ROZHOVOR | Šimon Zach
Původně měl být tím testovacím rokem ten loňský, takže se vše o rok
posouvá?
Víceméně ano.
Loňský rok přinesl z pohledu českého golfu i zlomový postup Ondřeje
Liesera na European Tour. Může být
jeho úspěch motivací i pro vás?
Určitě ano. Ondru jsem sledoval a moc
mu fandím. Je úžasné, že se dostal na European Tour, výrazně se posunul ve světovém žebříčku a prakticky má jistý start
na olympiádě. To je pro český golf a další
mladé hráče hodně motivující a potřebné.
Něco ve smyslu, když to dokázal on,
dokážu to také já…
Přesně tak. Když to dokázal on, proč by to
nemohl dokázat i někdo další. Ale i jemu
to trvalo dost let a dal tomu hodně úsilí,
než k tomu dospěl. Ať už mentálně nebo
herně. Z toho je vidět, že člověk nesmí
nic vzdávat, dál pracovat a pak je vždycky
šance dostat se na European Tour. Nemusí
to být hned za rok, ale třeba až za pět či
za deset let.
Kolik času si dáváte vy? Jak dlouho
to budete zkoušet? A máte připravenou i nějakou variantu B?
Uvidím. Variantu B připravenou mám. Pořád ještě studuji. Mám bakaláře z univerzity
v USA, teď studuji na Univerzitě Karlově
magisterské studium na FTVS, management sportu. Letos bych měl jít ke státnicím. To je moje náplň, když nejde hrát kvůli
koronaviru nebo zranění. Chci si dát tak
minimálně tři či čtyři roky a během nich
hrát, jak nejlépe umím. Potom vše zhodnotit a podle toho se rozhodnout, co dál.
Dělat nějaké závěry po jednom roce, ještě
navíc ovlivněným koronavirem, by bylo
předčasné. Kdyby to ale s mou hrou nešlo
podle představ, věřím, že moje vzdělání
bude dostatečné, abych se uplatnil jinak.
Mezi amatéry jste dosáhl na třetí
místo na evropském šampionátu
v roce 2016. Stále je to historicky
nejlepší výsledek českého hráče na
ME. Druhý tehdy skončil Nor Viktor
Hovland, který už dnes má titul na
zámořské PGA Tour. Nepřemýšlel
jste o tom, proč on je tak daleko a vy
v podstatě stále na startu?
18 | GOLF
Tohle je docela zajímavé. Když jsem tehdy
v Estonsku hrál, Hovland se dostal do rozehrávky o evropský titul, ale v ní prohrál.
Titul tehdy získal Ital Luca Cianchetti,
Viktor byl druhý, já třetí a čtvrtý skončil
Robert McIntyre. Zajímavé je to v tom,
že Luca dneska nic světového nehraje,
Viktor je velkou hvězdou na PGA Tour,
pak já, který také nemám žádné valné
výsledky ve světovém ani evropském měřítku, a pak McIntyre, který už vyhrál na
European Tour a nedávno hrál i jamkovku
WGC za oceánem.
Máte pro to nějaké vysvětlení? Svůj
pohled na věc?
Přijde mi fascinující, jak se mohou kariéry hráčů vyvíjet. Hrál jsem se spoustou
golfistů, kteří už jako mladí byli vynikající.
S Hovlandem jsem hrál už někdy ve 13 či
14 letech na Mezinárodním mistrovství
Francie, kde byl třeba ještě Ital Migliozzi,
který už také dokázal vyhrát na European
Tour. Ale byli tam i ještě lepší než tihle
dva, ale dneska o nich nikdo neví a prakticky nehrají. V golfu je to někdy o tom
být ve správný čas na správném místě
a věřit tomu, co člověk dělá. Když se tohle
všechno na kvalitním turnaji sejde, zahrajete jeden, dva dobré výsledky, může to
být ten zlom. Někdy stačí dvě dobré rány,
které mohou znamenat naprosto zásadní
rozdíl v pokračování kariéry a vše otočit
o 180 stupňů.
Je výhodou golfu, že věk nehraje až
tak zásadní roli?
Přesně tak. Spousta hráčů předvádí to
nejlepší třeba až po čtyřicítce. Golfová
historie jich zná dost. Stačí se podívat, jak
se teď probudil Lee Westwood. Přestože
ho před časem na Bay Hill na každé jamce
přepálil DeChambeau pomalu o sto metrů, stejně ho trápil svou vyrovnanou hrou
až do konce. To je na golfu fantastické.
I proto nechci dělat nějaké unáhlené závěry po jednom roce. Golf hraju už dvacet let, a tak zhruba vím, na čem potřebuji pracovat, co zlepšit, abych se mohl
rovnocenně měřit se špičkou. V Evropě
i ve světě.
Jaký máte pro letošek cíl?
Dal jsem si za cíl vyhrát letos profesionální
turnaj. To už se mi sice povedlo, byť to
nebyl turnaj žádné evropské ani světové
série, ale i španělská Toro Tour dodá sebevědomí, protože i tam startovali kvalitní
hráči. Mým cílem je letos co nejvíc hrát
a přidat co nejvíc vítězství.
To zní sebevědomě. V minulosti
znělo častěji: udělat cut. Takže to už
je málo?
Myslím, že když jde člověk do hry s tím, že
chce udělat cut, a povede se mu to, tak
udělal cut, a nic víc. Když ale jdete do hry
s tím, že chcete vyhrát, a povede se to,
vyhráli jste turnaj. To je zásadní rozdíl. Pamatuji, že podobnou cestou prošel kdysi
třeba Brooks Koepka. Na začátku své kariéry chtěl udělat cut, pak si to zvedal na
top 20, pak top 10 a pak vyhrávat. Tohle
nastavení v hlavě mám. Od malička jsem
se turnaje snažil vyhrávat. Je to stejné jako
v jakékoliv jiné práci. Proč bych měl něco
dělat a snažit se v tom být průměrný?
Když už něco dělat, tak aby to stálo za to!
Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak
Foto: Archiv Šimona Zacha
První profesionální titul získal Šimon Zach na španělské Toro Tour.