ROZHOVOR | Matyáš Zapletal

Přelom roku a začátek toho nového

bývá vždycky příležitostí udělat inventuru toho předešlého. Jaký byl

ten váš loňský golfový?

Stručně řečeno, golfově byla loňská sezona taková nahoru dolů. Měl jsem turnaje, kde jsem hrál skvěle, ale taky dva

vrcholy sezony, které jsem si pro sebe

dal, a ty mně nevyšly vůbec.

Jedním z nich jste byl vy. Druhá

fáze ale už byla konečnou. Co se

změnilo?

Mým hlavním cílem v minulé sezoně

bylo zlepšit hru z týčka. Na tom jsme

s trenérem hodně pracovali a taky se to

hodně zlepšilo. Opravdu hodně. Projevilo

se v první fázi Q-School v Haugschlagu.

Na hřišti, které je v lese, kde musíte být

Je tolik aspektů, které musíte poskládat dohromady –

hru, mentální i kondiční přípravu… Všechno se musí

sejít, ale když se to sejde, je to krása. Krásný týden.

Kéž by jich byly během roku desítky.

Začněme těmi povedenými…

Povedla si mi první fáze Q-School

v Haugschlagu. Sice jsem do ní nevstoupil úplně nejlépe, ale pak už jsem hrál

dobře a prošel do druhé fáze.

A ty nepovedené dva vrcholy?

Tím prvním bylo Czech Masters na Albatrossu v rámci evropské tour a tím

druhým druhá fáze Q-School. To se mi

vůbec nepovedlo. Z toho jsem si odnesl

to, že přípravu na své nejvýš postavené

turnaje, které měly být vrcholy sezony,

musím jinak rozplánovat. Udělali jsme,

jak jste sám řekl, inventuru a pár věcí

jsme změnili.

Co to bylo?

Zjistil jsem, že mi vůbec nesvědčilo,

když jsem si před svými vrcholy roku dal

pauzu a jen se připravoval. Ukázalo se,

že je pro mě nakonec lepší nevypadnout

z turnajového kolotoče a hrát dál a dál.

To se projevilo i teď přes zimu. Normálně

jsem každou zimu jen trénoval, ale tuhle jsem to změnil a každý měsíc hrál

minimálně i dva turnaje, abych nevypadl

z tempa. Zatím se to ukazuje jako dobré

rozhodnutí. Tak doufám, že to vydrží

i do hlavní sezony. Přitom před každým

z těch velkých turnajů jsem byl z mého

pohledu skvěle připravený. I z pohledu

trenéra i táty. Bohužel jsem to ale nebyl

schopen přenést do hry na turnaji. To

bylo tím impulsem, co jsme chtěli pro letošní sezonu změnit.

Přes první fázi Q-School, kterou

jste zařadil mezi povedené akce,

loni prošli jen dva čeští golfisté.

22 | GOLF

přesní. Hrál jsem skvěle z týčka, připravoval jsem si hodně šancí. Zvládl jsem i nepříjemné počasí, byla zima, pršelo, foukalo. Ale byl to vydařený turnaj. Pak jsem

odjel do Španělska, kde jsem dva měsíce

jen trénoval a připravoval se na druhou

fázi. Všechno jsem tomu podřídil. Ještě

před turnajem jsem si tam zahrál, dal

jsem skvělé cvičné kolo, ale když přišlo

první kolo, dobře jsem sice patoval, nehrál jsem špatně do greenu, ale absolutně

se mi rozpadla hra z týčka. Vrátila se ta

moje stará chyba z předchozího roku.

Máte proto nějaké vysvětlení?

Zase jsem vypadl z turnajového tempa

a můj švih se vrátil do starých kolejí. To

je můj úsudek, proč se to stalo.

Před nějakým časem jste na videu,

které vás představovalo jako předního českého amatérského golfistu,

prozradil, čím si vás golf získal. Tím,

že je pokaždé jiný. Není to ale také

to, co vás na golfu štve?

Tak to určitě je. Golf je strašně náročný

sport. Tím si mě ale právě získal. Golf

je každý den úplně jiný, každý turnaj je

zcela jiný, každé hřiště vám sedí jinak. Je

to nadmíru složité odehrát dobrý turnaj.

Je tolik aspektů, které musíte poskládat

dohromady – hru, mentální i kondiční přípravu… Všechno se musí sejít, ale když

se to sejde, je to krása. Krásný týden. Kéž

by jich byly během roku desítky.

Co udělat proto, aby golfista prožíval jen krásné týdny?

Jsem přesvědčený, že základem je stále

pracovat systematicky podle plánu.

Myslím si, že důležité je uhrát nějaký

úspěch, ve který věřím, že přijde. To pak

každého hráče hodně nakopne, posílí ho

to, mentálně, herně, zkrátka ve všem. Věřím, že pro mě bude tenhle rok ve znamení obratu a na nějaký úspěch dosáhnu

a dostanu se na vlnu, na které se udržím.

Jak důležité je pro golfistu

sebevědomí?

Podle mého názoru znamená sebevědomí v golfu skoro sto procent. Když

máte v golfu sebevědomí, tak technika

a všechno další kolem funguje tak nějak

samozřejmě. Ani nemusíte hrát úplně

dobře, nelítá vám to přesně, jak chcete,

ale i tak dokážete zachraňovat pary, vybojovat birdie a donést dobré kolo. Je

to jen o sebevědomí. Myslím, že českým

hráčům komplexně chybí větší sebevědomí. I proto nám pořád chybí nějaký

dobrý výsledek na velkém turnaji.

Dá se s tím něco dělat, nějak pracovat na tom, aby tahle česká „slabina“ zmizela?

Univerzální recept asi neexistuje. Mojí snahou je letos hrát turnaje většího formátu

a na nich si vybudovat sebedůvěru tím,

že budu hrát dobře, že dokážu skórovat

a že hraju srovnatelný golf s ostatními

kluky. To je podle mě klíč. Hrát dobré turnaje s kvalitními hráči. To je myslím cesta

i způsob, jak se dá budovat sebedůvěra.

S dovolením skočím teď o pár let

zpět. Viděl jsem vás poprvé v Sokolově na jednom z federačních

mládežnických turnajů. Bylo vám

myslím třináct let a vy jste porazil

o hodně starší soupeře o propastných 15 ran. Říkal jsem si tehdy:

Páni, z toho kluka něco bude. Myslel jste si tehdy i vy, že dobudete

golfový svět?

Samozřejmě jsem si to přál. Už tehdy

jsem golfu dával strašně moc, ale proti

tomu, co bylo, dávám dnes ještě mnohem víc. V tom, proč se to zatím nepovedlo, hrála roli i spousta dalších věcí.

Například?

Chtěl jsem se posunout dál, proto jsem

měnil švih, protože ten můj nebyl úplně

dobrý. Hodně jsem vyrostl, vzal jsem si

jiného trenéra, protože jsem se chtěl