Page 31
WWW.CASOPISGOLF.CZ
29
DÁMSKÝ GOLF | Sára Kousková
volné přírodě. Žirafy, antilopy, zebry.
Přímo na hřišti. To mě nadchlo, protože
zebry mám hodně ráda a bylo úžasné
je vidět takhle naživo. Samozřejmě se
k tomu muselo připočíst i vedro a taky
strach z následků po kousnutí komárem.
Byl to trochu stres a moskytiéry se hodily.
A můj golf? Mrzel mě velký počet autů,
který jsem zahrála. Za celý turnaj jsem
dala čtyři auty, což se mi už dlouho ne-
povedlo. Částečně šly na vrub začátku se-
zony, občas course managementu a občas
nervozity. Pravda ale je, že tyhle jamky na-
páchaly v mém skóre nějakou tu škodu, ale
byla jsem ráda, že se to zlepšovalo.
Zažila jsem i jeden úsměvný moment.
V resortu pracují takové paní domácí,
nebo jak bych je nazvala. Jedna za mnou
přišla s tím, jestli se se mnou může vyfo-
tit. A důvod? Prý má ráda bílé lidi a mě si
chtěla zvěčnit, protože jsem jiná než ta-
mější obyvatelé.
Po Keni následovala Maroko, ale přede-
vším hodně strastiplná cesta do Maroka
kvůli zpožděnému letu z Keni. Nestihli
jsme navazující let do Maroka a strávili na
cestě dlouhých 26 hodin. Dalo nám to
zabrat, ale dorazili jsme do krásného pro-
středí. I turnaj byl o poznání lépe organi-
zovaný a hřiště perfektně připravené.
Asi budu mluvit víc o golfu. I proto, že
moje hra byla lepší a povedl se mi úžasný
hole out ze 150 yardů na jamce číslo 16.
Na stejné jamce jsem přitom o den dřív
zahrála triple bogey a o den později dou-
ble bogey. Přestože jsem jen na téhle
jamce ztratila docela dost, bylo z toho ne
až tak špatné 24. místo.
V Maroku jsme se svým kedíkem Ku-
bou trochu víc zaměstnali bezpečnostní
složky. Hned vysvětlím proč. Mohli jsme
požádat o pozvánku na slavnostní večeři
s princem, a tak jsme o ni požádali. Jenže
po druhém kole, ve kterém jsem měla od-
polední tee time, jsme spěchali ze hřiště,
abychom se stihli převléct, a tak se stalo,
že jsme pozvánku zapomněli v hotelu.
Uvědomili jsme si to až po příjezdu do
místa večeře. Byl to trochu oříšek, tro-
chu víc jsme zaměstnali všechny bezpeč-
nostní kontroly, ale dostali jsme se tam
bez pozvánky. Myslím, že jsme byli jediní.
Po Maroku jsem měla dva týdny volno. Bě-
hem toho prvního jsem docela dost spala.
Po týdnu jsem byla kapánek nevrlejší, že
jsem nebyla víc produktivní, ale při pohledu
zpět to až tak hrozné nebylo. Udělala jsem
toho dost. Po fyzické stránce, s novým
partnerem na oblečení, s trenérem Pav-
lem Ničem jsme využili nového Trackmana
a zvládli jsme i drobný fi tting.
Čekala mě cesta do Jihoafrické republiky
a přiznávám, že jsem nebyla úplně nej-
klidnější. Mohly za to primárně všemožné
strašidelné příběhy o okradených turis-
tech či unesených golfi stech i s holemi
někam do pouště. Na cestě v letadle ze
mě ale všechno spadlo. Prostě jsem se
zase těšila na další dva turnaje v Joburgu
a Cape Townu.
Je pravda, že pár hráček zažilo i nepří-
jemné chvíle, když je zastavila policie, která
téměř jistě policií nebyla, a chtěla po nich
nějaké peníze za špatnou registraci půjče-
ného auta. Nás naštěstí taxíky a ubery do-
vezly, kam jsme chtěli. Snědla jsem tam ne-
zvykle hodně steaků, protože je tam umí
opravdu skvěle, viděla jsem krásné sochy
na náměstí Nelsona Mandely a dojemnou
rezervaci tučňáků v Cape Town.
Golfově jsem se cítila na správném
místě. Hlavně v Cape Town mě naplňo-
valy skvělé drajvy, kterým ještě pomáhal
vítr a svištěly přímo na zvolená místa.
Jen spoustě patů chybělo pár otáček,
aby zapadly, kam měly. Bylo to nejdřív
relativně k smíchu, ale později už spíš
k pláči, když se vám míček pořád zasta-
voval těsně před jamkou. Nebyla jsem
daleko od výsledku, který by mě přiblížil
k první desítce, ale musím začít víc vyu-
žívat šancí, které si vytvářím.
Také jsem si uvědomila, jak důležité je
mentální nastavení, když se z pohodové
hry stane rázem krutý boj o cut. Teď mlu-
vím o Joburgu. Po zbytečných chybách na
pouhých třech jamkách jsem se dokázala
v hlavě znovu srovnat a posunula se do
jiného režimu. Díky tomu jsem na posled-
ních sedmi jamkách pokaždé patovala do
birdie. Jenže ze sedmi šancí jsem promě-
nila jen dvě. Tou cennou zkušeností je ale
to, že na závěrečné osmnáctce jsem do-
kázala proměnit osmimetrový pat, který
mi zajistil cut. To byl skvělý pocit.
Na jihu Afriky jsem ten týden strávila spo-
lečně s Janou. Na pokoji, při tréninku, na
cestě. Měly jsme v Cape Town pronajatý
malý pokojík, ve kterém jsme třeba věšely
vyprané prádlo na vše, co nám přišlo pod
ruku. Od lampičky až po sprchový kout.
Byly jsme si oporou a společně zvládaly
spoustu věcí. Moc mě mrzelo, když jsem
ji po dvou kolech viděla odcházet se sklo-
něnou hlavou. Bohužel, golf je v tomhle
krutá hra.
Teď už se těším na svůj první turnaj
Aramco. Dokonce jsem byla vybrána jako
kapitánka a svůj tým jsem si mohla vybí-
rat jako druhá. A hlavně čeká mě turnaj,
do kterého vstupuji posílená novou zku-
šeností. Chci si víc věřit, protože vím, že
to zabírá a pomáhá. A že dokážu zahrát
rány, jaké si představuji, když nechám
tělo uvolněné.
Tak zase příště.
Těším se.
Zdraví vás Sára
S kedíkem Jakubem Mejzlíkem