DÁMSKÝ GOLF | Sára Kousková
volné přírodě. Žirafy, antilopy, zebry.
Přímo na hřišti. To mě nadchlo, protože
zebry mám hodně ráda a bylo úžasné
je vidět takhle naživo. Samozřejmě se
k tomu muselo připočíst i vedro a taky
strach z následků po kousnutí komárem.
Byl to trochu stres a moskytiéry se hodily.
A můj golf? Mrzel mě velký počet autů,
který jsem zahrála. Za celý turnaj jsem
dala čtyři auty, což se mi už dlouho nepovedlo. Částečně šly na vrub začátku sezony, občas course managementu a občas
nervozity. Pravda ale je, že tyhle jamky napáchaly v mém skóre nějakou tu škodu, ale
byla jsem ráda, že se to zlepšovalo.
Zažila jsem i jeden úsměvný moment.
V resortu pracují takové paní domácí,
nebo jak bych je nazvala. Jedna za mnou
přišla s tím, jestli se se mnou může vyfotit. A důvod? Prý má ráda bílé lidi a mě si
chtěla zvěčnit, protože jsem jiná než tamější obyvatelé.
Po Keni následovala Maroko, ale především hodně strastiplná cesta do Maroka
kvůli zpožděnému letu z Keni. Nestihli
jsme navazující let do Maroka a strávili na
cestě dlouhých 26 hodin. Dalo nám to
zabrat, ale dorazili jsme do krásného prostředí. I turnaj byl o poznání lépe organizovaný a hřiště perfektně připravené.
Asi budu mluvit víc o golfu. I proto, že
moje hra byla lepší a povedl se mi úžasný
hole out ze 150 yardů na jamce číslo 16.
Na stejné jamce jsem přitom o den dřív
zahrála triple bogey a o den později double bogey. Přestože jsem jen na téhle
jamce ztratila docela dost, bylo z toho ne
až tak špatné 24. místo.
V Maroku jsme se svým kedíkem Kubou trochu víc zaměstnali bezpečnostní
složky. Hned vysvětlím proč. Mohli jsme
požádat o pozvánku na slavnostní večeři
s princem, a tak jsme o ni požádali. Jenže
po druhém kole, ve kterém jsem měla odpolední tee time, jsme spěchali ze hřiště,
abychom se stihli převléct, a tak se stalo,
že jsme pozvánku zapomněli v hotelu.
Uvědomili jsme si to až po příjezdu do
místa večeře. Byl to trochu oříšek, trochu víc jsme zaměstnali všechny bezpečnostní kontroly, ale dostali jsme se tam
bez pozvánky. Myslím, že jsme byli jediní.
Po Maroku jsem měla dva týdny volno. Během toho prvního jsem docela dost spala.
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
S kedíkem Jakubem Mejzlíkem
Po týdnu jsem byla kapánek nevrlejší, že
jsem nebyla víc produktivní, ale při pohledu
zpět to až tak hrozné nebylo. Udělala jsem
toho dost. Po fyzické stránce, s novým
partnerem na oblečení, s trenérem Pavlem Ničem jsme využili nového Trackmana
a zvládli jsme i drobný fitting.
Čekala mě cesta do Jihoafrické republiky
a přiznávám, že jsem nebyla úplně nejklidnější. Mohly za to primárně všemožné
strašidelné příběhy o okradených turistech či unesených golfistech i s holemi
někam do pouště. Na cestě v letadle ze
mě ale všechno spadlo. Prostě jsem se
zase těšila na další dva turnaje v Joburgu
a Cape Townu.
Je pravda, že pár hráček zažilo i nepříjemné chvíle, když je zastavila policie, která
téměř jistě policií nebyla, a chtěla po nich
nějaké peníze za špatnou registraci půjčeného auta. Nás naštěstí taxíky a ubery dovezly, kam jsme chtěli. Snědla jsem tam nezvykle hodně steaků, protože je tam umí
opravdu skvěle, viděla jsem krásné sochy
na náměstí Nelsona Mandely a dojemnou
rezervaci tučňáků v Cape Town.
Golfově jsem se cítila na správném
místě. Hlavně v Cape Town mě naplňovaly skvělé drajvy, kterým ještě pomáhal
vítr a svištěly přímo na zvolená místa.
Jen spoustě patů chybělo pár otáček,
aby zapadly, kam měly. Bylo to nejdřív
relativně k smíchu, ale později už spíš
k pláči, když se vám míček pořád zastavoval těsně před jamkou. Nebyla jsem
daleko od výsledku, který by mě přiblížil
k první desítce, ale musím začít víc využívat šancí, které si vytvářím.
Také jsem si uvědomila, jak důležité je
mentální nastavení, když se z pohodové
hry stane rázem krutý boj o cut. Teď mluvím o Joburgu. Po zbytečných chybách na
pouhých třech jamkách jsem se dokázala
v hlavě znovu srovnat a posunula se do
jiného režimu. Díky tomu jsem na posledních sedmi jamkách pokaždé patovala do
birdie. Jenže ze sedmi šancí jsem proměnila jen dvě. Tou cennou zkušeností je ale
to, že na závěrečné osmnáctce jsem dokázala proměnit osmimetrový pat, který
mi zajistil cut. To byl skvělý pocit.
Na jihu Afriky jsem ten týden strávila společně s Janou. Na pokoji, při tréninku, na
cestě. Měly jsme v Cape Town pronajatý
malý pokojík, ve kterém jsme třeba věšely
vyprané prádlo na vše, co nám přišlo pod
ruku. Od lampičky až po sprchový kout.
Byly jsme si oporou a společně zvládaly
spoustu věcí. Moc mě mrzelo, když jsem
ji po dvou kolech viděla odcházet se skloněnou hlavou. Bohužel, golf je v tomhle
krutá hra.
Teď už se těším na svůj první turnaj
Aramco. Dokonce jsem byla vybrána jako
kapitánka a svůj tým jsem si mohla vybírat jako druhá. A hlavně čeká mě turnaj,
do kterého vstupuji posílená novou zkušeností. Chci si víc věřit, protože vím, že
to zabírá a pomáhá. A že dokážu zahrát
rány, jaké si představuji, když nechám
tělo uvolněné.
Tak zase příště.
Těším se.
Zdraví vás Sára
29