Page 28
DOMÁCÍ GOLF | Anketa
26
|
GOLF
Málokdo si uvědomuje, že přestupem k turnajovým profesioná-
lům se zavazuje chodit „do práce“.
Turnajový týden začíná v pondělí tréninkovým kolem, pokra-
čuje tréninkovým kolem v úterý. Ve středu, když patříte mezi ty
dobré, jako třeba Klára Spilková, hrajete Pro-Am, když ne, máte
den volno nebo jdete na driving ladit. Ve čtvrtek první ostré
kolo, v pátek strach o cut, v sobotu, když vám to jde, třetí kolo
a v neděli poslední. V pondělí nebo pozdě večer v neděli leta-
dlo a hurá jinam a jedeme znova.
Není-li další týden na programu žádný turnaj, nastává čas věno-
vaný technickému tréninku, fyzické přípravě, sponzorům, charitě.
Tohle je ten nejvyšší level života turnajového profesionála. Dcera
jednoho z mých přátel prošla kvalifi kační školou. Pak do ní mu-
sela znova. A v polovině sezony se rozhodla přestoupit k vyučují-
cím profesionálům. Proč? Ukázalo se, že v tomhle „zaměstnání“
je pramálo romantiky, kterou v tom každý vidí. Letištní haly, leta-
dla, hotely, změny podnebí, rozdílné návyky, odlišná strava…
Musíte mít golf strašně moc rádi, aby vás tohle dlouhodobě ba-
vilo. Jenom pro peníze se to dělat nedá. Jinak si myslím, že mezi
špičkovými amatéry a profesionálními golfi sty existují rozdíly, ale
je to jen o lidské stránce. Amatér neamatér, někdo prostě nepije
pivo a chodí do posilovny, jiný si dopřeje partičku a vepřové ko-
leno. Někdo je mistr světa, sotva se dostane na single handicap
nebo skončí třetí na Czech PGA Tour, mezi vítězi majorů a vel-
kých turnajů obecně jsou naopak neskutečně skromní a tiší lidé.
2. Mně pořád chybí to, co jsem zmiňoval i na STK ČGF před lety.
Amatéři nemají povětšinou ani páru o tom, co jsem uvedl před
chvilkou. Měli by si to nejdřív párkrát (ne dvakrát) zkusit. Aby vě-
děli. Herní výkonnost není zárukou úspěšnosti a jeden turnaj „za
barákem“ nedává ani v jednom procentu možnost získat aspoň
základní rozhled. Špičkoví amatéři by měli dostávat možnost za-
hrát si nejenom doma. ČGF by měla jednat s promotéry o mož-
nosti hrát někde venku. Jako ji dostal třeba Michal Pospíšil.
A měla by taky padnout – hned na začátku – seriózní otázka,
zda vůbec přemýšlejí o tom, že se jednou profesionálem sta-
nou. Mně to přijde, že často ani netuší, co je čeká. Ochudí se
o velice volný režim. Tedy když budou tuhle svoji novou pro-
fesi dělat pořádně a naplno. A to, co jsem v minulé odpovědi
uvedl jako negativa, se naopak může stát hnacím motorem.
Poznávání nových lidí, hřišť, kultur. Zkušenosti, rozhled… Ono
se opravdu vyplatí občas ty naše české „zaprděné kraťasy“ vy-
větrat trošku dál za hranicemi, než jenom v Tatrách nebo v Bib-
ione – pozor, obojí mám rád!
3. Jako tradicionalista si myslím, že by se obě skupiny měly re-
spektovat. Na ostrovech žádná „zeď“ neexistuje. Nebo ve
Švédsku, Dánsku. Někdo je profík, jiný zase amatér. Každý má své
výkonnostní a lidské kvality. U nás tu pomyslnou zeď postavily
antagonistické postoje jednotlivců, kteří pak měli tu moc a vliv,
aby sebou strhli své okolí. Nemyslím si, že by za tím stál amatér-
ský status jako takový. Na druhou stranu by smazání této linky
hodně věcí zjednodušilo. Ale to už by golf nebyl takový, jaký je
po mnoho desetiletí. A já osobně bych to bral jako jeho demolici.
Karel Skopový
Zakladatel PGAC a Czech PGA Tour
1. Přestup do profesionálního golfu je fakticky veden snahou
se golfem živit. Buď jako hráč, nebo jako učitel. Každá z těchto
kategorií má při vstupu jiná měřítka. Playing Pro musí mít jako
kvalifi kační vstupenku určující HCP, čili informaci o výkonnosti.
Hráč aspirující na Teaching Pro musí mít také určitou výši HCP,
něco jako herní vědomost, aby lidem, které bude učit, dokázal
předvést konkrétní údery, a k tomu musí navíc projít vzdělá-
vacím systémem pro trenéry, aby získal více informací a jeho
práce byla k užitku. U této kategorie jsou k tomu důležité mini-
málně tři důvody.
Zaprvé – trenér, který pracuje třeba bez znalostí biomechaniky,
může svému žákovi i ublížit. Učit pohyb, který je „přes závit“ či
komplikovaný, bude mít jistě negativní dopad na hráčovo tělo.
Zadruhé – začátečník, který přijde k trenérovi, očekává, že do-
stane dobré základy s možností další nadstavby, aby měl ze hry
dobrý pocit a herní výsledky. Ovšem trenér nemající ve výuce
systém mu nijak zvlášť nepomůže.
A konečně zatřetí – učit způsobem „musíte takhle a takhle“ je
dobré v začátcích, později musíte vidět, proč hráč chybuje, ne-
boť právě to je pro jeho výkonnostní posun určující. Jinak si mezi-
tím hráč osvojí nesprávné pohyby, které se déle napravují. Ve vý-
sledku bude frustrovaný a golf třeba přijde o dobrého sportovce.
V každém případě jsou obě tyto profesionální kategorie nositeli
kvality hry, etiky a poslední dobou i módy a vybavení. Samo-
zřejmě existují profesionálové, kteří tato pravidla nenaplňují, ale
o nich dál rozhodují jejich zákazníci nebo někdy bohužel i disci-
plinární komise PGA.
Amatérský golfi sta má zájem jen o svoji hru a povětšinou jej ostatní
tolik nezajímá, protože jeho živobytí je někde jinde. Hrou se chce
hlavně bavit a jeho „hlavní povinností je přijít včas na start“.
2. Obě kategorie mají svůj vývoj. Kdo chce být hráčem, zprvu
o takové kariéře sní. Ve druhé fázi přichází touha a s ní spojená
Herní výkonnost není zárukou úspěšnosti
a jeden turnaj „za barákem“ nedává
ani v jednom procentu možnost získat
aspoň základní rozhled. Špičkoví
amatéři by měli dostávat možnost
zahrát si nejenom doma.
Když něco dělám dobrovolně, tak je
předpoklad, že mě to baví a naplňuje.
Kdo má práci i jako hobby, tak vůbec
nemyslí na to, oč přichází. Ten myslí jen
na to, jak svou činnost ještě více vylepšit.