Page 27
DOMÁCÍ GOLF | Anketa
WWW.CASOPISGOLF.CZ
25
2. Ve chvíli, kdy je přesvědčený, že dá golfu úplně všechno. Po fy-
zické, psychické a fi nanční stránce. Musí být připravený na to, že
být nejlepším českým amatérem vlastně vůbec nic neznamená.
Konkurence ve světě je obrovská a čekání na úspěch je dlouhé. Je
nutné to vydržet. Tím myslím tři čtyři roky dřiny a porážek. Pak se
dá čekat zlepšování. Potvrzují to i zahraniční statistiky.
3. Je to tradice fungující po celém světě. Považuji to za správné.
Nějak je nutné oddělit rekreační golf od profesionálního. Každý
amatér, který se dostane na požadovanou úroveň, se může stát
profíkem. Je to logická meta jako v jiných sportech nebo jakékoli
profesi. V Česku se bohužel pořád srovnává, jestli amatér porazil
profíka, což je hloupost. To se děje i na majorech. Letos vedl Open
po třech kolech amatér. Výkonnostně na tom jsou hráči podobně,
ale hlavní rozdíl je v tom, že profík se prosadí dlouhodobě a je
schopný se tím živit.
Juraj Werner
Člen výboru ČGF
1. Hezká otázka. Úhlů pohledů je však mnoho. Přístupy ke golfu,
životní styl hráčů a chování však nejsou tou pravou dělící čarou.
Určitě jde o pomocná kritéria. Pro mě je profík každý, kdo dělá
svou práci dobře a poctivě. Především to „poctivě“ je v golfu velmi
důležitý atribut. V minulém čísle jsem o tom psal. Slovo „amatér”
má svůj původ v latinském slově „amator”, což znamená milovník.
Defi nice amatérského golfi sty říká, že… „je to ten, kdo hraje golf
kvůli výzvě, kterou tato hra představuje, a nikoliv jako své povolání
nebo za účelem fi nančního zisku“.
Bohužel u nás je slovo amatér zprofanováno a spojeno s nižší kva-
litou hry. Ostrou dělící čáru dělá fakt, že profesionál bere za své
výkony peníze. Fandím dobrým amatérům a těm nejlepším přeji
úspěšný přechod mezi hrající profesionály. Současně si přeji, aby-
chom měli také dostatek Teaching Pro. Ty teď potřebujeme snad
ještě víc. A platí zásada, že výborný hráč nemusí být výborný uči-
tel. Naučme se rozlišovat – Playing Pro hraje za peníze, ale nemusí
být dobrým učitelem. Teaching Pro je učitel, a nechtějme po něm
výkony na hřišti. Amatér je skvělý golfi sta, který hraje na brutto
s ambicí stát se profesionálem, a konečně rekreant, říká se i klu-
bový hráč, je ten, kdo hraje pro radost, proti svému kamarádovi
nebo hendikepu. Dalo by se říct, že rekreanti jsou ti, co to vlastně
všechno platí.
2. Nejdřív si rozeberme situaci. Profesionální trenér je učitel. Směle
můžeme konstatovat, že průměrný český profesionální trenér
vydělává podstatně více než běžný učitel. V tradičně golfových
zemích mají běžní profíci platy pouze mírně nad průměrem uči-
telů. Špičkoví trenéři vydělávají ovšem nesrovnatelně více. Povolání
golfového trenéra je tedy u nás velice atraktivní.
Amatéři, kteří se rozhodují k přestupu mezi profesionály, mají jed-
noduchou volbu. Pokud nevyjde kariéra Playing Pro, mohou učit,
aniž by se měli špatně. Možná právě tento moment je pro naše
profíky zlomový. Nevisí nad nimi Damoklův meč zajištění vlastní
existence. Ale nechci nikomu křivdit. Pro mne jsou to průkopníci,
kteří razí cestu další generaci. Snad ji využije.
Ptáte se však, kdy by měl uvažovat o profi kariéře? No to je právě
v otázce „Co když mi nevyjde kariéra playing pro? Budu chtít být
teaching pro, nebo stihnu i „civilní“ školu a učením golfu se živit
vůbec nebudu? Je možné trénovat, hrát a stíhat školu?” Omlou-
vám se, možná moje slova zní „oldschoolově“, ale prize money
hráčů kolem 500. místa světového žebříčku nenesou hodnoty za-
jištění lesklé budoucnosti. Být na 500. místě na světě se možná
někomu zdá málo, ale v golfu, kde je strašná konkurence, je to
velký úspěch. Nota bene nedoceněný. Proto je důležité chránit
mladé hráče před předčasným přechodem mezi profesionály.
3. Vnímám tlak na zrušení této hranice. Podle mnohých je to ana-
chronizmus. Osobně mi tento stav konvenuje. Rozumím tomu.
Jako člověk, který má zájem na rozvoji golfu. Stejně tak jako rodič,
který by nechtěl, aby jeho děti zanedbaly školu kvůli nejisté kariéře
profesionálního golfu. Doba je však jiná. Tlak na krátkodobý efekt
je vysoký, hodnotové žebříčky naopak nízké a tlak na peníze velký.
Dovedu si však představit kompromis. Systém poloprofesionálních
statusů. Jako každý kompromis by nesl rizika a byl by kompliko-
vaný. Zjednodušeně bych ho formuloval takto: Amatéři od urči-
tého věku a po splnění daných kritérií by mohli na některých pro-
fesionálních turnajích brát prize money do předem stanoveného
ročního limitu. Prostě přechodný stav s pevně stanovenými kritérii.
Rozhodně si nedovedu představit zrušení amatérského statusu
a situaci, že kdejaký turnaj je fi nančně dotovaný a vítězové berou
prize money. Pro mě to znamená, že s každým hráčem jde roz-
hodčí, neboť ne každý hráč má „profesionální přístup“.
Michael Jon
Kmenový rozhodčí LET
1. Tahle otázka má mnoho rovin. Na to nemáme prostor.
V první řadě ano, ostrá linie existuje. Vymezují ji pravidla ama-
térského statusu. Přístup ke golfu? Já bych to řekl asi takhle.
Konkurence ve světě je obrovská
a čekání na úspěch je dlouhé. Je nutné
to vydržet. Tím myslím tři čtyři roky dřiny
a porážek. Pak se dá čekat zlepšování.
Co když mi nevyjde kariéra playing
pro? Budu chtít být teaching pro, nebo
stihnu i „civilní“ školu a učením golfu
se živit vůbec nebudu? Je možné
trénovat, hrát a stíhat školu?