Page 95
WWW.CASOPISGOLF.CZ
93
Ne nadarmo se o hřišti, na kterém sídlí
Golf Club Praha, jeden z nejstarších gol-
fových klubů v Česku, prakticky odjakživa
říká, že jedinou rovnou plochou v golfo-
vém resortu je podlaha v klubovně a na
přilehlé terase. „Platí to stále a jsme na
to v podstatě hrdí. Sám jsem tady začínal
hrát golf někdy v roce 1996 a tenkrát tu
trénoval Pavel Nič. A říkal jednu pravdu,
kterou potvrzuji, že je to jedno z nejtěž-
ších hřišť a co se nenaučíte v Motole, tak
se už nenaučíte nikde,“ prozradil manažer
klubu Karel Kučera.
Svou délkou – ze žlutých odpališť
5 510 metrů (dvakrát 9 jamek) a z čer-
vených 4 864 metrů – sice nepatří k nej-
delším, ale svým náročnějším profi lem
s množstvím převýšení, hrou nahoru
a vzápětí dolů je výzvou pro všechny ka-
tegorie hráčů. Snižovat právě tady hendi-
kep není ani trochu snadné. Prostě kromě
historie na vás na tomhle hřiště dýchne
i ryzí sportovní duch. „Motol vás zkrátka
na golfovou kariéru připraví úžasně. Je
to nádherné hřiště, skoro v centru Prahy.
Jsme typická městská devítka, kam lidé
přijdou, za dvě hodiny si zahrají devítku
a mažou do práce,“ doplnil manažer.
VOJÁCI NA HŘIŠTI
ROZHODNĚ NECHYBÍ
K motolskému hřišti patřila dlouhé roky
i typická klubovna. No, klubovna. V pod-
statě a bez urážky, takový ten „tesco
barák“, které bývaly v minulosti součástí
mnoha staveb. I v Motole to byla pů-
vodně jen dočasná stavba, ale víte, jak to
v Česku, nebo přesněji v bývalém Česko-
slovensku, bylo s dočasností. Ne nadarmo
se říkalo, že základní jednotkou dočasnosti
je jeden furt. Ostatně, dočasný „tesco ba-
rák“, tedy motolská klubovna, která byla
postavena v sedmdesátých letech v akci Z,
kdy bylo vybudované i hřiště, o spoustu
let „přežila“ i na území republiky dočasně
umístěná sovětská vojska.
A propos, vojsko. Ač to zní na první dob-
rou jako nemožné, spojení mezi armá-
dou a motolským hřištěm existovalo.
Téměř legendární. V těsném sousedství
pod jamkami č. 3 a 4 fungovala vojenská
katedra v rámci tehdejšího vysokoškol-
ského studia. Nebylo ničím výjimečným,
když v rámci výcviku „cválala“ přes hřiště
skupina studentů ve vojenských mundu-
rech vzor 60 a se samopaly vzor 58 s ka-
dencí „tatatata a někdy i víc“ na rameni.
Radost z toho golfi sté tenkrát neměli.
„Vojáci nám tu už rozhodně nechybí,“ při-
znal Karel Kučera se smíchem.
PROMĚNA „DOČASNÉ“ KLUBOVNY
Ale ještě zpátky ke klubovně, protože před
letošní sezonou prošla radikální zkrášlovací
kůrou, i když základ zůstal v podstatě dál
stejný. „Osobně jsem byl spíš pro objed-
návku bagru, který by se tady projel dva-
krát tam a zpět a postavili bychom novou
klubovnu. Jenže při současných podmín-
kách a cenách stavebních prací by to pro
nás bylo nemožné. Takže jsme spustili re-
konstrukci, kompletně se změnil obvod
stavby. Nutno říct, že když jsme do toho
sáhli, zjistili jsme, že jedna strana byla té-
měř uhnilá. Kdybychom do toho nešli, tak
by to nejspíš za dva roky celé spadlo. Pů-
vodně jsme chtěli měnit okna a udělat za-
teplení, ale nakonec se to vzalo z gruntu
celé. Když to řeknu nadneseně, z původní
budovy zůstala jen střecha a půdorys.
Takže symbol Motola zůstal zachovaný,
ale dostal nový šat,“ popsal proměnu
dočasného „tesco baráku“ v moderní klu-
bovnu už nejspíš věčnou.
Ale zpátky ke hřišti… Kdo někdy hřiště
v Motole hrál, dobře ví, co ho na devíti
jamkách čeká. „Musíte ho umět hrát.
Je těžké, ale krásné,“ přidal svůj nanej-
výš stručný popis místní manažer. A při-
dal i další informace o tom, jak se hřiště
v posledních letech měnilo. „Ladili jsme
i vizuál hřiště. Kde nechat vyšší roughy,
kde ne, snažili jsme se, aby hřiště nebylo
úplně vyholené. Hledali jsme správné na-
stavení a myslím, že loni se nám to po-
dařilo i s přispěním našich profesionálů
pánů Juhaniaka, Moučky a Švarce. Hřiště
šlo nahoru i kvalitou. Vycházíme z toho,
co můžeme a na co máme. Pan Šimáně
hřiště přestavuje, aby na něm bylo něco
nového, my se snažíme hřiště jinak stří-
hat,“ vysvětlil s úsměvem.
Před pár roky se uvažovalo o možnosti
rozšíření devítky na osmnáct jamek, to
ale podle Karla Kučery už není na pořadu
dne. Mnohem víc se uvažuje o možnosti
vybudování rybníka. „Na hřišti není de
facto vodní překážka a tím pádem ne-
máme vodu, takže musíme zavlažovat
Ladili jsme i vizuál hřiště. Kde nechat vyšší roughy,
kde ne, snažili jsme se, aby hřiště nebylo úplně
vyholené. Hledali jsme správné nastavení a myslím,
že loni se nám to podařilo i s přispěním našich
profesionálů pánů Juhaniaka, Moučky a Švarce.
Hřiště šlo nahoru i kvalitou. Vycházíme z toho,
co můžeme a na co máme.
Obtížnost devítky je dána především jejím profi lem.
DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Motol