Page 11
SVĚTOVÝ GOLF | Téma měsíce
WWW.CASOPISGOLF.CZ
9
patrně největší šanci ještě nějaký ten
major vyhrát. Jenže proti mluví aktuální
forma. Fowler se v posledních měsících
propadl světovým žebříčkem až za elitní
padesátku, což mimo jiné znamenalo, že
přišel třeba o účast na letošním Masters –
a kde nehrajete, tam zákonitě nemůžete
vyhrát. Aktuálně mu navíc už dokonce
patří až 101. příčka na světě.
Nejblíže prolomení smůly byl přitom
miláček dívek a dam v roce 2014, kdy
měl naprosto unikátní majorovou bi-
lanci – dělená druhá místa na americkém
i britském Open a třetí příčka na PGA
Championship. Jenže na poražené his-
torie rychle zapomíná. A dlužno dodat,
že Fowler ani v jednom případě turnaj
„neodtáhl“ na vedoucí pozici, ale útočil
spíš zezadu. V britském Liverpoolu i ve
Valhalla GC při PGA Championship to ne-
stačilo na Roryho McIlroye, zatímco v Pi-
nehurts na US Open zůstal Rickie doslova
o parník za Martinem Kaymerem. V Au-
gustě byl ten rok dělený pátý a měl tedy
ze všech majorů umístění v TOP 5! Jenže
vítězství žádné. A na Masters o čtyři roky
později mu jej pro změnu těsně vyfoukl
krajan Reed. Přijde ještě Fowlerův čas?
SCOTT HOCH
Dnes už trochu pozapomenutý Američan
patřil ke golfové elitě na přelomu tisíciletí.
Rodák z Orlanda se může v letech 1987
až 2002 pochlubit bilancí hned patnácti
majorových umístění v TOP 10, což kromě
něj v téhle éře zvládlo jen pár vyvolených.
Podobně jako u dalších hráčů z našeho
seznamu to má ale výraznou vadu: jeho
nejlepším umístěním zůstane už navždy
druhá příčka z Augusty 1989.
Už v roce 1987 přitom Hoch bral dělené
třetí místo na PGA Championship a od
vítězství, nebo přesněji řečeno účasti
v play-off, ho tehdy ve výsledkové listině
dělila jediná rána. Potřeba je ale dodat, že
po ne právě vydařených prvních kolech
útočil ze zadních pozic – a dvojice Nel-
son-Wadkins byla prostě lepší.
Samotný Scott Hoch byl ale o dva roky
později nesmírně blízko k výhře na Mas-
ters. Celkem třikrát (!) patoval na vítězství,
do play-off to tentokrát dotáhl, čekal ho
v něm Nick Faldo… a Američan tam pro-
marnil kratičký pat ze zhruba šedesáti
centimetrů, který vešel do dějin! Ostří-
lený soupeř už zadarmo nabídnutou šancí
nepohrdl a Hoch se téhle noční můry ni-
kdy nezbavil. Jedenáct trofejí z PGA Tour
během kariéry bylo za ztracené zelené
sako jen chabou útěchou.
MATT KUCHAR
Další dobře známé jméno. Američan, kte-
rému fanoušci na hřišti rádi vyjadřují pod-
poru charakteristickým pokřikem, toho
během dosavadní kariéry zvládl vyhrát
dost a dost: kromě jiného devět titulů
z PGA Tour, a to včetně neofi ciálního „pá-
tého majoru“ The Players v roce 2012.
Pyšnit se také může bronzovou medailí
z olympijského Ria 2016, ten opravdový
major mu ale ve sbírce také chybí.
Nejblíže byl zatím v roce 2017 na Open
v britském Southporthu, druhé místo ale
získal se značným odstupem za vítěz-
ným Jordanem Spiethem, který turnaj
vedl v podstatě stylem start-cíl. Pokud jde
o Kuchara, jeho parádní disciplínou je pře-
devším jamkovka, v níž má skvělou bilanci
na WGC a částečně také v Ryder Cupu.
Letos v létě mu bude třiačtyřicet a určitě
jej ještě nelze odepisovat, instinkt zabi-
jáka se z něj nicméně s přibývajícími léty
trochu vytratil.
