DÁMSKÝ GOLF | Sára Kousková

volné přírodě. Žirafy, antilopy, zebry.

Přímo na hřišti. To mě nadchlo, protože

zebry mám hodně ráda a bylo úžasné

je vidět takhle naživo. Samozřejmě se

k tomu muselo připočíst i vedro a taky

strach z následků po kousnutí komárem.

Byl to trochu stres a moskytiéry se hodily.

A můj golf? Mrzel mě velký počet autů,

který jsem zahrála. Za celý turnaj jsem

dala čtyři auty, což se mi už dlouho nepovedlo. Částečně šly na vrub začátku sezony, občas course managementu a občas

nervozity. Pravda ale je, že tyhle jamky napáchaly v mém skóre nějakou tu škodu, ale

byla jsem ráda, že se to zlepšovalo.

Zažila jsem i jeden úsměvný moment.

V resortu pracují takové paní domácí,

nebo jak bych je nazvala. Jedna za mnou

přišla s tím, jestli se se mnou může vyfotit. A důvod? Prý má ráda bílé lidi a mě si

chtěla zvěčnit, protože jsem jiná než tamější obyvatelé.

Po Keni následovala Maroko, ale především hodně strastiplná cesta do Maroka

kvůli zpožděnému letu z Keni. Nestihli

jsme navazující let do Maroka a strávili na

cestě dlouhých 26 hodin. Dalo nám to

zabrat, ale dorazili jsme do krásného prostředí. I turnaj byl o poznání lépe organizovaný a hřiště perfektně připravené.

Asi budu mluvit víc o golfu. I proto, že

moje hra byla lepší a povedl se mi úžasný

hole out ze 150 yardů na jamce číslo 16.

Na stejné jamce jsem přitom o den dřív

zahrála triple bogey a o den později double bogey. Přestože jsem jen na téhle

jamce ztratila docela dost, bylo z toho ne

až tak špatné 24. místo.

V Maroku jsme se svým kedíkem Kubou trochu víc zaměstnali bezpečnostní

složky. Hned vysvětlím proč. Mohli jsme

požádat o pozvánku na slavnostní večeři

s princem, a tak jsme o ni požádali. Jenže

po druhém kole, ve kterém jsem měla odpolední tee time, jsme spěchali ze hřiště,

abychom se stihli převléct, a tak se stalo,

že jsme pozvánku zapomněli v hotelu.

Uvědomili jsme si to až po příjezdu do

místa večeře. Byl to trochu oříšek, trochu víc jsme zaměstnali všechny bezpečnostní kontroly, ale dostali jsme se tam

bez pozvánky. Myslím, že jsme byli jediní.

Po Maroku jsem měla dva týdny volno. Během toho prvního jsem docela dost spala.

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

S kedíkem Jakubem Mejzlíkem

Po týdnu jsem byla kapánek nevrlejší, že

jsem nebyla víc produktivní, ale při pohledu

zpět to až tak hrozné nebylo. Udělala jsem

toho dost. Po fyzické stránce, s novým

partnerem na oblečení, s trenérem Pavlem Ničem jsme využili nového Trackmana

a zvládli jsme i drobný fitting.

Čekala mě cesta do Jihoafrické republiky

a přiznávám, že jsem nebyla úplně nejklidnější. Mohly za to primárně všemožné

strašidelné příběhy o okradených turistech či unesených golfistech i s holemi

někam do pouště. Na cestě v letadle ze

mě ale všechno spadlo. Prostě jsem se

zase těšila na další dva turnaje v Joburgu

a Cape Townu.

Je pravda, že pár hráček zažilo i nepříjemné chvíle, když je zastavila policie, která

téměř jistě policií nebyla, a chtěla po nich

nějaké peníze za špatnou registraci půjčeného auta. Nás naštěstí taxíky a ubery dovezly, kam jsme chtěli. Snědla jsem tam nezvykle hodně steaků, protože je tam umí

opravdu skvěle, viděla jsem krásné sochy

na náměstí Nelsona Mandely a dojemnou

rezervaci tučňáků v Cape Town.

Golfově jsem se cítila na správném

místě. Hlavně v Cape Town mě naplňovaly skvělé drajvy, kterým ještě pomáhal

vítr a svištěly přímo na zvolená místa.

Jen spoustě patů chybělo pár otáček,

aby zapadly, kam měly. Bylo to nejdřív

relativně k smíchu, ale později už spíš

k pláči, když se vám míček pořád zastavoval těsně před jamkou. Nebyla jsem

daleko od výsledku, který by mě přiblížil

k první desítce, ale musím začít víc využívat šancí, které si vytvářím.

Také jsem si uvědomila, jak důležité je

mentální nastavení, když se z pohodové

hry stane rázem krutý boj o cut. Teď mluvím o Joburgu. Po zbytečných chybách na

pouhých třech jamkách jsem se dokázala

v hlavě znovu srovnat a posunula se do

jiného režimu. Díky tomu jsem na posledních sedmi jamkách pokaždé patovala do

birdie. Jenže ze sedmi šancí jsem proměnila jen dvě. Tou cennou zkušeností je ale

to, že na závěrečné osmnáctce jsem dokázala proměnit osmimetrový pat, který

mi zajistil cut. To byl skvělý pocit.

Na jihu Afriky jsem ten týden strávila společně s Janou. Na pokoji, při tréninku, na

cestě. Měly jsme v Cape Town pronajatý

malý pokojík, ve kterém jsme třeba věšely

vyprané prádlo na vše, co nám přišlo pod

ruku. Od lampičky až po sprchový kout.

Byly jsme si oporou a společně zvládaly

spoustu věcí. Moc mě mrzelo, když jsem

ji po dvou kolech viděla odcházet se skloněnou hlavou. Bohužel, golf je v tomhle

krutá hra.

Teď už se těším na svůj první turnaj

Aramco. Dokonce jsem byla vybrána jako

kapitánka a svůj tým jsem si mohla vybírat jako druhá. A hlavně čeká mě turnaj,

do kterého vstupuji posílená novou zkušeností. Chci si víc věřit, protože vím, že

to zabírá a pomáhá. A že dokážu zahrát

rány, jaké si představuji, když nechám

tělo uvolněné.

Tak zase příště.

Těším se.

Zdraví vás Sára

29