GOLF

Časopis Golf vychází od roku 1993, nyní v nákladu 12 000 kusů. Zaměřuje se na informace o domácím i světovém golfu, reportáže, rozhovory a profily, testy vybavení, informace o novinkách a cestování za golfem. Spolupracuje s prestižním britským titulem Golf Monthly a je smluvním partnerem české Profesionální golfové asociace.

Strana 19

W W W. C A S O P I S G O L F . C Z

17

DÁMSKÝ GOLF | Sára Kousková

SCÉNÁŘ DRUHÝ

Tenerife Women’sOpen– Abama Golf

Resort– finálové kolo– jamka č.18–

110 cm dlouhý putt výrazně zkopce

aznatelně zleva doprava do paru. Par

vyhraje ojednu ránu, bogey jde do ro

-

zehrávky (věděla jsem to tak na 90%).

Dlouho se čeká, puttovala jsem svůj přibli

-

žovací putt jako první zflightu aten po-

slední měla zahrát až nakonec, mezitím

mohlo uběhnout možná ipět minut. Já

mohla jen stát, čekat ahlubocedýchat.

Akdyž přišel můj čas amy se shodli na

nejlepším plánu, kudy poslat míček do

jamky, přes rameno se mi opět ozvala

poslední rada, tentokrát to bylo: „Máš to

ve svých rukou.“ Byla to velká pravda, ten

den se kolo vyvíjelo vpodstatě dle mé

režie, po 14 jamkách to vypadalo na po

-

hodlný polštář pěti ran, který se však sce-

náristickou zápletkou vpodobě bogey na

15. adouble bogey na 16. proměnil vná

-

skok jedné jediné rány. Abylo to opravdu

jen na mě, jeden poslední putt.

Ato, co Kuba pronesl pár sekund před

-

tím, než jsem udeřila do míčku, mi dalo

takovou krásnou injekci sebevědomí.

Protože přesně otom jsem se snažila

přesvědčit, aon jen přišel avěřil. Ne

-

řekl vpodstatě nic až zas tak povzbu-

divého, jen tiše vložil důvěru vproces.

Vto, že ovládnu situaci, aniž by mi po

-

třeboval opravdu dodávat jakékoliv jiné

rady. Pak už jen čekal zase on. Ještě

jsem zahlédla koutkem oka, jak se otáčí

zády kjamce. Musí to být šílené jen če

-

kat avědět, že nemůžete udělat vlastně

vůbec nic. Ale opět to vyšlo.

Co se týče emocí, snažila jsem se popsat

to tak, abyste si mohli představit, jak obě

situace byly úplně jiné, na úplně jiných

škálách. Ajak je vlastně neuvěřitelné, že

mě někdo takhle zná apřečte situaci tak,

že se trefí přímo na střed hřebíku.

Jsou to jen dva malé střípky, ale jsou krás

-

ným příkladem té skvělé práce, kterou

Kuba odvádí, nejen na hřišti, ale iběhem

tréninků nebo našich debatních chvil, kdy

se snažíme být lepší než ten den před

-

chozí, podchytit vše, co můžeme ovlivnit

tím nejefektivnějším způsobem… Je to

něco, co rozhodně není vidět na první

dobrou, ale mnohdy jsou to ty nejdůleži

-

tější kousky skládačky.

Doteď vlastně ani nevím, jak něco ta

-

kového mohl vymyslet, ještě vtakto

vypjatých momentech, ale přisuzuji to

jeho neuvěřitelně vytříbenému důvtipu

aempatii. Tomu, že mě dost dobře zná

aže má prostě vždycky kliku. Protože

pro mě ty dvě věty, jsou tak ikonické pro

obě letošní výhry, atak skvěle vlastně

vystihují situace, ve kterých jsme byli, že

to až není možné. Ajsem si jistá, že si je

moje hlava trochu idealizovala, nicméně,

ikdybyste se nad nimi jen pousmáli,

bylo mi ctí vám udělat rohlíček na rtu.

Zdraví vás Sára