DOMÁCÍ HŘIŠTĚ | Lázně Bohdaneč
bych na koleni. Bez peněz, bez dotací,
bez úvěru. Na začátku nás bylo pár kamarádů, založili jsme s.r.o. a začali provozovat indoor se simulátorem. V pronajatých
prostorách, ale měli jsme plno od rána
do večera. Někdy v roce 1999 nebo 2000
jsme založili Golf Club, a aby nás přijali do
federace, sehnali jsme pozemky a udělali
driving. To byl první krok, pak už přišlo
prvních šest jamek,“ popsal zrod hřiště,
u kterého byl od začátku, jeden ze zakladatelů resortu Jaromír Pátek.
Pokud byste hledali pod vznikem a vytvářením hřiště jméno nějakého renomovaného architekta, tak marně. To proto, že
už zmíněné „na koleni“ platilo doslova.
„Hřiště jsem stavěl úplně od začátku
a úplně sám. Měli mě trochu za blázna,“
přiznal Pátek.
I proto hřiště vznikalo doslova krok za krokem. „Bylo nás pár kamarádů a každý dal
150 tisíc korun do začátku. Od té chvíle
se vše, co jsme podnikali, muselo uživit samo. Hledali jsme vhodné pozemky.
Jedna z možností byly pozemky, kde je
dnes Kuňka, tím druhým tady ten u Lázní
Bohdaneč. Původně zněla smlouva na
pronájem na sto let s podmínkami na případný odkup,“ přiblížil manažer resortu
a viceprezident v jedné osobě vývoj a historii hřiště i klubu.
Nejdřív se začalo hrát na šesti jamkách,
později už začala fungovat celá devítka,
a nakonec v roce 2012 se otevřela kompletní osmnáctka. Ale až tak jednoduché
to nebylo. To proto, že v okamžiku, kdy
se ukázalo, že projekt funguje, a navíc
úspěšně, přišla výpověď z nájmu. „Museli
jsme o hřiště zabojovat a pozemky nakonec koupit. To bylo jediné období, kdy
jsme si museli půjčit peníze od banky. Ale
koupili jsme to tenkrát ještě za rozumnou
cenu,“ jeden ze zakladatelů.
Hřiště stojí na místě, kde bylo původně
v minulosti dno rybníka. A nouze o vodu
tu nejspíš proto není ani dnes. „Využili
jsme místních podmínek, jsme schopni
dostat vodu téměř na celé hřiště, takže
i bez čerpadel napouštíme jezírka, tak
aby bylo čím zalévat.“
Druhým charakteristickým znakem bohdanečského hřiště jsou jamky obklopené
lesíky a háji, v nichž převažují břízy. „Říkal
jsem si, že když je hřiště placka, tak aspoň
W W W. C A S O P I S G O L F. C Z
aby byly kolem stromy. Ze začátku jsem
je i přesazoval, ale většinou jsou to nálety
a vyrostly samy. Jen jsme je kultivovali,
čistili a dnes je to udržovaný les, aby se
dalo i odtamtud hrát,“ konstatoval Jaromír Pátek.
A přidal i další unikátnost hřiště. „Unikátní
je v tom, že ho vedli dva dědkové, kteří
byli divní od začátku,“ prohlásil se smíchem. A hned vysvětlil proč: „Nikdy jsme
nebránili lidem, aby si k nám přišli zahrát
tak, jak chtějí. Třeba v triku bez límečku.
Byli jsme proto na České golfové federaci
za odstrašující případ.“
členská základna čítající zhruba 1 100
aktivních hráčů, ale i fakt, že po Pyšelích
mají v Bohdanči druhou nejvyšší návštěvnost, nebo chcete-li počet odbavených
hráčů. „To nás opravdu hodně těší. Velkou
zásluhu na tom má také tým greenkeeperů, který pod vedením Ondřeje Pátka
udržuje trvale skvělou kvalitu hracích
ploch“ dodal viceprezident.
I proto může on i jeho další kolegové,
kteří stáli u zrodu hřiště, dnes s úsměvem
vzpomínat na všechny možné a někdy
i téměř nemožné peripetie, které mu-
Na začátku nás bylo pár kamarádů, založili jsme
s.r.o. a začali provozovat indoor se simulátorem.
Někdy v roce 1999 nebo 2000 jsme založili Golf
Club, a aby nás přijali do federace, sehnali jsme
pozemky a udělali driving. To byl první krok, pak
už přišlo prvních šest jamek.
Ale zpátky ke hřišti… Kdo má rád přírodu,
golf si v Lázních Bohdaneč užije. Jamky
jsou každá jiná, zapamatovatelná. Vybrat
z nich tu nejhezčí nebyl pro jejich tvůrce
snadný úkol. „Chtěl jsem, aby všechny
byly zajímavé, ne na jedno brdo. Jednou
z těch nejhezčích je jedenáctka, dlouhý
pětipar, který se ke greenu opticky zužuje. Dá se tady zahrát birdie, ale taky
klidně třináct,“ naznačil, co na hráče na
jedenáctce čeká. Když měl vybrat jamku,
která dokáže naopak nejvíc potrápit,
možná trochu překvapivě vybral opět jedenáctku. Prostě kráska, ale zlobivá…
Dnes se osmnáctka v Lázních Bohdaneč
řadí mezi oblíbené golfové destinace.
To potvrzuje nejen sympaticky početná
seli překonávat. Třeba na dobu, kdy sice
hřiště už bylo ve slušné kvalitě, ale pro
hráče byly k dispozici v boudičce jen suché záchody.
„To proto, že na lepší jsme neměli peníze.
Někoho to i odradilo,“ prozradil. Časem
přišlo vylepšení v podobě chemického záchodu, ale ani to nebylo úplně jednoduché. „Bylo krásné mít chemický záchod,
ale taky bylo potřeba ho občas vyčistit.
Neměli jsme peníze, a tak jsme se na to
museli vrhnout sami s kolegou,“ vzpomínal dnes už se smíchem.
Současnost je už mnohem příjemnější.
Původní dřevěná klubovna dostala novou přístavbu i s ubytováním ve čtyřech
Možná vás překvapí i rychlost greenů, některé z nich navíc vyžadují opravdu pečlivé čtení.
97