COLIN MONTGOMERIE
Populární skotský bard sbíral během kari-
éry vavříny především na European Tour,
kde mu patří s 31 tituly čtvrté místo his-
torických tabulek. Na americké půdě
se Montgomeriemu tolik nevedlo, pře-
sto o něm bylo na majorech mnohokrát
hodně slyšet – pohříchu z toho vždycky
bylo maximálně druhé místo. Brzy os-
mapadesátiletý Brit jich má na kontě do-
konce pět, z toho paradoxně hned třikrát
právě na US Open.
Památné je především to z roku 2006,
kde oblíbený Monty po prvním kole vedl
a v popředí leaderboardu se pohybo-
val celý turnaj. Hrálo se ve Winged Foot
a na výsledcích bylo těžké hřiště znát, i ti
nejlepší končili několik ran nad parem.
V jednom z nejdivočejších závěrů historie
turnaje na poslední jamce totálně selhal
třeba Phil Mickelson a kvůli double bogey
tak přišel o titul, který mu ve sbírce do-
dnes chybí.
Pokud jde o Montgomerieho, ten tehdy
ještě na tříparové sedmnáctce senzačně
potopil pat z třiadvaceti metrů do birdie
a dělil se o vedení. Ještě na osmnáctce
byl první ranou bezpečně uprostřed fer-
veje, pak ale po dlouhém vybírání zvo-
lil špatné železo, druhou ránu zatáhl
vpravo do rafu a s těžkým čipem si ne-
poradil. Vyhrál Geoff Ogilvy, pro kterého
to byl (jak se později ukázalo) jediný ma-
jor kariéry. Montgomerie se nikdy nedo-
čkal ani toho…
DOUG SANDERS
Dávno předtím, než začaly golfový svět
překvapovat výstředními outfi ty dnešní
hvězdy, vydobyl si ze stejného důvodu
přezdívku Páv fervejí tenhle Američan.
Pozornost si ale uměl získat i svými
výkony na hřišti, ne nadarmo mu pa-
tří úctyhodných dvacet titulů z PGA
Tour, což je stejně, jako má třeba Greg
Norman. Samotný Sanders měl ale na
MÉNĚ ZNÁMÁ GOLFOVÁ JMÉNA
S VYHRANÝM MAJOREM
ORVILLE MOODY
Jediná trofej z PGA Tour ve vitríně tohoto Američana
pochází z US Open v roce 1969, které senzačně
vyhrál (jako jediný hráč ve 20. století) po postupu
z regionálních kvalifi kací. Občas proto bývá poněkud
neuctivě titulován jako „nejhorší golfi sta“, který kdy
vyhrál major, řadu úspěchů ale později posbíral na
seniorských túrách.
TOMMY AARON
Rodák z Georgie to uměl hlavně na domovské půdě
v Augustě, kde také v roce 1973 k překvapení všech
získal zelené sako. V kariéře jinak nasbíral pouhé tři
tituly na PGA Tour a na Masters se zapsal do historie
už roku 1968, ovšem poněkud neslavně: vinou jeho
chybného zápisu do skórekarty přišel o šanci na titul
Roberto DeVicenzo…
PAUL LAWRIE
Skotský golfi sta vyhrál šokujícím způsobem Open
Championship v roce 1999, přestože na startu
fi nálového kola ztrácel deset ran. Podobnému
úspěchu se už nikdy v kariéře ani nepřiblížil.
RICH BEEM
Američan, kterému bude letos teprve jednapadesát,
nicméně i kvůli zdravotním potížím se z elitního
golfu dávno vytratil. Vyhrál v roce 2002 naprosto
nečekaně PGA Championship, když ve fi nálovém
kole zvládl odrazit i závěrečný nápor Tigera Woodse.
DANNY WILLETT
Rodák ze Sheffi eldu těžil v roce 2016 na Masters
ze selhání obhájce titulu Jordana Spietha a stal
se senzačně teprve druhým anglickým držitelem
zeleného saka. Od té doby ovšem výsledkově
paběrkuje.