Pozapomenutí a nečekaní
Tucet málo známých vítězů Masters
Proslulý turnaj má na své historické listině nejen slavné tváře, ale i hráče, které už zná
málokdo. Pojďte si je s námi připomenout.
Text: Lukáš Pařenica, foto: Getty Images
Jack Nicklaus, Tiger Woods, Phil Mickelson.
Tahle a mnohá další jména si v souvislosti
s nejslavnějším golfovým turnajem světa
snadno vybaví i ten nejvlažnější golfový
fanoušek. My vám ale tentokrát představíme dvanáct jiných hráčů. A slovo představíme je opravdu na místě, protože
o mnohých z nich jste dost možná nikdy
ani neslyšeli. I oni přitom měli tu čest oblékat zelené sako v Augustě, jen se na
jejich vítězství snesl prach zapomnění,
případně se o nich sice mluví dodnes, ale
jen proto, že je prakticky nikdo neznal naopak předtím, než Masters vyhráli.
Jubilejní desátý ročník turnaje v Augustě
byl v roce 1946 zároveň prvním poválečným. Možná i roky nucené pauzy se podepsaly na tom, že vítězem se stal velmi
nečekaně HERMAN KEISER, který mimochodem za druhé světové války sám
sloužil tři roky u amerického námořnictva. Nesmrtelnost si ale vysloužil na ikonickém golfovém hřišti, kde se toho roku
ujal vedení hned na třetí jamce, na nic se
neohlížel, a nakonec za sebou o ránu nechal i legendárního Bena Hogana. Zahrál
si pak také v Ryder Cupu, ale na majorech nikdy nedosáhl ani dalšího umístění
v TOP 10. V padesátých letech v tichosti
ukončil kariéru.
Hned o dva roky později viděla Augusta
další senzaci. Pravda, CLAUDE HARMON byl v mládí považován za obrovský golfový talent, v roce 1948 ale působil jako hlavní klubový trenér na jiném
slavném místě, Winged Foot Golf Clubu
v New Yorku a přes zimu si přivydělával
koučováním na Floridě. Dvanáctý ročník Masters navíc ovládl s úctyhodným
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
náskokem pěti ran… a podobnému úspěchu už se pak nikdy ani nepřiblížil. Jeho
příjmení vám ovšem jistě bude povědomé: ano, je to otec, respektive dědeček dynastie známých golfových trenérů
v čele s Butchem Harmonem.
Právě Palmera v roce 1959 připravil o obhajobu zeleného saka chlapík se jménem,
které by na první dobrou sedělo spíš k nějakému malíři. ART WALL JR. byl ale
umělec s golfovými holemi, který toho
roku nasázel pět berdíků na posledních
Jubilejní desátý ročník turnaje v Augustě byl v roce
1946 zároveň prvním poválečným. Možná i roky
nucené pauzy se podepsaly na tom, že vítězem se
stal velmi nečekaně HERMAN KEISER, který
mimochodem za druhé světové války sám sloužil
tři roky u amerického námořnictva.
Poskočíme teď do roku 1955, kdy na Masters triumfoval CARY MIDDLECOFF.
Jeho jméno znalejším fandům určitě něco
řekne, koneckonců má na kontě 39 výher
na PGA Tour, což znamená dělené desáté
místo všech dob. Patří ale k trochu zapomenuté generaci, takže stojí za to připomenout, že se dvakrát radoval i na US
Open. V Augustě to ale byla jeho životní
jízda. Později se z něj stal skvělý golfový
komentátor.
Zaslechnete-li jméno Ford, vybaví se
vám jako první Henry, zakladatel slavné
automobilky. Jistý DOUG FORD ale patřil v padesátých letech k širší špičce golfového oboru a prokázal to roku 1957
i v Augustě. A ve velkém stylu, když
si výhru zajistil neskutečnou ránou ze
zdánlivě neřešitelné pozice v bankru na
posledním greenu – přímo do jamky.
Mimochodem, Ford pak odehrál neuvěřitelných 49 ročníků turnaje a překonal
ho v tomto ohledu až sám velký Arnold
Palmer.
šesti turnajových jamkách a probojoval
se k životnímu úspěchu. Držel prý také
dlouho neoficiální světový rekord v počtu zahraných hole-in-one, kterých měl
údajně za kariéru na kontě pětačtyřicet!
Teď už jsme v šedesátkách, kdy bylo nejpřekvapivějším momentem na Masters
vítězství GAYE BREWERA. Američan
s dost neortodoxním golfovým švihem,
žoviálním chováním a nezaměnitelným
kloboukem už o rok dříve hrál trojčlenné
play-off, a to ještě smolně zapsal bogey
na poslední jamce, na výhru mu ale věřil
málokdo. On to ale hned v roce 1967 dokázal a vstoupil tím mezi nesmrtelné.
A divoká éra bez velkých jmen pokračovala, zelené sako totiž od Brewera přebíral BOB GOALBY. Bylo to ovšem trochu
hořkosladké vítězství, přispěla k němu
totiž hrubá chyba jeho soupeře Roberta
De Vicenza, který si nezkontroloval a podepsal svou skórkartu, kam mu jeho kolega ve flightu omylem zapsal o ránu vyšší
13