INSTRUKCE | Kapitoly z psychologie
talamu a subtalamických oblastí. Abnormality funkce kortikálních a bazálních
ganglií byly popsány u mnoha funkčních
a neuro-fyziologických studií u pacientů
s dystonií. V poslední době hodně studií
zdůrazňovalo úlohu senzorické zpětné
vazby při vzniku dystonických pohybů.
Experimentální důkazy pro základní
úlohu somatosenzorického systému narůstají. Už víme, že opakované, stereotypní pohyby mohou indukovat zvětšení
nebo překrývání senzorických korových
oblastí a mohou způsobit poruchu komplexních pohybů. Vysoce stereotypní pohyby používané v procesu učení mohou
fatálně modifikovat korovou projekci senzorických informací řídících jemné pohyby ruky.“
Například MUDr. Robert Jech z Neurologické kliniky UK Praha konstatuje, že
v případě činností, jako je psaní SMS,
u telegrafistů, psaní na stroji/klávesnici,
psaní SMS, u brusičů, šiček, hráčů tenisu,
v golfu a u kulečníku se projevuje takzvaná fokální dystonie vázaná na konkrétní činnost.
Léčba tohoto problému není snadná a –
upřímně řečeno – i věda se dosud dosti
různí v názorech na to, jak nejlépe problém řešit. Každopádně lze doporučit,
pokud má golfista dojem, že jeho patování bylo postiženo fokální dystonií, aby
udělal dvě základní věci.
Nejprve je na místě poradit se s neurologem. A možná nejúčinnější je metoda,
která vlastně platí pro léčení všech problémů golfové techniky: vzít rozum do
hrsti, podívat se na vše s nadhledem,
uvolnit se, přestat přeceňovat chyby. Naučit se znovu hrát jen pro radost. Zapomenout na jakékoliv soudy a odsudky.
A třeba i změnit patr a patovací techniku
– jak to udělali v minulosti mnozí slavní
golfisté postižení fokální dystonií. Ikonou
mezi těmito vzory, které vstaly jako bájný
Fénix z popela dystonie, je Bernhard Langer. Kdysi chtěl golfu kvůli patování navždy nechat a dnes sklízí velké úspěchy
v Champions Tour.
TECHNICKÉ DŮVODY MÍJENÍ
KRÁTKÝCH PATŮ
Tak jako nelze vždy naši lenost odůvodnit evolučními důvody, tak nelze vždy
vidět za sérií minutých krátkých patů
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
fokální dystonii. Čas od času prostě na
golfistu přijde období, kdy ztratí jistotu
nebo se mu nahromadí série špatných
návyků. To v důsledku vede k minutí
patů z délek, které negolfistům připadají
jako směšně snadné. My zkušení hráči
však víme, že v takovém období neexistuje nic jako lehký pat.
Americký trenér z agentury PeakSports
Patrick Cohn docela trefně dokázal
zjednodušit celý údajný technický problém, působící fobii z krátkých patů:
„Z hlediska psychologického jsem přesvědčen, že golfisté mají problémy
s krátkými paty, protože na sebe sami
vytvářejí zbytečně vysoký psychický
tlak. Začíná to tím, že golfista si říká,
že takhle krátký pat přece musí dát do
jamky každý. To by bylo hrozné něco
tak snadného minout. V součtu pak tahle mentální východiska vedou ke ztrátě
uvolněnosti, ke křečovitým pohybům
a k ustrašenému provedení patu. To vše
snižuje pravděpodobnost úspěchu.“
Cohn radí, aby golfisté zvolili jiná východiska, aby zapomněli na pojem „krátký
momentálně nedává 5,85 % takových
patů.
Již citovaný americký trenér Patrick
Cohn připomíná, že při patování je
vhodné dodržovat stejná pravidla a rituály bez ohledu na délku patů. Když
dráhu míčku důkladně přečtete z dostatečně velkého množství úhlů, nemělo by se už při provedení úderu váhat a měnit rozhodnutí. Když jste to
z nízkého úhlu čtení viděli jako rovné,
tak tomu věřte i ve stoje při provádění
úderu. Neméně důležitá je správná akcelerace hlavy patru a správná rychlost
patu. Nejvíce chyb při krátkých patech
připadá na účet toho, že golfista ze
strachu nedokončí úder.
Tady přichází další podmínění současnou
civilizací. Od dětství až po zaměstnání
nás všichni nutí, že je zapotřebí mít vše
pod kontrolou. Ovšem právě snaha kontrolovat hlavu patru je škodlivá. Golfista,
který chce zvýšit efektivnost patování,
se musí naučit po dostatečném přečtení
patu opustit snahu kontrolovat patr během úderu. Přečíst, odhadnout rychlost
Existuje nápadná podobnost v jemné motorice
pohybů při patování a při hře na hudební nástroje.
A podobně nepříjemná je ztráta jemné koordinace
pohybů pro hudebníka jako pro golfistu při hraní
delikátních patů.
pat“. Už samo takové označení golfového úderu podmiňuje mysl a vytváří
zbytečně velké obavy ze selhání. Namísto označení „krátké paty“ je psychologicky podstatně výhodnější uvažovat
o patech dvoumetrových, metrových,
půlmetrových atd. Takovéto technické
odosobnění úderu z něj činí prostě
úkon, ve kterém máme jakési procento
úspěšnosti a také určité dané procento
neúspěšnosti. Žádná ostuda, prostá
statistika.
Například vycházející hvězda světového
golfu, silák Jon Rahm ze Španělska má
oficiální PGA Tour statistiku ze vzdálenosti 1,5 metru 95,5 %. Vítěz Masters
Adam Scott z Austrálie má tuto statistiku dokonce jen 94,15 %. Až minete
nějaký pat přes metr, tak si prostě připomeňte, že vítěz největšího turnaje světa
a dovolit patru, aby volně bez zadržování vykonal úder. Cílem je věřit svému
úderu, nikoliv se snažit kontrolovat míček do jamky.
A tady se dostáváme k úvodnímu citátu
Petera F. Druckera: „Je daleko důležitější dělat správnou věc, než snaha dělat věci správně.“ Nikdo nikdy nebude
dělat všechny věci správně. A už vůbec
žádný golfista nezahraje „správně“ do
jamky všechny krátké paty. Tak proč se
tím trápit?
Je daleko efektivnější pracovat na svém
vlastním patovacím úderu a správném
ladění jeho mechaniky. Někdy to funguje, jindy ne. Když to nebude fungovat
déle, zkuste jinou techniku, až najdete tu
správnou. Ale nebuďte masochisté, nechtějte za každou cenu úplně všechno
dělat správně. Takoví lidé nejen neproměňují paty, ale navíc jsou otravní…
43