Page 44
42
|
GOLF
ROZHOVOR | Martina Fulínová
postupem času poznávala nové lidi a pro-
středí, které bylo skvělé. Golfová společ-
nost byla tehdy malá a až na výjimky v ní
byla drtivá většina těch, kteří hráli golf,
protože ho měli rádi. Nikdy mě ale nena-
padlo, že mě golf bude držet dalších čty-
řicet let a že se propojí i s mou prací. Tím,
jak jsem se jako mladá zlepšovala a golfi stů
ještě nebylo tolik, se mi otevřely i dveře vý-
konnostního golfu a od svých osmnácti až
do sedmadvaceti let jsem devět let repre-
zentovala a jezdila i po světě.
Vybavíte si nějaký výsledek nebo
okamžik z té doby, kterého si hodně
ceníte?
Vybavím. V roce 1997 jsme na mistrov-
ství Evropy družstev žen ve Finsku hrály
dvoukolovou kvalifi kaci na rány, která
rozhodovala o nasazení družstva do jam-
kové části. První kolo jsem zahrála 3 nad
par, druhé jsem dokonce ještě vylepšila,
došla jsem jej v paru a skončila jsem na
23. místě mezi jednotlivci. Při sedmnácti
týmech po šesti hráčkách to byl můj nej-
lepší výkon. Sice se nám jako týmu úplně
nedařilo a bojovaly jsme s domácími Fin-
kami o to, zda budeme předposlední,
nebo poslední, ale na mě byl rozhodující
bod v jamkové dvouhře, abychom je po-
razily. Povedlo se mi to až na poslední
osmnácté jamce a byl to neuvěřitelný
moment.
Nepřemýšlela jste o profesionální
golfové dráze?
Ne, nepřemýšlela. Nějak ani nevím proč.
Možná proto, že jsem studovala, hrála
jsem v amatérské reprezentaci, a pokud
bych se stala profesionálkou, skončilo by
to. Navíc po škole jsem dostala nabídku,
abych nastoupila na full time do federace.
Nikdy předtím tam taková pozice nebyla.
Do té doby to byla vždycky nějaká práce
na půl úvazku, ale tím, jak se agenda roz-
růstala, vznikla tahle pozice. Měla jsem
o čem přemýšlet. Znamenalo to pro mě
především jít do Prahy.
To bylo to zásadní dilema?
Asi ano. Znala jsem sice prostředí od
svých jedenácti let, ale i tak to byl krok do
neznáma. Ale řekla jsem si, že to zkusím.
Byla to ode mě taková malá emigrace.
Přiznávám, že začátek nebyl jednoduchý.
Když někoho vytrhnete z jeho prostředí,
přesunete ho 400 kilometrů daleko, po
škole, z Ostravy, kde jsem absolvovala
všechny tři školy včetně vysoké, tak je to
docela velký zlom v životě.
Věděla jste, do čeho jdete, nebo to
pro vás byl takříkajíc nepopsaný
list?
Jednoznačně nepopsaný list. Něco už
bylo dané a fungovalo, jiné věci se ro-
dily za pochodu. Měla jsem na starosti
veškerou agendu, komunikaci s kluby,
se členy výboru ČGF, přidala se k tomu
například i korespondence s EGA a R&A,
kterou jsem dělala pro tehdejšího prezi-
denta federace Hanuše Goldscheidera.
Tehdy se faxovalo, maily nebyly. A pan
Goldscheider chtěl být hodně aktivní
a v kontaktu s golfovými autoritami.
A také byl.
Zmínila jste, že šlo o první placenou
funkci na plný úvazek. Vzpomenete
si na svůj první plat?
Jestli se nepletu, tak to bylo 6 500 korun.
Ptát se, jak se během vašich let
na federaci změnil golf u nás, to
by bylo asi na dlouhé povídání.
Ale zkuste vybrat něco podle vás
zásadního?
Změnilo se toho opravdu moc a bylo by
to na hodně dlouhé povídání, jak říkáte.
Spíš řeknu to, v čem se zase až tolik ne-
změnil. Z mého pohledu, jak golf chytil
v devadesátkách tu nálepku sportu pro
bohaté a movité, tak ji ještě stále neztra-
til. Přestože se o to snaží spousta lidí,
klubů i hřišť a snaží se stále přitáhnout
nové zájemce o golf. Třeba tím, že golf je
sportem pro celou rodinu.
A je sportem pro celou rodinu?
Ano, je, ale jen v případě, že nejste gol-
fovým turistou. Když hrajete na svém
hřišti, případně na okolních hřištích, kde
máte zvýhodněné fee v rámci spolu-
práce hřišť v okolí, kde zaplatíte roční
fíčko, můžete tam hrát neomezeně
a odehrajete tam x her, potom lze říct,
že golf není drahý sport. Jakmile za-
čnete být golfovým turistou a chcete
poznat tohle, ještě tohle a další hřiště,
musíte k tomu připočíst cesty, případně
hotel, stravu, to už je drahé. Ale na dru-
hou stranu, když vyrazíte na hory lyžo-
vat, tak se ceny za permanentky, jídlo,
pití a ubytování nejen u nás, ale i v za-
hraničí vyšplhaly hodně vysoko. Zalyžu-
jete si, ale stojí to hodně. Klubový golf
nemusí být až tak fi nančně náročný
sport. A vybavení, pokud nejste vybíravý,
vydrží dlouho.
Zažila jste pět prezidentů. Jací byli?
Každý jiný. Rozhodně bych nechtěla ani
jednoho z nich pomlouvat. Každý byl
v nějaké a trochu jiné době a každý určitě
udělal pro golf maximum.
Kdybyste tedy u každého z nich
měla vybrat nějakou vlastnost, do-
vednost, schopnost…
S panem Goldscheiderem to byly nezapo-
menutelné zážitky. Byl to boží člověk s vel-
kým srdcem pro golf. A byl u golfu už v še-
desátých a sedmdesátých letech a snažil se
Práce pro ČGF Martinu Fulínovou stále naplňuje.