Page 28
ROZHOVOR | Marek Nový
26
|
GOLF
Lítost ani zášť necítím. Jo, byla to část
mého života, a když se ohlédnu zpátky,
tak neskončila tak, jak bych si představo-
val. To bych musel vyhrát major, aby to
skončilo podle mých představ. (smích) Ta
šance ale byla hodně malá. V minulosti
jsem si říkal, že do 17 let jsem chtěl být
v NHL, do 27 jsem chtěl hrát na PGA Tour.
Ani jedno se nepovedlo a obojí bylo asi
stejně nedosažitelné, i když v golfu jsem
byl o trochu blíž. Spousta lidí se mě poz-
ději ptala, proč jsem to ještě nezkusil, ale
už to prostě nešlo.
I tak jste se zapsal do historie čes-
kého golfu, protože jste první hráč,
který získal kartu na Challenge Tour
vlastními silami. Co bylo těžší – zís-
kat ji, nebo udržet?
Mně se nepovedlo ji udržet, takže z tohoto
pohledu udržet. Jedním dechem ale do-
dávám – a říkal jsem to už i dřív – kdybych
hrál jako v období, kdy jsem kartu získá-
val, tak bych si ji udržel. Ale já tak bohužel
nehrál. Všechno bylo horší. Včetně prů-
měrného skóre, měnila se hřiště, bylo víc
cestování… Kdyby… Na to se ale nehraje.
Postoupil jsem o ligu výš, takže mi nasko-
čilo do hlavy, že se musím ještě hodně
zlepšit. Možná jsem to tehdy i překombi-
noval s tréninkem a roli sehrál i fi nanční
faktor. To ale patří do jednoho pytle.
Už to zaznělo, na „kdyby“ se ne-
hraje. Ale s tím, co dnes víte, změnil
byste něco v první sezoně?
Určitě bych nejel na první turnaj do Keni.
Vyšlo to strašně draho, ale během zimy
nebylo kde jinde hrát. Všechno jsem
platil, ale neudělal jsem cut a hodně to
štíplo. Tehdy jsem ale nemohl nejet. Bě-
hem zimy byly jen dva turnaje na Chal-
lenge Tour, jeden v Keni a jeden v Indii.
Ptal jsem se kluků a ti mi řekli, že Indie je
šílená, Keňa o trochu lepší. Tak jsem jel
do Keni. Tehdy to ale nebyla otázka, zda
jet, nebo ne, ale začít hrát novou sezonu.
Dnes s odstupem času vidím, že bylo
lepší nejet.
Ve své premiérové sezoně jste ode-
hrál na Challenge Tour dvanáct tur-
najů, ale jen jednou prošel cutem.
Nezačal jste už tehdy přemýšlet o ji-
ných možnostech?
Ne, ne, chtěl jsem hrát. Neuvažoval jsem
o konci. Jo, nebylo to ideální, když znovu
spadnu, ale říkal jsem si, že projdu zpátky
přes Q-School. Nebral jsem to jako úplnou
tragédii. Byl jsem rád, že jsem to zkusil,
že jsem tam hrál. Kolem mě byla spousta
lidí, kteří dopadli podobně jako já. Ale sa-
mozřejmě i lidi, kteří se udrželi a hrají po-
řád. A třeba i mnohem výš.
Nebylo vám líto, že v době nouze
vám chyběla jakákoliv podpora od
federace nebo od PGA?
No, bylo. Ale z dnešního pohledu to pro-
stě beru tak, že si hráč musí sehnat pe-
níze sám.
Jak jste peníze sháněl?
Zpočátku sám. A když jsem potom měl
manažera, nebylo to bohužel lepší. Bylo
to dobré akorát v tom, že jsem se tím ne-
musel zabývat sám. Lidé, kteří mně tehdy
fi nančně pomáhali, to byli spíš kamarádi,
kteří mi fi nančně pomohli. To ani nebyl
sponzoring, ale mecenášství. Dal jsem
si sice jejich reklamu na tričko, ale jim se
byznysově nic nevracelo. Zásadní bylo, že
jsem tehdy nehrál dobře. A jak mizely pe-
níze, dostával jsem se pod stále větší tlak.
To mojí hře příliš nepomáhalo.
Kdy přišla ta chvíle, ten zlom, kdy
jste si řekl: končím se sny vyhrát na
PGA Tour a budu se golfu věnovat
dál, ale jinak?
Vím docela přesně, kdy ten zlom nastal.
Tu situaci si pamatuji. Po své první sezoně
na Challenge Tour jsem to ještě dva tři
roky zkoušel. Ve druhé sezoně jsem sice
nebyl členem Challenge Tour, neměl jsem
žádnou kategorii, ale v rámci spolupráce
s Petrem Dědkem a GPA jsem získal ně-
jaké pozvánky na turnaje. Výsledky ale
byly mizerné. Někde na turnaji v Dánsku
jsem si tehdy koupil colu a jel jsem domů.
Přijel jsem domů a neměl jsem nic. Řekl
jsem přítelkyni: Jsem doma, hele dobrý,
ale jestli chceš jít na večeři, musíš ji zapla-
tit ty. A tehdy jsem skončil. To vím napro-
sto přesně.
Kdy to bylo?
Bylo to dva roky potom, co jsem vybojo-
val kartu na Challenge Tour. V roce 2013
jsem hrál Challenge Tour, další rok jsem
hrál ještě na pozvánky, pak jsem byl ještě
zimu a sezonu v Prague Golf Teamu a pak
už jsem defi nitivně skončil. Navíc na konci
se přidalo ještě zranění, takže bylo jasné,
že končím.
Bylo těžké v hlavě přehodit, že ten-
hle golfový sen se nenaplní a musím
dělat něco jiného?
Těžké to bylo v tom, že jsem měl za se-
bou období, kdy jsem do něčeho dal
úplně všechno, a ono to nakonec nevy-
šlo. To bylo těžké. Ale z pohledu mého
rozhodnutí skončit to byla vlastně velká
úleva. Nebyl to konec takový, že už bych
vůbec nehrál. Pořád jsem se snažil ještě
dva tři roky hrát a bojoval o to, abych
se ještě vrátil, ale když se na to dívám
zpětně, už tam nebyl ten drajv, ten oheň.
V těch nejlepších letech, když jsem přišel
na driving, tak jsem ho prostě sežral, bušil
jsem do míčků, dokud to nešlo, jak jsem
chtěl. Pak už to takové nebylo.
Jak vypadal přerod Marka Nového
z hráče v trenéra?
Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím
v rámci svého hraní netrénoval lidi, nebo
ne nijak ofi ciálně a vážně, začínal jsem
úplně od začátku. Využíval jsem tak tro-
chu svoje v golfu známější jméno, abych
získával klienty, ale nebylo to tak, že jsem
oznámil, že budu trénovat a všichni zá-
jemci okamžitě přiběhli s tím, že u mě
chtějí trénovat. Takhle to nebylo. Klienty
jsem sbíral pomalu a snažil se svou práci
dělat tak, abych byl vidět. Odjakživa jsem
využíval web, spolupracoval s časopisy
a snažil se zviditelnit.
Snažím se hráčům co nejvíc všechno zjednodušit
a zároveň je vyvést z různých golfových mýtů
a fám, kterých je v tréninku strašně moc.
A většinou hráčům škodí. Odhalovat mýty
a zjednodušovat cvičení, o to se snažím, protože
klasický golfista nemá moc času trénovat.