Page 26
24
|
GOLF
ROZHOVOR | Matyáš Zapletal
zlepšit. Po dvou třech letech jsem ale zjis-
til, že to byla největší chyba, protože tre-
nér měl úplně jinou metodiku, která mi
neseděla. Neuhrál jsem žádné výsledky,
dostalo se mi to do hlavy, a to bohužel tr-
valo několik let. To se podepsalo na tom,
že jsem ztratil sebedůvěru, nebyl jsem
schopen uhrát žádné dobré výsledky, na
které jsem byl zvyklý. A když to vezmu
zpětně, byl tu ještě jeden problém.
Jaký?
Z národních mládežnických turnajů jsem
naráz skočil na strašně vysokou úroveň
turnajů, jakými byly třeba mistrovství Ev-
ropy nebo světa, kde byli skvělí soupeři,
obtížná hřiště. Mně bylo třináct patnáct
let, a najednou jsem hrál proti klukům,
kterým bylo třeba i pětadvacet. Ten skok
byl docela drastický. Když se na to dívám
zpětně, bylo možná lepší jít postupně.
Dám příklad. Ve Španělsku, kde jsem
trávil a trávím hodně času, mají strašně
moc turnajů, hrají každý týden mezi se-
bou a laťka je hodně vysoko. Takže když
pak přijedou na mistrovství Evropy, tak
jim to ani nepřijde, že hrají Evropu, ale
jen nějaký lepší turnaj. Není to pro ně ta-
kový skok, jako u nás.
Zmínil jste i to, že jste hodně a do-
cela rychle vyrostl. Jak se tohle pro-
mítne do švihu a do výkonnosti?
Pro mě to byla docela velká rána. Hodně
jsem vyrostl, měnil jsem švih. Najed-
nou to bylo hodně věcí. Ale na druhou
stranu, tím si musí projít každý. Někdo to
zvládne lépe, někdo hůř. To ke golfu pa-
tří. Bez potřebné rychlosti švihu ale golf
nejde hrát. Je rozdíl hrát do greenu hyb-
ridem, nebo sedmičkou či osmičkou. Pro-
stě je lepší dostat se co nejblíž greenu.
Jak byste se charakterizoval? Jaký
jste typ golfi sty?
Momentálně asi jako hodně cílevědomý.
Když si něco dám do hlavy, tak se za
tím snažím jít. A když to nevyjde, jsem
z toho hodně přešlý. To považuji naopak
za své minus. Trochu déle mi trvá, než
to přejde a srovnám se s tím. Dám za
příklad loňský Albatross. Ten mě hodně
vzal, protože jsem se na turnaj strašně
těšil, byl jsem na něj připravený, a pak
jsem dostal hodně bolestnou facku. Když
chci něco dokázat a ono to potom nevy-
jde, tak si to hodně beru.
Nejste zkrátka tak zvaně
splachovací?
Přesně tak. Ale potřeboval bych to. Ob-
čas si říkám, že bych měl při golfu méně
přemýšlet a být jednodušší. (smích)
Laik by asi řekl, že golf není až ta-
ková věda. Jdete na hřiště, jedna
nebo dvě rány, pak dva paty a jde
se dál. Evidentně naprosto mylná
představa.
Za mě určitě. Když jsem byl ještě ve
škole, ostatní kolem mě říkali, že je to
sport seniorů. Nikdy jsem to nedokázal
pořádně vyvrátit, ani neměl sílu to roz-
mlouvat. Už tehdy jsem věděl, co za tím
je, jak je to obtížné. Golf je náročný po
mnoha stránkách, které golfi sta musí spl-
nit. A jak jste řekl, když je splachovací,
tak mu to hodně pomáhá v těžkých chví-
lích, kdy potřebuje zabrat, nebo se mu
úplně nedaří.
Jak těžký pro vás byl přechod
z amatérské scény mezi profesi-
onály? Byl to šok, nebo plynulý
přechod?
Já si to do hlavy až tolik nepouštěl. Roz-
hodoval jsem, jestli půjdu na univerzitu
do Ameriky. Měl jsem nějaké nabídky, ale
v tu dobu jsem nechtěl odejít od svého
trenéra a zmizet někam jinam. S rodiči
jsem od svých osmi let jezdíval do Špa-
nělska, kde jsem měl svého trenéra a ne-
chtěl jsem o něj přijít. Rozhodl jsem se
zůstat v tomhle režimu, který mi vyho-
voval. Věděl jsem, že potřebuju mít nad
sebou dozor trenéra a věděl jsem, že
na univerzitě moc tréninku není, proto
jsem se rozhodl, že radši zůstanu pod
kontrolou. Ale když je vám osmnáct
a nejdete na college, tak v Evropě v té-
hle kategorii zase až tak moc turnajů
není. Takže jedinou variantou bylo přejít
V přípravě se Matyáš hodně zaměřil na zpřesnění první rány z týčka.
Mojí snahou je letos hrát turnaje většího formátu
a na nich si vybudovat sebedůvěru tím, že budu hrát
dobře, že dokážu skórovat a že hraju srovnatelný
golf s ostatními kluky. To je podle mě klíč.