GOLF

ROZHOVOR | Šimon Zach

Asi nelze jinak než se ještě vrátit

k loňskému roku. Jak vás ta zvláštní

doba zasáhla?

Zasáhla. A hodně. Měl jsem nalajnováno

spoustu turnajů, které jsem měl hrát, ale

z plánů nezbylo prakticky nic. Od společnosti Relmost, se kterou spolupracuji, jsem

měl mít devět karet na turnaje Challenge

Tour, dva domácí plus sedm v zahraničí,

ale jelikož byl Relmost nucen okolnostmi

zrušit všechny své tuzemské akce a z kalendáře vypadly i další turnaje, přišel jsem

o všechny starty a pozvánky. A protože

jsem s tím tak trochu počítal už rok předtím, nehrál jsem ani kvaliﬁkační školu na

Pro Golf Tour, takže mi nezbylo prakticky

nic. A ještě ke všemu, když se v červenci

začalo i v Česku konečně hrát, způsobil

jsem si frakturu ramene, se kterou jsem se

léčil dva měsíce. Bohužel to vyšlo přesně

na dobu, kdy covid trochu polevil, ale nemohl jsem hrát kvůli zranění.

Co se stalo, jak jste ke zranění přišel?

Zahrál jsem ránu do rafu a snažil se míček

z trávy vyseknout. Jak jsem zabral, ucítil

jsem, jak v rameni něco prasklo. Nemohl

jsem za chvíli ani zvednout ruku, takže

jsem nedohrál. Byl jsem potom v Centru pohybové medicíny na prohlídce, kde

jsem se dozvěděl, že mám natržený sval

a frakturu ramene. Místo hraní přišlo léčení

a dlouhá pauza.

Pokud se nepletu, tak loňský rok byl

váš první kompletní mezi profesionály. Asi jste si ho představoval trochu jinak…

To rozhodně. Byl to takový zvláštní rok.

Nečekaný. Moc jsem toho neodehrál, ani

jsem neměl nějak dobré výsledky. Povedlo

se mi akorát vyhrát akademické mistrovství

ČR, ale to byl jediný vítězný turnaj. Jinak nic

moc, další turnaje jsem odehrál bez valného

výsledku či úspěchu. Byla to taková trochu

depresívní sezona. Když jsem hrál, moc mi

to nešlo, nebo jsem byl zraněný, případně

byly turnaje zrušené. Nevyšlo mi to ani trochu podle představ. Ale zase jsem měl víc

času na trénink, především krátké hry.

Když už hovoříte o tréninku, tomu

jste věnoval hodně času i na jarním

kempu ve Španělsku…

Byli jsme tam celkem čtyřicet dní. Jeli

jsme tam hlavně s vidinou odehrát toho

W W W. C A S O P I S G O L F. C Z

co nejvíc na hřišti. Bylo to vlastně jediné

místo, kde se hrály turnaje i v Evropě.

Vedle European Tour samozřejmě, ale tam

se nikdo z nás kromě Ondry Liesera zatím nedostane. Odehrál jsem čtyři turnaje,

skvělé bylo i to, že jsme mohli hrát a trénovat venku a realizovat všechno, co jsme

chtěli a měli v plánu.

Čemu jste se věnoval nejvíc?

Po každé zimě se nejvíc věnuji krátké hře

pro získání citu, protože během zimní

pauzy mi trochu odejde. I proto, že během zimy hodně pracuji na zlepšení fyzické kondice. Navíc přes zimu většinou

pálím jen z rohožky, nedá se příliš patovat,

se podaří zajistit i sponzory, aby se daly

ﬁnančně turnaje zajistit, protože i z této

stránky je tohle období hodně náročné.

Spousta ﬁrem nyní spíš škrtá náklady,

nemá peníze. Za sebe musím složit velký

dík ﬁrmám Strabag a TOI TOI, které mě

dlouhodobě podporují. Bez nich bych

jen těžko mohl hrát a pokračovat ve

své práci.

Přestup od amatérů mezi profesionály nebývá nijak snadný. Objevilo

se něco, co vás opravdu zaskočilo,

co jste jen s obtížemi zvládal?

Trochu mě zaskočilo, jak je pomalá hra na

českých turnajích. A to, že tempo nikdo

Byla to taková trochu depresívní sezona. Když jsem

hrál, moc mi to nešlo, nebo jsem byl zraněný,

případně byly turnaje zrušené. Nevyšlo mi to ani

trochu podle představ. Ale zase jsem měl víc času

na trénink, především krátké hry.

takže jsem se věnoval hlavně krátké hře

a hře na hřišti.

A cítíte nějaký pokrok?

Určitě ano. Velký! Ostatně bylo to vidět

i na výsledcích. V pořadí třetí turnaj ve

Španělsku jsem vyhrál a po delší době

jsem se na hřišti cítil opravdu dobře. Jak

zdravotně, tak herně. Byl jsem spokojený

s ranami, které jsem pálil, celkově převládaly jen pozitivní pocity. Těch 40 dní

ve společnosti Filipa Mrůzka a Filipa Ráži

bylo fakt výborných. Hlavně Filip Mrůzek

je hodně dobrý hráč, hodně zapálený do

hry. Je s ním radost trénovat. Rozhodně

to není někdo, koho musíte do tréninku

nutit, tlačit nebo přemlouvat. Předával

nám hodně ze svých zkušeností, ale myslím, že jsme se po golfové stránce obohatili navzájem.

Začátek roku se evidentně povedl,

takže by se dalo říct, že letošní rok

nemůže být horší než ten předchozí.

Takhle to úplně nevidím, protože si naopak někdy říkám, že vždycky ještě může

být hůř. Ale doufám, že s příchodem

teplejšího počasí ten virus, co tu už tak

dlouho straší, poleví, že pomůže třeba

i očkování. Pořád věřím, že se turnaje budou normálně hrát, že nebudeme muset

přežívat v nějaké turnajové bublině. A že

nehlídá, i když tam jsou rozhodčí. Nebylo

nic výjimečného, že se kola chodila i za

pět a půl hodiny. Mezi amatéry se hraje

rychle. Totéž platilo, když jsem hrál na

nějakých podnicích Challenge Tour nebo

evropskou sérii. Tam se hrálo v tempu

a rychle to odsýpalo. Zatímco na českých

turnajích a občas i na Pro Golf Tour to

někdy zaskřípalo a hra trvala déle, než je

zdrávo. Ale i s tím se musím umět vyrovnat a naučit se to zvládat, i když mi to ani

trochu nesedí.

Máte už představu, jak bude vypadat váš letošní turnajový kalendář?

Pokud se letos uskuteční oba turnaje

Challenge Tour a turnaj European Tour

pořádané společností Relmost, tak těch

bych se chtěl zúčastnit. Na to jsou navázané ještě nějaké další sponzorské

pozvánky na akce Challenge Tour. To

je moje hlavní část sezony a zbytek

bych chtěl proložit turnaji Pro Golf Tour

a české PGA. Tou třešničkou roku by ale

měla být evropská série na Albatrossu. Ve

fázi, v jaké jsem, je pro mě nejdůležitější

hrát co nejvíc turnajů a ideálně si uhrát

nějakou kartu. Třeba i na Pro Golf Tour.

A samozřejmě sbírat další zkušenosti a co

nejvíc hrát, protože v předchozí sezoně

jsem toho moc neodehrál. Po sezoně uvidíme, co dál.