ROZHOVOR | Šimon Zach

Původně měl být tím testovacím rokem ten loňský, takže se vše o rok

posouvá?

Víceméně ano.

Loňský rok přinesl z pohledu českého golfu i zlomový postup Ondřeje

Liesera na European Tour. Může být

jeho úspěch motivací i pro vás?

Určitě ano. Ondru jsem sledoval a moc

mu fandím. Je úžasné, že se dostal na European Tour, výrazně se posunul ve světovém žebříčku a prakticky má jistý start

na olympiádě. To je pro český golf a další

mladé hráče hodně motivující a potřebné.

Něco ve smyslu, když to dokázal on,

dokážu to také já…

Přesně tak. Když to dokázal on, proč by to

nemohl dokázat i někdo další. Ale i jemu

to trvalo dost let a dal tomu hodně úsilí,

než k tomu dospěl. Ať už mentálně nebo

herně. Z toho je vidět, že člověk nesmí

nic vzdávat, dál pracovat a pak je vždycky

šance dostat se na European Tour. Nemusí

to být hned za rok, ale třeba až za pět či

za deset let.

Kolik času si dáváte vy? Jak dlouho

to budete zkoušet? A máte připravenou i nějakou variantu B?

Uvidím. Variantu B připravenou mám. Pořád ještě studuji. Mám bakaláře z univerzity

v USA, teď studuji na Univerzitě Karlově

magisterské studium na FTVS, management sportu. Letos bych měl jít ke státnicím. To je moje náplň, když nejde hrát kvůli

koronaviru nebo zranění. Chci si dát tak

minimálně tři či čtyři roky a během nich

hrát, jak nejlépe umím. Potom vše zhodnotit a podle toho se rozhodnout, co dál.

Dělat nějaké závěry po jednom roce, ještě

navíc ovlivněným koronavirem, by bylo

předčasné. Kdyby to ale s mou hrou nešlo

podle představ, věřím, že moje vzdělání

bude dostatečné, abych se uplatnil jinak.

Mezi amatéry jste dosáhl na třetí

místo na evropském šampionátu

v roce 2016. Stále je to historicky

nejlepší výsledek českého hráče na

ME. Druhý tehdy skončil Nor Viktor

Hovland, který už dnes má titul na

zámořské PGA Tour. Nepřemýšlel

jste o tom, proč on je tak daleko a vy

v podstatě stále na startu?

18 | GOLF

Tohle je docela zajímavé. Když jsem tehdy

v Estonsku hrál, Hovland se dostal do rozehrávky o evropský titul, ale v ní prohrál.

Titul tehdy získal Ital Luca Cianchetti,

Viktor byl druhý, já třetí a čtvrtý skončil

Robert McIntyre. Zajímavé je to v tom,

že Luca dneska nic světového nehraje,

Viktor je velkou hvězdou na PGA Tour,

pak já, který také nemám žádné valné

výsledky ve světovém ani evropském měřítku, a pak McIntyre, který už vyhrál na

European Tour a nedávno hrál i jamkovku

WGC za oceánem.

Máte pro to nějaké vysvětlení? Svůj

pohled na věc?

Přijde mi fascinující, jak se mohou kariéry hráčů vyvíjet. Hrál jsem se spoustou

golfistů, kteří už jako mladí byli vynikající.

S Hovlandem jsem hrál už někdy ve 13 či

14 letech na Mezinárodním mistrovství

Francie, kde byl třeba ještě Ital Migliozzi,

který už také dokázal vyhrát na European

Tour. Ale byli tam i ještě lepší než tihle

dva, ale dneska o nich nikdo neví a prakticky nehrají. V golfu je to někdy o tom

být ve správný čas na správném místě

a věřit tomu, co člověk dělá. Když se tohle

všechno na kvalitním turnaji sejde, zahrajete jeden, dva dobré výsledky, může to

být ten zlom. Někdy stačí dvě dobré rány,

které mohou znamenat naprosto zásadní

rozdíl v pokračování kariéry a vše otočit

o 180 stupňů.

Je výhodou golfu, že věk nehraje až

tak zásadní roli?

Přesně tak. Spousta hráčů předvádí to

nejlepší třeba až po čtyřicítce. Golfová

historie jich zná dost. Stačí se podívat, jak

se teď probudil Lee Westwood. Přestože

ho před časem na Bay Hill na každé jamce

přepálil DeChambeau pomalu o sto metrů, stejně ho trápil svou vyrovnanou hrou

až do konce. To je na golfu fantastické.

I proto nechci dělat nějaké unáhlené závěry po jednom roce. Golf hraju už dvacet let, a tak zhruba vím, na čem potřebuji pracovat, co zlepšit, abych se mohl

rovnocenně měřit se špičkou. V Evropě

i ve světě.

Jaký máte pro letošek cíl?

Dal jsem si za cíl vyhrát letos profesionální

turnaj. To už se mi sice povedlo, byť to

nebyl turnaj žádné evropské ani světové

série, ale i španělská Toro Tour dodá sebevědomí, protože i tam startovali kvalitní

hráči. Mým cílem je letos co nejvíc hrát

a přidat co nejvíc vítězství.

To zní sebevědomě. V minulosti

znělo častěji: udělat cut. Takže to už

je málo?

Myslím, že když jde člověk do hry s tím, že

chce udělat cut, a povede se mu to, tak

udělal cut, a nic víc. Když ale jdete do hry

s tím, že chcete vyhrát, a povede se to,

vyhráli jste turnaj. To je zásadní rozdíl. Pamatuji, že podobnou cestou prošel kdysi

třeba Brooks Koepka. Na začátku své kariéry chtěl udělat cut, pak si to zvedal na

top 20, pak top 10 a pak vyhrávat. Tohle

nastavení v hlavě mám. Od malička jsem

se turnaje snažil vyhrávat. Je to stejné jako

v jakékoliv jiné práci. Proč bych měl něco

dělat a snažit se v tom být průměrný?

Když už něco dělat, tak aby to stálo za to!

Za rozhovor děkuje Alois Žatkuliak

Foto: Archiv Šimona Zacha

První profesionální titul získal Šimon Zach na španělské Toro Tour.