VÝBAVA | Stranové rotace
že hrát fade je něco tak ošklivého, jako
mlaskat na banketu u britské královny. A že
existuje hůl, která je zbaví toho stigmatu.
Je to kolosální nesmysl a nečestná manipulace. Ale kdybych to tvrdil jenom
já, tak by to asi nestačilo k tomu, abych
překonal bludy solidně zakořeněné v hlavách rekreačních hráčů. Naštěstí je tu
legenda golfového výzkumu, o kterou
se mohu opřít. Jmenuje se Ralph Maltby
a pochází z USA.
Je významně spojen s historií vývoje golfových holí a s výzkumem fyzikálních faktorů golfového vybavení za uplynulých
48 let. V roce 1969 začal jako inženýr vývoje ve firmě Spalding a působil jako poradce ve firmách Maxfli, Tommy Armour
a dalších. V roce 1976 založil vlastní firmu
GolfWorks, která má pobočky v USA
a v Kanadě a věnuje se výzkumu fyzikálních vlastností holí a jejich výrobě. Rovněž
je vynálezcem metody přesného výpočtu
míry tolerance golfových holí zvané Maltby Playability Factor (ralphmaltby.com/
what-is-mpf/).
Co tento guru v oblasti chápání vlastností
golfových holí míní o holích s vestavěným draw? „Problém s takzvanými drawbiased holemi začíná tím, že významná
část hmotnosti je posunuta k patce hole
a těžiště je posunuto směrem ke krčku.
Abychom pochopili problematičnost podobných manipulací, je nejprve nutno
vymazat z našich hlav blud, že přesun
hmotnosti k patce nebo ke špičce hole je
legitimní a efektivní způsob, jak ovlivnit
stranovou křivku letu míčku.
Nabídka holí s vestavěným draw vychází
z předpokladu, že posunutí těžiště více
ke krčku hole vytváří automatickou tendenci hrát draw. Teoreticky se zdá, že by
to mohla být pravda, ale v praxi to nefunguje, protože výsledný let míčku je rovněž
ovlivněn charakteristikou individuálního
švihu a dráhou hlavy hole a jejím úhlem
vůči míčku v okamžiku kontaktu.
Ve skutečnosti je křivka letu míčku z 98 %
definována dráhou hlavy hole na cestě
k míčku a úhlem jejího kontaktu. To jediné, co můžeme vědecky říci o holích
s vestavěným draw, je, že golfista má
podstatně vyšší pravděpodobnost zahrát
s takovou holí doleva nebo doprava od
ideální osy rány. Takto zmanipulovaná hůl
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
je totiž méně stabilní ve stranovém chování během úderu míčku.“
Stručně lze zrekapitulovat výsledek
jeho výzkumů takto:
1. Na eventuální ovlivnění stranové křivky
letu míčku prostřednictvím manipulace těžiště zbývají jen 2 % pravděpodobnosti, protože 98 % křivky letu míčku je definováno
součtem dráhy hole na cestě k míčku a jejím úhlem vůči míčku v momentu kontaktu.
2. Golfista, který si nechal vsugerovat,
že jeho fade je něco ošklivého a koupil
si hole s vestavěným draw, „získává“ ve
skutečnosti pouze podstatně nižší pravděpodobnost zahrát solidní ránu, protože
hůl s manipulovaným těžištěm je méně
stabilní než hůl neutrální. Zvyšuje se pak
procento chyb na obě strany.
VLASTNÍ HOŘKÉ ZKUŠENOSTI
Po celou svou dlouhou golfovou dráhu
jsem měl spíše sklon hrát draw než fade,
takže mne nikdy ani nenapadlo vyhledávat hole s vestavěným draw. Jenomže
tato manipulace již natolik „zamořila“ golfový průmysl, že si golfisté snadno koupí
hole se silným draw-bias, aniž by to bylo
kdekoliv výrobcem deklarováno.
Tak jsem si před časem koupil hybrid od
jedné z největších světových firem. Byl to
můj první hybrid a očekával jsem, že se
naplní sliby golfových publicistů o snadnosti hry ve srovnání s dlouhými železy.
Ovšem to se nepotvrdilo. Ve skutečnosti
jsem hrál hybridem takové hooky, že to
připomínalo házení bumerangu. Míček se
stáčel doleva tak prudce, že to vypadalo,
jako by se mohl vrátit zpátky.
Byl jsem z toho zoufalý. Člověk přece nezahodí drahou hůl. (I když by to měl udělat!) Obvyklá reakce zodpovědného jedince
je, že se snaží s tím ďábelským nástrojem
naučit hrát. A to je okamžik naprosté destrukce spolehlivého golfového švihu!
Začal jsem se učit, jak zamezit divokým
hookům s hybridem tím, že v okamžiku
kontaktu zablokuji ránu a uměle zamezím
přirozenému zavření hole. Sice jsem tímto
způsobem zahrál pár poněkud slušnějších
ran hybridem, současně jsem si však tímto
nešvarem kontaminoval celý švih natolik,
že rány ostatními holemi jsem vyhazoval
pro změnu brutálně doprava.
Procitl jsem asi před třemi lety, když jsem
nabídl onen fatálně hookující hybrid manželce, která je typickým příkladem rekreační
golfistky s přirozenou trajektorií mezi fadem a slicem. Ovšem tento zmanipulovaný
hybrid zahrála od první rány do děsného
hooku. A následoval zmatek a kontaminace
jinak spolehlivého švihu. Pak jsem konečně
ten krám postavil v pracovně na hanbu do
kouta a koupil si dřeva a hybridy od firmy
vyrábějící tradičně ty nejneutrálnější hole.
Od první rány jsem byl nadšen. Ovšem
příběh má ještě lepší pointu. Po skoro
celé čtyři roky v Chile jsem hrával pravidelně s mým kolegou z japonské ambasády. Už při první hře jsem si všiml, že
japonský kamarád má v bagu stejný hybrid, který málem zničil můj golf. A fascinovaně jsem pozoroval, jak po ráně jeho
míčky opouštějí hranice hřiště na levé
straně. A nejen to. Také mu to kontaminovalo švih a blokoval rány i jinými holemi,
takže je pro změnu vyhazoval doprava.
Podělil jsem se s ním o svůj příběh a příští
týden už měl v bagu drajvr, trojku dřevo
a dva hybridy od oné tradicionalistické
firmy, která dosud vyrábí hole neutrálně
vyvážené. Od té doby se jeho švih uzdravoval s každou partií. Ze svalové paměti
se mu postupně vytrácel nepřirozený zlozvyk způsobený holí se zmanipulovaným
těžištěm, holí s vestavěným draw.
POSLEDNÍ SHRNUTÍ
Podle Ralpha Maltbyho jsou hole
s vestavěným draw méně stabilní
a praxe jejich funkčnost nepotvrzuje.
Hole s vestavěným draw vám přinesou
několik výsledků. Rychle a snadno ztratíte
jistotu ve švihu. Nikdy se s nimi nemůžete
naučit normální švih a tím méně s nimi
dospějete ke „svatému grálu“ tvarování
ran na obě strany.
47