TÉMA MĚSÍCE | Kapitoly z psychologie

vlastně bylo na celé situaci z hlediska psychologie nejzajímavější.

Když si tento absurdní případ přečetl

v novinách profesor psychologie na Cornellově univerzitě David Dunning, rozhodl

se to prozkoumat. Společně s Justinem

Krugerem, který v té době absolvoval na

téže univerzitě postgraduální studium

psychologie, provedl výzkum, jehož výsledky byly publikovány v dnes velmi

známém a často citovaném článku s příznačným titulem Unskilled and Unaware

of It (Nekvalifikovaný a neschopný si to

uvědomit). Ze začátku se tento fenomén

popisoval jako Unskilled-And-Unaware

Problem. Dnes je již všeobecně znám pod

pojmem, který nese jména obou výzkumníků – Dunning-Krugerův efekt.

Dunning a Kruger zkoumali na studentech Cornellovy univerzity úroveň smyslu

pro humor, anglické gramatiky a logického

uvažování. Posléze zkoumali metakognici

studentů, zeptali se jich tedy, jak si myslí,

že v testu dopadli. Ptali se jich na představu o obecných znalostech i na úspěšnost, s jakou test udělali oproti ostatním.

Účastníci byli rozděleni podle výsledků

do čtyř skupin. Ti, kteří dopadli v testu

nejhůře, se v sebehodnocení nejvíce přeceňovali. Přestože jejich průměrná úspěšnost byla pouhých 12 %, sami se hodnotili

mnohem výše – okolo 62 %. Naopak ti

nejlepší se mírně podceňovali.

To ale není všechno. Když byli účastníci

konfrontování s realitou a dostali možnost

upravit své hodnocení, nejkompetentnější

lidé své hodnocení zvedli a přiblížili se realitě, nejméně kompetentní lidé své hodnocení k realitě nepřiblížili. Jinak řečeno,

hlupák odmítá akceptovat realitu, i když

dostane důkazy, že je hlupákem.

Ostatně to se potvrdilo i v dalších výzkumech (Sheldon et al., 2014), ve kterých

nejenže nekompetentní nedokázali přijmout negativní feedback, ale navíc začali

bagatelizovat zkoumanou problematiku

a zpochybňovat validitu testu. Nejlépe

tuto nevědomost vystihl právě David

Dunning (Morris, 2010): „Když jste nekompetentní, nevíte o tom.“ Právě v tom

spočívá ono prokletí.

Nejméně kompetentní lidé své síly přeceňují právě kvůli své neznalosti. Jelikož nejsou s určitou problematikou dostatečně

18 | GOLF

obeznámeni, neuvědomují si, jak velké

limity mají. Chybou nekompetentních je

tedy náhled na vlastní znalosti a osobu.

Někteří autoři (např. Simons, 2013) se domnívají, že přeceňování sebe sama není

způsobeno chybou v metakognici, nýbrž

iracionálním optimismem v sebe. Naopak

kompetentní lidé odhadují dobře své znalosti, neboť si jsou vědomi svých limitů.

KDYŽ NÁM TENTO „EFEKT“

KAZÍ SKÓRE

Rozhlédnul jsem se po zahraniční literatuře a musím konstatovat, že jsem nena-

schopností a statistické souhry fyzikálních

faktorů. Následující hráči si stačili povšimnout, že onen hrdina okamžiku vrací do

bagu železo číslo 7. A ten, který už měl

v ruce připravený hybrid nebo železo číslo

5, se vrátí k bagu a vezme rovněž sedmičku. Co následuje, to už víte…

Doufám, že vás nebude nudit, když z hlediska vědy dodám, že v podobných případech se jedná o souběžné působení

Dunning-Krugerova efektu a neschopnosti

průměrných jedinců myslet statisticky, kterou popsali behaviorální psychologové D.

Kahneman a A. Tversky. Dokázali, k nemalé

O osobách zasažených syndromem pýchy se

s nadsázkou dá říci, že jejich sebevědomí je tak

velké, že je neměřitelné. Naprosto ignorují názory

a rady druhých. Jejich vlastností je neuznání

vlastních chyb, proto nemohou některé věci měnit.

šel hlubší práce z oboru sportovní psychologie, která by prozkoumala negativní

dopady Dunning-Krugerova efektu na výsledky golfistů. Nicméně jsem na webové

stránce Good at Golf našel článek s titulkem Každý je ten nejlepší – neboli Dunning-Krugerův efekt v golfu. Uvádí se v něm,

že naprostá většina golfistů v rozporu

se statistikou věří, že jsou nadprůměrní,

a část golfistů trpí syndromem hybris.

Syndrom hybris (anglicky hubris syndrome) byl poprvé užit britským politikem

a psychiatrem Davidem Owenem, specialistou na vliv nemocí na rozhodování politiků ve vrcholných pozicích. Výsledek vlivu

také popisuje jako „zpupnost z povolání“,

která je neoddělitelně spjata s držením

a samotným výkonem moci. Filozofové

nevylučují, že se s tímto stavem pojí víra

v „odsouzení k prvenství“.

O osobách zasažených syndromem pýchy

se s nadsázkou dá říci, že jejich sebevědomí je tak velké, že je neměřitelné. Naprosto ignorují názory a rady druhých. Jejich vlastností je neuznání vlastních chyb,

proto nemohou některé věci měnit – muselo by dojít nejdříve k uznání chyby, což

je pro takto postižené jedince nemožné.

Asi už jste to zažili. Možná více než jednou. Skupina přichází na odpaliště tříparu, green je vzdálen 160 metrů přes

jezírko. Prvnímu hráči se podaří neobvykle

dobrá rána. Prostě náhodná shoda jeho

nelibosti klasických ekonomů a mnoha

dalších lidí, že dokonce ani profesionální

statistici nejsou schopni myslet důsledně

v rámci racionální statistiky opírající se

o součet všech faktů. Takže se netrapte.

Jestliže ani opravdoví statistici nedokáží

myslet důsledně v rámci statistické pravděpodobnosti, pak není divu, že občas přeceníte délku a spolehlivost vašich ran.

Nicméně kdyby opravdu existoval golfista,

který by si dokázal vytvořit statistiku všech

svých ran a pak volil hole a druhy úderu

podle přesného vyhodnocení svých výkonů, určitě by byl úspěšnější než my, co

hrajeme živelně a iracionálně.

Že se rekreační golfisté většinou značně

přeceňují, to opakovaně prohlásil klasik

Jack Nicklaus. Jednak tvrdil, že téměř každý

sváteční golfista si myslí, že hraje delší rány,

než je tomu ve skutečnosti, a rovněž obohatil golfovou terminologii o výraz Frankie´s Sunday punch neboli Frantova nedělní

pumelice. Narážel u toho na naivní představu svátečních golfistů, že bez tréninku

a bez pořádného rozcvičení dokáží vyprodukovat monstrózně dlouhý drajv v neděli

ráno při partičce s kamarády.

Je zajímavé, že syndrom přeceňování

vlastních schopností je daleko vzácnější u profesionálních golfistů, jejichž

finanční přežití bezprostředně závisí na

kvalitě skóre. Buďto je hladovění opravdu

výchovné, nebo se do kategorie těch