GOLF

VÝBAVA | Dlouhá železa

jamek prostřednictvím tvarovaných ran

dvojkou železem. Má to ještě smysl zkoušet v době masivní popularity hybridů?

DELŠÍ ŽELEZA V REKREAČNÍM

GOLFU

Jednička železo, jak již naznačil Lee Trevino, opravdu nebyla snadnou holí ke

zvládnutí a v rekreačním golfu zmizela

již před desítkami let. Generace golﬁstů,

kteří herně zráli v 70. a 80. letech minulého století, si ještě pamatuje americký

vtip o tom, s kým není radno se na hřišti

sázet. Anekdota říkala: „Nikdy se na golfu

nesázejte o peníze s chlápkem, který má

na tváři vějíře vrásek od slunce a v bagu

dvojku železo.“ Základem sdělení bylo,

že golﬁsta, který má dvojku železo, asi

bude zatraceně dobrý.

Ještě si pamatuji, jak jsem hrával dvojku

z odpaliště v 80. letech, zvláště na jamkách, kde nebylo nutné či bylo nebezpečné používat drajvr. Pak mnoho let

dvojky ležely v bagu ve sklepě a nedávno jsem jednu daroval kamarádovi,

jemuž systematicky někdo krade okapy

na domě, jakožto legální prostředek

sebeobrany.

Nedlouho po dvojce se začala loučit

trojka železo. Stále méně ﬁrem ji vyrábělo jakožto součást základních setů. Pak

přišla éra hybridů a trojka zmizela. V současnosti už většina běžně nabízených

setů želez, a zvláště ty z kategorie hodně

tolerantních, začíná pětkou jakožto nejdelším železem. To byl moment, kde už

pro mne vývoj hlavního proudu nebyl

akceptovatelný. Mám rád čtyřku železo

a nedokážu si představit hru bez ní.

Kdybychom udělali metaanalýzu vývoje

obecně akceptovaných názorů v mnoha

oborech lidské činnosti, došli bychom

k výsledku, že v každém z těch oborů

probíhá vývoj, který přináší zákonité

změny, ale současně je vysvětlení těchto

změn širší veřejnosti vždy provázeno takovou mírou zjednodušení, jež zatemní

podstatu celého toho vývoje.

V souladu s moderními výsledky behaviorální psychologie a ekonomie si dovolím tvrdit, že „vykladači změn“ (ať už

omylem nebo ze zištných důvodů) mají

tendenci přehnaně chválit to nové, co

změny přinesly. Tím se upozadí jemnější

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

detaily a ztratí se hlubší pochopení celého procesu. A tak to bylo i s vývojem,

v jehož průběhu byla dlouhá železa

nahrazena hybridy.

Je jasné, že hybridy dokáží být efektivní

pro hráče profesionální a tím spíše pro

golﬁsty rekreační. Fyzika je neúprosná.

Vyšší trajektorii letu míčku způsobuje nejen loft, ale také zrychlení úderu. Rekreační hráči (zvláště pak ti starší) nemají

rychlost a akceleraci švihu přes míček,

aby z ferveje zahráli ránu dostatečně

vysokou ránu s delšími železy. Při útoku

na vzdálenější green je pro rekreačního

golﬁstu hybrid jednoznačně účinnější,

směřuje svůj výzkum, vývoj a v důsledku

i výrobu a marketing stále více k typu

holí, které se anglicky nazývají „super

game improvement“. Podle výrobců jsou

to hole, které hrají za vás, bez ohledu na

to, že netrénujete a před kolem jste si

dali pár piv.

Hodně tolerantní hole opravdu dokáží

„maskovat“ některé chyby a nepřesnosti při kontaktu s míčkem. Ale, jak už

víme od dob Faustových, za vše se platí.

U oněch nejtolerantnějších holí jde o sníženou schopnost tvarovat rány. Prostě

s fervejovým dřevem nebo s hybridem

z kategorie super game improvement

sice budete hrát snáze vyšší a rovnější

Magie tvarování ran. To je vrchol veškerého

golfového umění, svatý grál, k němuž my všichni

ambiciózní amatérští golfisté vzhlížíme.

protože snáze docílí vysoké rány, mající

větší naději se na jamkovišti udržet.

To však není celý obraz reality. Zejména

proto, že ne vždy hrajeme ze středu ferveje. A při řešení herních situací z rafů,

z luhů a hájů okolo fervejí představuje

železo s nižším loftem dosud nenahraditelný nástroj.

PONÍCI PRO JEDEN TRIK

Jsem přesvědčen, že řada rekreačních

golﬁstů by byla překvapena, kdyby si udělali experiment, při kterém by z odpaliště

na záludně zakřivených jamkách použili

železo číslo 4 a pak pro srovnání hybridy,

fervejová dřeva či drajvr. Arnold Palmer,

jehož styl vystupování a mluvy vždy obsahoval humor, jednou prohlásil: „Během let hraní golfu jsem došel k jednoznačnému zjištění, že míček zahraný do

vody neplave.“

Hlavním principem golfu je přesnost. Imperativem je dát si šanci hrát příští ránu

z dobré pozice a z ferveje. Delší železo

může být i pro rekreační hráče cestou,

jak přesně umístit míček na fervej a hrát

o par místo zachraňování „dabláče“ po

ráně do autu.

A je tu ještě jedna stránka věci – magie tvarování ran. To je vrchol veškerého

golfového umění, svatý grál, k němuž

my všichni ambiciózní amatérští golﬁsté vzhlížíme. Jenomže golfový průmysl

rány, ale jen velmi zkušený golﬁsta dokáže s těmito holemi, jejichž fyzikální

vlastnosti jsou důmyslně zmanipulované,

tvarovat rány spolehlivě na obě strany.

Super tolerantní hole začátečníkům pomáhají, ale jejich možnosti jsou omezené. V angličtině existuje výraz „one

trick pony“ neboli „poník, který umí jen

jeden trik“. Významnou část rekreačních

golﬁstů plně uspokojuje „poník“, který

dokáže soustavně předvádět více méně

rovné a vyšší rány. Nic proti tomu. Ovšem

je tu a vždy bude množina ambiciózních

amatérů, kteří touží najít onen svatý grál

tvarování ran a ovládání letu míčku na

obě strany.

Některým pragmatikům se tato touha

může zdát podobná úsilí příslovečného

Dona Quichota de la Mancha. Ale ať si

říká, kdo chce, co chce, když se vám na

záludném lesním doglegu podaří delším

železem vytvarovat kontrolovanou ránu,

jež ladně kopíruje osu ferveje, je to požitek, kterému se vyrovná jen máloco.

Ve španělsky mluvících zemích se taková

dráha letu míčku nazývá „la pelota dibujó el hoyo“ neboli, že míček vymaloval jamku. Nechte si proto hybridy spíše

k rovnému útoku na greeny ze středu

ferveje a zkuste se lépe naučit „malovat“ delšími železy zákruty tam, kde

rovné rány moderními holemi nemusí

být ideální.