INSTRUKCE | Výživa a zdraví

Když chybí buněčná energie

Pro někoho je stáří v nedohledném horizontu, další se k němu přibližuje nebo ho už

prožívá společně s různými aspekty, které stáří může přinášet. Nicméně všechny věkové kategorie mají jedno společné, a to otázku kvality či množství enzymů. Právě

ty jsou takovým „šémem“ pro naše zdravé bytí. Po narození dostáváme velkou dávku

tělu vlastních enzymů a záleží jen na nás, jak si životním stylem jejich využití rozvrhneme na celý život.

Text: Magda Jochmanová

Vím, pro mladé věk nic neznamená.

Ovšem právě mladí lidé mají v rukou

klíč pro kvalitní stáří. Věk dožití se neustále prodlužuje, ale častokrát je to

na úkor kvality života samotného. Ano,

jsou mezi námi „čupr“ senioři, ale dle

statistik spíše v populaci převažují senioři, kteří se neustále potýkají s různými

nemocemi. Častokrát od těch mladších

slýchávám větu: „Než tohle, to mě raději odstřelte!“ Ale než přenášet zodpovědnost za své stáří na druhé a vybízet

ke střílení, je lepší to vzít pořádně do

svých rukou, dokud je čas. A trocha toho

času je vždy.

Jednou z příčin stárnutí či propuknutí

nějaké nemoci je nedostatek tělu vlastních enzymů. Když vezmeme v potaz, že

se člověk skládá až ze sta bilionů buněk

a během dne proběhne

32 | GOLF

na dvě stě milionů chemických procesů,

tak to zní velkolepě. A každý ten proces je

právě řízen a regulován enzymem, které

si tělo pro tento účel vytváří. Enzymy navíc pracují organizovaně, vzájemně se

„překrývajícím“ způsobem, takže stačí aktivovat jeden a v návaznosti na to se jako

lavina aktivují i další enzymy.

Pokud není s enzymy vše v pořádku,

nebo je jich dokonce nedostatek, vznikají onemocnění, nejčastěji ta civilizační.

A světové statistiky bohužel uvádí, že

nedostatkem vitálních látek trpí více než

80 % procent lidí.

Tělo je úžasné ve své odolnosti. Jen pomysleme, co s ním kolikrát děláme, co

všechno do něj dáváme, a ono stále šlape

dál. Pokorně a bez reptání vše zpracovává a snaží se o co nejlepší výkon, až

pak někdy nastane okamžik, kdy už nemá

z čeho brát. Ale pomysleme, co by se

dělo, kdyby tělo nebylo tak pokorné

a bylo více rebelské a dávalo nám častěji

a okamžitě najevo

svou nelibost, a to

nejen v případě,

kdy to přeženeme s alkoholem. To by se děly, panečku, věci!

To už bychom si

hned tak nedovolili naládovat

se vším možným, protože

by nám bylo stejně

tak špatně, jako tomu zlému psu

v pohádce Josefa Čapka „Jak si

pejsek s kočičkou dělali k svátku dort“.

Nechtěli bychom se svíjet v bolestech,

a tak bychom si příště dali pozor. Bohužel, „kdyby“ není zaklínací slovíčko

a nijak nám nepomůže, spíš jen oddaluje výbuch odjištěné bomby. Na druhou stranu, je skvělé sledovat, že čím

dál více lidí tuto souvislost vnímá a žije

podle toho.

Jak tedy tělo, potažmo své vlastní enzymy podpořit? Naštěstí to není tak složité. Fermentovanými vegetariánskými

potravinami, pokud možno bez zatížení

pesticidy, pomocí živých mikroorganismů

a samozřejmě zdravým životním stylem

jako takovým. A nesmíme zapomenout

na pravidelný pohyb. Ale to se náruživým

golfistům naštěstí nemůže stát.

Dále je třeba brát v potaz, že každý chemický lék či chemické polotovary enzymy

blokují a uvádějí tělo do nerovnováhy. Pokud už máme svých vlastních enzymů poskrovnu, je možné je dodávat suplementárně, ale vše má svá omezení. Pakliže je

tělo nemocné, je častokrát znemožněno,

aby enzymy či vitamíny v dostatečné

míře přijímalo.

Člověk se tak může ocitnout v začarovaném kruhu. Dopuje se vitamíny či

enzymy, ale ty se v těle nemohou dostatečně rozvinout. Nezanedbatelným

negativem je také to, že syntetické

(uměle vytvořené) suplementy tělo přijímá jen s obtížemi, neboť jim chybí důležité bioaktivní složky, a navíc nabízené

preparáty obvykle obsahují jen několik

enzymů, ale člověk jich denně využívá na

10 000! Zaměřte se proto raději na přírodní zdroje enzymů a užívejte si života

plnými doušky. A vězte, že zdravý životní

styl nemusí být nutně asketický.