Page 44
INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
42
|
GOLF
„Motivační lži – Proč pozitivní myšlení
nefunguje.“
Steffen Kirchner bourá mýty a odhaluje
lživá motivační tvrzení, která často ne-
jenže nepomáhají k úspěchu, ale naši si-
tuaci naopak ještě zhoršují. Místo nich
nabízí konkrétní alternativy a řešení, jež
mohou postupně, krůček po krůčku, ovliv-
nit váš život k lepšímu. Zapomeňte na
to, že klíčem k úspěchu je tvrdá práce
a zdravé sebevědomí, že pozitivní afi r-
mace změní váš život nebo že když bu-
dete úspěšní, budete také šťastní.
„Společnost orientovaná na výkon v uply-
nulých letech doslova zametla pod stůl
úroveň hlubokých osobních hodnot.
Všichni ti křičící trenéři prodeje, kaza-
telé okamžitých kouzel a ostatní guruové
úspěchu se pokoušeli svým pokřikem na
optimalizaci výkonu překřičet hlas vnitř-
ních potřeb člověka. Stále výš, stále rych-
leji, stále dál, to bylo motto, které dlouho
fungovalo, ale dnes už ho naštěstí mnoho
lidí odhalilo jako scestné,“ konstatuje ve
zmínění knize Kirchner.
A pokračuje: „Neustálý hon za stále vyš-
šími vrcholy, na nichž na nás údajně čeká
velké štěstí, odpovídá obrazu světa vy-
budovaného na iluzích a lžích. Generace
motivačních guruů, která kázala o neko-
nečných možnostech ještě většího úspě-
chu, ze sebe udělala servírku v laciném
baru tohoto pochybného vývoje. Hostům
se zcela vědomě nalévalo stále víc jedu
maximalizace úspěchu, přestože mnozí
už zjevně požili příliš mnoho. Dnes jsou
vidět zoufalé pokusy tento lokál opustit.
Vyhořelí manažeři hledají cestu do ticha
kláštera, aby meditovali. Jiní podnikají ex-
trémní výstupy na odlehlé horské vrcholy
nebo se učí přežít v džungli. Všechna tato
opatření mají vést k tomu, aby znovu na-
šli cestu sami k sobě. Je to pokus o zá-
chranný skok z kolotoče výkonnostního
šílenství. Důvodem přitom není to, že by
výkonnostní cíle byly špatné. Důvodem je,
že výkonnostní cíle nejsou všechno.“
Ve společnosti, infi kované „jedem maxi-
malizace úspěchu za každou cenu“, na-
hlížíme – i když si to třeba neuvědomu-
jeme – tímto prizmatem i naše rekreační
sportovní výkony. Tady lze najít vysvětlení,
proč vnímáme dlouhý drajv vyhozený do
autu méně destruktivně nežli míjení krát-
kých patů.
I když onen drajv zmizel nenávratně
v autu a poškodil naše skóre, naše mysl,
zformátovaná (byť třeba i proti naší vůli)
pohůnky výkonové společnosti, vyhod-
notí, že onen drajv byl alespoň dlouhý,
takže jsme přece jen dokázali okolnímu
světu určitou výkonnost. Avšak v případě
minutého patu z půl metru se cítíme
nazí na pranýři nemilosrdného soudu.
Zdá se nám, že jsme selhali v něčem, co
je mimořádně snadné, a proto jsme ne-
hodni úcty.
Tak se nám může stát, že dojte ke sní-
žení a ztrátě sebedůvěry. A to nehorší –
začneme ztrácet i sebeúctu. Proto jsou
z mentálního hlediska krátké paty daleko
nejnebezpečnější. Je to sice naše vlastní
vina, že je vnímáme tak dramaticky, avšak
přinejmenším lze říci, že toto perverzní
vnímání přehnané viny při nedostateč-
nosti u zdánlivě velmi snadné činnosti je
podmíněné sociálně psychologickou dis-
torzí naší společnosti.
ALE JSOU I OBJEKTIVNÍ
FYZIOLOGICKÉ PŘÍČINY: FOKÁLNÍ
DYSTONIE
Nechce se mi vymýšlet nový český ter-
mín pro tradiční anglický název záhad-
ného onemocnění, které postihuje v golfu
oblast patování. Anglicky se tomu říká
„putting yips“ a golfoví trenéři, teoretici
i sportovní lékaři se už mnoho desítek let
pokoušejí zjistit příčiny tohoto problému.
Tato dysfunkce může postihnout ko-
hokoliv v jakémkoliv věku a jakékoliv
výkonnostní úrovně. Jen – jak jsem nazna-
čil výše – existují na tento problém různé
pohledy. U těch úspěšných a slavných je
to záhadná nemoc, zatímco u motyčkářů
je to považováno jen za další důkaz, že se
golf nikdy nenaučí. Tato nespravedlivá du-
alita pohledu na věc však nemění nic na
objektivním faktu, že tato nemoc existuje.
Část golfových odborníků a neurologů je
toho názoru, že se jedná o neurologický
problém odborně nazvaný „fokální dys-
tonie“. Ve snaze porozumět jejím přízna-
kům a příčinám se golfi sté mohou pou-
čit u hudebníků. Existuje totiž nápadná
podobnost v jemné motorice pohybů při
patování a při hře na hudební nástroje.
A podobně nepříjemná je ztráta jemné
koordinace pohybů pro hudebníka jako
pro golfi stu při hraní delikátních patů.
„Dystonie je syndrom mimovolní setr-
valé svalové kontrakce, způsobující ab-
normální polohu postižené části těla, zá-
škuby a opakované pohyby. U hudebníků
se dystonie obvykle manifestuje jako fo-
kální problém s nejčastějším postižením
rukou (pianisté, houslisti, kytaristé),“ píše
se v odborném článku „Křeče hudebníků
– klinický obraz, patofyziologie a léčba“,
jehož autorem je MUDr. Jaroslav Sławek
z univerzity v polském Gdaňsku.
A podobnost dystonie hudebníků s dysto-
nií při patování v golfu je opravdu natolik
nápadná, až se nemohu ubránit pocitu,
že v české golfové publicistice prožívám
„okamžik heuréka“. Zvláště významná
podobnost je v tom, že se obě dystonie
projevují pouze při konkrétní akci, která
je charakterizována zapojením určitého
souboru svalů, je náročná na jemnou mo-
toriku a svým způsobem stresující: „Dys-
tonické pohyby objevující se u hudebníků
možno klasifi kovat jako akční dystonie,
protože jsou téměř vždy vyvolány nebo
zhoršeny při vědomých pohybech. Abnor-
mální kontrakce se nevyskytují bez spe-
cifi ckých pohybů a nevyskytují se v klidu.
Proto je můžeme také nazývat dystoni-
emi závislými na specifi ckém pohybu.“
Příčiny dosud nejsou zcela zřejmé: „Pa-
tofyziologie idiopatické dystonie zůstává
nejasná. Podle řady pozorování sympto-
matických dystonií bylo popsáno posti-
žení bazálních ganglií, zejména putamen,
V současném paradigmatu výchovy a vzdělání vše
směřuje k modelu, ve kterém o hodnotě jedince
vypovídá pouze výsledek jeho výkonu. Vše se
přesunuje k vnějším výsledkům, ke kritériím
okamžitého hodnocení momentálního úspěchu
nebo selhání.