VÝBAVA | Dlouhá železa
jamek prostřednictvím tvarovaných ran
dvojkou železem. Má to ještě smysl zkoušet v době masivní popularity hybridů?
DELŠÍ ŽELEZA V REKREAČNÍM
GOLFU
Jednička železo, jak již naznačil Lee Trevino, opravdu nebyla snadnou holí ke
zvládnutí a v rekreačním golfu zmizela
již před desítkami let. Generace golfistů,
kteří herně zráli v 70. a 80. letech minulého století, si ještě pamatuje americký
vtip o tom, s kým není radno se na hřišti
sázet. Anekdota říkala: „Nikdy se na golfu
nesázejte o peníze s chlápkem, který má
na tváři vějíře vrásek od slunce a v bagu
dvojku železo.“ Základem sdělení bylo,
že golfista, který má dvojku železo, asi
bude zatraceně dobrý.
Ještě si pamatuji, jak jsem hrával dvojku
z odpaliště v 80. letech, zvláště na jamkách, kde nebylo nutné či bylo nebezpečné používat drajvr. Pak mnoho let
dvojky ležely v bagu ve sklepě a nedávno jsem jednu daroval kamarádovi,
jemuž systematicky někdo krade okapy
na domě, jakožto legální prostředek
sebeobrany.
Nedlouho po dvojce se začala loučit
trojka železo. Stále méně firem ji vyrábělo jakožto součást základních setů. Pak
přišla éra hybridů a trojka zmizela. V současnosti už většina běžně nabízených
setů želez, a zvláště ty z kategorie hodně
tolerantních, začíná pětkou jakožto nejdelším železem. To byl moment, kde už
pro mne vývoj hlavního proudu nebyl
akceptovatelný. Mám rád čtyřku železo
a nedokážu si představit hru bez ní.
Kdybychom udělali metaanalýzu vývoje
obecně akceptovaných názorů v mnoha
oborech lidské činnosti, došli bychom
k výsledku, že v každém z těch oborů
probíhá vývoj, který přináší zákonité
změny, ale současně je vysvětlení těchto
změn širší veřejnosti vždy provázeno takovou mírou zjednodušení, jež zatemní
podstatu celého toho vývoje.
V souladu s moderními výsledky behaviorální psychologie a ekonomie si dovolím tvrdit, že „vykladači změn“ (ať už
omylem nebo ze zištných důvodů) mají
tendenci přehnaně chválit to nové, co
změny přinesly. Tím se upozadí jemnější
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
detaily a ztratí se hlubší pochopení celého procesu. A tak to bylo i s vývojem,
v jehož průběhu byla dlouhá železa
nahrazena hybridy.
Je jasné, že hybridy dokáží být efektivní
pro hráče profesionální a tím spíše pro
golfisty rekreační. Fyzika je neúprosná.
Vyšší trajektorii letu míčku způsobuje nejen loft, ale také zrychlení úderu. Rekreační hráči (zvláště pak ti starší) nemají
rychlost a akceleraci švihu přes míček,
aby z ferveje zahráli ránu dostatečně
vysokou ránu s delšími železy. Při útoku
na vzdálenější green je pro rekreačního
golfistu hybrid jednoznačně účinnější,
směřuje svůj výzkum, vývoj a v důsledku
i výrobu a marketing stále více k typu
holí, které se anglicky nazývají „super
game improvement“. Podle výrobců jsou
to hole, které hrají za vás, bez ohledu na
to, že netrénujete a před kolem jste si
dali pár piv.
Hodně tolerantní hole opravdu dokáží
„maskovat“ některé chyby a nepřesnosti při kontaktu s míčkem. Ale, jak už
víme od dob Faustových, za vše se platí.
U oněch nejtolerantnějších holí jde o sníženou schopnost tvarovat rány. Prostě
s fervejovým dřevem nebo s hybridem
z kategorie super game improvement
sice budete hrát snáze vyšší a rovnější
Magie tvarování ran. To je vrchol veškerého
golfového umění, svatý grál, k němuž my všichni
ambiciózní amatérští golfisté vzhlížíme.
protože snáze docílí vysoké rány, mající
větší naději se na jamkovišti udržet.
To však není celý obraz reality. Zejména
proto, že ne vždy hrajeme ze středu ferveje. A při řešení herních situací z rafů,
z luhů a hájů okolo fervejí představuje
železo s nižším loftem dosud nenahraditelný nástroj.
PONÍCI PRO JEDEN TRIK
Jsem přesvědčen, že řada rekreačních
golfistů by byla překvapena, kdyby si udělali experiment, při kterém by z odpaliště
na záludně zakřivených jamkách použili
železo číslo 4 a pak pro srovnání hybridy,
fervejová dřeva či drajvr. Arnold Palmer,
jehož styl vystupování a mluvy vždy obsahoval humor, jednou prohlásil: „Během let hraní golfu jsem došel k jednoznačnému zjištění, že míček zahraný do
vody neplave.“
Hlavním principem golfu je přesnost. Imperativem je dát si šanci hrát příští ránu
z dobré pozice a z ferveje. Delší železo
může být i pro rekreační hráče cestou,
jak přesně umístit míček na fervej a hrát
o par místo zachraňování „dabláče“ po
ráně do autu.
A je tu ještě jedna stránka věci – magie tvarování ran. To je vrchol veškerého
golfového umění, svatý grál, k němuž
my všichni ambiciózní amatérští golfisté vzhlížíme. Jenomže golfový průmysl
rány, ale jen velmi zkušený golfista dokáže s těmito holemi, jejichž fyzikální
vlastnosti jsou důmyslně zmanipulované,
tvarovat rány spolehlivě na obě strany.
Super tolerantní hole začátečníkům pomáhají, ale jejich možnosti jsou omezené. V angličtině existuje výraz „one
trick pony“ neboli „poník, který umí jen
jeden trik“. Významnou část rekreačních
golfistů plně uspokojuje „poník“, který
dokáže soustavně předvádět více méně
rovné a vyšší rány. Nic proti tomu. Ovšem
je tu a vždy bude množina ambiciózních
amatérů, kteří touží najít onen svatý grál
tvarování ran a ovládání letu míčku na
obě strany.
Některým pragmatikům se tato touha
může zdát podobná úsilí příslovečného
Dona Quichota de la Mancha. Ale ať si
říká, kdo chce, co chce, když se vám na
záludném lesním doglegu podaří delším
železem vytvarovat kontrolovanou ránu,
jež ladně kopíruje osu ferveje, je to požitek, kterému se vyrovná jen máloco.
Ve španělsky mluvících zemích se taková
dráha letu míčku nazývá „la pelota dibujó el hoyo“ neboli, že míček vymaloval jamku. Nechte si proto hybridy spíše
k rovnému útoku na greeny ze středu
ferveje a zkuste se lépe naučit „malovat“ delšími železy zákruty tam, kde
rovné rány moderními holemi nemusí
být ideální.
57