Page 38
36
|
GOLF
ROZHOVOR | Luboš Klikar
od nich. Myslím, že k nominaci do Liver-
poolu mně hodně pomohla i několikaletá
práce v Championship Committee EGA
a Amateur Status Committee R&A. A sa-
mozřejmě trocha štěstí.
Jak si člověk nominaci na takový
turnaj vyslouží?
Odpověď neznám. O tento turnaj je ve
světě rozhodčích obrovský zájem a není
snadné se na Open dostat. Jednou nebo
dvakrát jsem šéfům R&A v minulosti řekl,
že bych měl o pískání na Open zájem,
ale pokaždé jsem dostal vyhýbavou od-
pověď ve smyslu promiň, ale my už ob-
sazujeme Open, které se bude hrát za
dva tři roky… Bylo mi to trochu líto, ale
tím to pro mě skončilo. A zčistajasna loni
v únoru přišla pozvánka do Royal Liver-
pool. Byl jsem nadšený, splnil se můj sen.
Obratem jsem účast potvrdil, vzal jsem si
na týden od 17. července dovolenou, se-
hnal letenky a těšil se.
Nakonec jste ale na Open
málem nejel?
Co čert nechtěl, v polovině dubna se
ozvalo pravé koleno. Docela drsným způ-
sobem. Nemohl jsem se na nohu ani po-
stavit, natož chodit. A rozhodčí pozvaní
na Open nemají žádné kárky, jsou to „wal-
king referees“. Navíc jsem R&A v únoru slí-
bil, že bude-li třeba, obejdu za den i dvě
osmnáctky. V dubnu už bylo všechno
jinak. Obejít hřiště dvakrát za den ne-
přicházelo v úvahu. Spíš jsem přemýšlel,
jestli vůbec do Anglie pojedu. Zvažoval
jsem i možnost, že R&A nejpozději na
konci června oznámím, že na Open ne-
přijedu a že si musí za mě sehnat náhrad-
níka. Asi bych byl první člověk na světě,
kdo by musel vzdát nominaci rozhodčího
na tento turnaj…
To se ale naštěstí nestalo…
Nakonec to dopadlo, ale byl to boj!
V květnu už jsem začínal být lehce
nervózní, neboť jsem pořád nebyl
schopen chodit a doktoři mně nebyli
s to pomoci. Léčili mě, ale koleno se
nelepšilo. Ušel jsem s bídou padesát
metrů za den. A potřeboval jsem cho-
dit deset dvanáct kilometrů za den!
Nakonec mně asi nejvíc pomohl fyzio-
terapeut z golfového resortu v Mladé
Boleslavi Franta Klapač. Když mě viděl
pajdat při juniorce, která se v Bole-
slavi vloni hrála, zeptal se, co se děje.
Řekl jsem mu, co mě trápí a oč asi bo-
hužel přijdu. Klid, odpověděl, přijď ke
mně dvakrát třikrát na terapii a budeš
chodit. A vážně to tak bylo! Po třech
návštěvách Mladé Boleslavi jsem mohl
v půlce července odletět do Liverpoolu
a Open jsem si užil. Sice jsem tam paj-
dal, a pajdám dodnes, ale hřiště jsem
dokázal každý den obejít.
Jak vypadal samotný turnaj?
Bylo to fantastické, opravdu mimořádná
zkušenost a zážitek. Už příprava na tur-
naj s dalšími rozhodčími stála za to. Měl
jsem i docela dobré fl ighty, ale samo-
zřejmě jako nováček jsem ty největší
hvězdy dostat nemohl. Na startu si říkáte
klid, hlavně ne hned nějaký složitý ruling
na prvních jamkách... Člověk pravidla sice
zná, ale znejistit vás dokáže atmosféra,
davy diváků, stovky televizních kamer
a taky spousta konstrukcí na hřišti, které
se „dostávají do hry“. Tribuny pro diváky,
televizní věže nebo pevné kovové ploty.
Všechno to jsou dočasně nepohyblivé zá-
vady a úlevy od nich řeší místní pravidlo,
ale není to úplně jednoduché. Spousta
hráčů, ale i rozhodčích se aplikace to-
hoto místního pravidla obává a je ráda
za každou drop zónu, která složité situ-
ace umí elegantně vyřešit. Mně osobně
trochu zaskočily pevné kovové ploty.
Hlavně tím, že mezi nimi nebyly žádné
průchody nebo že neměly žádné části,
které by bylo možné otevřít. Když hráč
zahrál za plot, musel ho přelézt. Nejen
on, ale i jeho nosič. Často s bagem na
zádech… No a přes plot občas musel
i rozhodčí, což jsem si s mým bolavým
kolenem neuměl až do začátku turnaje
moc představit.
Povídejte…
Jedním z hráčů v mém prvním fl ightu se
šťastným číslem 13 byl Američan Sam
Burns, který později startoval v Ryder
Cupu v Římě. Hned na jedničce poslal
drajv hodně doleva až na 18. jamku. Sa-
mozřejmě za bytelný kovový plot. Vyře-
šit beztrestnou úlevu nebylo nijak složité,
jeho míč naštěstí ležel do čtyř holí od
plotu a mohli jsme komunikovat přes něj…
Nejtěžší bylo udělat koridor ve špalíru di-
váků, aby hráč mohl hrát druhou ránu na
green. Sotva odehrál, už na mě mával
jeho spoluhráč Chris Kirk. Nebyl si jist, zda
jeho míč leží na greenu a zda ho může po
omarkování beztrestně zvednout a očis-
tit. Hranice mezi foregreenem a greenem
byla v tom místě opravdu nejasná. Po roz-
hodnutí, že míč leží na greenu, jsem si
řekl, půjde-li to takhle dál, tak si ten den
opravdu užiju. A začal jsem rychle pře-
mýšlet, jaké nástrahy čekají na levé straně
dvojky a za greenem. Naštěstí se hra zklid-
nila a další ruling přišel až na pětce…
Musel jste někdy vysvětlovat
své rozhodnutí?
Ano. Vzpomínám si například na situaci
na úplně poslední jamce ve fi nálovém
kole. Šel jsem s dvojicí Thomas Pieters
a Joost Luiten. Po delším čekání na fer-
veji osmnáctky Thomas zahrál hodně
nepovedenou ránu trojkou dřevem do-
prava směrem k autu. Aniž by řekl slovo,
spustil další míč a odehrál ho doleva
k divácké tribuně. Vydali jsme se do-
předu. Jeden z maršálů na pravé straně
jamky signalizoval, že míč v autu není,
ale Thomas šel rovnou ke druhému míči.
Jeho nosič mně vzápětí potvrdil, že Tho-
mas hrál nový míč a že s ním bude po-
kračovat. Poté, co odehrál pátou ránu
na green, zvedl jsem jeho první míč
z rafu asi půl metru od autové čáry. Do
tří vteřin jsem ve vysílačce slyšel otázku:
Luboši, proč zvedáš ten míč, když není
v autu? Odpověděl jsem, že hráč nehrál
provizorní, ale nový míč, takže ho zved-
nout můžu. Samozřejmě mě překvapilo,
co Thomas udělal, ale pravda je, že ani
Golf se hraje v přírodě, v různých klimatických
podmínkách, v různém prostředí, takže mohou
nastat i nejneuvěřitelnější scénáře. Ale pořád platí,
že sporné případy by se měly řešit podle práva
slušnosti se zohledněním všech okolností.