Page 43
WWW.CASOPISGOLF.CZ
41
ROZHOVOR | Martina Fulínová
Asi nemůžu začít jinak než otázkou,
jak jste dostala ke golfu?
Z mého pohledu náhodou. Pocházím se
Šilheřovic, z negolfové rodiny, nicméně
bydleli jsme asi 200 metrů od první jamky
naproti klubovně. No a tehdejší předsed-
kyně oddílu golfu, nadšená golfi stka a bý-
valá basketbalistka Blanka Malá udělala
na ZŠ v Šilheřovicích nábor do golfového
oddílu TJ NHKG Ostrava. Zeptala jsem se
doma, jestli můžu, a zkusila jsem to. Do-
konce si pamatuji i přesné datum, kdy
jsem poprvé držela v ruce golfovou hůl.
Bylo to 6. července 1981 na celostátním
týdenním soustředění mládeže, které se
pravidelně v Šilheřovicích konalo až do
roku 1989. Byli tam úplní začátečníci i po-
kročilí hráči, které vedli amatérští trenéři
nebo rodiče dětí, kteří golf hráli.
Čím vás golf chytil?
Asi tím, že jsme tam měli skvělou partu
dětí. A taky tím, že jsem to měla doslova
za humny. To je pak všechno jednodušší.
O té první ráně, po níž míček pa-
rádně letí, to nebylo?
Přiznávám, že takový moment nemám.
Ale bavilo mě to. Rodiče pro mě od
kamaráda půjčili tři hole – patr, sedmičku
a pětku železo – a s tím jsem hrála ce-
lou první sezonu. V oddíle se o nás starali
manželé Cieslarovi, paní Cieslarová tréno-
vala holky a pan Cieslar kluky. Měli jsme
tréninky jednou týdně. Byl to právě pan
Cieslar, který se o vznik golfového hřiště
v Šilheřovicích jednoznačně zasloužil, ač-
koliv bydlel v Českém Těšíně.
Jak vypadaly tehdejší turnaje
a soutěže?
Hrálo se hodně na klubové bázi. Vlastně
každý víkend. Když jsem mohla, hrála jsem
nějaký turnaj. Tehdy byly celostátní turnaje
jen mistrovství na rány, na jamky a juni-
orka. A ještě pár tzv. křížkových turnajů,
které se počítaly do celostátního žebříčku.
Když jsem začala v roce 1981, byly u nás
tři osmnáctky a pět devítek. Čtvrtá osm-
náctka, kterou byl Karlštejn, se otevřela až
v roce 1994. Hrály se ale různé zábavné
formáty. Pamatuji si například turnaj s ná-
zvem „Velikonoční eklektik“. Byl to dvou-
kolový turnaj, hrálo se v sobotu a v ne-
děli a zapisoval se vždy ten lepší výsledek
z obou dní na jamce. Takže když jste to na
některé jamce v sobotu zmastili, mohli jste
to druhý den opravit. Většinou to dopadlo
tak, že to člověk zmastil ještě víc.
Napadlo vás v té době, že se pro vás
golf stane nejen vášní, ale i prací na
celý život?
Ne, to nenapadlo. Vůbec ne. Neměla jsem
žádné rodinné vzory, ale během let jsem
Dáma s inventárním číslem 002:
Golf mě stále baví,
i když je hodně jiný
Zažila pět prezidentů České golfové federace, od Hanuše Goldscheidera přes Milana
Veselého, Jana Jenčovského, Zdeňka Kodejše až po současného Vratislava Jandu.
V době, kdy začala na federaci pracovat, byla tehdy v Česku tři osmnáctijamková
hřiště a pět devítek. Dnes je jich více než stovka. Sama o svém působení s nadsázkou
říká, že vlastní inventární číslo 002. Prostě déle služebně sloužící osobu v České gol-
fové federaci nenajdete. Martina Fulínová, a o ní je řeč, je stálicí na české golfové
scéně. Povídání s ní bylo zajímavou i příjemnou sondou do českého golfu.
Neměla jsem žádné rodinné vzory, ale během let
jsem postupem času poznávala nové lidi
a prostředí, které bylo skvělé. Golfová společnost
byla tehdy malá a až na výjimky v ní byla drtivá
většina těch, kteří hráli golf, protože ho měli rádi.
Nikdy mě ale nenapadlo, že mě golf bude držet
dalších čtyřicet let a že se propojí i s mou prací.