ROZHOVOR | Matyáš Zapletal
Přelom roku a začátek toho nového
bývá vždycky příležitostí udělat inventuru toho předešlého. Jaký byl
ten váš loňský golfový?
Stručně řečeno, golfově byla loňská sezona taková nahoru dolů. Měl jsem turnaje, kde jsem hrál skvěle, ale taky dva
vrcholy sezony, které jsem si pro sebe
dal, a ty mně nevyšly vůbec.
Jedním z nich jste byl vy. Druhá
fáze ale už byla konečnou. Co se
změnilo?
Mým hlavním cílem v minulé sezoně
bylo zlepšit hru z týčka. Na tom jsme
s trenérem hodně pracovali a taky se to
hodně zlepšilo. Opravdu hodně. Projevilo
se v první fázi Q-School v Haugschlagu.
Na hřišti, které je v lese, kde musíte být
Je tolik aspektů, které musíte poskládat dohromady –
hru, mentální i kondiční přípravu… Všechno se musí
sejít, ale když se to sejde, je to krása. Krásný týden.
Kéž by jich byly během roku desítky.
Začněme těmi povedenými…
Povedla si mi první fáze Q-School
v Haugschlagu. Sice jsem do ní nevstoupil úplně nejlépe, ale pak už jsem hrál
dobře a prošel do druhé fáze.
A ty nepovedené dva vrcholy?
Tím prvním bylo Czech Masters na Albatrossu v rámci evropské tour a tím
druhým druhá fáze Q-School. To se mi
vůbec nepovedlo. Z toho jsem si odnesl
to, že přípravu na své nejvýš postavené
turnaje, které měly být vrcholy sezony,
musím jinak rozplánovat. Udělali jsme,
jak jste sám řekl, inventuru a pár věcí
jsme změnili.
Co to bylo?
Zjistil jsem, že mi vůbec nesvědčilo,
když jsem si před svými vrcholy roku dal
pauzu a jen se připravoval. Ukázalo se,
že je pro mě nakonec lepší nevypadnout
z turnajového kolotoče a hrát dál a dál.
To se projevilo i teď přes zimu. Normálně
jsem každou zimu jen trénoval, ale tuhle jsem to změnil a každý měsíc hrál
minimálně i dva turnaje, abych nevypadl
z tempa. Zatím se to ukazuje jako dobré
rozhodnutí. Tak doufám, že to vydrží
i do hlavní sezony. Přitom před každým
z těch velkých turnajů jsem byl z mého
pohledu skvěle připravený. I z pohledu
trenéra i táty. Bohužel jsem to ale nebyl
schopen přenést do hry na turnaji. To
bylo tím impulsem, co jsme chtěli pro letošní sezonu změnit.
Přes první fázi Q-School, kterou
jste zařadil mezi povedené akce,
loni prošli jen dva čeští golfisté.
22 | GOLF
přesní. Hrál jsem skvěle z týčka, připravoval jsem si hodně šancí. Zvládl jsem i nepříjemné počasí, byla zima, pršelo, foukalo. Ale byl to vydařený turnaj. Pak jsem
odjel do Španělska, kde jsem dva měsíce
jen trénoval a připravoval se na druhou
fázi. Všechno jsem tomu podřídil. Ještě
před turnajem jsem si tam zahrál, dal
jsem skvělé cvičné kolo, ale když přišlo
první kolo, dobře jsem sice patoval, nehrál jsem špatně do greenu, ale absolutně
se mi rozpadla hra z týčka. Vrátila se ta
moje stará chyba z předchozího roku.
Máte proto nějaké vysvětlení?
Zase jsem vypadl z turnajového tempa
a můj švih se vrátil do starých kolejí. To
je můj úsudek, proč se to stalo.
Před nějakým časem jste na videu,
které vás představovalo jako předního českého amatérského golfistu,
prozradil, čím si vás golf získal. Tím,
že je pokaždé jiný. Není to ale také
to, co vás na golfu štve?
Tak to určitě je. Golf je strašně náročný
sport. Tím si mě ale právě získal. Golf
je každý den úplně jiný, každý turnaj je
zcela jiný, každé hřiště vám sedí jinak. Je
to nadmíru složité odehrát dobrý turnaj.
Je tolik aspektů, které musíte poskládat
dohromady – hru, mentální i kondiční přípravu… Všechno se musí sejít, ale když
se to sejde, je to krása. Krásný týden. Kéž
by jich byly během roku desítky.
Co udělat proto, aby golfista prožíval jen krásné týdny?
Jsem přesvědčený, že základem je stále
pracovat systematicky podle plánu.
Myslím si, že důležité je uhrát nějaký
úspěch, ve který věřím, že přijde. To pak
každého hráče hodně nakopne, posílí ho
to, mentálně, herně, zkrátka ve všem. Věřím, že pro mě bude tenhle rok ve znamení obratu a na nějaký úspěch dosáhnu
a dostanu se na vlnu, na které se udržím.
Jak důležité je pro golfistu
sebevědomí?
Podle mého názoru znamená sebevědomí v golfu skoro sto procent. Když
máte v golfu sebevědomí, tak technika
a všechno další kolem funguje tak nějak
samozřejmě. Ani nemusíte hrát úplně
dobře, nelítá vám to přesně, jak chcete,
ale i tak dokážete zachraňovat pary, vybojovat birdie a donést dobré kolo. Je
to jen o sebevědomí. Myslím, že českým
hráčům komplexně chybí větší sebevědomí. I proto nám pořád chybí nějaký
dobrý výsledek na velkém turnaji.
Dá se s tím něco dělat, nějak pracovat na tom, aby tahle česká „slabina“ zmizela?
Univerzální recept asi neexistuje. Mojí snahou je letos hrát turnaje většího formátu
a na nich si vybudovat sebedůvěru tím,
že budu hrát dobře, že dokážu skórovat
a že hraju srovnatelný golf s ostatními
kluky. To je podle mě klíč. Hrát dobré turnaje s kvalitními hráči. To je myslím cesta
i způsob, jak se dá budovat sebedůvěra.
S dovolením skočím teď o pár let
zpět. Viděl jsem vás poprvé v Sokolově na jednom z federačních
mládežnických turnajů. Bylo vám
myslím třináct let a vy jste porazil
o hodně starší soupeře o propastných 15 ran. Říkal jsem si tehdy:
Páni, z toho kluka něco bude. Myslel jste si tehdy i vy, že dobudete
golfový svět?
Samozřejmě jsem si to přál. Už tehdy
jsem golfu dával strašně moc, ale proti
tomu, co bylo, dávám dnes ještě mnohem víc. V tom, proč se to zatím nepovedlo, hrála roli i spousta dalších věcí.
Například?
Chtěl jsem se posunout dál, proto jsem
měnil švih, protože ten můj nebyl úplně
dobrý. Hodně jsem vyrostl, vzal jsem si
jiného trenéra, protože jsem se chtěl