2. JAK MARCEL ZLEPŠIL ČIPOVÁNÍ
Marcel od přírody hraje neuvěřitelně dlouhé rány. Potýkal
se však s čipováním, často při něm chyboval a logicky si při
krátké hře vůbec nevěřil. I když se velmi snažil, zlepšení nepři-
cházelo, což se odráželo na jeho sebevědomí. Když jsem pro-
hlásil, že při jeho šikovnosti je schopen se naučit slušně čipo-
vat za dvacet minut, pochopitelně tomu nevěřil.
Vzpomněl jsem si na jednu z metod T. Gallweye z knihy „Inner
game pro golfi sty“ a navrhl mu, ať si položí míček pět metrů před
green a ať mně podrobně popíše, jak by si svůj čip představoval.
Krátce se zamyslel a pravil: „S nataženými pažemi zahraju „péč-
kem“ nízký oblouček tak, aby míček poprvé dopadl asi támhle na
kraj greenu, ještě jednou poskočil a dokutálel se k jamce.“
Pokývl jsem na souhlas a s kamennou tváří jsem ho požádal,
ať mně předvede, jak by to chtěl udělat. Marcel šel, udělal je-
den cvičný švih… a zahrál velmi hezký čip, který skončil asi
30 cm od jamky. Dokázal to bez problémů, protože situaci
nevnímal tak, že hraje čip, na který si nevěří, přece mně jen
předváděl, jak by ten čip chtěl zahrát!
Hned jsem ho požádal, ať mně popíše a pak ukáže, jak by
chtěl zahrát čip ještě z jiného místa. Položil míček o dva me-
try dál, ukázal mně, kam by podle jeho přání měl míček po-
prvé dopadnout na green a švihl holí. Výsledek byl ještě lepší
než v prvním případě.
Aniž bych výsledky jakkoli hodnotil, požádal jsem Marcela,
aby mně nejdříve popsal a pak ukázal, jak by chtěl hrát čipy
z několika dalších míst kolem greenu. Většina jich dopadla
velmi dobře. Když mu došlo, že tenhle jednoduchý psycho-
logický fígl dokázal jeho mizerné čipy ve chvilce proměnit
na velmi dobré, byl doslova nadšen! Najednou si začal věřit
a hned v následujícím turnaji zahrál díky dobrým čipům něko-
lik jednopatů.
SEBEDŮVĚRU JE TEŘBA BUDOVAT PRŮBĚŽNĚ
Podobných cvičení pro zvýšení sebedůvěry je možné vymys-
let nekonečně mnoho. Je žádoucí věnovat se jim průběžně,
protože zdravé sebevědomí a dostatečná míra sebedůvěry
jsou pro vysokou a stabilní sportovní výkonnost nezbytné.
A teď ruku na srdce – věnujeme v praxi cílenému rozvoji se-
bedůvěry tolik pozornosti, kolik si zaslouží?
Text: Jaroslav Drbohlav