SVĚTOVÝ GOLF | Masters
nejvýznamnější – US Open, The Open,
US Amateur a British Amateur.
Víc už dokázat vlastně nešlo, Bobby Jones
se tedy rozhodl sportovní kariéru ukončit a porozhlédnout se po něčem jiném.
Od golfu ale neutekl, dal se dohromady
s druhým klíčovým člověkem pro vznik
Masters, investičním bankéřem Cliffordem
Robertsem. Ten, ač původně z chudé
rodiny v Iowě, se dokázal vypracovat na
vlivného podnikatele a nápad založit golfový klub se mu zalíbil. Nepředstavujte si
První ročník později legendárního turnaje
se konal hned o rok později, v o něco dřívějším termínu, konkrétně od 22. do 25.
března 1934, zatím také pod trochu krkolomným názvem Augusta National Invitation Tournament. Podle pamětníků se ale
od samého počátku turnaji neformálně
říkalo Masters a oficiálně si tohle pojmenování osvojil už od roku 1939.
Ale zpět k prvnímu ročníku, ten vyhrál
domácí golfista Horton Smith, pro kterého šlo o první velký titul kariéry, ačkoli
Hřiště Augusta National má pro mě charakter,
výjimečnost a osobitost. Je to jedno z mála hřišť,
které skrývá na každé jamce dvě hry v jedné: tu
první – dostat míček na green a tu druhou –
dopravit ho pak až do jamky.
žádné stárnoucí seladony, Bobbymu Jonesovi bylo sotva třicet a jeho partner také
ještě ani nedovršil čtyřicítku.
Když si přijeli prohlédnout někdejší
ovocné sady v Augustě, byli nadšeni.
„Dokonalé! Jako by tohle místo celé roky
čekalo, až někdo přijde a postaví tady
konečně golfové hřiště!“ prohlásil prý Jones. Pro jeho vybudování si ambiciózní
dvojice najala Dr. Alistera Mackenzieho,
legendu mezi golfovými architekty, jehož životní příběh by sám o sobě vydal
na knihu.
Narodil se nedaleko anglického Leedsu,
původní profesí byl chirurg, ale proslavil
se právě designováním golfových areálů. Vytvořil jich na padesát, nejslavnější
z nich jsou hlavně tři – kalifornský Cypress
Point Club, australský Royal Melbourne
Golf Club a… právě Augusta National.
Otevíralo se v prosinci 1932, například
slavná klubovna ale vznikla mnohem dřív,
od roku 1854 totiž sloužila jako dům jistého Dennise Redmonda, a jen tak mimochodem je údajně považována za vůbec
první betonovou stavbu na americkém
Jihu. Opravdu slavnostní zahájení provozu
se vším všudy naplánovali zakladatelé na
polovinu ledna 1933 a pojali jej opravdu
velkoryse, součástí pozvánky byla třeba
i soukromá party na speciálním vlaku
společnosti Atlantic Coast Line Railroad,
který hosty z jiných míst Ameriky na akci
dopravil.
8 | GOLF
jinak nasbíral třicet vítězství na PGA Tour.
Z Augusty si odvezl 1 500 dolarů, celková
částka na odměny činila pět tisíc.
A zúčastnil se i spoluzakladatel a hostitel turnaje Bobby Jones, který už jinak
soutěžní golf nehrál, s výsledkem deset
ran za vítězem dělil třinácté místo. Důležité je také připomenout, že první rok
se na Masters hrálo hřiště v opačném pořadí než nyní: na řadu tedy nejprve přišly
dnešní jamky deset až osmnáct a poté
současná první devítka. Stávající formát
se ale zavedl hned při druhém ročníku
a platí dodnes.
Určitě se nedá říci, že by nový turnaj na
americké golfové mapě úplně zapadl,
koneckonců jméno Bobbyho Jonese
bylo pořád dostatečnou reklamou. Živé
vstupy ze hřiště vysílalo CBS Radio, pro
které se jednalo o teprve druhou akci
podobného druhu, a zahrát si přijeli ti
nejlepší, pořád ale nešlo o zájem srovnatelný s dneškem.
To už tak docela neplatilo o druhém ročníku, který proslul hlavně mimořádnou
ranou pozdějšího vítěze, slavného Gene
Sarazena. Ten totiž zahrál na pětiparové
patnáctce albatros (tehdy se mu říkalo
double eagle), tedy druhou ranou přímo
do jamky. Trefa z více než dvou set metrů
mu zázračně zajistila dodatečné play-off
proti Craigu Woodovi, mimochodem témuž hráči, který skončil druhý i rok předtím za Smithem. Sarazen rozstřel vyhrál,
smolař Wood se dočkal vítězství v Augustě až v roce 1941.
Právě Sarazenova málokdy vídaná rána
byla pro turnaj skvělou reklamou – psalo
se o ní vzletně jako o „golfovém úderu,
který slyšel celý svět“ a rád na ni pochopitelně vzpomínal i její autor. „Je ovšem
pravda, že kdybych další den nevyhrál
play-off, nejspíš by neznamenala nic,“ připomněl Sarazen a dodal také, že ze všeho
nejvíc si vážil ještě jedné věci. „Že ji na
vlastní oči mohli vidět jak Walter Hagen,
tak Bobby Jones,“ vyznal se z obdivu ke
svým slavným předchůdcům.
Při třetím ročníku získal svou druhou výhru Horton Smith, jehož výkon napodobil
až o několik let později neméně slavný Byron Nelson. „Hřiště Augusta National má
pro mě charakter, výjimečnost a osobitost. Je to jedno z mála hřišť, které skrývá
na každé jamce dvě hry v jedné: tu první
– dostat míček na green a tu druhou –
dopravit ho pak až do jamky,“ řekl Smith
– a tahle slova by asi podepsali i všichni
jeho následovníci.
Na další ikonický znak Masters došlo
v roce 1940, kdy hlavní klubový profesionál v Augustě Ed Dudley navrhl obléci
všechny kedíky do charakteristických
bílých overalů – zvyk, který se s úctou
a oblibou dodržuje dodnes. O rok později hřiště položilo podzemní kabely pro
předávání skóre jednotlivých hráčů a klub
reagoval také na válečné události, takže
v roce 1942 zřídil driving range a cvičný
green pro potřeby nedaleké vojenské
posádky.
Boje na světové frontě ale zesílily natolik,
že se turnaj v letech 1943 až 1945 nekonal. Klub byl uzavřen a jeho ferveje dokonce – zní to trochu jako svatokrádež
– sloužily během těchto let jako pastviny
pro dobytek a krocany. O to slavnější byl
návrat v roce 1946, který nepřekazily ani
komplikace s organizací, nedostatek ubytovacích kapacit a nezvykle nízký počet
hráčů. U osmnáctého greenu vyrostla
první věž pro fotografy, kteří mohli zvěčnit nečekaného vítěze Hermana Keisera.
Přelomový byl co do tradic také rok 1952,
kdy se v Augustě poprvé konala dnes už
neodmyslitelná společná večeře šampionů. K zavedení inspiroval zakladatele