TÉMA MĚSÍCE | Kapitoly z psychologie
vlastně bylo na celé situaci z hlediska psychologie nejzajímavější.
Když si tento absurdní případ přečetl
v novinách profesor psychologie na Cornellově univerzitě David Dunning, rozhodl
se to prozkoumat. Společně s Justinem
Krugerem, který v té době absolvoval na
téže univerzitě postgraduální studium
psychologie, provedl výzkum, jehož výsledky byly publikovány v dnes velmi
známém a často citovaném článku s příznačným titulem Unskilled and Unaware
of It (Nekvalifikovaný a neschopný si to
uvědomit). Ze začátku se tento fenomén
popisoval jako Unskilled-And-Unaware
Problem. Dnes je již všeobecně znám pod
pojmem, který nese jména obou výzkumníků – Dunning-Krugerův efekt.
Dunning a Kruger zkoumali na studentech Cornellovy univerzity úroveň smyslu
pro humor, anglické gramatiky a logického
uvažování. Posléze zkoumali metakognici
studentů, zeptali se jich tedy, jak si myslí,
že v testu dopadli. Ptali se jich na představu o obecných znalostech i na úspěšnost, s jakou test udělali oproti ostatním.
Účastníci byli rozděleni podle výsledků
do čtyř skupin. Ti, kteří dopadli v testu
nejhůře, se v sebehodnocení nejvíce přeceňovali. Přestože jejich průměrná úspěšnost byla pouhých 12 %, sami se hodnotili
mnohem výše – okolo 62 %. Naopak ti
nejlepší se mírně podceňovali.
To ale není všechno. Když byli účastníci
konfrontování s realitou a dostali možnost
upravit své hodnocení, nejkompetentnější
lidé své hodnocení zvedli a přiblížili se realitě, nejméně kompetentní lidé své hodnocení k realitě nepřiblížili. Jinak řečeno,
hlupák odmítá akceptovat realitu, i když
dostane důkazy, že je hlupákem.
Ostatně to se potvrdilo i v dalších výzkumech (Sheldon et al., 2014), ve kterých
nejenže nekompetentní nedokázali přijmout negativní feedback, ale navíc začali
bagatelizovat zkoumanou problematiku
a zpochybňovat validitu testu. Nejlépe
tuto nevědomost vystihl právě David
Dunning (Morris, 2010): „Když jste nekompetentní, nevíte o tom.“ Právě v tom
spočívá ono prokletí.
Nejméně kompetentní lidé své síly přeceňují právě kvůli své neznalosti. Jelikož nejsou s určitou problematikou dostatečně
18 | GOLF
obeznámeni, neuvědomují si, jak velké
limity mají. Chybou nekompetentních je
tedy náhled na vlastní znalosti a osobu.
Někteří autoři (např. Simons, 2013) se domnívají, že přeceňování sebe sama není
způsobeno chybou v metakognici, nýbrž
iracionálním optimismem v sebe. Naopak
kompetentní lidé odhadují dobře své znalosti, neboť si jsou vědomi svých limitů.
KDYŽ NÁM TENTO „EFEKT“
KAZÍ SKÓRE
Rozhlédnul jsem se po zahraniční literatuře a musím konstatovat, že jsem nena-
schopností a statistické souhry fyzikálních
faktorů. Následující hráči si stačili povšimnout, že onen hrdina okamžiku vrací do
bagu železo číslo 7. A ten, který už měl
v ruce připravený hybrid nebo železo číslo
5, se vrátí k bagu a vezme rovněž sedmičku. Co následuje, to už víte…
Doufám, že vás nebude nudit, když z hlediska vědy dodám, že v podobných případech se jedná o souběžné působení
Dunning-Krugerova efektu a neschopnosti
průměrných jedinců myslet statisticky, kterou popsali behaviorální psychologové D.
Kahneman a A. Tversky. Dokázali, k nemalé
O osobách zasažených syndromem pýchy se
s nadsázkou dá říci, že jejich sebevědomí je tak
velké, že je neměřitelné. Naprosto ignorují názory
a rady druhých. Jejich vlastností je neuznání
vlastních chyb, proto nemohou některé věci měnit.
šel hlubší práce z oboru sportovní psychologie, která by prozkoumala negativní
dopady Dunning-Krugerova efektu na výsledky golfistů. Nicméně jsem na webové
stránce Good at Golf našel článek s titulkem Každý je ten nejlepší – neboli Dunning-Krugerův efekt v golfu. Uvádí se v něm,
že naprostá většina golfistů v rozporu
se statistikou věří, že jsou nadprůměrní,
a část golfistů trpí syndromem hybris.
Syndrom hybris (anglicky hubris syndrome) byl poprvé užit britským politikem
a psychiatrem Davidem Owenem, specialistou na vliv nemocí na rozhodování politiků ve vrcholných pozicích. Výsledek vlivu
také popisuje jako „zpupnost z povolání“,
která je neoddělitelně spjata s držením
a samotným výkonem moci. Filozofové
nevylučují, že se s tímto stavem pojí víra
v „odsouzení k prvenství“.
O osobách zasažených syndromem pýchy
se s nadsázkou dá říci, že jejich sebevědomí je tak velké, že je neměřitelné. Naprosto ignorují názory a rady druhých. Jejich vlastností je neuznání vlastních chyb,
proto nemohou některé věci měnit – muselo by dojít nejdříve k uznání chyby, což
je pro takto postižené jedince nemožné.
Asi už jste to zažili. Možná více než jednou. Skupina přichází na odpaliště tříparu, green je vzdálen 160 metrů přes
jezírko. Prvnímu hráči se podaří neobvykle
dobrá rána. Prostě náhodná shoda jeho
nelibosti klasických ekonomů a mnoha
dalších lidí, že dokonce ani profesionální
statistici nejsou schopni myslet důsledně
v rámci racionální statistiky opírající se
o součet všech faktů. Takže se netrapte.
Jestliže ani opravdoví statistici nedokáží
myslet důsledně v rámci statistické pravděpodobnosti, pak není divu, že občas přeceníte délku a spolehlivost vašich ran.
Nicméně kdyby opravdu existoval golfista,
který by si dokázal vytvořit statistiku všech
svých ran a pak volil hole a druhy úderu
podle přesného vyhodnocení svých výkonů, určitě by byl úspěšnější než my, co
hrajeme živelně a iracionálně.
Že se rekreační golfisté většinou značně
přeceňují, to opakovaně prohlásil klasik
Jack Nicklaus. Jednak tvrdil, že téměř každý
sváteční golfista si myslí, že hraje delší rány,
než je tomu ve skutečnosti, a rovněž obohatil golfovou terminologii o výraz Frankie´s Sunday punch neboli Frantova nedělní
pumelice. Narážel u toho na naivní představu svátečních golfistů, že bez tréninku
a bez pořádného rozcvičení dokáží vyprodukovat monstrózně dlouhý drajv v neděli
ráno při partičce s kamarády.
Je zajímavé, že syndrom přeceňování
vlastních schopností je daleko vzácnější u profesionálních golfistů, jejichž
finanční přežití bezprostředně závisí na
kvalitě skóre. Buďto je hladovění opravdu
výchovné, nebo se do kategorie těch