ROZHOVOR | David Golc

Zajímá vás, jaká je reálná podoba prostředí, z něhož by měl v budoucnosti povstat

český golfista světové úrovně? Pokud ano, určitě si nenechte uniknout postřehy Davida Golce, který se věnuje dětským golfovým tréninkům ve Slavkově u Brna již déle

než patnáct let.

Vím, že pocházíte ze západních

Čech. Prozradíte, jak jste se do Slavkova u Brna dostal?

Přestože pocházím z Karlových Varů,

s golfem jsem se seznámil v Klášteře Teplá

a v Mariánských Lázních. Zde jsem se

ještě jako amatér potkal na jednom z turnajů s rodinou Resových, kteří mě pozvali

na návštěvu do Slavkova. Moc se mně

tam líbilo, a tak když o něco později přišla nabídka, zda bych nechtěl ve Slavkově

pracovat, dlouho jsem neváhal. Tenkrát

zde působil pouze Martin Bauer a práce

bylo nad hlavu. Že to byla dobrá volba,

o tom svědčí i fakt, že zde působím déle

než patnáct let.

Určitě trénujete i dospělé, ale

osobně vás mám spojeného především s přípravou dětí?

Ano, trénuji i dospělé. Je to o hodně jednodušší. A pozitivní. Protože je výuka něco

stojí, snaží se, a tak je vidět každý týden

nějaký progres. U dětí je to mnohem komplikovanější. Chvíli trvá, než se projeví, kdo

má o golf skutečný zájem a koho jen rodiče na golf odkládají. Už vím, že aby měla

příprava smysl, je potřeba děti co nejdříve

rozdělit a věnovat se jim úměrně cílům, se

kterými se do golfové výuky přihlašovaly.

Za patnáct let už kolem vás musela

projít spousta mladých golfových nadějí. Jak byste zhodnotil současnost?

Mladých zájemců je dnes určitě víc než

třeba před pěti lety, co ale postrádám, je

větší tah na branku, který jsem cítil hlavně

před deseti či patnácti lety. Tenkrát jsem

u žáků cítil větší zájem i cílevědomost

a často jsem je mohl vidět samostatně

procvičovat věci, které jsme se právě učili.

Dnes mám pocit, že děti – ale i rodiče –

očekávají, že se všechno potřebné naučí

v rámci společných tréninků a že už pro

golfový růst není potřeba dělat cokoli navíc.

Co si pod slovy tah na branku

představujete?

Golfových lekcí, i když máte sportovní ambice, je obvykle dostatek. Aby se ale talent

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

prosadil, je potřeba v určitém okamžiku

přitvrdit. Zůstat o něco déle na drivingu,

nepodceňovat kompenzační cvičení, pracovat na fyzičce, učit se relaxovat…

K čemu je jim dokonalý švih, když pak

nezvládnou celou osmnáctku. Tělo jim

postupně ochabuje, podvědomě uhýbá,

aby kompenzovalo únavu, a protože nejsou ani mentálně dostatečně připravení, pochybnosti jim nahlodají techniku

a sen o dobrém výsledku se rozplývá

v nenávratnu.

Možná berou golf jen jako zábavu,

možná jsou limitem peníze?

Ano, většina dětí naštěstí bere golf především jako zábavu. V každé skupině z přibližně dvaceti dětí se ale objeví čtyři až

pět talentů, se kterými má smysl pracovat

a rozvíjet jejich schopnosti formou intenzivního tréninku. Součástí jejich přípravy

pak musí být i specializované kempy

a komplexní sportovní příprava. A peníze?

Limitem jsou a vždy budou. Výkonnostní

golf není otázkou deseti tisíc ročně, ale

spíš šedesáti, možná sto dvaceti.

Kdy je podle vás nejlepší začít?

Netvrdím, že by ti nejmenší hráči ve věku

tři až pět let hrát neměli, ale jde spíš

o hlídací agenturu s jediným cílem, aby se

nikomu nic nestalo. Sice již poznáte, kdo

je šikovnější víc, kdo méně, neznáte ale

ještě jeho orientaci a také vzájemné komunikační kanály jsou dosti omezené.

Osobně jsem přesvědčen, že je ideálem

věk někde mezi šestým a osmým rokem.

Známe již jeho orientaci, dítě rozeznává

levou a pravou stranu a určitě je motoricky i mentálně vyspělejší.

Existují i nějaká rizika?

Myslím, že na prvním místě je přetěžovaní

a pak hned málo trpělivosti. Rodiče často

zapíší dítě do čtyř pěti kroužků a ono pak

jen celý týden sprintuje mezi školou, koníčky a domovem. Navíc všestranně nadaných dětí je málo, a tak když vidí svého

potomka, jak se zpočátku jen kývá a klátí,

nevydrží a zkusí raději něco jiného.

Za velký problém pak musím označit

i mobily. Ve škole ho nesmí používat,

doma mu ho večer seberou, a tak zbývají kroužky, kde při tréninku velmi často

téma mobil, aplikace a hry dominuje.

Svědčí o tom i nováčkova nejčastější první

otázka: Je tu wifi připojení?

Přestože jim telefony zakazujeme, uhlídat

se to nedá, a tak si nedělám iluzi, kolik

času při společných trénincích věnují mobilu a kolik golfové hře. O soustředěnosti

raději ani nemluvím. Když pak sečteme

velký počet řízených aktivit, myslím tím

kroužky a současnou „mobilmánii“, není

divu, že většině dětí – nejraději bych řekl

všem – chybí přirozená pohybová aktivita

– lezení po stromech, míčové hry atd.

Skutečně považujete současné

chytré telefony v rukou dětí za největšího nepřítele?

Určitě mají pozitivní vliv na jejich znalosti.

Když k vám přijde dítě na první lekci, už

má díky youtuberům, aplikacím a hrám

výborné povědomí o tom, co je to úder,

green, par, birdie, znají světové hráče, zatímco my dříve hledali odpovědi na podobné otázky mnohem, mnohem později

a komplikovaněji.

Když jim ale dáme úkol, ať na mobilu najdou třeba správné držení hole, je konec.

Děti nemají rády úkoly, chtějí si na mobilech jen hrát. Protože nechci, aby se jen

koukaly do rozsvícené žárovky, dáváme

jim za úkol psát si poznámky do deníku

tužkou. Jen málokdo dokáže použít víc

než jednoduché věty.

Jaké metody výuky používáte?

Nejsme zde ve Slavkově součástí žádné

školy, ale sledujeme trendy a používáme

výběr toho nejlepšího. Nikoho nekopírujeme, ale když používáte moderní postupy, pracujete všichni velmi podobně.

Jen málo rodičů však ponechává trenérovi

důvěru pro dlouhodobou spolupráci. Výjimky ale existují a jsem za ně vděčný.

Z pohledu trenéra pak vidím největší

prostor pro zlepšování v patování, kterému se věnujeme opravdu intenzivně,

17