Page 59
WWW.CASOPISGOLF.CZ
57
VÝBAVA | Dlouhá železa
jamek prostřednictvím tvarovaných ran
dvojkou železem. Má to ještě smysl zkou-
šet v době masivní popularity hybridů?
DELŠÍ ŽELEZA V REKREAČNÍM
GOLFU
Jednička železo, jak již naznačil Lee Tre-
vino, opravdu nebyla snadnou holí ke
zvládnutí a v rekreačním golfu zmizela
již před desítkami let. Generace golfi stů,
kteří herně zráli v 70. a 80. letech minu-
lého století, si ještě pamatuje americký
vtip o tom, s kým není radno se na hřišti
sázet. Anekdota říkala: „Nikdy se na golfu
nesázejte o peníze s chlápkem, který má
na tváři vějíře vrásek od slunce a v bagu
dvojku železo.“ Základem sdělení bylo,
že golfi sta, který má dvojku železo, asi
bude zatraceně dobrý.
Ještě si pamatuji, jak jsem hrával dvojku
z odpaliště v 80. letech, zvláště na jam-
kách, kde nebylo nutné či bylo nebez-
pečné používat drajvr. Pak mnoho let
dvojky ležely v bagu ve sklepě a ne-
dávno jsem jednu daroval kamarádovi,
jemuž systematicky někdo krade okapy
na domě, jakožto legální prostředek
sebeobrany.
Nedlouho po dvojce se začala loučit
trojka železo. Stále méně fi rem ji vyrá-
bělo jakožto součást základních setů. Pak
přišla éra hybridů a trojka zmizela. V sou-
časnosti už většina běžně nabízených
setů želez, a zvláště ty z kategorie hodně
tolerantních, začíná pětkou jakožto nej-
delším železem. To byl moment, kde už
pro mne vývoj hlavního proudu nebyl
akceptovatelný. Mám rád čtyřku železo
a nedokážu si představit hru bez ní.
Kdybychom udělali metaanalýzu vývoje
obecně akceptovaných názorů v mnoha
oborech lidské činnosti, došli bychom
k výsledku, že v každém z těch oborů
probíhá vývoj, který přináší zákonité
změny, ale současně je vysvětlení těchto
změn širší veřejnosti vždy provázeno ta-
kovou mírou zjednodušení, jež zatemní
podstatu celého toho vývoje.
V souladu s moderními výsledky beha-
viorální psychologie a ekonomie si do-
volím tvrdit, že „vykladači změn“ (ať už
omylem nebo ze zištných důvodů) mají
tendenci přehnaně chválit to nové, co
změny přinesly. Tím se upozadí jemnější
detaily a ztratí se hlubší pochopení ce-
lého procesu. A tak to bylo i s vývojem,
v jehož průběhu byla dlouhá železa
nahrazena hybridy.
Je jasné, že hybridy dokáží být efektivní
pro hráče profesionální a tím spíše pro
golfi sty rekreační. Fyzika je neúprosná.
Vyšší trajektorii letu míčku způsobuje ne-
jen loft, ale také zrychlení úderu. Rekre-
ační hráči (zvláště pak ti starší) nemají
rychlost a akceleraci švihu přes míček,
aby z ferveje zahráli ránu dostatečně
vysokou ránu s delšími železy. Při útoku
na vzdálenější green je pro rekreačního
golfi stu hybrid jednoznačně účinnější,
protože snáze docílí vysoké rány, mající
větší naději se na jamkovišti udržet.
To však není celý obraz reality. Zejména
proto, že ne vždy hrajeme ze středu fer-
veje. A při řešení herních situací z rafů,
z luhů a hájů okolo fervejí představuje
železo s nižším loftem dosud nenahradi-
telný nástroj.
PONÍCI PRO JEDEN TRIK
Jsem přesvědčen, že řada rekreačních
golfi stů by byla překvapena, kdyby si udě-
lali experiment, při kterém by z odpaliště
na záludně zakřivených jamkách použili
železo číslo 4 a pak pro srovnání hybridy,
fervejová dřeva či drajvr. Arnold Palmer,
jehož styl vystupování a mluvy vždy ob-
sahoval humor, jednou prohlásil: „Bě-
hem let hraní golfu jsem došel k jedno-
značnému zjištění, že míček zahraný do
vody neplave.“
Hlavním principem golfu je přesnost. Im-
perativem je dát si šanci hrát příští ránu
z dobré pozice a z ferveje. Delší železo
může být i pro rekreační hráče cestou,
jak přesně umístit míček na fervej a hrát
o par místo zachraňování „dabláče“ po
ráně do autu.
A je tu ještě jedna stránka věci – ma-
gie tvarování ran. To je vrchol veškerého
golfového umění, svatý grál, k němuž
my všichni ambiciózní amatérští gol-
fi sté vzhlížíme. Jenomže golfový průmysl
směřuje svůj výzkum, vývoj a v důsledku
i výrobu a marketing stále více k typu
holí, které se anglicky nazývají „super
game improvement“. Podle výrobců jsou
to hole, které hrají za vás, bez ohledu na
to, že netrénujete a před kolem jste si
dali pár piv.
Hodně tolerantní hole opravdu dokáží
„maskovat“ některé chyby a nepřes-
nosti při kontaktu s míčkem. Ale, jak už
víme od dob Faustových, za vše se platí.
U oněch nejtolerantnějších holí jde o sní-
ženou schopnost tvarovat rány. Prostě
s fervejovým dřevem nebo s hybridem
z kategorie super game improvement
sice budete hrát snáze vyšší a rovnější
rány, ale jen velmi zkušený golfi sta do-
káže s těmito holemi, jejichž fyzikální
vlastnosti jsou důmyslně zmanipulované,
tvarovat rány spolehlivě na obě strany.
Super tolerantní hole začátečníkům po-
máhají, ale jejich možnosti jsou ome-
zené. V angličtině existuje výraz „one
trick pony“ neboli „poník, který umí jen
jeden trik“. Významnou část rekreačních
golfi stů plně uspokojuje „poník“, který
dokáže soustavně předvádět více méně
rovné a vyšší rány. Nic proti tomu. Ovšem
je tu a vždy bude množina ambiciózních
amatérů, kteří touží najít onen svatý grál
tvarování ran a ovládání letu míčku na
obě strany.
Některým pragmatikům se tato touha
může zdát podobná úsilí příslovečného
Dona Quichota de la Mancha. Ale ať si
říká, kdo chce, co chce, když se vám na
záludném lesním doglegu podaří delším
železem vytvarovat kontrolovanou ránu,
jež ladně kopíruje osu ferveje, je to poži-
tek, kterému se vyrovná jen máloco.
Ve španělsky mluvících zemích se taková
dráha letu míčku nazývá „la pelota di-
bujó el hoyo“ neboli, že míček vymalo-
val jamku. Nechte si proto hybridy spíše
k rovnému útoku na greeny ze středu
ferveje a zkuste se lépe naučit „malo-
vat“ delšími železy zákruty tam, kde
rovné rány moderními holemi nemusí
být ideální.
Magie tvarování ran. To je vrchol veškerého
golfového umění, svatý grál, k němuž my všichni
ambiciózní amatérští golfisté vzhlížíme.