Page 30
DOMÁCÍ GOLF | Anketa
28
|
GOLF
snaha se zdokonalovat. Prostě nebránit se novým informacím,
a to i tehdy, když mi to zrovna jde. Jako třetí fáze přichází po-
kora nejen k mým dobrým výsledkům, ale i k prohrám. To po-
souvá hráče na míle dopředu. Jednoduše nebýt namachrovaný.
To všechno musí být podloženo vírou, že to, co dělám, má význam,
že jdu správnou cestou. Může se stát, že nedojdu až na vrchol. Ale
mé svědomí musí být čisté, musím vědět, že jsem pro to udělal vše.
Ve světě jsou miliony golfi stů. Je pravděpodobné, že někteří budou
lepší než já. Kam až dojdu, o tom ale také rozhoduji já sám!
Když říkám, že rodičem se člověk nerodí, ale učí, to samé si mys-
lím o kategorii učitelů (trenérů). Zájemce o trenérství má sice
dobré herní výsledky, ale jeho nulová komunikační schopnost mu
asi nedává dobrou šanci stát se kvalitním a vyhledávaným trené-
rem. Chci být trenérem? Budiž. Chci být dobrým trenérem? Měl
bych se začít vzdělávat i v tomto oboru. Chci být špičkovým tre-
nérem? Musím přidat ve všech oblastech týkajících se výuky golfu.
A o co přijde? O nic. Když něco dělám dobrovolně, tak je před-
poklad, že mě to baví a naplňuje. Kdo má práci i jako hobby,
tak vůbec nemyslí na to, oč přichází. Ten myslí jen na to, jak
svou činnost ještě více vylepšit.
3. Nevidím v tom žádný problém. Tenisté mají svůj způsob pře-
chodu k profesionálům, fotbalisté či jiné sporty mají také své
profesionální smlouvy a u golfu je to vedeno takto. Kdo chce
být (dobrým) profesionálním hráčem a bavit lidi, měl by této
činnosti věnovat většinu svého pracovního času. A aby se udr-
žel mezi „vyvolenými“, měl by se stále herně vzdělávat a udržo-
vat se mentálně a fyzicky v kondici. To nejde dělat, když bude
má profese golfu na hony vzdálená. A za další, bylo by férové,
aby se amatérských soutěží o věcné ceny účastnili profesioná-
lové? Nicméně i amatér se může zúčastnit kvalifi kačních škol na
různé Tour, vždyť dnes máme kvalifi kace i na „III. ligu“…
U trenérů je to úplně jasné. Profese trenéra vyžaduje určitou
schopnost předávání informací, kterou sice někdo může mít od
přírody, ale hra obsahuje i jiná specifi ka než jen golfové údery.
Doba jde dál a také golf má svůj vývoj. Kde jinde než v profesi-
onální golfové škole má žadatel tyto informace získat.
Zdeněk Luňáček
Týn nad Vltavou; prezident, trenér, rodič
1. Hlavní rozdíl mezi amatérským a profesionálním golfi stou je
ten, kolik času mohou věnovat tréninku a posléze turnajům.
Amatér, ve většině případů student, je limitován plněním škol-
ních povinností, docházky atd. Golfu může věnovat maximálně
2–3 hodiny denně, ale pro dosahování výborných výsledků je
třeba trénovat 5–8 hodin. Nepodstatná je otázka fi nančních
prostředků u amatéra, zejména když nemůže využívat spon-
zory, tudíž je limitován možnostmi rodičů či klubu.
Rozdíl v chování či přístupu ke golfu nevidím v případě, že to
konkrétní osoby berou vážně a chtějí v golfu něco dokázat.
2. To je individuální a je to dané tím, jakou cestu k vrcholu zvolí. První
varianta je „model Spilková“, tedy přestoupit k profíkům hned po
nebo během střední školy, což osobně nepovažuji za ideální variantu.
Jednak se golfem uživí jen málo hráčů (hráček), jednak u nás nejsou
vytvořeny podmínky pro vrcholový golf srovnatelné s jinými olympij-
skými sporty. Druhou variantou je cesta přes americkou univerzitu,
kde si lze vyzkoušet, zda ten který golfi sta má předpoklady pro profe-
sionální kariéru. V případě, že tomu tak není, má k dobru vzdělání.
3. Dělení golfi stů na amatéry a profesionály je podle mého ná-
zoru naprosto přežitá věc. Myslím si, že tento stav není dlou-
hodobě udržitelný a brání zvyšování sportovní úrovně golfu.
Nehledě na to, že stejně všichni špičkoví amatéři jsou na hraně,
neboť jejich příprava stojí hodně peněz…
Zuzana Mašínová
Bývalá hráčka LET
1. U amatérského golfi sty (na všech úrovních od začátečníků až
třeba po amatérské účastníky British Open) se primárně jedná
o zábavu, zatímco u profesionála je to způsob obživy. To je
myslím ta nejdůležitější dělící linie. V případě opravdu špičko-
vých profesionálních hráčů je jejich přístup ke golfu skutečně
stoprocentní a jejich nasazení obrovské, věnují tomu maximum.
Jejich životní styl se neliší od jiných vrcholových sportovců. Bo-
hužel existují i profesionálové, jejichž přístup ke golfu je velmi
amatérský, čímž kazí dobrou pověst ostatních.
2. Pokud se rozhodne, že se chce doopravdy golfem živit (ať už
jako hráč nebo trenér), pak by se amatér měl stát profesioná-
lem. Jeho golfová kariéra pak bude jiná. Nedá se říci, že bude
chudší nebo bohatší, prostě bude jiná…
3. Je to tradice, která má svoje výhody i nevýhody pro obě strany.
Profesionál se golfem živí, amatér hraje pro zábavu. Myslím, že
většina amatérů i profesionálů toto rozdělení respektuje, ale po-
kud by došlo k tomu, že hranice zmizí, určitě se s tím náš sport
Dělení golfistů na amatéry
a profesionály je podle mého názoru
naprosto přežitá věc. Tento stav není
dlouhodobě udržitelný a brání
zvyšování sportovní úrovně golfu.
U amatérského golfisty se primárně
jedná o zábavu, zatímco u profesionála
je to způsob obživy. To je myslím ta
nejdůležitější dělící linie.