SVĚTOVÝ GOLF | Masters

nejvýznamnější – US Open, The Open,

US Amateur a British Amateur.

Víc už dokázat vlastně nešlo, Bobby Jones

se tedy rozhodl sportovní kariéru ukončit a porozhlédnout se po něčem jiném.

Od golfu ale neutekl, dal se dohromady

s druhým klíčovým člověkem pro vznik

Masters, investičním bankéřem Cliffordem

Robertsem. Ten, ač původně z chudé

rodiny v Iowě, se dokázal vypracovat na

vlivného podnikatele a nápad založit golfový klub se mu zalíbil. Nepředstavujte si

První ročník později legendárního turnaje

se konal hned o rok později, v o něco dřívějším termínu, konkrétně od 22. do 25.

března 1934, zatím také pod trochu krkolomným názvem Augusta National Invitation Tournament. Podle pamětníků se ale

od samého počátku turnaji neformálně

říkalo Masters a oficiálně si tohle pojmenování osvojil už od roku 1939.

Ale zpět k prvnímu ročníku, ten vyhrál

domácí golfista Horton Smith, pro kterého šlo o první velký titul kariéry, ačkoli

Hřiště Augusta National má pro mě charakter,

výjimečnost a osobitost. Je to jedno z mála hřišť,

které skrývá na každé jamce dvě hry v jedné: tu

první – dostat míček na green a tu druhou –

dopravit ho pak až do jamky.

žádné stárnoucí seladony, Bobbymu Jonesovi bylo sotva třicet a jeho partner také

ještě ani nedovršil čtyřicítku.

Když si přijeli prohlédnout někdejší

ovocné sady v Augustě, byli nadšeni.

„Dokonalé! Jako by tohle místo celé roky

čekalo, až někdo přijde a postaví tady

konečně golfové hřiště!“ prohlásil prý Jones. Pro jeho vybudování si ambiciózní

dvojice najala Dr. Alistera Mackenzieho,

legendu mezi golfovými architekty, jehož životní příběh by sám o sobě vydal

na knihu.

Narodil se nedaleko anglického Leedsu,

původní profesí byl chirurg, ale proslavil

se právě designováním golfových areálů. Vytvořil jich na padesát, nejslavnější

z nich jsou hlavně tři – kalifornský Cypress

Point Club, australský Royal Melbourne

Golf Club a… právě Augusta National.

Otevíralo se v prosinci 1932, například

slavná klubovna ale vznikla mnohem dřív,

od roku 1854 totiž sloužila jako dům jistého Dennise Redmonda, a jen tak mimochodem je údajně považována za vůbec

první betonovou stavbu na americkém

Jihu. Opravdu slavnostní zahájení provozu

se vším všudy naplánovali zakladatelé na

polovinu ledna 1933 a pojali jej opravdu

velkoryse, součástí pozvánky byla třeba

i soukromá party na speciálním vlaku

společnosti Atlantic Coast Line Railroad,

který hosty z jiných míst Ameriky na akci

dopravil.

8 | GOLF

jinak nasbíral třicet vítězství na PGA Tour.

Z Augusty si odvezl 1 500 dolarů, celková

částka na odměny činila pět tisíc.

A zúčastnil se i spoluzakladatel a hostitel turnaje Bobby Jones, který už jinak

soutěžní golf nehrál, s výsledkem deset

ran za vítězem dělil třinácté místo. Důležité je také připomenout, že první rok

se na Masters hrálo hřiště v opačném pořadí než nyní: na řadu tedy nejprve přišly

dnešní jamky deset až osmnáct a poté

současná první devítka. Stávající formát

se ale zavedl hned při druhém ročníku

a platí dodnes.

Určitě se nedá říci, že by nový turnaj na

americké golfové mapě úplně zapadl,

koneckonců jméno Bobbyho Jonese

bylo pořád dostatečnou reklamou. Živé

vstupy ze hřiště vysílalo CBS Radio, pro

které se jednalo o teprve druhou akci

podobného druhu, a zahrát si přijeli ti

nejlepší, pořád ale nešlo o zájem srovnatelný s dneškem.

To už tak docela neplatilo o druhém ročníku, který proslul hlavně mimořádnou

ranou pozdějšího vítěze, slavného Gene

Sarazena. Ten totiž zahrál na pětiparové

patnáctce albatros (tehdy se mu říkalo

double eagle), tedy druhou ranou přímo

do jamky. Trefa z více než dvou set metrů

mu zázračně zajistila dodatečné play-off

proti Craigu Woodovi, mimochodem témuž hráči, který skončil druhý i rok předtím za Smithem. Sarazen rozstřel vyhrál,

smolař Wood se dočkal vítězství v Augustě až v roce 1941.

Právě Sarazenova málokdy vídaná rána

byla pro turnaj skvělou reklamou – psalo

se o ní vzletně jako o „golfovém úderu,

který slyšel celý svět“ a rád na ni pochopitelně vzpomínal i její autor. „Je ovšem

pravda, že kdybych další den nevyhrál

play-off, nejspíš by neznamenala nic,“ připomněl Sarazen a dodal také, že ze všeho

nejvíc si vážil ještě jedné věci. „Že ji na

vlastní oči mohli vidět jak Walter Hagen,

tak Bobby Jones,“ vyznal se z obdivu ke

svým slavným předchůdcům.

Při třetím ročníku získal svou druhou výhru Horton Smith, jehož výkon napodobil

až o několik let později neméně slavný Byron Nelson. „Hřiště Augusta National má

pro mě charakter, výjimečnost a osobitost. Je to jedno z mála hřišť, které skrývá

na každé jamce dvě hry v jedné: tu první

– dostat míček na green a tu druhou –

dopravit ho pak až do jamky,“ řekl Smith

– a tahle slova by asi podepsali i všichni

jeho následovníci.

Na další ikonický znak Masters došlo

v roce 1940, kdy hlavní klubový profesionál v Augustě Ed Dudley navrhl obléci

všechny kedíky do charakteristických

bílých overalů – zvyk, který se s úctou

a oblibou dodržuje dodnes. O rok později hřiště položilo podzemní kabely pro

předávání skóre jednotlivých hráčů a klub

reagoval také na válečné události, takže

v roce 1942 zřídil driving range a cvičný

green pro potřeby nedaleké vojenské

posádky.

Boje na světové frontě ale zesílily natolik,

že se turnaj v letech 1943 až 1945 nekonal. Klub byl uzavřen a jeho ferveje dokonce – zní to trochu jako svatokrádež

– sloužily během těchto let jako pastviny

pro dobytek a krocany. O to slavnější byl

návrat v roce 1946, který nepřekazily ani

komplikace s organizací, nedostatek ubytovacích kapacit a nezvykle nízký počet

hráčů. U osmnáctého greenu vyrostla

první věž pro fotografy, kteří mohli zvěčnit nečekaného vítěze Hermana Keisera.

Přelomový byl co do tradic také rok 1952,

kdy se v Augustě poprvé konala dnes už

neodmyslitelná společná večeře šampionů. K zavedení inspiroval zakladatele